Rome, Inc. – recenze

Autor: Kamba | 6.3.2024 | 5

Pravidlově není oproti textu v popisu co rozebírat (až na matematické detaily a to by zábavné nebylo), pojďme rovnou na dojmy.

Vzhled (minus?)

Papírová mapa s 280 žetony není úplně něco, co by uchvátilo. Vzhled mě u her moc netrápí, mnohem zásadnější je pro mě to, jak se hra hraje, nicméně v éře (úspěšných) kickstarterových her s tunou plastu a průměrnou hratelností na to raději upozorním. Spíš než vzhled mi lehce vadí velikost žetonů: s délkou hrany lehce přes centimetr jsou opravdu dost titěrné, hůře se s nimi manipuluje a lehce se ztrácejí. Nicméně formát vydání hry (ve formě časopisu) možnosti poměrně striktně limituje.

Silný příběh (velké plus)

Hra píše skvělé příběhy. Při hraní cítím, jak můj dobrý císař spravuje říši a daří se mu ji rozšiřovat navzdory náporu barbarů. Klidnější období, ve kterých nepřátelé chodí postupně, peněz je dost a lid je spokojený, během okamžiku vystřídá totální chaos: několik silných germánských kmenů překročí řeku Rýn, do toho udeří inflace a několik dalších kol budete zuby nehty bránit vypleněnou Galii a napravovat škody. Každý hod na pokus o atentát na císaře prožívám jako malé drama a hlavně ve chvílích, kdy vládnou schopní vládci, vypadají všechny ostatní postavy ve hře jako Brutus. A když jsem byl tísněn nepřáteli na mnoha frontách a jediný schopný velitel vzal většinu armád a vytáhl na Řím, to byl pak příběh hodný zfilmování.

Hra nabízí čtyři scénáře, každý popisující jinou historickou dobu: od prvních císařů rychle šířících blahodárný vliv římské civilizace mezi nevzdělané barbary až po poslední císaře principátu, jejichž říše se začíná hroutit pod neúnosnými administrativními náklady a náporem nevděčných nevzdělanců. Pravým epickým zážitkem je pak spojení všech scénářů do jedné velké kampaně. Na ni je však potřeba vyhradit několik večerů a rozloženou hru zamykat před bezvěrci do pracovny.

Matematičnost hry (minus)

Během jednoho tahu je potřeba provést třináct různých typů hodů kostkou, některé se provádějí jednou, některé opakovaně. Pár jich je úplně prostý hod kostkou, ale většina je ovlivněná nejrůznějšími bonusy a postihy, takže hráč pořád jen něco počítá a počítá. Nejvíce to je vidět ve fázi revolty, kdy se hodem 1k6 ověří, jestli konkrétní provincie zlepší nebo zhorší svůj vztah k císařství. K hodu se přičítá bonus za každou přilehlou barbarskou provincii (bonus je různě velký podle toho, jestli jsou na hranicích hory nebo řeka, ale zároveň římské loďstvo vliv přes řeku snižuje), jestli se v provincii válčí, jestli jsou v ní přítomné římské legie atd. Tento výpočet je potřeba udělat pro všechny provincie pod vlivem Římanů, což znamená klidně šedesát provincií! Ano, test je koncipován tak, aby pro většinu z nich nemusel být proveden, ale i tak se během jednoho kola provede třeba patnáctkrát. A z těchto počtů už může hlava zabolet.

Historická věrnost (plus)

Každá postava ve hře je reálnou osobností – hráč narazí na výjimečné státníky, jejichž reformy ovlivnily vývoj říše na celé dekády, slavné generály, ambiciózní a intrikánské velitele pretoriánské gardy, tyrany, vzdorocísaře, vzbouřence nebo třeba i teenagera, který se během své (krátké) vlády stihl oženit s pěti ženami a jedním mužem. Podle reálných schopností pak mají i vlastnosti ve hře, takže se prostě budete snažit na císařské křeslo posadit Septimia Severuse spíše než Commoda. Podobně věrní jsou i nepřátelé Říma. Z této hry historie přímo dýchá a pokud se o římském principátu chcete něco dozvědět, toto je dobrý způsob.

Velká administrace hry (minus)

Souvisí to s matematičností hry, ale ne úplně. Některé hody není vůbec těžké vyhodnotit, jen to trvá. Nejvíce to je pocítit ve finanční fázi – sčítání daňových příjmů všech provincií pro každý region a následované vyhodnocení hodu kostky pro každý z deseti regionů není úplně rychlá a zábavná záležitost. Naštěstí tento minus se dá částečně neutralizovat např. použitím žetonů pro sledování daňových příjmů regionů nebo použitím aplikace pro hod kostkou (mě se osvědčila aplikace Roll My Dice, kde jsem na jeden klik provedl všech deset hodů najednou a pak už jen vyhodnocoval výsledky).

Vybalancované mechaniky (plus)

Nechci, aby můj císař byl krutý intrikán, ti totiž přitahují dýku vraha. Jenže když se vzbouří nějaký guvernér, císařova vlídnost se obrátí proti němu a rebelie se rychle rozšíří. Takže si dám raději intrikána a budu ho chránit silnou pretoriánskou gardou? Silná garda však chce svůj podíl na moci a nerozpakuje se pod záminkou nespokojenosti lidu císaře svrhnout. Nespokojený lid v provinciích může být uklidněn rozmístěním legií, které dodávají tolik potřebný pocit bezpečí. Jenže ty pak chybějí na hranicích. Dají se vycvičit nové, ale může si je napjatý rozpočet dovolit?

Mechaniky se hezky vzájemně balancují a najít tu potřebnou rovnováhu v danou chvíli je klíč. Někdy je vhodné rovnováhu vůbec nehledat: stal se císařem krutý a neschopný psychopat s charismatem germánského hrdlořeza a přitom hned druhý v nástupnictví je geniální a zároveň skromný vojenský vojevůdce s matematickým mozkem? Nabízí se projevům nespokojenosti lidu příliš nebránit a za cenu chaotického přechodného období je nechat tyrana odklidit z cesty.

Závěr

Rome Inc. se mi hodně líbí, rozhodně se jedná o moji nejoblíbenější sólo hru (ze všech tří, které jsem už hrál :-D) a rozhodně si nenechám ujít pokračování.

Sdílet s přáteli: