Braggart

hodnoceno 11x (Seznam vlastníků)

recenze hry

Autor: Lapcis | 10.8.2011 | 1

Je pozdní večer a na obloze to vypadá jak na bojišti. Blesky šlehají jak o život, leje jako z konve a v nedaleké putyce je nevídaně rušno na to, v jakém zapadákově se nalézá.

„Copak se to tam asi děje?“ diví se pocestní, kteří putují krajem a hledají místo, kam by složili hlavu. „ No to nezjistíme jinak, než se tam podíváme“ praví jeden z nich.

Tak tedy pocestní vešli dovnitř, aby zjistili co se to děje. Po té co vstoupili, hned zjistili, co je ohnisko toho povyku. Na konci putyky byl stůl, u kterého seděla skupina dobrodruhů v mohutných brněních, krásně vyšívaných kutnách a dva z nich byli v kožených zbrojích. Kolem stolu bylo hodně obyvatel vesničky a evidentně bylo jasné, že poslouchají příběhy, které jim dobrodruhové vyprávějí.

Poté se šli optat hostinského, co se to tady děje a kdo jsou ti lidé zač a on jim s ochotou odpověděl, že v téhle zemi je tradice, kdy se dobrodruhové setkávají na náhodném místě a vyprávějí si příběhy ze svých cest a byl velmi nadšený, že se to stalo právě v jeho putyce, protože to znamenalo výdělek. 
„Támhle nalevo od krbu je Lady Miri, vedle ní sedí Don Eyron s neznámou ženou. Asi nějaká jeho děva“ pomyslil si hostinský. „Tam ten urostlý chlapík je Mistr šermíř Aneken a napravo od něj sedí jeho věrný panoš Hrabinho. Ten nejpohlednější z nich je Sir Lapcis a posledního muže, který sedí napravo neznám.“

Pocestní poděkovali za informace, každý si objednal tupláčka a šli se přidat k vesničanům poslouchat příběhy plné dobrodružství, krásných žen, obrovských pokladů, ale také přemrštěného vychloubání.

Jako první uslyšeli příběh Mistra šermíře Anekena. „ To jsem Vám to byl s mým věrným panošem milí přátelé v daleké zemi, která byla plná divochů a barbarských kmenů. Tam jsme našli zříceninu a na vrcholku nalezli mapu. Usoudil jsem, že by mohla vést k velkému pokladu. Vydali jsme se tedy na cestu a mapa nás zavedla do velkého jeskynního komplexu. Dva dny jsme prolézali tunely, až jsme nakonec poklad našli. Ale jak to tak bývá, poklad je většinou střežen a vyskočil na nás drak tak obrovský, že se můj „věrný“ panoš zalekl a prchal s hnědým flekem na zadnici pryč. Tož jsem si pomyslel, proč já ho vůbec přijal. Ale nebyl čas na přemýšlení, protože draci většinou nečekají. Souboj mezi námi trval skoro hodinu, ale nakonec jsem z něj vyšel jako vítěz a jeho poklad znárodnil. Pak jsem zjistil, že barbaři o mně zpívají písně, protože jsem je zbavil jejich trýznitele.“

Všichni vesničané i naši potulní v němém úžasu zmlkli, ale pak začali tleskat jeho nesmírné odvaze.

„Nyní Vám přátelé povyprávím svůj příběh“ pronesl hlasitě Sir Lapcis. Tu jsem Vám to zavítal do trpasličího města, protože jsem si chtěl koupit pořádný meč trpasličí výroby a v místní putyce zrovna byla soutěž v pití medoviny. Tak to jsem nemohl nechat jen tak být, řekl jsem si. Inu přihlásil jsem se, ale možná to byla chyba, protože jsem netušil, kdo je místním šampiónem. Ač je to velice nezvyklé, aby se trpaslíci kamarádili se skřetama, byli šampiony trojice Ug, Krug a Glug. Tihle skřeti většinou obsadili první tři místa, takže šance na vítězství byla víceméně nulová. Ale tak nezalekl jsem se a po osmnácti hodinové pitce jsem je doslova uchlastal k smrti. Trpaslicí byli zaskočeni mým výkonem tak, že mi nakonec ukovali tenhle nádherný runový meč úplně zadarmo a k tomu mi ho dokonce očarovali magickou silou.

Když Sir Lapcis vytáhl meč, všichni v putyce v úžasu oněměli a ostatní dobrodruhové s respektem pokývali hlavou.

Teď začal vyprávět příběh muž, kterého hostinský neznal. „Tu jsem se Vám po náročné cestě ocitl v našem hlavním městě a hned po příjezdu bylo jasné, že život dobrodruha nezná slovo dovolená. V putyce u Ožratého mezka vycházel křik a jako pravý hrdina jsem musel zjistit, o co jde a popřípadě sjednat pořádek. Tak jsem vešel dovnitř a hned bylo jasné, kde byla příčina problému. Banda trpaslíku se grandiózním způsobem zlila a vyvolali rvačku. Tak jsem je všechny zmlátil a dovlekl k žalářníkovi. Král byl mým činem tak potěšen, že si nechal namalovat celou situaci a teďka mu visí nad krbem v jeho ložnici.“

No tak teď celá putyka byla úplně v transu, ale Donu Eyronovi se to nezdálo.

„Já tedy příteli nevím, kdo jsi a ani nevím, jestli tě i ostatní znají, ale myslím si, že nás tady pěkně taháš za nos“ řekl Don Eyron. „Čirou náhodou jsem v té putyce byl a dokonce jsem tam zahlédl „dobrodruha“, který ti je podobný. Ale jediný na co se zmohl bylo, že na schodech uklouzl na smradlavě rybě a upadl do bezvědomí. K té smůle se tam zrovna nacházel králův výběrčí daní a toho to tak rozesmálo, že dal povědět králi a ten rozkázal, aby mu udělili titul královského šaška a přivedli ke dvoru. Dlouho ale šaškem nepobil, protože z ničeho nic zmizel. Předpokládám, že jsi to tedy ty.“ dopověděl svou verzi Don Eyron.

V ten moment v celé putyce propukl hromadný smích a náš „hrdina“ vystřelil jako blesk a utekl pryč a už ho nikdy nikdo neviděl.

To by bylo tak na úvod ke karetní hře Braggart a nyní Vám představím hru samotnou. 
Tahle hra je karetní a cílem je dosáhnout co nejvíce bodů. Hra končí, když se dobere lízací balíček.

Hra probíhá na kola a první kolo začíná hráč, který měl ve svém životě nejzajímavější příběh:) Kolo se skládá:

• Lízání karet
• Chvástaní
• Konec kola

Lízání karet

V téhle fází se dá na stůl tolik karet, kolik je hráčů ve hře a počínaje prvním hráčem si po směru hodinových ručiček každý hráč vezme jednu z nich. 

Chvástání

V téhle fázi si může hráč vybrat z dvou variant. První z nich je jít do hospody a tím získat tři karty na ruku, ale tím jeho tah skončí. Nebo může zahrát jednu a více karet fíglů a pak vyprávět svůj hrdinský čin.

Abychom mohli vyprávět příběh, budeme potřebovat karty. Máme dva typy karet. Karty příběhové a karty fíglů. Karty příběhové se skládají ze čtyř barev. Zelené skutku, červené nepřítele, modré situace a pak žluté výsledku. Příběh se minimálně musí skládat z karty zelené a červené. Pokud k tomu vyložíme žlutou a modrou, tak jedině dobře pro nás, protože je to víc bodů, které můžeme získat. Vyložit můžeme jen jednu kartu od každé barvy. Na každé barevné kartě se nachází čísla. Ty horní znamenají jak epický náš příběh je a ty spodní kolik bodů za ně dostaneme na konci hry.

Po té co každý hráč dovyprávěl svůj příběh, následuje počítání „epičnosti“ příběhu. Sečtou se všechny hodnoty na vrchní části karty a ten kdo má nejvíc bodů má příběh nejsilnější a může si všechny karty schovat a ty se mu budou počítat do závěrečného počítání. Ostatní si mohou vzít jen jednu kartu dle jejich výběru.

Aby hra nebyla jen takový solitér, přichystali nám autoři škodící karty fíglů. Ty musíme hrát před samotným vyprávěním a slouží ke škození. Můžeme ukrást protihráči karty z ruky, nebo si po něm karty vyžádat, či si proměnit svoje za jiné z balíčku anebo v nejlepším případě někoho označit za lháře a vyměnit mu jednu kartu, kterou již vyložil, za jednu svoji méně bodovanou kartu a tím snížit sílu jeho příběhu. Podmínkou je, že musí být stejné barvy.

Konec kola

Hráči si vezmou karty, které uhráli do svého skórovacího balíčku a předají kartu prvního hráče tomu, kdo uhrál tohle kolo nejméně bodů.

Shrnutí

Hra je pro mne velice zábavná, a když se sejde partie lidí s dobrou představivostí, dokážete se s ní náramně zasmát. S tím, že když přibývá hladina alkoholu, většinou se hra zvrhne v trumfování, kdo víc vymyslí perverznější příběh:) Navíc nemusíte doslovně dodržovat popisky u karet a to z ní dělá velice rozmanitou hru, kde si můžete vymyslet takměř cokoliv. Záleží jen na lidech a jejich představivosti. Pro někoho ale možná bude nevýhoda potřeby anglického jazyka pro pochopení některých obrázku, které mají od pohledu nejasný význam.