Arkham Horror

hodnoceno 1147x (Seznam vlastníků)

Prokletí profesora Walterse

Autor: Thales | 3 hodiny 0 minut | 4.1.2011 | 2

Hra: Arkham Horror

Hráči: Darrog, Thales

Prastarý:

Počet vyšetřovatelů:

Výsledek:

4. ledna 1926, Arkham, Massachusetts

Mrazivá noc zahání do teplých příbytků poslední obyvatele města a vítr propletený množstvím sněhových vloček pomalu sílí. V zimním mrazu se temné uličky zdají ještě temnější a nad město se snáší tma. Hustá, neproniknutelná… nepřirozená. Pete se zamračil a znovu pohladil svého psa. „Neboj, Duku, je to jenom další pekelně mrazivá noc.“ Uklidňoval tulák svého věrného společníka a přítele. Sám ale nevěřil svým slovům. Už věřil jenom snům. V docích byl klid a tak se Pete vydal na cestu do města. Ve dne se Arkham ničím nelišil od ostatních měst v okolí Essex County. „Když chceš ale poznat tajemství nějaký díry, prohlídni si její odvrácenou tvář zblízka.“ Zašeptal si pro sebe Pete a vyrazil do mrazivé noci.

Ve stejnou chvíli na vlakovém nádraží vystoupila z bostonského expresu elegantní dívka. Byla v Arkhamu poprvé, což se dalo odvodit z jejího chování. Nikdo místní se tak pátravě nerozhlíží po okolí, ale kvapnou chůzí zmizí ve spleti uliček směřujících k jeho domovu. Jenny se otřásla, když jí i přes teplé oblečení přeběhl mráz po zádech. V tomhle městě je něco špatně. A ať je to cokoliv, musí to najít. Protože až to najde, najde i Isabellu, svou sestru.

V budovách Miskatonické univerzity hasla poslední osvětlená okna a na střechy domů se společně s bílým pláštěm chladivého sněhu snášelo i noční ticho. Jenom dvě místa se zoufale snažila ubránit noční temnotě. V jižní části komplexu narušovala temnou harmonii noci dvojice stolních lamp, jedna v knihovně a druhá ve staré administrativní budově. Mandy Thompsonová vyhlížela z okna na zahalenou oblohu, kterou pouze chabě a chvílemi prosvítala narudlá silueta měsíce v úplňku. „Poslední znamení…“ zašeptala do tiché osamělosti knihovny v okamžiku zrození víry. Víry v prastaré proroctví, jehož přepis teď bez zájmu ležel na stole společně s mnoha dalšími knihami a svitky.

Od druhého okna odvrátil pohled profesor Harvey Walters a jeho ruka volně sjela na zvláštní symbol v jedinečném spisu, jehož původ může být starší než Turínské plátno či egyptské pyramidy. Walters měl od rána tušení něčeho zlého. Poslední měsíc ho provázely náhlé poryvy tajemných sil starších než lidstvo samo. Cítil, že se dnes večer něco stane, ale rozhodl se tomu postavit čelem. I kdyby to mělo znamenat postavit se vůli jednoho z Pradávných. I když to znamená postavit se vůli Králi ve Žluté, králi jménem Hastur.

Harvey a Mandy se srazili u východu z univerzitního areálu a z krátké konverzace vyplynul společný cíl a přesvědčení v boji proti temnému tajemství Arkhamu. Na ulicích města se ve stejnou dobu utvářela méně sourodá a značně nepravděpodobná dvojice. Chudý postarší tulák Pete zvaný „Ashcan“ našel společnou řeč i cíl s atraktivní mladou a zámožnou Jenny Barnesovou, která se marně snaží najít svou sestru.

Hastur tak měl čtyři protivníky, které trápil nejasnými náznaky a stopami, které až ve větším počtu zapadaly do sebe a utvářely ucelené svědectví nepopsatelných hrůz. Rovnováha mezi dimenzemi byla protržena na mnoha místech Arkhamu, avšak hrdinní vyšetřovatelé neváhali. Prozkoumávali neznámá zákoutí časoprostoru a podařilo se jim navěky zapečetit čtyři a na nezbytně dlouho uzavřít všechny ostatní portály. Všichni víceméně se zdravou kůží, krom jednoho člověka.

Profesor Harvey Walters něco tušil už od začátku večera. Neohroženě totiž skočil do prvního portálu se znalostí pradávného symbolu, který mohl portál uzavřít jednou provždy. Je ovšem něco jiného číst mnoho spisů o nepoznaně hrůzných věcech a pak tyto makabrózní věci zažít. Ačkoliv byl během noci Walters po malou chvíli terčem skutečného prokletí, smůla se mu lepila na paty od chvíle, kdy opustil relativní bezpečí univerzitní půdy. Ačkoliv byl vždy perfektně připraven, zhatila jeho plány zcela neočekávaná maličkost. Tu byl svědkem děsivého rituálu, kterému se vinou neznámé síly nevyhnul, jindy byl zase uvržen do prázdnoty po zakopnutí o bludný kámen. Většinu noci tak ubohý profesor strávil ztracen v čase a prostoru bez dalších možností uplatnění v boji proti Pradávnému. Když přeci jen vysvitlo nad obzorem slunce, všichni vyšetřovatelé se shodli, že mohou profesoru Waltersovi poděkovat, protože všechnu smůlu, kletby a zlo vztáhl na svou osobu a uchránil tak ostatní, kteří zdárně ubránili náš svět… prozatím.

P.S.: Celé Massachusetts mluvilo ten večer česky a jde jim to velmi dobře. Budou si muset tuto jazykovou vymoženost zkoušet častěji. ;-)

Odehráno v: Praha (Okres: Praha)