Můj dům – můj hrad!

Autor: Meeshab | 4.2.2023 | 2

„Můj dům bude mít jenom dětský pokoje a garáž! Koupelnu, kuchyň ani nic jinýho prostě nepotřebuju…“ „To já teda budu mít koupelnu v každým patře. A vířivku. A masážní vanu. A hlavně potřebuju ten stroj na zmrzlinu v kuchyni v podkroví!“

Ne, neplánujeme opustit náš útulný panelákový byt. To se jen snažíme postavit ten nejlepší Dům snů! A co nás k tomu vede? Hra, kterou na český trh přinesla firma Blackfire v roce 2016. A která zmizela z pultů obchodů tak rychle, že si vyžádala dotisk. A my tak trochu tušíme, proč.

Ale popořadě. Hra, která je určena pro 2-4 hráče od 8 let vám přijde v bytelné krabici s funkčním plastovým inzertem, kde má každá komponenta svoje místo a ještě je nadesignován do podoby hezkého domečku. Komponent zase tolik není. Podstatné jsou v této hře totiž karty. A ty stojí za to. Ačkoliv je jich ve hře 108, každá je jiná a nás velmi zaujaly drobné detaily na každé z nich. Kromě karet najdete v krabici také desky hráčů v podobě domu s 12 volnými místnostmi a desku nabídky, žetony vybavení, dřevěný žeton prvního hráče a bloček na zapisování získaných bodů. Všechny komponenty jsou v dobré kvalitě, příjemné na manipulaci, desky jsou dostatečně pevné a karty se díky povrchové úpravě dobře míchají. Český návod je psán velmi srozumitelně s dostatečným množstvím příkladů, takže je pochopitelný i pro začínající hráče.

O co vlastně ve hře jde? Každý z hráčů si před sebe položí jeden prázdný dům, na desku nabídky se náhodně vyloží 6 karet místností do dolní řady a 5 karet vybavení do řady horní a může se začít. Hráč, který je na tahu si vybere jeden sloupeček a vezme si z něj místnost, kterou bezprostředně umístí do svého domu, a k ní přiléhající vybavení z horní řady. Karty vybavení jsou různých druhů. Buď se jedná o střechu (za shromáždění určitého počtu střech získá hráč na konci hry body), vybavení místnosti, které hráči taktéž přidává body nebo se jedná o některého z asistentů, kteří vám se stavbou pomohou, ať už tím, že vám dovolí vyměnit karty v nabídce, nebo třeba tím, že si na konci hry můžete vyměnit nějakou z místností v domě za tu, která je v odhazovacím balíčku. Pokud si někdo vezme kartu místnosti zcela vlevo, ke které nenáleží žádná karta vybavení, stává se prvním hráčem do doby, než si kartu z této pozice vezme někdo jiný. Nemůžete-li kartu do svého domu umístit, například proto, že pod ní není vystavěná jiná karta pokoje a ona by tak visela ve vzduchu nebo proto, že by vám nepřinesla žádný bonus, obrátíte ji rubem vzhůru a funguje jako prázdná místnost. Poté, co si všichni hráči vezmou a umístí své karty, se zbylé karty uklidí, vyskládá se nová nabídka a začíná další kolo. Po 12 kolech (a 12 postavených místnostech) hra končí. 

Jak už tušíte, téma je velmi vhodné na rodinné hraní. Příjemná oddechovka, která baví hráče napříč generacemi. A nemyslete si – není to jen bezmyšlenkovité stavění. Hlavu budete také muset zapojit, jen se nejedná o vyložený mozkopal, kdy nad každým tahem někteří z hráčů přemýšlí dlouhé minuty, ale nějaké to snadnější počítání se vám určitě hodit bude. Ač by se zdálo, že domečky budou spíše výsadou holčičích dýchánků, v naší převážně mužské herní skupině se vezou na vlně oblíbenosti. Výhodou je, že i mladší děti dokáží kvalitně kombinovat – zisk bodů je z ikon místností jasně patrný, funkce jednotlivých karet pomocníků (jako je třeba kutil, míchačka nebo návrhář interiérů) se naučí během prvních pár her zpaměti a pak už cestě k vítězství nic nestojí.

Celkem hodně jsme vnímali rozdíl mezi hraním ve dvou a více (čtyřech) hráčích. Ačkoliv při hře dvou hráčů může první hráč jednu dvojici karet z nabídky ještě před svým tahem odstranit, my jsme hráli variantu, že všechny karty v nabídce mohly zůstat, a tak jsme měli celkem široké pole působnosti. Ve čtyřech hráčích se samozřejmě boj o karty v nabídce přiostřil. Jednak jsme na konci ani bodově nedosahovali takových výsledků jako při klidné hře ve dvou, a navíc se opravdu vyplatilo sebrat si kartu na první pozici, a stát se tak prvním hráčem. Při hře více hráčů se tedy daleko častěji střídali první hráči a také se častěji stalo, že někdo nebyl schopen postavit pokoj a musel dát do domku prázdnou místnost.

Líbila se nám nutnost rozhodování a výběr z mnoha možností, kterými svou stavbu směrovat - bude lepší postavit větší obývák, nebo si vezmu raději klavír, obývák uzavřu a raději se pokusím získat body za vystavění koupelny v každém z horních pater? Jsou to právě ta drobná rozhodnutí, která sice nejsou příliš složitá na spočítání, ale hru významně koření a dodávají jí jistou strategickou linii. Také nutnost zastavět nejprve spodní patra, aby se dala stavět horní (zpočátku můžete stavět suterén a tři levé místnosti v přízemí) vás mnohdy staví do pozice, kdy možná budete muset něco obětovat, abyste později o chlup více získali.

Hra nám přišla hezky vyvážená, bodový zisk byl vždy celkem vyrovnaný a nepřišli jsme na žádnou strategii, která by vždy vedla k vítězství. Pokud bych hru měla někomu doporučit, určitě se bude hodit na oddechové hraní jak s rodinou, tak s přáteli. Věková hranice je stanovena přiměřeně, ale hrát ji určitě dokáží i šikovné mladší děti s tím, že strategie bude možná někdy pokulhávat za osobními preferencemi, co všechno by v domě mělo být. Pokud tedy hledáte hru, kterou budete mít odehranou do hodinky, příjemně se u ní zabavíte a od přemýšlení vás nebude bolet hlava, Dům snů je hrou právě pro vás!

Sdílet s přáteli: