měli jsme možnost zahrát
A je to opravdu na pomezí klasického RPG a deskovky. Ale bavili jsme se u toho a vidím tam i potenciál pro opakované hraní ( = losování různých charakterových rysů a více scénářů, kdy v každém existují jiné cíle, které musíte splnit, abyste vyhráli - někdy to jde společně, někdy zase ne).

Kew
Tak, tak. Určitě je to jedna z těch her, kde prostě musíš hrát charakter. A musíš ho hrát přesvědčivě (jasně, ne každej je herec, ale chce to alespoň snahu). Dovedu si představit, proč se někomu hra nebude líbit... ALE! Právě jsem dohrál první skutečnou hru a už se nemůžu dočkat, až si vytvořím novou postavu a vrhnu se do nového vztahu.
---
Autor hry Velryby ničí svět

Dojmy
Já si to zahrál loni v Essenu a pocity jsem z toho měl docela rozpolcené.

Pokud chce člověk vyhrát, potom mu nezbývá než rezignovat na role-playing a hrát prostě a jednoduše ty možnosti, které mu poskytují potřebný typ bodů. Nezřídka se pak jeho postava chová podivně a hlavní smysl hry (vžití se do role) se vytrácí. Pokud si hráč chce roli užít a vžít se do ní, pak samozřejmě může, ALE
- hru to nejspíš jenom prodlouží (bude trvat déle, než dosáhne předepsaného počtu předepsaných bodů),
- jeho herní možnosti bude stejně velmi omezeny na to, co mu umožní daná karta (což ne vždy odpovídá tomu, co by hráč, resp. jeho postava, chtěl(a) v dané situaci udělat)...

Dost limitovaná bude podle mě i replayebilita, ale to se autoři snaží řešit rozšířeními (zpravidla tématickými).

Když to shrnu:
- nápad je to nepochybě originální a zajímavý,
- z hlediska herního to ve mě žádný hluboký dojem nezanechalo,
- kvalita komponent byla vynikající, ale velmi vysoká byla i cena,
- nemyslím si, že bych byl schopen doma tuhle hru dostat na stůl nějak častěji,
- možnost hrát jen ve dvou je dost limitující (nevím, jestli to nevyřeší nějaké rozšíření).