Runewars

hodnoceno 140x (Seznam vlastníků)

Runewars - povedený mišmaš

Autor: sydo | 12.2.2010 | 70

Jelikož jsem za posledních 14 dní nehrál téměř nic jiného než Runewars, myslím, že již dozrál čas zformovat svůj názor na tuto hru do nějakého celistvého útvaru. Vítejte tedy u mé jubilejní dvacáté recenze na Zatrolených Hrách. Tímto bych chtěl poděkovat všem, kteří mé výplody přivítali milými slovy a někdy až překvapivým množstvím palců (díky moc!) a docílili tak toho, že se mě jen tak nezbavíte. Budu se snažit, aby se i má další slohová díla setkala s takovým ohlasem a věřte, že psát pro tuhle komunitu je opravdu radost a že jsem rád za jakékoli připomínky, opravy a debaty, které se pod recenzí rozběhnou. Teď po dopsání jsem zjistil, že je recenze možná až příliš dlouhá, ale asi jsem se potřeboval vypovídat, tak se omlouvám, pokud jsem to přehnal.

Nejprve krátký souhrn mých dojmů. Hra Runewars se mi líbí a to tak, že fest. Už po jejím ohlášení jsem se nemohl dočkat, až ji budu moct vyzkoušet, jelikož popis sliboval přesně ten typ hry, který mám rád - akční tématickou hru plnou interakce, budování a konfliktu, to vše se spoustou serepetiček kolem. A jak už to někdy bývá s dlouho očekávanými věcmi, střet s realitou může být o to krutější, proto čím víc se hra blížila vydání, tím více jsem se bál. Runewars naštěstí nezklamaly a i když se pár much rozhodně najde, nejedná se o nic co by mi zkazilo dojem ze hry.

Obsah hry

V krabici verze „kojenecká rakev“ se toho na první pohled zas tolik nenachází – 5/6 zabírá přepážka s obrázkem, kolem se krčí karty a figurky a na vrcholu toho všeho leží štosy kartonu čekajících na vyloupání. A co že budeme loupat? Žetonky mnoha druhů, dílky terénu a desky jednotlivých národů. K tomu si připočtěte hromady malých i velkých karet, téměř 200 figurek velmi vysoké kvality (s výjimkou hrdinů, kteří jsou ti samí, jako v Runeboundu a je na nich vidět, jak technika postoupila – detaily na nich nejsou zdaleka tak ostré) a dostanete klasickou FFG směsku. Když to všechno vyloupáte, roztřídíte a zagumičkujete, krabice najednou zůstane smutně poloprázdná. FFG si zřejmě nechávají vrátka pro nevyhnutelné rozšíření (není mnoho her, kterým by nevydali expanzi, limit 4 hráčů je trestuhodný, takže alespoň to by mohli v budoucnu přidat) a je také jasné, že větší krabice lépe prodává. Osobně by mi ale stačila velikost ala Middle-Earth Quest.

Zbytek komponentů je vysoce kvalitní, karty nemají okraje (hurá!), figurky jsou bytelné a detailní (draci jsou úžasní) a dílky mapy jsou prostě únádherné – laděné do zelena a tak nějak tajemně působící. Mapa po postavení nevypadá jako fantasy kýč, ale opravdu se na ní hezky dívá. Samostatnou kapitolou jsou 3D hory. Když je FFG ohlásili hned v prvním videu, trochu jsem kroutil hlavou: avízovat 3D hory jako hlavní přednost hry mi přišlo trochu natvrdlé a bral jsem hory pouze jako marketingový tah. Chyba lávky – jelikož mapa je během hry plná figurek a žetonků, vodní bariéry se někdy snadno přehlédnou. Ne tak hory, tyčí se nad zelenými údolími a majestátně říkají „nemůžeš projít!“. Dva dílky mapy obsahují tiskovou chybu, místo jednoho obra hráče nabádají k umístění obrů dvou. U firmy jako FFG by člověk čekal větší pečlivost při kontrole ale na druhou stranu nejde o nic závažného – týká se to jen počáteční přípravy hry a zapamatovat si, že dva obři se nacházejí pouze na poli 2A snad dokáže každý.

Co nám ještě zbývá? Pro každého hráče soupis neutrálních jednotek a žetonů průzkumu a samozřejmě také pravidla. Ta mají 40 stran, nicméně jsou napsaná velmi dobře se spoustou příkladů a zkušenější hráč (pro kterého je hra určena) by s nimi neměl mít sebemenší problém. Pravidla jsou je stažení na stránkách FFG, proto se jimi v recenzi nebudu příliš podrobně zaobírat (laskavý čtenář si je v případě zájmu přečte sám) a budu se věnovat spíše celkovému dojmu ze hry. Každý národ také dostane svou herní desku se soupisem jednotek, počátečními surovinami a šoupátka pro jejich indikaci. Pro šoupátka mám slabost a každá hra, kde můžu něčím točit si u mě vylepšuje průměr (ano, i Vikingové, i když ti jen lehce).

Cíl a průběh hry

Ještě před začátkem samotné hry musí hráči postavit mapu. Každý umísťuje dva dílky složené z různého počtu hexů, poté k takto vytvořené mapě připojí svůj domovský region a nakonec s ena mapu rozmístí neutrální jednotky. Na vašem počátečním postavení silně závisí vaše strategie. Pokud se například nacházíte na bezpečném území stranou od soupeřů, případně za horami či vodou (tyto překážky mohou překročit pouze létající jednotky), nepotřebujete nijak velkou armádu, lepší je investovat do hrdiny a věnovat se spíše rozmnožování vlivu. Naopak pokud je ve vašem okolí nedostatek jídla a měst, očekávejte tuhé boje.

Hráči si také musí vybrat národ, za který budou hrát. K dispozici jsou lidé, elfové, nemrtví a Uthuk Y'llan, což jsou jacísi barbaři paktující se s démony. Jelikož je hra zasazena do světa hry Runebound, nehrozí nám ani v případném rozšíření hobiti (uff). Každý národ má své specifické jednotky, nicméně celková odlišnost jednotlivých národů není zdaleka taková jako třeba v Duně nebo Chaos in the Old World. I když jsou národy jiné, což se mi líbí, jejich celková strategie je v podstatě stejná. Rozhodně by nebyly na škodu nějaké speciální schopnosti pro jednotlivé rasy, ale co se dá dělat, lepší, než kdyby byly všechny úplně stejné.

Na počátku  hry si každý hráč na své území rozestaví 2 dračí runy, přičemž aby vyhrál, musí jich mít celkem 6 (resp. kontrolovat 6 území s runou). Runy lze v získat pomocí hrdinů, úkolů, zimních dražeb nebo ukradením run soupeři. Situaci komplikuje to, že vždy když hráč získá runu, dostane k ní i jednu falešnou, tou může mást soupeře nebo blokovat jeho místa – na každém území totiž smí být pouze jedna runa.

Samotná hra se dělí na roky a ty dále na roční období, kterými jsou jaro, léto, podzim a zima (Úžas! Vřava!), přičemž během každého období mají hráči po jednom tahu. Před začátkem každého tahu se otočí karta aktuálního ročního období. Ta má jednak svůj specifický efekt a druhak spouští efekt daného období. Obzvláště vypečená je zejména zima, kdy hráči musí nakrmit své vojáky, jinak jim pomřou, což dokáže pěkně zhatit útočné choutky a navíc mohou armády přejít přes zamrzlé vodní toky, což naopak přeje zásobeným útočníkům.

Poté následuje samotný tah hráčů. Co během tahu udělají závisí na kartách rozkazů, kterých má každý národ k dispozici 8 (a jsou pro všechny národy stejné). Na začátku tahu si hráč vybere jeden rozkaz a poté je hráči najednou odhalí. Pomocí rozkazů mohou  hýbat armádami, útočit, stavět pevnosti, vylepšovat již postavené, sklízet úrodu, rekrutovat nové jednotky, kupovat si tituly atd. Zajímavý je systém bonusů – každá karta je očíslována (karty s nižším číslem jsou vyhodnoceny dříve, čímž se určuje pořadí hráčů během tahu) a pokud je vaše právě zahraná karta vyšší hodnoty, než jakákoli vámi dříve zahraná karta v tomto roce, můžete využít její bonusovou schopnost. Díky tomu si musíte svůj postup v kole pečlivě naplánovat, abyste ze svých rozkazů dostali maximum. Po použití je karta rozkazu odložena a vy ji můžete použít až další rok.

Jak tedy získat jídlo? Vždy když vydáte rozkaz Harvest (sklizeň), spočítáte si, kolik surovin vám produkují vaše území a na desce svého národa si podle toho nastavíte šipky u jednotlivých surovin. Jejich poloha kromě jiného také určuje, kolik a jaké jednotky si můžete naverbovat rozkazem Recruit.

A co dělat s jednotkami? Samozřejmě bojovat, ať už se soupeři nebo s neutrálními jednotkami, které se toulají po ploše. Boj tu nebudu příliš rozebírat, jen řeknu, že je svižný a nezdržuje ostatní hráče, kterých se zrovna netýká. Pomocí rozkazu (Mobilize nebo Conquer) aktivujete území (podobně jako v TI3) a přesunete do něj své jednotky. Toto území již nemůžete znovu aktivovat a nemůžete z něj jednotky dobrovolně odsunout – musíte počkat do jara, kdy se aktivační žeton odstraní. Boj se řeší se pomocí tzv. Fate karet, kterou si postupně dle hodnoty iniciativy bere každá jednotka a v závislosti na svém druhu buď spustí svou zvláštní schopnost, donutí supeřovu jednotku k ústupu, udělí zranění nebo také neudělá nic. Komu  na konci boje zůstane více jednotek, vyhrál a soupeř musí ustoupit. Samotný průběh boje již příliš neovlivníte, o to větší pozornost tedy musíte věnovat složení své armády, ústupovým cestám a ideálně nějakou tou zálohou.

Neutrální jednotky můžete kromě boje také podplatit, aby se k vám přidaly. To se děje pomocí žetonů vlivu, kterých můžete zaplatit až 6 a poté si vezmete stejný počet Fate karet. Na nich se pak snažíte najít zlatý symbol značící úspěch. Vzhledem k tomu, že Fate karet je 30, zlatý symbol je na čtyřech z nich a žetony vlivu nerostou zrovna na stromech, vyplatí se diplomacie pouze u silných nestvůr jako jsou draci či obři.

A zbývá nám tu poslední věc a to jsou hrdinové. Každý hráč začíná s jedním hrdinou a dvěma questy k tomu a během léta může s hrdinou pohnout. Questy jsou jednoduché – přijď někam a otestuj jednu svou dovednost (síla, obratnost, moudrost). Testy se opět řeší pomocí fate karet, většinou však k úspěchu stačí i šedý symbol, kterých už je na kartách o něco více. Za úspěšný quest si hrdina vezme odměnu, která mu sama o sobě pomáhá a navíc může vyměnit tři odměny za dračí runu, pokud má hráč správný titul (speciální karta). Lahůdkou mezi odměnami jsou 4 Timorran Shards, které hráči dají runu, pokud je hrdina donese do pevnosti. Hrdinové se také mohou napadat a o odměny se okrádat. Nutno říci, že jak hrdinů tak questů je až trestuhodně málo a myslím, že by FFG neublížilo, kdyby ještě od každého tak 10 přihodili.

Dojmy

A jaký mám tedy z Runewars pocit? Dle mého názoru se jedná o skvělé vyřešení odvěkého dilematu: jak udělat hru s epickým nádechem bez toho, aby trvala 6 hodin, měla složitá pravidla a netrpěla dlouhými prostoji. Po zažití pravidel totiž hra postupuje neuvěřitelně rychle a po čase již partii odehrajete za 1,5 – 2 hodiny. Prostoje téměř žádné, jelikož i bitvy jsou vyřešeny během chvíle a spousta rozkazů, např. Harvest či Recruit lze vyřešit současně s tahem ostatních. Jen u první hry je třeba počítat s delší dobou, jelikož se hráči budou teprve seznamovat s herními prvky a bez občasného listování pravidly se asi neobejde. Ale i pokud budete pravidla znát nazpaměť, stejně budete první hru těžce rozmýšlet, co podniknout. To je to, co se mi na AT a válečných hrách tolik líbí – je tolik možností, že prostě musíte skočit do vody a doufat, že pochopíte jak plavat. Další hrou už prokraulujete lépe a potřetí již můžete zkusit závodit se soupeři.

Vlastně musím říci, že mi hra přijde až příliš krátká, většinou končí ve chvíli, kdy se teprve začíná rozjíždět, což je již klasický neduh některých Konieczkových her. Naštěstí Runewars nabízí řešení místo strašení a umožňuje hru prodloužit. Řešení se jmenuje Epic variant – každý hráč začíná pouze s jednou runou a k vítězství jich potřebuje sedm. Tím se již omezuje možnost výhry bez boje, která je v normální hře celkem častá – hráč, který začíná trochu stranou, získá většinu run pomocí hrdinů, svého tajného cíle či během zimních dražeb a zatímco ostatní vynakládají suroviny a čas v boji o území, on si v klidu hrabe na svém. S epicem je již boj téměř nevyhnutelný. Trochu FFG podezírám, že toto byla původně zamýšlená varianta hry, ale v tom případě by na krabici stála herní doba 3-4 hodiny. Takto si tam mohou dát 2-3, vlk se nažere a koza zůstane celá. Osobně už bych již hrál pouze variantu epic a standardní hru jen pro nováčky. Stejný postoj mám k druhému volitelnému pravidlu – žetonům průzkumu. Ty slouží jak obohacení hry a posílení úlohy hrdinů. Nedokážu si hru bez nich představit, ani v nejmenším ji nekomplikují a naopak ji dokáží moc zpestřit, třeba takový Dračí trůn (počítá se jako runa) slouží jako přirozené ohnisko konfliktů, podobně jako monolit v Nexus Ops. Naopak pár dobře rozhozených Dungeonů hrdiny pěkně zbrzdí na jejich cestě za questy.

Co velmi oceňuji je variabilita – každá hra je opravdu jiná, jelikož se mění krajina, žetony průzkumu a pozice neutrálů a pokaždé je třeba vymyslet optimální strategii. Z mých zkušeností se moc nevyplatí snažit se mít od každého něco, ale v jedné či dvou věcech se specializovat, ať už na hrdiny či armádu. Proto mě z tohoto hlediska trochu (ale jen malinko) zklamal malý rozdíl v jednotlivých národech. Jednotky jsou sice jiné, stejně jako počáteční zdroje (sloužící jako rozhodující faktor při rovnosti aukcí a pořadí tahů) a do každého národa se velmi lehce vcítíte, přesto by nějaká speciální schopnost neškodila, alespoň ve formě unikátní karty Rozkazu, takto je celková strategie jednotlivých národů podobná, resp. poplatná situaci na ploše. Naštěstí si každý hráč na začátku hry losuje kartu cíle, který mu po splnění dá runu – cestě za cílem je vhodné přizpůsobit svou strategii a tak se zde přeci jen další variace najde.

Velmi důležitý je vliv a taktické karty. Vliv slouží k ovlivňování neutrálů, k zisku karet titulů (které jsou velmi silné) a různým aukcím, které během roku nastanou. Obzvláště v zimě se naskýtají jedinečné příležitosti pro zisk run, i když většinou bývají pěkně drahé. Taktické karty jsou hodně situační, nicméně ve správnou dobu na správném místě mohou mít velký význam, obzvášť mám oblíbené Lost City, díky kterému můžete soupeři lehce proniknout do týla. Problém je, že pokud chcete hodně karet, nejde to dost dobře dohromady se sbíráním vlivu, proto se zpravidla musíte rozhodnout, kterou cestou se vydat. Během hry nastanou chvíle, kdy musíte udělat zlomová rozhodnutí a věřte, že občas to bývá velmi těžké – kdy zaútočit, kde postavit pevnost, kdy sklidit, je toho dost.

Trochu mi ve hře chybí surovina, kterou by šlo uplácet soupeře. Ideálním kandidátem by byl Vliv, jelikož není vázán na šoupátka na herní desce. Takto sice můžete uzavírat aliance, ale občasné uplácení by se hodilo.

Nyní vyjádření k dvěma nejčastěji diskutovaným aspektům hry: boj a hrdinové

Je pravda, že během boje už máte minimální kontrolu nad jeho průběhem, ale jak již bylo řečeno, o to větší pozornost musíte věnovat složení armády. Každá frakce má svou silnou stránku, na kterou je třeba najít odpověď. Například nemrtví nekromanté dokáží zvrátit průběh boje vyvoláním oživlých mrtvol, ale pokud je elfští lučištníci stihnou postřílet, pomalý zbytek nemrtvé armády již není tak težkou kořistí. Uthukský warlock zase dokáže ve velkém kosit slabé neutrální jednotky, které se nevyplatí uplatit a uvolní tak cestu vaší hlavní armádě, ale stejně jako u všeho, je třeba mít štěstí na tažené karty, pokud máte smůlu, moc s tím nenaděláte. Systém boje bych tedy přirovnal k Nexus Ops, je rychlý, jednoduchý, přiměřeně náhodný a přesto zajímavý. Runewars totiž nejsou o tom, postavit co největší armádu, ale o tom získat runy. Pokud budete jen zbrojit, můžete se dočkat nemilého překvapení, kdy soupeř získá šestou runu ve chvíli, kdy jste dorazili k jeho hranicím. Velká armáda je totiž náročná na jídlo, podporu i přesun, jelikož na jednom poli můžete mít maximálně 8 jednotek (pouze při útoku více).

Hrdinům se vytýká, že nemají vliv na boj a že jsou ve hře jaksi navíc. Naprosto nesouhlasím – hrdinové jsou dobrodruzi a ne vojevůdci! Hrdinové jsou jedním z hlavních zdrojů run a díky žetonům průzkumu hru neskutečně obohatí. Během hry se vždy těším na léto a čekám, co můj služebník zase objeví zajímavého – portál v horách vedoucí téměř k soupeřovu lesu? Hmm... Hrdiny doporučuji nepřehlížet, jsou jednou z hlavních součástí hry, i když táhnou jen jednou za rok a pokud můžete, pořiďte si jich více. Jen škoda, že je jich tak málo, stejně jako questů.

Shrnutí

Hra nejen že splnila má očekávání, ale v mnohém je i předčila. Jedná se o propracovaný herní systém, za kterým je znát dlouhá příprava a pečlivé testování. Ano, boje a hrdinové mohli být propracovanější, ale myslím si, že v rámci zachování hratelnosti, přístupnosti a plynulosti hry jde o ten nejlepší kompromis, jaký šel udělat. Runewars jsou AT eintopf z pečlivě vybraných mechanismů jiných  her, výtečný guláš, ze kterého se vám žaludek nezvedne. Corey Konieczka si u mě upevnil pozici jednoho z nejlepších  herních designérů současnosti.

+ epická hra s přijatelnou herní dobou
+ grafické provedení (draci a šoupátka!)
+ variabilita a mnoho herních strategií bez přehnaně složitých pravidel
+ téměř žádné prostoje
+ vysoká znovuhratelnost
+ hratelné v celém uvedeném rozsahu hráčů (i když čím více, tím lépe)

- pro někoho může být základní hra příliš krátká a nekonfliktní (záleží na stylu a vkusu konkrétní herní skupiny
- málo hrdinů a questů
- vodní toky a žetony průzkumu se snadno přehlédnou
- rozdílnost národů mohla být větší
- maximálně pro 4 hráče (co si sakra mysleli?!)