Recenze sólohráče: Oak aneb mumraj kolem starýho Pradubu

Autor: ULDEPICA | 4.1.2023 | 8

Tato recenze bude, trochu atypicky, rozdělena do tří nosných částí: co mě zklamalo, co se na hře povedlo a co mě překvapilo. V závěru recenze naleznete i tabulku s pěti prvními zaznamenanými sólopartiemi, abych lépe ilustroval prokousávání se hrou, když k ní usedne naprostý začátečník. Tento přehled může být i přehledem pro ty sólohráče, kteří chtějí vědět, jak dlouhá a náročná hra je.

Tak tady byli asi autoři pod vlivem magických hub…

Pojďme si zprvu zakritizovat. Hra Pradub je veskrze velmi zvláštní a to jak v dobrém, tak i zlém. Mechanismy mi pocitově přijdou velmi uměle napasované na dění ve hře. Typicky slunovrat, jakýsi vyrovnávací mechanismus, který kompenzuje špatný výkon méně zkušených hráčů. Dále artefakty a jejich „čím více je používáte, tím horší to pro vás je“. Nezřídka se stane, že jako hráči skončíme u nákupu, jednom použití a pak je prostě artefakt příliš nevýhodný. Vaření lektvarů: někdo jej chápe jako variabilitu pro každou hru, ale mně to vždy přišlo hodně determinující, kromě toho, že některé lektvary jsou často reálně tou poslední možností, co chcete, či můžete zahrát. Konečně karty bytostí, jejichž efekty se diametrálně liší, tudíž nabídka karet bytostí (se třemi pozicemi) je dílem náhody. Mám z toho takový pocit, že tady se mělo ještě zamakat a že autoři už měli dost testování a balancování.

Pojďme se ovšem podívat na, za mě, největší problém Pradubu. Když se spustily na Tlamagames.cz předobjednávky, reagoval jsem jako zákazník pobídnutý lepší cenou na tři věci: na první pohled zajímavou grafiku, originální téma a možnost hrát hru v sólomódu. Netrvalo to dlouho a podlehnul jsem. A po první, druhé, třetí ba i šesté hře jsem stále cítil zásadní problém: mizernou, chaotickou a odfláknutou ikonografii. Jak je možné, že po šesti partiích a několika hodinách strávených u hry stále nejsem schopný přečíst symboly efektů karet a musím hrát s pravidly u ruky? A jestli se ptáte, tak ne, nehrál jsem Pradub „na vlně magických hub“, nýbrž spíš vrchní grafik požil a tláskal to do toho magického lesa, jak ho v opojení napadlo. Je možné, že by se to po deseti, patnácti hrách zlomilo a procitnul bych, ale nejsem si jist, jestli se k tomuto počtu vůbec někdy dopracuji. Škoda, škoda!

Ještě pár slov směrem k Tlamagames.cz: pravidla jsou opravdu špatně napsaná. Na to, že hra není zvlášť složitá, šla pravidla udělat tak, aby u nich hráč netrpěl. Já to po několikátém pokusu vzdal a jal se dívat na videotutoriál, na který odkazuji v závěru recenze. V pravidlech chyběl třeba byť jen prostý přehled fáze tahu a po přečtení jsem tak nějak celkově cítil mnoho otazníků. Nakonec, nejsem perfekcionista, ale nepřeložit v rámci české verze hry kartičky bytostí a ponechat je v angličtině drásá moje nervy (již značně pocuchané z výše uvedeného).

Setkání s krásnou druidkou

Kdybych měl na hře něco vyzdvihnout, tak je to jednoznačně grafika. Ta je prostě úžasná. Pokud chcete takový tajemnější, druidštější a magičtější Divukraj, je to ono! Navíc se všechno odehrává 2D, takže se nemusíte bát žádného nepraktického stromu – Pradub je jednoduše nakreslený na plánu. Pokud jste fandové 3D tisku anebo pičičmand, kterými si vylepšujete postavy nebo hru jako takovou, opět budete uspokojeni – systém levelování druidů je zkrátka rozkošný

Sólohraní je velmi jednoduché. I přes mizerně napsaná pravidla to pochopí skutečně každý a tah Automy odsýpá. Hrajete závod o body, a když se naučíte pamatovat si, které karty Automa již zahrála, jste na nejlepší cestě k vítězství. Byť je ve hře celkem silně cítit náhoda, a to třeba v počáteční přípravě hry a v tom, jak budete losovat jednotlivé nabídky, nečekejte člobrdo. Zároveň ale nečekejte ani šachy. Je to někde napůl cesty. Rozjezd je pomalejší, ale třetí až páté kolo může být docela makačka na bednu.

Podivuhodná místa mírumilovného lesa

Dorazí vám krabice. Odstraníte fólii. S nadšením vyloupete herní komponenty a jste na vrcholu blaha. „Tolik komponent? Paráda!“ řeknete si. Po přečtení pravidel a prvním zahrání však zjistíte, že zdaleka ne všechny komponenty v každé partii využijete. Třeba ta udělátka na přidání třetího artefaktu jsem během svých šesti her nevyužil ani jednou. Chápu argument variability, ale přišlo mi podivné, kolik je tam materiálu, který použijete třeba jen v 10 % partií.

Zvláštní je i nepoměr v počtu karet bytostí a artefaktů. Efekty dvanácti artefaktů si lze po pár hrách zapamatovat a zkušení hráči mají teoreticky výhodu. To nebude asi můj případ :-) Ale vlastně proč ne, pokud hru hraji častěji, měl bych mít oproti těm, kdo ji nehrají, výhodu.

Zmiňoval jsem již Divukraj. Nečekejte, že v tmavě modré krabici nesoucí název „Pradub“ na vás čeká srovnatelný zážitek. Obě se točí kolem majestátního stromu a obě mají krásnou grafiku. Najdete v nich dřevěné meeply a karty. To je ale tak vše, co mají společného. Herní zážitek je zcela jiný.

Pozor! Přichází spoilerová část pro všechno dobrodruhy, kteří chtějí kouzlo lesa objevovat sami.

Hodnocení a popis prvních pěti sólopartií

  1. Hra (SÓLO; 1:36 hod., hráč: 49 b. × Broichan: 75 b.)

Komentář: První partie, mnoho koukání do pravidel (důvodem především nejasná ikonografie), a i když jsem vymýšlel komba, tak mi to moc nedalo a byl jsem otráven, že mně hra příliš držela pod krkem. Vaření lektvarů evidentně nebyla dobrá strategie, i když co jiného s klanem, který alchymii podporuje.

  1. Hra (SÓLO; 1:21 hod., hráč: 55 b. × Broichan: 80 b.)

Komentář: Druhá partie byla jednoznačně příjemnější. Již jsem neměl pocit, že mě hra dusí, i když skloubit sekvenci tahů, co potřebuji a zároveň to, kde stojí blokující fialový meeple, je těžké. Zlepšení o 6 bodů a i lepší pocit z vlastního plánování. Zaznamenal jsem i chvíle, kde hru zlepšit.

Poznatek: Je dobré počítat s tahy automy – je vidět, která pole obsadí v následujících tazích. Ne všechny meeply je nutné vyhodit ven.

  1. Hra (SÓLO; 1:12 hod., hráč: 45 b. × Broichan: 41 b.)

Komentář: Třetí partie celkem rozkvetla, když jsem pochopil, že proti automě je důležité zahrát co nejmenší počet tahů a co nejvíce je zefektivnit a to i na úkor toho, že člověk zapasuje dřív, než by to udělal třeba ve hře více lidských hráčů. A taky, že karta č. 4 u Broichana je záporná! :-)

Poznatek: počty meeplů v jednotlivých kolech: 3, 4, 5, 5, 5. Za liščí klan se mi hrálo jednoznačně nejsnáze, protože jsem si mohl za stařešinu vzít 6 libovolných surovin a rovněž se mi sešly artefakty. Ve sólohře je důležité nechat alespoň dva meeply u kořene stromů, aby mohli sbírat přísady na lektvary.

  1. Hra (SÓLO; 0:57 hod., hráč: 42 b. × Broichan: 41 b.)

Komentář: I přes horší frakci se to dalo. Opět obsazené všechny sloty na svatyně + bonusová za barda. Předměty dva, postavy 2 a zaregistroval jsem několik chyb, které jsem udělal a situací, které šlo vyřešit lépe. V podstatě jde o to, aby člověk zahrál co nejméně tahů a co nejvíce z toho vytěžil, což by nemělo být těžké za žádnou z frakcí.

Poznatky: Počty meeplů hráče: 3, 4, 4, 4, 4 + jsem vůbec nepostoupil na stupnici dubu – jde to i bez ní. Odhadovaný počet kol je tedy 19, přičemž můžeme spočítat, že Automa vyprodukuje cca 41:19 = 2,15 VB za kolo.

  1. Hra (SÓLO; 0:53 hod., hráč: 53 b. × Broichan: 55 b.)

Prostě mi to poslední kolo nevyšlo, i když jsem se snažil :-)

Soumrak dne nad Pradubem?

Byť se dle délky kapitoly popisující zápory může zdát, že hru nesnáším a lituji každé koruny do ní investované, není to pravda. Myslím, že hra měla slušný potenciál a kdyby autoři pokračovali v testování, věřím, že by se mohli dobrat úžasného výsledku. Působí to na mě celkově trochu rychlokvašně. Grafika to nespraví (zvlášť když jde ruku v ruce s tak mizernou ikonografií). Bohužel.

Sólo se hrálo celkem dobře, ale řekl bych, že nejzajímavější může být hra ve třech či čtyřech hráčích. Já mám odkoušeno pět sólopartií a jednu hru ve dvou hráčích, která se paradoxně od sólorežimu příliš nelišila. Nedoporučoval bych hru kupovat jen proto, že má sólomód. Já vím, já sám to tak udělal, ale kde bychom byli, kdybychom si neuměli dát zpětnou vazbu :-) Teď, když na toho tmavomodrého sirotečka koukám, jak smutně leží v poličce, říkám si, že mu určitě ještě dám šanci. Rozhodně to ale nebude ta z her, díky které řeknu, že jsem hrdý sólohráč.

Nakonec, pokud vás hra zaujala a umíte alespoň trochu anglicky, doporučuji se podívat na velmi podařený tutoriál.

 

Sdílet s přáteli:

Komentáře

Zatím nebyl přidán žádný komentář...

Vybíráme z Bazaru

Fleet the Dice Game vč. rozšíření Dicey Waters
Akt. cena: 310 Kč
Končí za: 2 dny

Velké herní akce

Kalendář všech akcí >>

Offcanvas