Insula
Zatím jsem ji jen párkrát prošel jako "solitér" verzi na zkoušku... Dál jsme se prozatím nedostali ze tří důvodů:

1) Prapodivný, pravděpodobně originální, ale v praxi jak jsem zjistil MĚ ničím nepřitahující koncept kombinace kompetetivnosti s občasnou potřebou kooperace. Na tom by celkově nebylo nic špatného, kdyby právě ta společná kooperace - tedy hlavně souboje (spíš taková přebíjená náhodně vylosovaného strážce), nebyly postaveny na tom, že má jeden kooperant druhého podrazit... Podle všeho má být právě v tomhle zakopáno kouzlo hry, ale v praxi si moc nedovedu představit, že mě po prvním podrazu pozve spoluhráč znovu do holportu a nebude se přede mnou spíš snažit zdrhat a dostat se do finále na vlastní pěst. Proto to testování se slečnou furt odkládáme... traumat máme každej dost:-))

2) Ilustrace jsou sice kouzelné, bitvy pomocí "bylin" mají hodně do sebe, ale celkový design karet a podložek, kterému vévodí bledě hnědá, bledě zelená, růžová a k tomu ostře oranžové žetonky energie mě přinejmenším nepřitahují...

3) Celkově mě na tom asi nejvíc oslovilo to objevování nových částí ostrova a hledání skulinky mezi "trny". Ale když máme čas si zahrát a chuť něco prozkoumávat, tak vždycky vytáhnem radši Descent:-)

3.1) A teď mě napadá, že se vlastně možná i bojím zklamání, a přitom sympatickému autorovi hodně fandím... což logicky ústí v to, že to furt odkládám:-)

Asi jsem ti moc nepomoh, ale jestli je o report zájem, tak to v dohlednu natvrdo prubnem a poreferuju...

ad kompetetivni kooperace
dokazal by to nekdo srovnat s Vampire: Prince of the City?

Polylux
Tak taky se nebudu zlobit, když to zkusíte :) Tady jsou samá vysoká hodnocení a na BGG jsou některé komentáře spíš tragikomické. Samosebou sympatizuji s českým autorem, sama bych nevymyslela ani kvarteto, ale přiznám se, že ty komentáře mě celkem odradily, i jsem se u nich zasmála.

Insula
Me se libi ta grafika, obrazek na krabici a na obrazky na kartach. Obrazky na dlazdicich se nepovedly - prilis cmarani tusi tam kde by spis mely byt barevne plochy.
Hra sama o sobe je dobra, hral jsem to 2x a bavil jsem se - cetl jsem komentare na Geeku, bal jsem se a ... mam dojem, ze to jsou jen recicky. Nema cenu se ridit komentarema a hodnocenim kdyz to hodnotilo jen 50 lidi.

To tema mi prijde paradni.

První dojmy
Tak jsme dneska zahráli první dvě hry a velké, velké pozitivní překvapení. Mám zcela diletantský dojem, že kdyby autor ubral grafice na osobitosti, mohlo by to mít i komerční úspěch...

Jedinou výtku si odbudu na záčátku, a tou je návod ke hře. Pravidla sama o sobě vůbec komplikovaná nejsou (a to jsme hráli jen tu "pokročilou" verzi), naopak jsou intuitivní a zažijete si je během pěti minut hry. Jenže abych se v tom návodu vyznal, tak jsem si musel kvůli těm pár stránkám formátu A6 (v cestovní verzi) vzít tužku a papír a shrnout si principy do pár řádků. Např. abyste našli co obnáší pole "nebezpečí", musíte si dát dohromady kapitoly D - souboj (str. 9-11), F.1 - souboj, F.2 - zahnání, F.3 - vyhodnocení soubojů (pravda, všechno str.13-14, ale v tom nejnelogičtějším pořadí), F.6 - ostrov (str.16, zde se teprv dozvíte jak vlastně pole nebezpečí poznáte), F.7 - strážci (str.16) a G.3 pokročilé souboje (str. 19/20)... a takhle je to skoro se vším. Jedna kapitola bez druhé nedává smysl, budete listovat zběsile sem a tam, zkrátka bez vlastních poznámek se po mém soudu, tak jako já, utopíte ve lžičce vody...čili ztratíte ve 20 stránkách formátu A6.

Tím nicméně jakékoli výtky končí. Hra je svižná (cca 45 min. ve dvou), atmosférická, s větším než překvapivým množstvím taktických možností a slušnou dávkou správně mířené náhody.

První hra sice probíhala tak, že jsme vyrazili každý na jinou stranu, a zatímco přítelkyně objevovala samé louky a jezírka, já si vyžíral zatuchlé remízky plné těch nejsilnějších "humusáků" (termín podle mě přiléhavější než "strážci". Ze všeho nejvíc mi připomínají kreveťáky z District 9). Když jsem pochopil marnost svého počínání a rozeběhl se po již vyšlapané cestičce, dometelil si to druhý dobrodruh až do citadely, dostatečně posilněn skalpy pár slabších humusoidů, a vytlouk z Kingoše duši.

Tudy cesta nevede a druhá hra už taky byla zcela o něčem jiném. Můj žlutý permoník se držel modrého kolegy jako klíště a konečně jsem pochopil ten kompetetivně kooperativní princip. Zkrátka jeden objeví slabšího humusáka a už se těší jak z jeho snadného skalpu vytluče cenné odměny, když si to tam přifrčí kolega a polovinu odměn mu správným odhadem vyfoukne před nosem. Spolupráce v pravém slova smyslu přichází v úvahu jen v extrémně vypjatých momentech kdy už fakt teče oběma do bot, ale prostor pro záškodničení v podobě správně použitých kleteb a permanentího přisírání se je všeobjímající:-) Navíc se hraje v určitých "dvoutazích": hráč 1 - hráč 2 - boj - hráč 2 - hráč 1 - boj - hráč 1 atd... V každém dvoutahu se toho tak dá stihnout fakt hodně a hra se ve finále přelévala z jedné strany na druhou tak dlouho...až jsme po zásluze prohráli oba. Ale morálním vítězem, tedy tím kdo soupeři hodil pod nohy poslední - klíčový klacek, jsem byl já:-)
Nechci se rouhat, ale hrozně mi to v téhle nejistotě a napětí až do konce připomíná Cyclades...

A kam to zařadit? Má to skvělou atmošku, přiměřený prvek náhody (překvapivě ne v soubojích, ale v tom kam vlezete. To se ale negativně projeví jen když to hrajete špatně a snažíte se frčet na vlastní pěst), velkou interakci, hratelnost, odhaduju že i znovuhratelnost, jednoduchost a přece ne primitivnost. Dotaženost, vyladěnost...helejte se, mě to přijde skoro až geniální. Takový chytrý a vizuálně (z komerčního hlediska: bohužel) hodně originální CzechTrash:-))) Pro mě velké překvapení a gratulace autorovi...

Polylux
Být tohle recenze, máš můj palec.

Doufám, že to kluci v Kopřivnickém klubu už nastudovali a příště je ukecám na hru. :)

Insula
Tuhle hru jsem hrál předevčírem poprvé. Byli jsme čtyři, hráli jsme základní verzi a hra proběhla naprosto skvěle a bez problému. Přesto mám pocit, že v ní více než jinde tkví určité nebezpečí - člověk, kterému se třeba nedaří a sám prohrává, může celkem dobře znemožnit výhru ostatním, přestože ji mohou mít na dosah ruky. Tedy idea "porazíme Kingoše a nejlépe bude, když ho porazím já" se může obrátit v "jestli ho porazím já, tak nikdo". Možná to patří ke hře, ale řekl bych, že více než jinde zde platí, že bych ji nehrál z každým. Máte v této souvislosti nějaké zkušenosti, ať už pozitivní či negativní?

JJ
Jo, mám naprosto stejný, ale vnímám je pozitivně. Hráli jsme to ve dvou a skrz ty klacky pod nohama se nám Kingoš sice vytlemil, ale jednoznačným, byť neoficiálním vítězem byl ten, kdo to tomu druhýmu zkurvil naposled :-)

A strašně mě to bavilo, musíme to co nejdřív zas zahrát...

Polylux1
To ti musím dát za pravdu, ve dvou to k tomu určitě patří, původně mě to nenapadlo, ale tady je to asi jasný. Spíš se bojím, jestli to nedělá neplechu při hře více hráčů. Ale dost možná to nebude tak tragické, ja jsem se prve bál.

po první hře
Hráli jsme ve dvou a sámo, že prohráli. Hra je opravdu jednoduchá, ale zbytečně složitě podaná a v grafice se člověk trochu ztrácí.
jinak zábava.

Dotaz k podrazácké části hry
Zdravím, tak jsem si řekl, že si koupím nějakou sfinící a podrazáckou hru a z komentářů jsem vycítil, že by mohlo jít o správný kousek. Pustil jsem se do těch otřesných pravidel jejichž struktura je na facku a nějak jsem to po dvou přečteních i pochopil. Nicméně jsem stále na pochybách jestli si tu hru koupit nebo ne. Nějak mi uniká herní mechanismus ve kterém se dá vlastně škodit. Co je tedy na téhle hře tak sfinícího? Kde se dá házet protihráči klacky pod nohy? Osobně máme raději kompetitivní hry s jasně viditelnými sfiňárnami (Survive), u téhle hry si tím jist opravdu nejsem.

Mimochodem ještě jeden dotaz k cestovní variantě hry. Podle počtu komponent si nějak nejsem schopen představit jak tohle může fungovat v nějaké cestovní variantě. Tohle si na louce uprostřed ničeho rozhodně nerozložím, i když vidím v galerii fotky jak to někdo hrál někde u jezera na skále. Zkoušel jste to někdo nějak jinak než na dřevěné stole?

škodící prvek
Hrál jsem tu hru jen dvakrát v jednoduché varinatě, a to před dvěma lety, tak si z toho skoro nic nepamatuju. O záškodnickém prvku hry (především o "vyžírání odměn") píše o něco níž Polylux (příspěvěk z 2.4.2011), ten o tom bude vědět určitě víc.

Já si pro změnu vzpomínám, že jsme byli tři, co jsme stáli před Kingošovou citadelou, a bylo jasné, že když tam všichni vlítneme, tak Kingoše porazíme. Jenže vítězem by se stal spoluhráč s největší silou. A ten zrovna začínal, takže tam vtrhl, jenže my dva ostatní jsme zůstali stát před citadelou a nechali ho v tom samotného - nějak jsme mu to vítězství nepřáli. Sám měl na výhru jen malou šanci, a taky nakonec prohrál. No a v dalším kole jsme Kingoše porazili ve dvou, ačkoliv teď si říkám, že i tady jsme mohli být vůči sobě "podrazáčtí", to by ovšem v našem případě zůstal Kingoš neporažen.

Pak tam byl nějaký systém bonusů, kdy si hráč mohl v určitém okamžiku vybrat, jestli si přidá žeton energie (pomůže sobě), nebo posune počítadlo času o něco dozadu (pomůže všem). No a pokud to chceš vyhrát právě ty a nezaostat za ostatními, tak to většinou musíš hrát na sebe. Pak se stává, že času je málo a hráči mají co dělat, aby se ke Kingošovi vůbec dostali. V této souvislosti se nám ve druhé hře stalo, že jsme těsně před vypršením času stáli opět před citadelou a čtvrtý hráč, který zaostal vzadu, si mohl vybrat jednu ze zmíněných odměn. No a stáhl nás s sebou, vítězství nikomu z nás nedopřál - vzal si žeton energie, nastal soumrak (tj. čas vypršel), hra skončila a ke Kingošovi se nikdo nedostal.

soutěživost
Hra v sobě zajímavým způsobem snoubí soutěživý a kooperativní prvek. Nevím, jestli bych ji zařadil mezi vyloženě "škodicí" hry. Hru lze teoreticky hrát dokonce naprosto kooperativně.

Zajímala by mě něčí zkušenost z hraní ve více hráčích. Ve dvou to bude asi dobrý, prostě soutěžíte dva - buď, a nebo. Ale ve čtyřech jsem měl takový pocit, jestli už to není na tu soutěž moc, tam už si to kazí navzájem tolik lidí, že se sotva někomu podaří obstát. A spíš ani ne tak kazí, jako prostě hraje sám na sebe, protože jinak zůstanete pozadu.

Navíc i ten nejslabší může těsně před koncem prostě "zaříznout" zbylé tři (viz příklad v příspěvku níže). Ale pro někoho je to třeba plus.