PJ
nemam u sebe pravidla, ale kdyz neznam danou osobu, tak ji dam dospod balicku, rychle tahnu dalsi a napovidam tu dalsi.
vetsinou ji pak bud dostane souper a vymysli nejakou napovedu nebo pokud to je natolik neznama osoba, tak potom uz ji vsichni znaji, protoze se jim dostane do ruky k precteni, postupnym protacenim balicku

PJ
Souhlasím s Bajnem.

to PJ
Jelikož hru hrávám i na Slovensku, kde jsou některé naše známé osobnosti poněkud neznámé, tak to řešíme většinou tak, že se lidičkové snaží nějak napovědět konkrétní jméno, např. Liška - má jméno jako to zvířátko, co běhá po lese s velkým ocasem. Odpovědi jsou hodně často velice ulítlé, na tenhle popis snad jako první zazněla žirafa :-D Nebo Eco - je to takové krátké jméno, začíná podobně i název toho, kdo se zajímá o životní prostředí, apod. Nejlepší byl asi Dočolomanský, kterého i na Slovensku popisovali tak, že to zní jako čalamáda :-D
A abych uvedl na pravou míru, tak hádáme jenom příjmení, na křestní jména zvysoka kašlem.

pravidla
Na Time´s up je perfektní právě to, že pravidla se dají velice pružně přizpůsobit společnosti, ve které se hrají. A díky junior rozšíření je velice populární mezi dětmi. Hráli jsme to už i ve 20 lidech, ale taky jen ve dvou a vždycky jsme se dobře bavili...
PS: Je to tak, jak říká Bajn

re
My to hrajem tak, jak píše Kadaver, protože pokud mě paměť neklame, v prvním kole se odhazovat karta nesmí.

ad Eyron
Taky mám pocit, že v pravidlech o tom, že by se karta dávala nějak dospodu není ani zmínka. Prostě se tu osobnost snažíte popsat nějak - využitím rýmů, připodobňováním, apod. samozřejmě v rámci omezení popsaných v pravidlech.