Mage Knight Board Game: The Lost Legion

hodnoceno 14x (Seznam vlastníků)

recenze hry

Autor: laredo | 2.4.2013 | 20

Jsme prokletá banda, co dolů padá, naděje na štěstí pomalu zvadá,

pouliční písně zpívaj pěsti, na klouzačkách do neštěstí.

Blbě se usíná, rychle jde čas, snad jednou probudí naději v nás,

a po těchhle klucích, co hrozili všem, jednou se, jednou, slehne zem.

Prolog

Desková hra Mage knight zažila boom po svém vydání na podzim roku 2011 a poté v létě o rok později u nás o něco menší boom při vydání své lokalizované (české) verze. Své udělalo nejen renomé jejího autora, ale i zajímavě provedené (třebaže v principu jednoduché) herní mechanismy zasazené do prostředí stejnojmenné sběratelské figurkové hry. Hra si našla své milovníky i odpůrce – ostatně stejně jako všechno. Podrobnější informace o ní najdete v její recenze zde na ZH.

Na přelomu roků 2012/2013 vydala táž společnost Wizdkids games už od podzimu 2012 avizované první rozšíření této hry s názvem Lost legion, tedy česky Ztracená legie.

Když jsem zvažoval čím okořenit tuto recenzi, zda bych ji neměl dokreslit nějakým barvitým popisem epické bitvy 4 rytířů-mágů s obrovskou Volkarovou armádou, řekl jsem si, že by to sice mohlo být zajímavé, ale spíše kontraproduktivní a neposkytující relevantní informace. Třebaže vůbec nejsem fanouškem Daniela Landy, náhodou jsem si vzpomněl na jednu jeho píseň s názvem Ztracení hoši. Když jsem se zaposlouchal do jejího textu, hned mi došlo, že to bude ono – jak její název, tak i její text patřičně dokreslí tuto recenzi.

Tak roky plynuly, starý časy minuly a list oddací karty obrací.

Naběhly myšlenky, jak zaplatit složenky, ale energie,

ta v nás pořád žije, jen pomyslnej mantinel ji zadrží.

Mediální příprava hráčské obce (na budoucí rozšíření)

Kromě už zmiňovaného (poněkud strohého) oznámení na webu Wizkids – ze září 2012 – byla od listopadu 2012 na portále Youtube ke shlédnutí minimálně 2 videa, kde bylo toto plánované rozšíření představeno in natura (tj. s vybalenými komponentami).

V jednom videu (cca patnáctiminutovém) mluvil pouze Paul Grogan, ve druhém (cca desetiminutovém) rozmlouval s Paulem a Scottem (z Wizkids) jeden redaktor BGG u příležitosti jistého větší deskoherní akce (nejspíš německé).

Po shlédnutí těchto videí mohl člověk nabýt dojmu (nebo spíš jistoty), že toto rozšíření nepřinese žádnou přehršel nových komponent ani převratných herních principů, ale že jeho stěžejním prvkem bude tajemný generál Volkare se svou mohutnou armádou – a jako bonus navíc další rytíř(ka)-mág Wolfhawk.

Závěr: Pochvala: Ve výše zmíněných videí člověk jasně uvidí (i uslyší) přímo od vydavatele, co vlastně hra obsahuje (nového).

Rozbalení hry

U nás je rozšíření Ztracená legie k dispozici (v anglické verzi) zhruba od letošního února. Jelikož jsem nedokázal dlouho odolávat a čekat na jeho českou lokalizaci, tak jsem si ho hned objednal. Vzhledem k předem známému obsahu hry (počtu i typu komponent) mě přesto překvapila jeho cena, čítající bratru 850 Kč, která se zanedlouho vyšplhala až téměř na (stávajících) 1000 Kč.

Krabice Ztracené legie má zhruba poloviční formát než krabice základní hry, třebaže zdaleka neobsahuje poloviční množství komponent (oproti základní hře) – je jich tam totiž mnohem méně. Pokud máte problémy s prostorem, funguje zde bábušková metoda uložení. Pokud odeberete insert základní hry, tak se krabice rozšíření akorát vejde do základní krabice (a ještě vám zbyde skoro polovina původního volného místa), třebaže víko (krabice základní hry) bude trochu nadzdvižené.

Pokud pominu opravené karty a opravené žetony nepřátel ze základní hry (jejichž náhrada je myslím od výrobce slušností), pokud vynechám další žetony many, dodatečné žetony štítu, dodatečné karty zranění, příručku pravidel, příp. některé další drobnosti, tak nám zbydou následující věci:

Rozšiřující prvky původní hry:

• 24 nových karet činů dostupných všem hráčům (kouzla, pokročilé akce, artefakty)
• 6 nových mapových dílků (venkov i hlavní)
• cca 40 nových žetonů nepřátel (všech typů)
• 5 žetonů nových kooperativních dovedností (pro každého hrdinu jedna)
• 16 nových karet jednotek
• 5. hrdina, amazonka Wolfhawk (vlastní balíček karet činů, sada žetonů dovedností, figurka)

Úplně nové prvky:

• generál Volkare (figurka, speciální žeton, kostka many a 2 přímo jemu věnované scénáře)

Jak vidno, po vybalení, roztřídění a doplnění ke svým souputníkům ze základu člověku přijde, že toho v tomto rozšíření až tak mnoho není. Vzhledem k tomu, že obsahuje méně než polovinu věcí, které byly v základní hře, tak bych čekal, že i jeho cena bude přibližně poloviční, tj. pohybující se kolem 700 Kč, nikoliv skoro 1000 Kč.

Kvalitativně (materiálově i v grafickém provedení) jsou komponenty stejné jako v základu. Potisk mapových dílků není tentokrát nijak posunut.

Závěr: Výtka: Silný nepoměr ceny vůči počtu komponent.

Krátery na duších, který nikdo netuší, zamaskovat legrací, srdce krvácí.

Navzdory kritikům chceme mít vlastní dům, kde budem jenom my,

hoši ztracený, ten dům si každej ve svým srdci postaví.

Studium pravidel

Z (nových) komponent obvykle nepoznáte, jak budou fungovat ve hře, takže následuje čtení pravidel. Na rozdíl od dvou dvacetistránkových příruček formátu A4 ze základní hry je tentokrát obsažena jen jedna příručka (také dvacetistránková), ale pouze polovičního formátu. Polovinu příručky pravidel tvoří popis scénářů.

Nových pravidel je relativně málo. Noví nepřátelé získali následující vlastnosti:

• Neopevněný (nepočítá se mu opevnění ani na opevněném místě či za hradbami)
• Těžkopádný (jeho útok lze snížit zaplacením bodů pohybu – např. katapulty)
• Nepolapitelný (má dvojnásobnou obranu, pokud jeho útok není vykryt)
• Magická imunita (ignoruje ne-útočné/ne-obranné efekty karet všech barev)
• Zavraždění (zranění z jeho útoku musí být přiděleno pouze hrdinovi)
• Vícenásobné útoky (má více samostatných útoků)

Novinkou je samozřejmě popsání Volkarova fungování ve scénáři – jak se hýbe, jak útočí, jak lze útočit na něj nebo jak se určí složení jeho armády. Jedinými většími změnami stávajících pravidel je pouze časování (použití) efektů (pohybu, útoku, obrany, vlivu, léčení) v rámci tahu a také tzv. složené efekty (tedy skutečnost, že v rámci zahrání efektu jedné karty je obsažen efekt jiné karty).

Poslední dva zmíněné prvky jsou doplněny poměrně velkým množstvím ilustrativních příkladů, takže poměrně rychle pochopíte trochu abstraktněji formulovaná (nově upravená) pravidla, což hodnotím jako velmi přínosné. Některé kombinace by mě totiž vůbec nenapadly, nebo naopak napadly, ale byly by špatně.

Přesto mi v pravidlech chybí vysvětlení některých věcí:

• Určení počtu a typu obránců u měst s úrovní vyšší než 11 (jako u megapole nebo jako u Volkarovy armády?)
• Lze vůbec zaútočit na Volkara, nachází-li se na nedostupném terénu (např. na hexu skály vedle bílého města při jeho obraně)?
• Otáčení Volkarova žetonu pořadí při každém společném útoku na něj (nebo jen v konkrétně uvedených případech)?

Boj s Volkarem je totiž takovým hybridem mezi bojem hráč proti hráči a bojem proti normálním nepřátelům, takže některé věci se v něm míchají a některé tam zase chybí.

Každopádně na těchto otázkách hra nestojí a snad ji vyřeší odpověď autora hry nebo dotaz do některého fóra.

Pravidla jsou každopádně zpracována přehledně, důkladně a konzistentně. Jelikož nových pravidel není moc, jejich srozumitelnost je velmi dobrá, narozdíl od pravidel základní hry (myšleno, pokud je čtete poprvé bez předchozího přečtení průvodce hrou :-)).

Závěr: Pochvala: Velmi dobrá srozumitelnost pravidel (i scénářů). Přesto mi zde chybí vysvětlení některých věcí.

Hra na půl plynu (Volkare ve vedlejší roli nebo úplně mimo)

Když už víte, jak fungují nové prvky a nová pravidla, je načase přejít ze cvičiště na bojiště.

Rozhodně vám nedoporučuji hrát jako první hru jeden z Volkarových scénářů, ale dát si nejdřív jednu partii (klidně i zkrácenou na 4 kola) obsahující všechny nové prvky – až na Volkara. Rozhodně do ní zařaďte novou hrdinku Wolfhawk, ať víte, co od ní můžete čekat. Tuto aklimatizaci byste neměli skoro vůbec pocítit.

V další hře už bych přidal Volkara (přesněji mapový dílek s jeho táborem) coby další (alternativní) město, přičemž Volkarova figurka bude (po celou dobu hry) nehybná a vy si poměrně jednoduše sladíte váš společný útok na něj – jako na kterékoli jiné město. Hlavně si ale při ní budete moci bez nějakého časového presu vyzkoušet společný boj s jeho armádou. Volkarův tábor je takové alternativní město, kde najednou potkáte jak bílé, červené, zelené, tak i šedé nepřátele.

Pochopitelně můžete obě tyto hry spojit do jedné – my jsme to taky tak udělali – a bylo to bez problémů.

Oproti samotné základní hře zaznamenáte v těchto scénářích (tj. ve scénářích, kde Volkare nehraje hlavní roli nebo se vůbec nevyskytuje) pouze o něco větší variabilitu jednotek, nepřátel, pokročilých akcí, což ale rozhodně potěší, poněvadž noví nepřátelé jsou mnohem větší prevíti než jejich pobratimové ze základní hry. Jde o herní variantu pro méně náročné, spíše konzervativní hráče Mage knighta.

Podle mě je ale hraní pouze takovýchto scénářů plýtvání potenciálem tohoto rozšíření a zbytečně drahá investice. Pochopitelně je to ale dobrá změna od Volkarových scénářů, které nelze hrát pořád dokola, zvlášť pokud v nich často dostáváte na frak.

Závěr: Kompromis: Ne-Volkarovské scénáře mohou být příjemným zpestřením oproti základní hře, ale určitě ne hlavním důvodem pro koupi.

Tempo je zběsilý, koně se splašily, jsme ztracení hoši, co zabloudili.

My jsme ty ztracený, hříchem zablácený, justice je nahá, když si po nás sahá,

jdem po stopách, co vedou rovnou do ráje.

Ze světa nás hlava bolí, připravte se na cokoli.

Plnohodnotná hra (Volkare v hlavní roli)

Jakmile si důkladně vyzkoušíte nové herní principy a pravidla a už dokážete rozprášit Volkarovu armádu v jejím táboře, pak nastal čas přejít na vyšší úroveň obtížnosti, což zde znamená vybrat si jeden ze dvou Volkarových scénářů, které skutečně prověří vaše hráčské schopnosti na maximum.

Volkare byl/je slavný vojevůdce atlantského království, který nikdy v bitvě neprohrál. Při poslední příležitosti ale nepochopitelně tvrdě potlačil povstalce a zanedlouho poté zmizel i se svou armádou během Zlomu. Nyní je zpátky s obrovskou armádou a nikdo neví proč. Zatím efektivně likviduje všechnyrytíře-mágy, na které narazí.

Volkarovy scénáře jsou určeny pouze pro kooperativní nebo sólo hru. Díky dostupnému pátému hrdinovi, lze hrát proti Volkarovi i ve 4 hráčích.

Volkare představuje (nahrazuje) automatického hráče, takže má vlastní balíček karet činů, doplněný kartami zranění a kouzel, a pomocí jistých pravidel je řízen jeho pohyb po mapě. Na základě (barvy a/nebo typu) tažené karty z jeho balíčku karet činů se pohne o 1 nebo 2 políčka určitým směrem, zaútočí na hráče nebo odpočívá (a v rámci relaxace může odebrat jednotku z nabídky jednotek).

Součástí obou Volkarových scénářů jsou 2 parametrické tabulky, ve kterých si zvolíte jednu z 3 úrovní obtížnosti. Jedna tabulka řeší velikost Volkarovy armády a úroveň měst(a) na mapě. Druhá tabulka řeší počet tzv. nerozhodných jednotek a počet karet (zranění) ve Volkarově balíčku, představujících (během jeho tahu) odpočinek. Tyto 2 tabulky jsou na sobě nezávislé, takže vámi zvolené úrovně obtížnosti si v nich nemusí odpovídat. Nám se např. u scénáře Volkarův návrat osvědčila kombinace základní obtížnosti (daring) v tabulce určující sílu Volkarovy armády a prostřední obtížnost (tight) u tabulky určující počet karet zranění a nerozhodných jednotek.

Ve scénáři Volkarův návrat začínají hráči i Volkare téměř vedle sebe v dolní části mapy. Úkolem hráčů je najít město (na mapě je jen jedno), dobýt ho a pak se v něm postavit Volkarovi a zničit jeho armádu. Volkarovi k vítězství stačí buď dobýt město, nebo přežít do konce hry. Hráči musí každopádně zničit Volkarovu armádu – ať už při obraně města nebo mu vyrazit naproti a zničit/dorazit ho klidně i mimo město.

Ve scénáři Volkarův úkol začíná Volkare na opačné straně mapy než hráči (tj. nahoře). V tomto scénáři už je mapa předem sestavená, aby šlo lépe zaznamenat Volkarův pohyb, třebaže většina mapových dílků je otočena lícem dolů. Tentokrát Volkarovi stačí dojít na políčko portálu (odkud začínají hráči) a odteleportovat se pryč. Pochopitelně má opět s sebou svou armádu. I v tomto případě musí hrdinové rozprášit Volkarovu armádu. Bohužel města, za jejichž dobytí získají dostatek zkušeností a v nichž naverbují dobré jednotky, jsou na opačné straně mapy, takže vlastně musí přejít mapu dvakrát (třebaže nikoli nutně).

Při hraní Volkarových scénářů se rozhodně připravte na pořádný záhul, i když budete hrát na základní úroveň obtížnosti (měst i Volkara). Zde neplatí jako v normálních scénářích (základní hry), že nehraje roli, zda to město/megapoli dobudete v 5. nebo 6. kole – hezky se napřed poléčíme, napozicujeme, naverbujeme ty správné (elitní) jednotky, nahromadíme krystaly a pak to pořádně roztočíme. Kdepak, nic takového.

Počítejte s tím, že si nemůžete dovolit žádné prostoje (čekání na lepší karty/manu). Musíte si zvolit správnou kombinaci rychlého pohybu, postupů na vyšší úroveň a přitom se nepouštět do bojů s neznámými či obtížnými nepřáteli kvůli léčení vyššího počtu zranění.

Hezkej pan s kravatou, s čepicí placatou

nepustí nás do dveří, když se sešeří.

Ti, co s vlky vyjou, lásku v nás zabijou,

ke štěstí jim stačí, když nás ke zdi tlačí.

To my jsme asi hoši navždy ztracený.

Samotný bonbónek je boj s Volkarovou armádou. Pokud není na opevněném místě či za hradbami, tak sice můžete proti jeho jednotkám použít i střelecké útoky (na rozdíl od dobývání opevněných míst), ale přesto vás počet nepřátel, kteří na vás připadnou, pořádně zaměstná. Jako bonus na vás zaútočí i Volkare a vzhledem k vlastnostem jeho útoku si obvykle dvakrát rozmyslíte, zda ho necháte nevykrytý nebo ne.

Při dobývání měst se žetony obránců rozdělují mezi hráče náhodně – předem se určí jen počet žetonů, které každý útočící hráč obdrží. Tentokrát se Volkarovi příznivci rozdělí do dvou škatulek (červení a bílí nepřátelé do jedné škatulky a zelení a šedí nepřátelé do té druhé). Hráči si pak (při obraně nebo útoku) dohodnou počet žetonů z každé kategorie (nikoliv ale barvy), který si každý z nich vezme.

Pro vaši bližší představu: Ve scénáři Volkarův návrat pro 2 hráče na základní obtížnost je složení Volkarovy armády následující: 1 bílý, 2 červené a 5 zelených žetonů nepřátel, plus 1–3 šedé žetony navíc za ukradené nerozhodné jednotky. Čili při rovnoměrném rozdělení řekněme 10 žetonů nepřátel čelí každý hráč 6 útokům (5 nepřátel + Volkare). O stupeň vyšší obtížnost pro 2 hráče už by znamenala takovouto armádu: 2 bílé, 3 červené, 1 šedý a 8 zelených žetonů nepřátel, opět plus 1–3 šedé žetony navíc za ukradené nerozhodné jednotky.

Dojmy z hraní scénářů Ztracené legie:

Rád bych zde shrnul dojmy z hraní scénářů – Volkarových i ne- Volkarových:

• První (seznamovací) hra. Kooperativka ve 4 hráčích na 6 kol. 4 (normální) města 5. úrovně a Volkarův tábor jako 5. město (11. úrovně). Víceméně legrace. Dobyta 3 města ze 4, Volkarův tábor dobyt 3 hráči, třebaže ne hned napoprvé.
• Scénář Volkarův návrat. Kooperativka ve 2 na 6 kol. Normální obtížnost. Moc jsme nevěděli, co od něj čekat, takže jsme nijak zvlášť nepospíchali. Na konci 3. kola jsme odkryli město (bohužel nedaleko Volkara, což se nemá) a chystali se ho dobýt. Ale než jsme se k tomu dostali, tak se Volkare dostal do města před námi – fakt smůla!
• Scénář Volkarův návrat. Kooperativka ve 3 na 6 kol. Normální obtížnost. Tentokrát už jsme nic neponechali náhodě a město na začátku 4. kola dobyli a nakoupili v něm elitní jednotky. Bohužel Volkare se coural dost daleko od města a nijak k němu nespěchal (neboť často odpočíval). Posunuli jsme ho teda natvrdo vedle města a dali se s ním do boje a během 2 společných útoků ho porazili. Teprve potom jsme se dočetli, že hráči musí každopádně porazit Volkara a pokud na něj nechtějí čekat ve městě, kam teoreticky nemusí Volkare včas dorazit, tak mu musí jít naproti. Nicméně jsme si alespoň vyzkoušeli společnou obranu i útok (proti němu).
• Scénář Volkarův návrat. Kooperativka ve 2 na 6 kol. Zvolena vyšší obtížnost (heroic). Nabuzeni předchozími úspěchy jsme chtěli vyzkoušet popasovat se s větší Volkarovou armádou. Bohužel jsme ale tvrdě narazili. Dobyli jsme včas město, ale po útoku na něj nám došly krystaly a nestihli jsme dokoupit elitní jednotky (zůstaly nám jen ty základní, třebaže nezraněné). Volkarova silná armáda vzápětí udeřila a my jsme oba skončili s plnou rukou karet zranění a všemi jednotkami zraněnými. Z celkových 16 nepřátel se nám podařilo (během společné obrany) zničit celkem 3. Tento výprask nás naprosto odradil od dalšího zkoušení hraní na vyšší obtížnost. Ostatně na to v pravidlech i upozorňují.
• Při dalších dvou hrách Volkarova návratu na základní obtížnost jsme nenarazili na problém.
• Scénář Volkarův úkol. Kooperativka ve 2 na 6 kol. Normální obtížnost. Zde jsme dojeli na členitou mapu (spousta lesů, bažin, pustin) a nedostatek karet pohybu při vracení se z dobytých měst směrem k portálu, kam Volkare dorazil o mnoho dříve před námi. Přišlo nám, že zde hraje primární roli členitost krajiny a schopnosti a karty pro rychlý pohyb – což ale hráči příliš neovlivní.
• Scénář Volkarův úkol. Kooperativka ve 2 na 6 kol. Normální obtížnost. Druhý pokus. Tentokrát už jsme od začátku trochu víc kopli do vrtule i s vědomím, že třeba nedobudeme obě města, ale musíme se včas začít vracet. Štěstí nám zpočátku přálo – Volkare pochodoval jak s hnojem. Ve 4. kole jsme dobyli první město a vydali se zpátky za Volkarem. Třebaže jsme byli jen dva, tak byl neskutečný problém napozicovat se v poměrně lesnaté krajině ke společnému útoku – buď neměl karty pohybu jeden, nebo druhý, nebo se Volkare pohnul jiným směrem. Náš první společný útok a porážka 4 nepřátel (2 bílí a 2 červení) Volkara zpomalila. V posledním kole následoval podobný útok (opět se zpomalujícím účinkem) už nedaleko portálu – Volkarovi už zbývaly jen 2 žetony orků. Díky jeho odpočívání jsme se stihli zbavit plné ruky zranění a během posledního společného útoku ho dorazili. Ke konci to byla klika jako hrom – za normálních okolností bychom to (sice těsně, ale přeci jen) projeli.

Závěr:

Kompromis: Hraní Volkarových scénářů na základní obtížnost představuje solidní výzvu, ale v drtivé většině případů reálně dohratelnou i normálními hráči Mage knighta. Ostruhy bych ale raději získával ve scénáři Volkarův návrat, který mi přijde o něco jednodušší než scénář Volkarův úkol.

Výtky: Volkarovy scénáře s větší armádou (tj. úrovně heroic a legendary) mi přijdou (momentálně) reálně ne(do)hratelné, příp. jen za nesmírně příznivé konstelace hvězd. Pořádný výprask totiž dokáže po slibně se rozvíjející polovině scénáře pořádně naštvat. Pokud ale hodnoty uvedené v tabulkách obtížnosti scénáře jsou jen doporučení (jak se píše v pravidlech) – a nikoliv prověřené jako dohratelné, pak bych je tam vůbec neuváděl.

Pokud je nutné provést společný útok proti startovnímu složení Volkarovy armády, může být synchronizace pohybu a rozmístění hrdinů noční můrou (vyšší počet hráčů, členitá krajina, nevhodné karty v ruce…).

Někdy se otočím, za mnou můj vlastní stín vstoupil do dveří, venku se šeří.

Hlavou na mě kývá, do tmy mě vyzývá, tam stojej postavy, čas se zastavil.

To vracej se mi zpátky hoši ztracený.

Čekat na lokalizaci?

Jelikož nejsem jednatelem REX her, tak zde nemůžu zodpovědně uvést, kdy vyjde lokalizované rozšíření Lost legion a kolik bude stát. Každopádně si ale myslím, že jeho cena nebude nižší než cena anglické verze, kterou lze teď u nás bez problémů sehnat.

Rozhodně nechci nikoho odrazovat od čekání na českou lokalizaci nebo naznačovat, že Ztracená legie nevyjde v češtině kvůli problému s minimálním požadovaným nákladem. To je záležitost Rexíků a myslím si, že vzhledem k jejich serióznímu přístupu a informovanosti vůči zákazníkům (viz výměna mapových dílků základní hry Mage knighta) můžeme v tomto ohledu čekat maximum pro úspěšné vydání lokalizovaného rozšíření.

Rozeberu teď hypotetickou situaci, kdy by lokalizace z nějakého důvodu nedopadla a byla k dispozici jen anglická verze rozšíření.

Jazykově nezávislé komponenty Ztracené legie (mapové dílky, žetony nepřátel, žetony dovedností, balíček karet základních akcí 5. hrdiny (jsou stejné jako ostatní 4)) zde nehrají roli. Text na zbývajících kartách činů a jednotkách mi nepřijde nijak obtížný. Pokud totiž nehrajete soutěživý scénář, pak není problém se zeptat anglicky rozumějícího spoluhráče (máte-li ho ve skupině). Pravda, ještě zbývá příručka pravidel – ale i tady už se blýská na lepší časy. Pravidla rozhodně dostupná budou, ať už v oficiální nebo neoficiální podobě.

Takže čekat na lokalizaci nebo ne? Myslím, že tato otázka tvoří spojitou nádobu s otázkou, kterou rozebírám dále, a to, zda si vůbec toto rozšíření pořídit. Cenově vás to totiž vyjde nastejno. Nějakou dobu si sice na něj počkáte, ale zase podpoříte českého vydavatele.

Pokud máte ve skupině alespoň jednoho angličtináře, vůbec bych se nebál koupě anglického rozšíření, neboť většinu scénářů budete stejně hrát v kooperativní variantě. Já tuto kombinaci mám a její bilingválnost mi nevadí, stejně jako třeba u Civilizace (Sida Meiera). Až česká lokalizace vyjde, určitě nebude problém anglickou verzi rozšíření za rozumnější cenu prodat v bazaru. Pokud jste ale jen příležitostný a trpělivý hráč Mage knighta, rozhodně si na lokalizaci počkejte – o nic zvláštního nepřijdete.

Verdikt

Závěrečné hodnocení se pokusím provést rozhodovacím pavoukem než podrobnějším popisem.

Vyhovuje vám obtížnost základní hry a/nebo hrajete Mage knight jen občas?

• Pokud ano, nepotřebujete Ztracenou legii, neboť z Volkarových scénářů by vám šla hlava kolem a těch pár nových karet a žetonů za tisícovku nestojí.
• Pokud ne, čtěte dál.

Pokud se při hře základu Mage knighta nudíte, pak jste u Ztracené legie na správné adrese. Zbývá ještě posoudit míru vaší frustrace:

Nebaví mě komplikované boje proti silně bráněným městům. Raději mám putování po mapě, učení se novým dovednostem, kouzlům nebo zkoumání opuštěných ruin nebo starých hrobek.

• Pokud ano, tak vás Ztracená legie sice dokáže částečně uspokojit, ale využijete ji jen tak napůl. To mi nepřijde jako vhodná investice. Pokud ale pro vás peníze nepředstavují problém, klidně kupte. V opačném případě bych od toho dal ruce pryč.
• Pokud ne (tj. místo obyčejných měst používáte jedině megapole vysokých úrovní či si jinak ztěžujete herní podmínky), pak je pro vás toto rozšíření must have. Volkarovy scénáře s vyšší obtížností jsou určeny pro opravdové Mage knight masochisty. Ale i na základní obtížnost jsou velmi dobrou (a hlavně dohratelnou) výzvou pro normální fanoušky větších bojů. Rozhodně s pořízením rozšíření neváhejte.

K otázce pořízení anglické či české verze viz sekce Čekat na lokalizaci?

Abych nezapomněl zodpovědět otázku z titulku této recenze: Ztracená legie je pouze evolučním rozšířením hry Mage knight, nikoli revolučním – jak jste už mohli z textu recenze poznat.

Resumé

+ dostupný 5. hrdina (možnost kooperativky ve 4 a kompetitivky v 5 hráčích)

+ větší variabilita komponent (karty činů, jednotky, nepřátelé)

+/- obtížnost Volkarových scénářů (i při základní úrovni obtížnosti)

- cena (nepoměr vůči množství obsažených komponent)

- nehratelnost Volkarových scénářů na vyšších úrovních obtížnosti (nutná velká dávka štěstí v mnoha oblastech)