Všechny ty hry mi pro šest roků přijdou možná trochu na hraně, ale každé dítě je jiné, to je jasné. 

Za mě bych možná nejdřív zkusil ten Little Scythe, je to alespoň odlišné od těch her, co už hrál a přitom je to poměrně jednoduché. Každopádně je to kompetitivní, takže dospělí se budou muset herně hodně tomu dítěti přizpůsobit.

Čarokniha i Plyšáci jsou pak dost příběhové hry se spoustou textu (hlavně Plyšáci) - tam záleží jak by ten příběh vstřebal a bavil ho. Herně bych nejdřív volil spíš Čaroknihu, je to více o soubojích jako Avel, takže minimálně ho bude bavit házet kostkami. V úspěšném dohrání příběhů je ale hodně náhody, takže možná bude potřeba lehce ohýbat pravidla :-) . A je otázka, jestli nebude u Stromu zuřivě tahat za dílky a nějak ho při hraní neponičíte.

Plyšáky bach nechal spíš tak za rok za dva, spíš kvůli těm dlouhým odstavcům textu. Herně to s pomocí dospělého zvládne taky. U téhle hry je spíš vždycky trochu složitější pochopit, jak se má která stránka hrát, jsou to často takové minihry, které dítě ještě samostatně nerozchodí.

Tezko říct, caroknihu jsem nehral, ale plyšová hlidka byla v 6ti Ok, jen obsluhujes hru. My little Scythe se u nás nechytlo. Plyšová hlidka napůl, moc je nebavilo poslouchat čtení příběhu. Teď je malýmu 6,5 a nejoblíbenější jeho hra je Too many bones. Než jsem přitáhl Too many bones tak to bylo Příšeří, který jsme spolu zahráli cely, všech 20 scénářů. 

Hm, ono je “hraje” a hraje. Jedna vec je tak nejak pochopit pravidla a v ramci nich delat tahy, jina vec je byt schopen nejak nad hrou strategicky uvazovat. Takovej draftosaurus ci karak, to “hraje” i muj ctyrletej, ale realne to poradne nepromysli. Proc to zminuji, jestli nenachazi zalibu prave v tom strategickem uvazovani a planovani, pak ten My little scythe diteti vlastne moc nenabidne, protoze tam neni nejaky dej a na pouhe “chozeni po planu a sbirani neceho” (À la karak) je ta hra zbytecne slozita. Ty ostatni dve jsem nehral, tak nedovedu rict.

Díky moc všem.. samozřejmě je hrát a “hrát”, taky spolu “hrajeme” Robinsona a to hraju hlavně já, ale ty tohle děcka vesměs baví. Ale třeba ten Splendor zvládá slušně.. Příšeří se mi líbí, ale mám nakoupeno už, tak úplně to nechci přehánět zase. 

Hrát a “hrát” je při hraní s dětmi úplně nesmyslný pojem. Děti bez ohledu na věk hrají vždycky naplno, jak umí, tak asi není úplně cílem je vydrtit ve druhém kole, ne? Prostě se buď přizpůsobím dítěti, nebo hraju s dospělým.