Já se řídím jednoduchým pravidlem “my game, my world”… Takže, pokud si občas nějaké pravidlo lehce změníš, tak se opravdu nic nestane, hlavní je přece zábava. I spousta autorů her doporučuje občas si změnit nějaké pravidlo, tak aby se hráč zbytečně nestresoval a u hry se bavil. Urputné lpění na pravidlech je spíše stresující a to určitě není záměrem žádné hry. Typickým příkladem pro mě bylo Panství hrůzy, kde jsou scénáře opravdu obtížné a tak jsem si na boardgamegeeku našel, že spousta hráčů používá místo dvou akcí vyšetřovatelů akce tři a hned se stala hra zábavnější. Navíc skoro ke každé hře najdeš na netu spoustu house rules, které hru většinou zpříjemňují. Pokud hraju sólo, není to vůbec problém a pokud hraješ ve skupině, tak záleží na dohodě všech hráčů. Ovšem neměním zásadní pravidla a pravidla, která by měnila premisu celé hry. Pokud občas použiješ “cheat”, tak se fakt nic nestane. Jde přece o to bavit se, stresu si v reálném životě zažije každý z nás dost…

Hram solo a hram poctivo , posledne som sa po 2 a pol hodinkach vratil z misie a člen posadky mi zomrel na osetrovni pri hode 3 zltymi kockami 😁, ta bezmocnost stym nieco spavit patri k zážitku . Ale kazdy si hra, tak aby mal co najlepsis zazitok z hry. No a mne tie hody kockami vyhovuju nech dopadnu ako kolvek patri to k pribehu 😊

U přistání jsme xkrát po fakt mizerných hodech hodili znova s tím, že nevysypeme poslední výbavu, zásoby, nebo nám někdo neumře, jen proto, že mě kostky fakt nemaj rádi… 

Awakeni dělají úžasné hry, ale to jejich zlounství na každém kroku mě občas strašně vysírá, takže si to prostě děláme přívětivější, když už tý depky a zmaru máme fakt dost. :D 

Je to příběhová hra. A podle mě i neúspěch je součástí příběhu, který píše.
Jak jsem sluníčkově prosvištěl kampaní si za pár let nevzpomenu. Ale jak mi při špatném přistání umřela půlka veteránů ve výsadku nezapomenu nikdy. 🙃