ach jo...
Jestli čísla odpovídají realitě tak je to dost na pováženou... Nebo ani ne tak na pováženou, jako smutné...

Nostalgie
Videl bych to na nostalgii, klidne to muzou byt i dary "neznalych". Dostihy a sazky jsou fakt nostalgie, clobrdo je klasika, to se prodava snad i na poste a prodavat se bude dal. Z moji definice je to teda nehra, ale asi neznam domacnost s ditetem ktere doma clobrdo nema.

to sice ano,
ale 50K za rok? Když vidíš, jakej je někdy problém sem dostat 1000 kusu dobrého titulu...

Pelly
To je sice fakt, ale clobrdo je vlastne public domain, takze pokud si to budes tisknout na kolene a prodavat jako svuj produkt tak s tim nikdo problem mit nebude. Rocne se v republice narodi cca 100k deti, Dino pusobi i na slovensku ktere tomu prispiva dalsimi 50k. Takze tech 65k do toho jeste tak nejak zapada, vyjde to na jedno clobrdo na kazde 2-3 deti, coz je nejcastejsi pocet v rodine. Jasne je asi hloupe si myslet, ze opravdu kazdy toto vlastni, ale myslim, ze to nebude moc daleko od pravdy. Tohle si proste z toho hrackarstvi nekdy domu doneses, navic ti to da klidne i babicka, ktera o hrach nema ani sajn. Taky nevis co to vlastne znamena krabica s clobrdem, to muzou byt oprakticky jakekoli variace, od tech klasickych az klidne po "reklamni" predmety. Jinak souhlasm, ze cislo je to vysoke a pri cene cca 150 kc z krabici a vyrobni cene prd z toho ma ta firma prijem tak mega rocne, coz je teda dost mizerny business plan.

nehledím na to okem marktingu, ale spíše deskoherní gramotnosti
najdeš 12 lepších her do tuctu pro děti než je člobrdo a 13 pro dospěláky než jsou dostihy, ale co naplat, když se to k těm lidem přes ty dostihy nedostne. Pak jsme snadno národem Pepíků co volí Zemana...

...
Smutný článek, který bohužel dokazuje, že naprostá většina Čechů si stále pod pojmem "stolní hra" představuje takové obludnosti jako Člobrdo a Dostihy...

Je mi líto, že trhu se stolními hrami dnes vládne firma, která se očividně nedokáže srovnat s dobou a lpí na půl století starých "hrách". A možná ještě více líto mi je rodičů, kteří chtějí v Tescu či v nějakém hračkářství koupit hru pro dítě a na pultech objeví pouze staré dobré Člobrdo... A očekávají, že to bude dítě dlouho bavit. V tomto případě se pak nedivím, že dítě bude radši vysedávat u tabletu :).

Nechápu proč Dino musí být tak hrozně konzervativní a stále lpět na pár hrách z minulého režimu... Proč nedokáží lidem rozšířit obzory tím, že vydají i lepší hry (byť pro menší děti na způsob Dobble, Želví závody...) a tím si Čechy "vychovat"? Myslím, že tržby by pak byly mnohem větší a jejich snaha odlepit děti od počítače méně marná. Sice prezentují, že se jim to daří, ovšem vycházejí z faktu, že koupě Člobrda znamená, že celá rodina teď místo u počítače sedí u stolu a hraje Člobrdo. Což mi přijde trochu směšné... Beztak leží ve skříni :).

Hm
Mno nemá smysl se dohadovat o deskoherni gramotnosti, jasne v tom ohledu je to bida. Souhlasim s tim, ze i pro deti rekneme od 4 let existuji varianty her u kterych i dospely dokaze chvili vydrzet, na druhou stranu me to nijak neprekvapuje. Jenom teda nechapu proc se zrovna sli ptat do Dina. Portfolio jejich her podle jejich stranek je teda hodne tragicke. Osobne me snad zaujali jenom Namornici z Nordenu.

Dostihy a člobrdo
Nemyslím si, že kdyby se Dino přidalo k proudu ostatních a vydávalo jako všechna ostatní vydavatelství moderní deskové hry, že by výrazně víc lidí hrálo deskovky. Mám zkušenost, že lidi jsou buď hraví a pak dokážou klidně hrát i "hloupou" dámu celé dny a nebo hraví nejsou a pak před ně můžete vyskládat to nejlepší, co v Čechách vyšlo a oni se stejně budou tvářit znuděně.

Bohužel se v Čechách pořád hojně kupují deskové hry jako dárek, který končí ve skříni (takže je v podstatě jedno jestli je to Dobble nebo dostihy). Mám hodně známých kteří mají doma hry, které nikdy nehrály. Na druhou jsem optimista, protože mám i plno známých, kteří mají doma dostihy a carcassonne, na kterých začínali a které jim koupil někdo jiný, a pak plno pěkných her.

Po přečtení příspěvků mám pocit, že bych se měl hluboce stydět, že jsem na Dostizích vyrostl. Co je na nich tak špatného? Co je špatného na tom, když je budou hrát i dnešní děti? Je to špatné, protože je to staré? Nedávno jsme si zahráli Fantoma staré Prahy, dávno překonaná hra, a bylo to fajn. Že je něco staré a překonané přece neznamená, že je to špatné. Jasně, že to nebude to nejlepší, co jde v dnešní době sehnat, ale ta kritika mi přijde trošku až moc... Nebo jsem vaše příspěvky nepochopil?

asi nepochopil
je naprosto v pořádku, že dnešní generace 30 - 40 letých (případně i o něco starších) vrostla na dostizích, protože v té dobé prostě jiné hry k dispozici nebyly. Stejně tak nebyly tablety a chytré telefony. V dnešní době však uvedené vymoženosti již existují, stejně tak i podstatně lepší hry, které v dítěti dokáží rozvinou i jinou dovednost než vrh kostkou na cíl, nicméně přes záplavu vysloužilých titulů (50K prodaných kusů) se nemají šanci k veřejnosti dostat. Jak to pak asi dopadá? Slaboduchá hra nemá šanci konkurovat "lovu pokémona" a tím se dostáváme do úplně jiné roviny, fungující rodina, duševní vývoj dítěte, sociální vazby, tělesná zdatnost...

meah
Nevidím nic špatného na tom, že jsi vyrostl (asi spolu s většinou lidí tady na ZH). Koneckonců já také. A za mě už na trhu byly (promiň) i dobré hry... Jenom - přesně jak říká Pelly - je škoda, že kvůli těmto hrám nemají možnost konkurovat ty "lepší". Navíc si nemyslím, že dneska budou Dostihy děti bavit. Zahrajou si je párkrát. Takže jim dveře do deskoherního světa asi neotevřou :(.

Takže jsem vpodstatě neřekl víc než Pelly :).

Já to chápu ...
... o mě snad nikdo nemůže říct, že bych nebyl pro moderní deskové hry. Sám jsem jich měl doma v mé vrcholné formě přes stovku a k rozšíření mnohých her jsem přispěl svým překladem. S dětma jsem hrál deskovky od jejich předškolního věku a už v předškolním věku byly schopni hrát hry (a vyhrávat nade mnou), které měly napsáno minimální věk třeba 12 a výš. Přesto můžu říct, že firmu co produkuje člověče nezlob a lidi co to kupují plně chápu. Prostě někteří lidé nejsou natolik hraví, aby se učili nějaká pravidla a člověče je natolik jednoduché, že se pravidla předávají z generace na generaci. Přestože je to jen házení kostkou a posun o příslušný počet políček, tak se u toho rodiny baví mnohem víc, než když by museli studovat nějaká nová pravidla nějaké moderní deskové hry. Vemte to tak, že člověče mohou vytáhnout po půl roce ze skříně a nic se nemusí učit. Když vytáhnou po půl roce ze skříně nějakou moderní deskovku, tak si musí napřed oživit pravidla, děti se zatím nudí a než to rodiče nastudují, tak si děti začnou hrát s něčím jiným, nebo jsou vrcholně otravné. Stejně tak třeba vytáhnou deskovku až v okamžiku, kdy jedou na dovolenou a chtějí hned hrát a ne číst pravidla. Pro mnohé deskovkáře je to nepochopitelné a budou argumentovat tím, že existují hry s jednoduchými pravidly, ale i jednoduchá pravidla moderní deskovky jsou pravidla, která si člověk musí oživit pokud to třeba půl roku nehraje.

já to také chápu,
kde je poptávka, je nabídka.

Jen říkám, že je to smutné. Když si uvědomím, s jakou vervou organizujeme veřejná hraní, turnaje, festival, akce... abychom deskovkám dělali osvětu a když dojde na lámání chleba, je to k prdu, protože dostihy...

...
Taky jsem vyrostl na Dostizích, člobrdu a kloboučku hop :D Problém ale vidím v tom, že Dostihy spoustu lidí znechutili právě svou nekonečnou herní dobou a stereotypem... Když jsem se nedávno před někým zmínil, že hraju deskovky, dost znechuceně se tvářil a nakonec z něho vypadlo, že by deskovky nikdy nehrál proto, že ho nebaví 6 hodin chodit dokola po herním plánu a vydělávat u toho peníze který mu hned někdo sebere. A nesetkal jsem se s tím poprvé... Když těmhle lidem pak ukážete, co že to vlastně hrajete za deskovky, tak nevěří vlastním očím. Často ale ten odpor způsobený Dostihama už nepřekonají, což je škoda.

já také chápu
Mám podobný názor jako kren, který to má navíc podepřené vlastní zkušeností. Nevidím nic špatného na to, když se doma hraje člobrda nedo Dostihy. Hlavní je, že se vůbec něco hraje, protože mimo tuto (a upřímně ne moc početnou komunitu) se v rodinách dnes již nehraje nic! Děti koukají na TV a hrají hry v různých mašinách. V rodinách už tolik času na hraní s dětmi není.
A ty hry (ČNS a DAS) samozřejmě nemusí sedět každému. Odsuzovat je je stejné, jako když hráč eura odsuzuje párty hry, AT, WAR games a obráceně, protože pouze ten jeho milovaný proud je ten jediný a správný, který posouvá deskohraní dále a ostatní je známka herní negramotnosti.
A možná že údaje o počtu prodaných her mají pouze vystrašit konkurenci.

Behe
Myslím, že větším problémem jsou lidi, kteří se na dostizích zasekli a odmítají zkusit cokoli nového, než těch pár lidí, které dostihy odradily od hraní deskových her. Osobně si myslím, že by takoví lidé stejně deskovkám moc nedali. Jo, divý se, že existují lepší hry, dokonce se plno lidí diví, že se někdo může scházet za účelem zahrát si deskovky (většina lidí asi sáhne po deskovce jedině, když venku prší a v televizi nic nedávají), ale to je tak všechno. Na druhou stranu je to pochopitelné, já taky kroutím hlavou, když mi brácha ukazuje vymoženosti na chytání ryb, ale ani tak bych k vodě nešel:-)

-bacil-
Člověka, který by se zasekl jen na Dostizích a nic jiného nechtěl ani zkusit, žádného (naštěstí) neznám :) Faktem ale je, že spousta lidí se směje a ťuká na čelo, když jim řeknete, že hrajete deskovky. A netřeba jim ani říkat, kolik času a peněz do toho člověk investuje :D To by některé možná i kleplo...

Na hraní her (deskových), se pořád ještě spousta lidí kouká tak trochu přes prsty. Dřív se přesně takhle koukali na hraní her na PC. To ale už tak nějak vymizelo a nikoho to nepřekvapí. Lidi kroutí hlavou nad tím, že si koupíte hru za 1500,-, ale že oni utratí stejnou sumu za PC hru je naprosto v pořádku. Nechápou, že se sejdete s pár lidmi a hrajete klidně i celý den hry, ale propařit celý den na PC je normální. Přátelé? Hraju přece online, tam mám přátel...

Ale zpátky k člobrdu a dostihům. Řekl bych, že to má úspěch proto, že to seženete za pár korun. Pravidla zná v podstatě každej, takže netřeba nic luštit. Stačí jen otevřít a hrát. Lidi možná dneska radši koupí deskovku, než videohru, ale protože nic neznají (nemají kde se to dozvědět), koupí člověče nebo dostihy. To je léty ověřená klasika. Chtělo by to nějakou osvětu. Nějak říct lidem, ať se toho nebojí a zkusí si něco zahrát. Pak zjistí, že je to něco víc, než zábava pro děti a možná se jim to bude i líbit.

karty
zapomínáte imho trochu na klasický karty. co já se jako malej nahrál doma prší a žolíků a kanasty, jasně, taky se to dá velmi dobře pomluvit, ale imho narozdíl od DASu a člobrda ty karty aktuálně frčej daleko víc i u rodin, ktery jsou jinak deskovkama nepolibeny.

Behe
No jo, lidi nic jiného neznají, protože při trávení volného času shoppingem v Globu a podobných vidí v regálu právě jen člobrdo, dostihy a pár dalších. Takže znají to, co vidí. Dobrá osvěta je podle mě zmínit se, že hraju deskovky, ale víc to nerozebírat. Vysvětlování zůstane nepochopeno a třeba ta druhá strana začne být zvědavá a něco si k tomu najde:)

myslím
že je situace stále lepší, když jsem chodil na střední a řekl, že budem celý víkend hrát hry, tak se všichni strašně divili, teď jsou i kroužky deskovek.
ale jsem z Prahe.
K dostihům toto:
Dcera je objevila vzadu ve skříni a naléhala, zahráli jsme jednou a už nikdy si na ně nevzpoměla a mladším sourozencům je rozmlouvá.
Od té doby co leze po 4 si hraje s hrama.
Člobrdo prostě občas musíme vytáhnout taky, ale tak ve druhé třídě už si o něj neříkají.

Retro
Neřekl bych lidi kupují člobrdo a dostihy protože je to retro, ale protože to znají. Reklama na nové deskové hry se orientuje spíš na hráče než nehráče. V roce 2014 jsem doma neměl jedinou deskovou hru (včetně člobrda a dostihů). Pak jsem úplnou náhodou narazil na YouTube na Deskofobii a letos v srpnu náš deskohraní klub oslaví rok. Nebýt prvního pořadu deskofobie tak dodnes deskovky nehraji. Ano, navštívil jsem třeba Albi v nějakém obchoďáku, ale 1.000 Kč. za něco co neznám neutratím. Dino těží z toho, že tyhle hry reklamu nepotřebují. Prezentovat hry tady je pro nadšence. V případě tohoto tématu musí zabrat vydavatelé nových her a prezentovat je, což je náročný projekt. Od svých 17 let, kdy jsem skončil s dračím doupětem jsem nenarazil na nikoho, kdo by mi řekl, tohle si kup, to tě bude bavit. Na druhou stranu mám pocit, že se deskové hry dostávají do kurzu. Jsem mimo, nebo ne?

Dodatek: A když jsem si v Albi vzal krabici za 300, protože mi to nepřišlo moc peněz, tak jsem se dozvěděl, že je to rozšíření, které mohu hrát jen se základní hrou. Krom toho, že jsem byl za úplného pitomce, jsem to pochopil tak, že ta jedna krabice za tisícovku nestačí, a k deskovkám jsem už ani nečichl. Dnes mi to přijde úsměvný, ale kolik takových lidí musí být. Lidí, kteří by hráli, kdyby věděli, jak skvělá zábava to je :)

to meah
No jenom malá poznámka, k tomu, co jsi napsal, myslím a vím, že v hypermarketech zase není nabídka deskovek až tak chudá, jak píšeš.

obchody
Můžu potvrdit, že v obchodech (hračkářstvích) se dá narazit na kde jakou hru. Nedávno jsem viděl v hračkářství třeba Arkham Horror, Civilizaci, Evoluci, Dixit, Hru o Trůny a spoustu dalšího. Hry jsou tam sice obvykle dražší, než ve specializovaných obchodech, ale jsou.

Horší je, že obsluha těchto obchodů vůbec nemá ponětí, co prodávají. Když pak deskovek neznalý člověk chce radu, co koupit, může to být sázka do loterie. V jednom hračkářství jsme se málem potrhali smíchy, když paní radila rodičům shánějícím hru pro jejich syna. Už nevím přesně, co říkala, ale něco ve smyslu "Arkham bych nedoporučila, to je spíš pro menší děti"... Takhle na základě doporučení můžete koupit naprosto nevhodnou hru, což může být snadno první a poslední hra, kterou kdy koupíte. Sestra od kamaráda loni koupila pro své menší děti Vládce Podzemí. Nevím, jestli podle obrázku na krabici nebo doporučení v obchodě... Nicméně pro nehráče a navíc děti v první třídě to myslím není to pravé ořechové. Takže hru si nakonec vzal kamarád :) Hračkářství se sice nespecializuje na prodej deskových her, ale základní ponětí o svém sortimentu by mít mohli. Navíc, když na každé krabici je z boku doporučený věk. Bohužel, ani tuto informaci spousta prodejců neví :)

A zase končíme u klasiky, kdy lidi radši utratí 500 za DAS, než 1200 za něco, co jim ani prodavačka není schopná popsat či vhodně doporučit.

Doporučte alternativy
Nemám nic proti Dostihům, vždycky mě bavily a to je důležité. Dnes má řadu alternativ, ale je to známá klasika pokročilejší hry. Ale co nechápu, je to člověče nezlob se, to je zoufale nudné a vždycky bylo. Nesnášel jsem tu hru kdysi a nesnáším ji i teď. Přesto ji máme doma třikrát, jednou samostatně a dvakrát v různých souborech deskových her. Jeden jsme si koupili, zbytek jsme dostali. Nehrajeme ho vůbec. Takže bych si z těch čísel moc nedělal.

Na místo skuhrání ale zkuste doporučit lepší deskové hry pro děti kolem 3 let. Ony o moc složitější věci než člověče nedávají. Nám se osvědčila třeba Viva Topo Mlsné myšky, což je vlastně o trochu propracovanější člověče. O rok později (pro čtyřleté) Osadníci z Katanu Junior a o další rok později Predátor (mimochodem, vydala to právě Dino), který hrajeme často a do dnes už několik let, baví nejen děti, ale i dospělé.

A teď se na to podívejte ještě ekonomicky, tradiční soubor deskových her pro masy vyjde na 3 až 5 stovek a tam jsou hromady her (nejen člověče, ale i dáma, mlýn, vrhcáby, šachy, v lepších i go (!), různé karty a dětem to vydrží 'na furt'. Co za tu cenu lze nabídnout lepšího? V tomto směru ještě můžeme být rádi za Dostihy, které ukazují, že mohou existovat i úplně jiné hry než ty klasické ze souboru deskových her. Myslím si, že nebýt Dostihů, tak se o deskové hry nezajímám vůbec a dnes k tomu nevedu ani své děti.

Také je nutno si uvědomit, že když dítě jeví o hry vyšší zájem, sklouzne samo o sobě spíš do videoher, než pokročilejších (a také drahých) deskových her. O to větší bude prodejní rozdíl mezi deskovými hrami pro masy a pro fandy.