Samurai

hodnoceno 40x (Seznam vlastníků)

Nihon e ittakoto ga nai

Autor: Beholder | 14.5.2009 | 4

Tuto hru považuji za druhou nejlepší z Kniziovy tile-laying trilogie po Eufrat & Tigris. Její největší předností je krásný herní materiál, který dotváří pěknou atmosféru při hraní. Je to 39 stylových figurek vyrobených z lesklé tvrdé hmoty připomínající sklo, 4 části mapy tvořící japonské ostrovy – Honshu, Kyushu, Shikoku a Hokkaido, 4 zástěny a 80 barevných herních žetonů.

Hra je velmi jednoduchá. Jsou zde tři typy figurek (artefaktů), které se náhodně rozestaví po plánu, který je tvořen šestiúhelníky. Každý hráč má svých 20 herních žetonů s čísly od 2 do 4 s obrázky těchto tří artefaktů plus nějaké bonusové žetony. Herní žetony mají všichni stejné, jsou jen odlišeny barvami hráčů. Hráči se snaží těmito žetony s čísly obklopit artefakty ze všech stran. Jakmile nastane tato situace – artefakt je ze všech stran obklopen žetony, putuje do vlastnictví toho hráče, který má převahu, tedy ten hráč jehož součet čísel na žetonech dává nejvyšší číslo. Žetony ovšem působí jen na ty artefakty, které jsou na těchto žetonech vyobrazeny. Pár bonusových žetonů má tu vlastnost, že působí na všechny typy artefaktů, dokáží vyměnit figurky na plánu nebo třeba umožňují hráči hrát vícekrát za kolo.

Ve hře se vyskytuje taky náhoda. Hráči mají sice stejné žetony, tudíž stejné možnosti, ale vybírají si vždy jen z pěti žetonů schovaných za zástěnou (která je mimochodem opět stylově zpracovaná), ostatní mají otočené lícem dolu před zástěnou a tvoří zásobu, z které hráč náhodně dobírá vždy do pěti. Tato náhoda sice může ovlivnit hru, ale ne tak jako kostka, na které když padne „špatné“ číslo, máte smůlu. I když dobíráte žetony ne zrovna podle svých představ, není nic ztraceno, je třeba hrát s tím co přijde a přizpůsobovat tomu taktiku. Vítězem se stává hráč, který má většinu ve dvou typech figur. Pokud má každý většinu v jednom typu, vítězí ten kdo má nejvíce ostatních figur.

Vcelku není Samurai žádný závar na mozek, tak jako třeba Eufrat & Tigris. Ale ve hře se projeví každá chyba a každý hloupě umístěný žeton. Je třeba šetřit s bonusovými žetony a použít je v pravou chvíli. Pokud ovšem v tu pravou chvíli nejsou k dispozici je to smůla :), ale naštěstí těch pravých chvil je ve hře více, ale ne zas tak moc :). Ve dvou je hra zjednodušená v tom, že si hráči lehce dopočítají kolik kdo má figurek a proto si je ani nedávají za zástěnu v jiném počtu hráčů už ano. Není to sice takové napětí a překvapení jako třeba ve čtyřech hráčích když se na konci odhalí zástěna, ale důležité je to, že za půl hodinky odehrajete 2 partie a můžete jít na něco jiného :). 

Když se podívám na Kniziovu tile-laying trilogii, kterou máme s přítelkyní kompletní a porovnám jednotlivé hry, tak lze dojít k celkem jednoduchému názoru. Eufrat & Tigris je jednoznačně nejlepší a pro mě osobně ne jen z této trilogie, ale ze všech her co jsem doposud hrál (pravda není jich moc :) ). Je to hra králů, kterou hrajeme nejčastěji u Ringa ve třech. A je to jediná hra, u které prožívám tyto emoce: strach, napětí, nervozitu, radost, smutek a po prohře dokážu být pár minut opravdu naštvaný :), ale to je na tom to nejlepší, tato hra, kterou tak moc rád hraji si dokáže hrát s mými emocemi a někdy je dokáže ovládnout. Nastává otázka proč mít i Samurai a Pouští. To je taky jednoduché, pokud má někdo rád nějakou hru, film či knihu, která je součástí trilogie (popřípadě pentalogie nebo něco podobného), chce mít za každou cenu tuto trilogii kompletní ať už jsou její ostatní části jakékoli. Samurai je rychlík s trochou náhody, který je nádherně zpracovaný a stojí za to ho prostě mít. Pouští je z celé trilogie nejslabší, ale je to rovněž rychlík a zcela bez náhody (viz. má recenze). A druhý důvod proč mít celou trilogii kompletní je tak trochu symbolický. V Eufrat & Tigris je použito dřevo, v Samuraiovi hmota podobná sklu (omlouvám se, ale nebyl jsem schopen nikde najít, z čeho přesně jsou ty figurky vyrobeny) a v Pouští plast, který se mi poslední dobou začíná čím dál více v deskovkách líbit.

Mimochodem ta věta v nadpisu údajně znamená "V Japonsku jsem nebyl". :)