Dva postřehy k níže uvedenému.

1. co se otevírání balíčků týče, získání nějakého cardpoolu do začátku samozřejmě neskutečně pomáhá, ale nešel bych hned do obrovského množství karet. Člověk se připraví o některé dobové balíčky a možnosti, a zároveň je karet tolik, že se v nich nejspíš utopí. Myslím, že nejlepší cesta je rozbalovat karty po cyklech. Nesedělo mi rozbalovat jen po jednotlivých balíčcích, ten cyklus je designovaný jako celek a doplňují se karty napříč všemi kapitolami. Cyklus tak dá spoustu synergií dohromady i různých možností a zároveň si člověk užije karty, které zároveň patří i k té úrovni scénáře.
2. Druhý startovní zdroj je určitě možnost, jak si hru zjednodušit, ale z vlastní zkušenosti musím říct, že to je tak drastické zjednodušení, že bych jej doporučoval jen začátečníkům nebo u těch nejextrémnějších scénářů. Většina spojenců je až od dvou zdrojů a s tímto ulehčením je bezproblémové dostat na stůl v podstatě hned na první kolo tři spojence nebo už od prvního kola takové karty jako Steward of Gondor nebo Asfaloth. Pokud jsem si tuto úpravu povolil, v podstatě od počátku jste to vy, kdo válcuje scénář a ne naopak a spousta rozhodnutí se pak stává mnohem, mnohem jednodušší. Podle mě je ten jeden startovní zdroj promyšlený a z designérského hlediska naprosto logický a přijde mi smysluplnější dát ho jako alternativu pro “easy mode”, neý ho upřít do “nightmare modu”.

Díky za rady a doporučení.

ad Lion:

No právě že nedal, měl jsem už upravený z prvních rozšíření a povedlo se mi to dohrát jen tak náhodou. A pak mě právě rozladilo, že další rozšíření jsou tak jednoduchá :(

to 108:

Ahoj, no já si myslím, že žádné dobrodružství v sólo módu není jednoduché.

Doporučuju znovu soustředěně přečíst pravidla. Má zkušenost všeobecně z her je, že až tak po třetím pečlivém přečtení pravidel, návodu, jsem schopen hrát vše, tak jak se má, bez chyb a přehlédnutí. A i pak je třeba často nahlížet do návodu a kontrolovat si správnost postupu.

Takhle hra je fakt těžká, a proto nás tak moc baví :)

To Lion:

Děkuji za doporučení, ale určitě hraju správně, pravidla znám. 4 rozšíření je prostě hodně jednoduché. 5 trochu těžší, ale nic ve srovnání se základem.

to 108:

Jasná věc, pro mě je těžký každý scénář. Anduinu mi trvalo asi dva dny, než jsem přišel na to, jak to zahrát, a třetí scénář ze základu v solo hře s kartami z prvního bloku zatím nemám sebemenší šanci ;)

Třetí scénář patří k těm nejtěžším obecně, i když máš nakoupeno hodně rozšíření, podle mě nemá moc smysl se s ním trápit, není moc dobře navržený, ostatně to je v tom prvním cyklu problém víc scénářů, tady je fakt znát, že si to i autoři ještě oťukávali.

108 : No na druhou stranu. Emyn Muil je obecně braný jako jeden z nejlehčích a nejnudnějších scénářů ze hry. Což nerozporuji. Přesto se mi ho povedlo asi před půl rokem umělecky kuriózně projet :-) Dohrál jsem zrovna Dream chaser, a chtěl si odskočit k něčemu víc pánoprstenoidnímu, tak jsem jen tak ze srandy vylosoval tohle. Jaké bylo mé překvapení, když byl můj dokonale odladěný balík po deseti tazích převálcován, protože encounter spawnoval už od začátku nepřítele a na střídačku jako shadow kartu pokaždé prohodil oknem lokaci s victory pointem, které potřebuješ k dokončení. Úplně mě to rozesmálo. Ještě že to nikdo neviděl. Nejpotupnější prohra od doby kdy mi při hraní AH na chatě blob sežral mobil, kde jsem měl appku na pytel zkázy a neměl u sebe fyzické tokeny. Takže ano, je to jednoduchý scénář, ale jak ta hra hodně variuje, tak i ty dokážou někdy překvapit.