to Parxel
No, myslím, že u GH je obtížnost dána počtem hráčů a nikoliv množstvím reinkarnací.

Vyhrávám Nightmare, Hell párkrát, ALE - hraju sama a téměř vždy s rozšířením. Mám pocit, že hra je neskutečně náročnější ve více hráčích než jako solitér (pokud jim do toho nekecám).

Navíc při vyšší obtížnosti dříve dostáváš odměny a snadněji se hraje. Na druhé straně - někdy je to fakt věc náhody, když přijde blbá karta mám smůlu. Pokud hraješ s rozšířením, obtížnost zase velmi ovlivní 1. umístění portálu 2. jaká kartička se nachází uprostřed plochy (na nejfrekventovanějším místě)

Sodovka
Mě také některé hry přišli hodně o tom jaké jdou karty. Když najednou přijdou za sebou dva držáci kostek a zamykač tokenů, tak je to docela mazec. Jinak my hrajem ve dvou nebo ve třech a pořád se dohadujem co a jak. Bez toho si tuhle hru ani nedovedu představit.

Parxel
Hrávali jsme ve čtyřech, ale pak přišlo pár dlouhých zimních večerů, kdy jsem se přilepila ke stolu s Ghost Stories, odehrála sama několik solitérů a v zásadě nejsem schopna hrát se spoluhráči, protože mám pocit, že tomu rozumím více než oni a vidím chyby, které nás vytrestají. Tudíž do toho hodně kecám, což není dobré.

Sodovka
Toho co píšeš jsem si všimnul taky. Tahle hra je hodně o tom pochopení a naučení. Ale to je na ní zase pěkné. Ze začátku dostává člověk do nosu, pak do ní pronikne a hodně se zlepší. Podařilo by se ti napsat nějaké vychytávky, které si objevila, kdzž si to hrála sólo? Jestli to jde nebo třeba jak jsi změnila hru oproti počátku atd.