World of Warcraft - Shadow of War

hodnoceno 53x (Seznam vlastníků)

Shadow of War - předzvěst války nebo lepší hratelnosti WoW?

Autor: laredo | 17.6.2009 | 8

Už se sešeřívalo a podivná skupinka tří postav se opatrně prodírala zdevastovaným lesem až k jeho okraji. Schovávajíc se za prohnilými a zlámanými kmeny stromů, teď toto trio opatrně vyhlíželo směrem k obdobně zdevastovanému městečku, které dřív neslo hrdý název Stratholm. Dnes už z něj zbyly jen ruiny a stalo se sídlem všemožných druhů příšer, počínaje nemrtvými a konče démony. Většina rozumných bytostí se tomuto místu vyhýbala širokým obloukem, neboť se  proslýchalo, že se zde usídlil jeden mocný lich (pozn. lich je nemrtvý čaroděj).

Po chvilce pozorování naznačila nejvyšší postava rukou druhým dvěma, aby se vrátily zpátky do lesa a počkaly tam na ni. Asi za čtvrt hodiny se všechny tři postavy – dvě ženského pohlaví a jedna mužského  – sešly u potůčku, překvapivě neotrávené vody, který se vinul lesem.

            „Tak co, Dongone. Zjistil jsi něco dalšího, kromě toho, co už jsme tušili?“ zeptala se posledně příchozí, nejvyšší postavy orka Zowka.

            „Bohužel je to horší než jsme čekali, Zowko,“ odvětil trol Dongon. „Žádné nemrtvé jsem sice zatím neviděl, protože jsou nejspíš někde zalezlí ve zříceninách nebo v podzemí, ale opět jsem zahlédl dva velké démony, kterých jsme si všimli už dopoledne. Byli nejméně dvakrát větší než já. Jeden z nich měl křídla a ohnivý meč, zatímco ten druhý byl celý jakoby z ohně.“

            „Ten ohnivák je pekelník, odrůda ohnivého elementála, a tomu s křídly se říká zhoubný strážce,“ ozvala se třetí postava, dosud mlčící, nemrtvá Sofeea. „Na takové platí pouze velmi vzácné kouzelné zbraně anebo mocná magie.“

            „No výborně, takže v tom případě si je budeme vzít do parády my dvě,“ usoudila šamanka Zowka. „Obávám se totiž, že Dongonovy meče a jedy na ně budou krátké.“

            „Jak myslíš,“ přitakala čarodějka Sofeea. „Moje ledová magie a tvá elementální kouzla by s nimi neměly mít nejmenší problém.“

            „Ale určitě bude lepší vyřídit ty démony postupně. A navíc musíme do našeho plánu nějak zapojit taky Dongona, že?“ pokračovala Zowka. „Kterému z těch dvou se troufneš postavit, Dongone?“ Poslední slova pronesla poněkud rýpavým tónem.

            „Podívej se, šamanko,“ odsekl uraženě Dongon, „mně, jako zloději, je přednější zákeřný boj, zvlášť proti takovýmto démonským monstrům. Ale nemysli si, že se jich bojím. Navrhuju následující plán: Vy dvě počkáte tady. Já se mezitím připlížím k rozvalinám, co nejblíž k tomu okřídlenému démonovi. Až budu připravený, dám vám znamení, že zahoukám jako sýček. Soffeeo, ty pak zaútočíš svou magií na toho ohniváka a zaměstnáš ho. Můj démon mu půjde na pomoc a to mi dá šanci na něj zaútočit ze zálohy. Pokusím se ho alespoň částečně ochromit, aby nemohl létat. Zowko, pokud na toho pekelníka nebude stačit Soffeeina magie, nebo pokud můj útok na toho okřídleného démona selže, tak přijdou na řadu tvá elementální kouzla,“

            „Ty ale dokážeš překvapit, Dongone. To je velmi rozumný plán, nemyslíš, Zowko?“ pronesla tiše Sofeea. „Ale měli bychom se do toho dát co nejdříve, protože až se setmí, vynoří se tu spousta nemrtvých, kteří teď ještě nemůžou ven.“

            „No dobrá, ani mně samotnou teď nic lepšího nenapadá. Takže jsme všichni připraveni?“ chtěla se ujistit Zowka, coby vůdkyně tohoto tria.

            „Jako vždycky, když nám šlo o kejhák,“ zamumlal  Dongon.

            „Berte to jako generálku na setkání s Kel Thuzadem,“ pokusila se nadlehčit situaci Sofeea.

            „Tos nás teda uklidnila, čarodějko,“ uštěpačně odvětila Zowka.

Za chvíli se, pod pláštíkem soumraku, Dongon opatrně plížil zpátky k rozvalinám města. Třebaže mu Soffeea věnovala lektvar neviditelnosti, který si s jistou nedůvěrou vzal a vypil, zvyk opatrnosti je železná košile a Dongon se nikdy příliš nespoléhal (jen) na magii. V této situaci však uvítal i tuto „pomoc“, třebaže lektvar bude působit jen do doby jeho prvního útoku.

Na okraji lesa mezitím šamanka s čarodějkou netrpělivě čekaly na Dongonův signál.

            „Proč mu to tak dlouho trvá?“ divila se Zowka. „S kouzlem neviditelnosti by tam mohl klidně i běžet a nikdo by si ho nevšiml.“

            „Jen pokud by přitom o něco nezakop a nezaklel při pádu,“ vysvětlila jí potenciální slabinu lektvaru neviditelnosti Sofeea. „Víš, šamanko, někteří mocní démoni dokážou prohlédnout i přes různá iluzivní kouzla, jakým je třeba neviditelnost. Dongon sází na jistotu, takže postupuje pomalu.  Ale nemusíš se o něj bát.“

            Asi po deseti minutách se konečně ozval očekávaný signál – zahoukání sýčka.

            „Sláva, Dongon už je na místě. Teď je řada na nás dvou. Doufám, že se ten ohnivý démon nepřesunul moc daleko. Naposledy jsme ho viděly u jižní brány města,“ konstatovala Zowka.

            Sofeea se opatrně postavila a rozhlížela ve skrytu pahýlů kmenů. „Jo, vidím ho tam pořád. Možná dělá obchůzky, ale zrovna teď je na tom samém místě, kde jsme ho viděly naposledy. Takže, jdeme na to.“

            Sofeea se postavila úplně, opřela se o svou kouzelnou hůl a začala sesílat své první kouzlo. Její tělo obklopil průhledný mrazivý oblak, podobný brnění. „Teď, když jsem se postarala o svoji obranu, tak je na řadě ten ohnivák,“ vysvětlila Zowce.

            Ukázala svou holí na obrovského démona stojícího u rozpadlé brány města. Pronesla několik magických slov, po jejichž skončení vyšlehl z konce hole ledový kužel a neomylně zamířil  směrem k démonovi.

            Při srážce s cílem se ledový kužel střetl s ohnivým tělem démona. Kužel se vypařil, ale přesto démonovo plamenné tělo jakoby poněkud pohaslo. Démon si toho hned všiml a rozzuřeně zařval.  Otáčel se a hledal útočníka.           

Nedaleko odtud zaslechly pekelníkův řev dvě další bytosti – zhoubný strážce a zloděj Dongon.

            Zhoubný strážce zvažoval, co má udělat. Má opustit svoji pozici a jít se podívat, co se děje, nebo zůstat na místě a doufat, že se nejedná o nic, s čím by si pekelník neporadil? Když se ale pekelníkův řev opakoval, došlo mu, že situace asi bude vážnější, než si původně myslel. Už už se chtěl rozletět směrem k jižní bráně města, když tu ucítil v oblasti zad malé škrábnutí následované bodnutím, po kterém se cítil podivně malátný. Ha, další útočník někde poblíž!

            Dongon zvažoval, jak co nejúčinněji a zároveň nejbezpečněji zaútočit na zhoubného strážce. Mohl zkusit štěstí se svými dvěma krátkými meči nebo s lukem a šípy. Pochopitelně v obou případech potřenými ochromujícím jedem. Ovšem vzhledem k rozdílným výškám sebe a démona nepřipadalo probodnutí zezadu v úvahu, takže trol zvolil raději střelnou zbraň. Jen s účinkem jedu si nebyl u démona jistý. Mohlo se totiž klidně stát, že na démona vůbec nezapůsobí. Ale to se brzy ukáže.

            Když zaslechl řev pekelníka, poznal, že Sofeea už se dala do práce a že už je čas, aby i on přiložil ruku k dílu. Díky lektvaru neviditelnosti riskl stoupnutí (stál asi deset metrů za démonem), založil na tětivu šíp, pečlivě zamířil a vystřelil. Naneštěstí se v tom samém okamžiku démon mírně pootočil směrem k němu a jeho šíp ho proto jen nepatrně škrábnul.

            Co teď? uvažoval Dongon. Všiml si démon jeho útoku nebo ne? Rychlé a chladné uvažování už nespočetněkrát zachránilo Dongonovi kůži. Risknu ještě jeden šíp, pomyslel si. Pokud i teď minu, budu se muset dát na útěk.

            Během tří dalších vteřin dokázal nasadit na tětivu další šíp, zamířit a vystřelit. Tentokrát neminul, ale zasáhl démona přesně tam, kde si přál.

            Démon ovšem jeho druhý útok zaregistroval také a podle směru útoku se neomylně otočil směrem k Dongonovi. Z jeho řevu a mávání plamenného meče jeho směrem, Dongon usoudil, že kouzlo neviditelnosti už opravdu nepůsobí a že teď už jeho přežití závisí pouze na něm samém. Démon se zvláštně zapotácel, pokoušel se roztáhnout křídla, ale neúspěšně. Poté se pomalým ale neodvratitelným tempem vydal naproti Dongonovi.

O kousek dál se pekelník rozběhl směrem k okraji lesa, kde spatřil postavu nepřátelského čaroděje, na které se mu ale něco nezdálo. Čaroděj byl obklopený jakýmsi druhem kouzelného, nejspíš ledového brnění.

            Nejprve vyzkouším, co to jeho brnění vydrží, zauvažoval pekelník. Pronesl několik hrozivě znějících magických slov a z obou jeho rukou vylétly směrem k postavě čaroděje dvě planoucí ohnivé koule. Obě zasáhly cíl. Magické brnění se rozplynulo, ale jinak nebyla na čaroději znát žádná újma.

            Takže teď si to zopakujeme ještě jednou a ve větším měřítku, rozhodl se pekelník a  začal sesílat další ohnivé kouzlo.

            Soffeea, která se zděšením zjistila, že pekelník dokáže také kouzlit, urychleně sesílala další obranné kouzlo, tentokrát silnější verzi mrazivého brnění, ledovou zbroj.

            Zowka, stojící nedaleko, si všimla čarodějčina překvapení i nečekaného pekelníkova kouzelného útoku a rychle jí došlo, že musí Soffeei rychle pomoci, než jí démonova magie či jeho hrubá síla zabije. Zvučným hlasem proneslo kouzelná slova a svou holí zamířila na místo, kde stál pekelník. Po chvíli se půda pod pekelníkova nohama začala chvět  a propadat. Démon ztratil rovnováhu a spadl na zem. Naštěstí nestačil dokončit své kouzlo, které by mohlo momentálně bezbrannou Soffei spolehlivě usmažit.

            Soffea konečně stihla na sebe seslat ledové brnění a hned poté na Zowku vděčně zamávala. Když tu obě zaslechly další ryk, tentokrát patřící druhému démonovi, kterého měl Dongon ochromit. Vypadalo to, že se to trolovi buď vůbec nepovedlo, anebo jen částečně.

            „Utíkej pomoct Dongonovi, Zowko, já už toho pekelníka zvládnu,“ zakřičela čarodějka na šamanku a dala se do sesílání dalšího kouzla.

            „Vyřiď ho rychle. Nedokážu pomáhat tobě i Dongonovi zároveň. Kdybys ho nezvládala, uteč pryč,“ odpověděla Zowka.

            Ale Soffea už ji nevnímala, neboť právě seslala na vstávajícího rozzuřeného pekelníka další ledový kužel, který opět démona zasáhl a jeho plamenná zbroj už teď planula jen velmi slabě.

Dongon mezitím s potěšením zjistil, že jeho jed přeci jen na zhoubného strážce alespoň částečně působí, ale že luk už mu teď k ničemu nebude, neboť démon už byl téměř u něj. Třebaže Dongonův jed znatelně zpomalil démonovy pohyby i reakce, stále se jednalo o obávaného protivníka. Téměř jeden a půl metrová ohnivá čepel budila respekt před každým protivníkem.

            Dongon rychle odhodil luk, vytasil oba své meče a opatrně před démonem ustupoval směrem ke zřícené budově. Démon pozdvihl meč a máchl jím ve směru Dongonovy hlavy.     Ale co to? Krátce předtím než čepel mohla dopadnout, se mu zdálo, že vidí svého nepřítele poněkud rozmazaně. Je to vlivem toho jedu nebo ne? uvažoval démon. Určitě ne, neboť ostatní věci kolem nepřítele viděl normálně.

            Dongon ještě jednou poděkoval bohu zlodějů za to, že mu schopnost úniku znovu zachránila život a že ho ohnivý meč jen sekl na levé paži, místo aby mu rozsekl hlavu. Přesto byla bolest z popáleniny tak silná, že nedokázal v levačce udržet meč a upustil ho na zem S druhým mečem v pravačce a s vidinou blízké smrti Dongon rychle vymýšlel svou další taktiku.

O kus dál vstával pekelník z menšího kráteru v zemi, způsobeném Zowčiným zemětřesením. Vykašle se na ohnivá kouzla a rozdupe toho nepřátelského čaroděje i toho jeho spojence na kusy a nikdo a nic mu v tom nezabrání. Přesto si s nelibostí všiml, že jeho plamenné tělo je nějaké oslabené, nejspíš důsledkem ledových útoků toho čaroděje.

            Soffea se mezitím chystala k závěrečnému kouzelnému úderu. Ponořená do sesílání posledního kouzla si vůbec nevšímala blížícího se rozzuřeného pekelníka. Opřená o svou magickou hůl ukázala na pekelníka svou pravou rukou. Z konečků všech pěti prstů vylétlo směrem k démonově hrudi patero jiskřivých magických střel a všechny zasáhly cíl.

            Démon řval bolestí a musel se zastavit kousek před čarodějkou. Sofeea překvapeně pozorovala démona a nechtěla uvěřit tomu, že pořád ještě není mrtvý. Na seslání další salvy magických střel nebo jiného kouzla už neměla čas. Bleskurychle sáhla do brašny u pasu, vytáhla lahvičku s jakýmsi lektvarem a rychle ji vypila.

            Těžce zraněný pekelník se chystal k útoku na čarodějku, ale ta se mu znenadání ztratila z dohledu. „Kde seš, zbabělče? Ukaž se mi, ať tě můžu dorazit!“ řval pekelník směrem do lesa. Ale nikdo mu neodpovídal.

Zowka mezitím utíkala směrem, odkud byl slyšet řev druhého démona. Díky jeho velikosti ho zahlédla už z dálky. Stál zády k ní, před zřícenou zdí nějakého domu, a zrovna napřahoval meč k další ráně. Ze zad mu trčel šíp, ale Dongona zatím nikde neviděla. Ale ať už je kdekoliv, rozhodně mu jde o život.

            Zamířila na démonova záda svou hůl a pronesla slova zaklínadla. Z hole vylétla trojice blesků, které se se zapraskáním zabodly do démonových zad a díky síle nárazu ho pootočily, takže mu Zowka viděla do jeho ohyzdné tváře.

            Démonova tvář, nyní zkroucená bolestí z dalšího zranění, slibovala všem kolem rychlou smrt. Démon ale každopádně vyhodnotil Zowku jako nebezpečnějšího soupeře než zraněného Dongona  a vydal se směrem k ní.

            Zowka rychle zvažovala své další kouzlo. Musí se nějak bránit. Díky démonovu pomalejšímu pohybu ještě stihla seslat magický štít, složený  blesků, který vytvořil kolem jejího těla jiskřící bariéru. Démon to ale zřejmě vůbec nezaregistroval, neboť postupoval stále stejným tempem blíž a blíž k ní.

            Dongon se mezitím stihl vzpamatovat a tiše blahořečil Zowce za její intervenci. Přemýšlel, jak by jí teď co nejlépe pomohl. Levačku měl nepoužitelnou, takže luk mu bude nanic. Bude to muset zvládnout jen s jedním mečem. Ale vzhledem k tomu, že démon byl teď plně soustředěný na Zowku a navíc k němu otočený zády, mohl by mít Dongonův útok velkou šanci na úspěch. Trol tiše vyrazil směrem k démonovi, který už se dostal až k šamance a chystal se jí probodnout ohnivým mečem.

            Ovšem ohnivý meč při nárazu na Zowčinu elektrickou bariéru zareagoval trochu jinak, než zhoubný strážce předpokládal. Místo průniku bez odporu posloužil jako vodič a démon inkasoval další dávku statických výbojů, které ho odhodily několik metrů zpátky.

            Zowka s nelibostí zjistila, že její obranné kouzlo zmizelo, když se vybilo během démonova útoku, a že teď musí urychleně tohoto démona dorazit. Vzhledem k tomu, že blesky neměly na démona tak velký vliv, jak očekávala, rozhodla se použít kouzlo z jiného živlu. Jen doufala, že ho stihne seslat včas.

Neviditelná Soffea zatím poodešla dál do hloubi lesa a pozorovala svého těžce zraněného protivníka. Pekelník obcházel kolem lesa a neustále křičel své výzvy. Soffeina zásoba zapamatovaných kouzel se během boje rapidně snížila, a tak teď přemýšlela, jak co nejrychleji pekelníka dorazit. Jak si asi vedou Zowka s Dongonem? napadlo ji.

            Díky pekelníkově řevu nedokázala slyšet nic jiného (ani řev druhého démona, nebo hlasy svých společníků). Čarodějka se vrátila k okraji lesa, využívajíc efektu lektvaru neviditelnosti, a dala se do sesílání svých posledních dvou zapamatovaných kouzel. Jen doufala, že budou stačit.

            První z nich, menší ledový rampouch, zasáhl pekelníkova záda a znovu ztlumil žár démonova už tak pohaslého plamenného brnění. Druhé (a čarodějčino poslední) kouzlo, dvě jiskřící magické střely, zamířily směrem k démonově hlavě. Ani tentokrát neminuly cíl a následná exploze démonovy hlavy zpečetila jeho osud.

             Ohromná postava se zřítila na zem a její plamenné tělo vyhaslo, jakmile jeho majitel opustil tento svět. Soffea si ulehčeně vydechla a modlila se, aby se jejím společníkům dařilo podobně.

Dongon, opatrně se blížící zezadu ke zhoubnému strážci, s překvapením zaregistroval  jak byl démon odhozen směrem k němu. Co to s ním Zowka udělala? Nebyl ale čas o tom uvažovat. Oběma jim šlo o život.

            Démon se pomalu zvedal ze země a stále byl k Dongonovi otočený zády. Dongon se potichu kradl blíž k němu a konečně si teď všiml i Zowky, kterou mu předtím démon svým tělem zastiňoval.

            Trol viděl, že je ponořená do sesílání nějakého kouzla. Musím ji zajistit čas, aby ho stihla seslat, došlo Dongonovi.

            Démon už teď stál na nohách a blížil se k šamance. Dongon se dal do běhu. Démon už stál nad šamankou, kterou tentokrát neobklopoval žádný kouzelný štít a která zřejmě ve svém momentálním rozpoložení démona vůbec neregistrovala.

            Tentokrát tě dostanu, proběhlo hlavou zhoubnému strážci. Napřáhl meč k ráně, když tu zaslechl za zády výkřik a pocítil ostrou bolest v levé noze. Bolest byla tak silná, že měl co dělat, aby se udržel na nohou. Pootočil hlavou a uviděl trola, kterého předtím považoval za vyřazeného, jak vytahuje meč z místa jeho levé kolenní šlachy.

            Dongona překvapilo, že třebaže přesekl démonovu levou kolenní šlachu, tak že se démon  pořád drží na nohou. Možná to bylo tím, že jsem nemohl k seku použít obě ruce, neboť levačku mám nepoužitelnou, napadlo trola, takže nejspíš jsem mu šlachu jen částečně nasekl. A teď za to se šamankou oba zaplatíme životem.

            Démon se s bolestivým výkřikem otočil k Dongonovi a šikmo švihl svou plamennou čepelí. Dongon se pokusil vykrýt úder svým mečem, ale byl to jen chabý pokus. Démon měl navzdory svému ochromení pořád ještě nadlidskou sílu. Dongonovi při střetu obou čepelí vylétl jeho meč z ruky. Ještě sebou rychle hodil dozadu, ale stejně nestihl zabránit tomu, aby ho hrot démonova meče nesekl šikmo přes hruď. S bolestivým výkřikem dopadl trol na záda a očekával rychlou smrt.

            Zhoubný strážce ale měl obrovský problém s udržením rovnováhy. Cítil, že levou nohu téměř vůbec necítí. A ještě navíc tihle vetřelci. Odkud se vlastně vzali a co tu vlastně chtějí? Co se stalo s pekelníkem? Ve víru boje ho vůbec nezaregistroval. Teď musí dorazit toho zákeřného trola. Ovšem počkat, co ta čarodějka, co na něj seslala blesky?Kde je t..?

            Právě když se snažil vzpomenout, kde se nachází jeho druhý nepřítel, Zowka udeřila svými kouzly podruhé. Démonovo tělo obalil vířící kužel ledových rampouchů, který pomalu nabíral na síle a prosekával se démonovým tělem dovnitř, až se nakonec se prodral až k jeho srdci. S nenávistným výkřikem se démon zřítil na zem, těsně vedle ležícího Dongona.

            „Tos nemohla seslat to kouzlo tak, aby ta zrůda spadla o kus dál ode mně?“ komentoval trol šamančino závěrečné kouzlo.

            „Tomu se říká vděčnost, Dongone? Příště ho nechám spadnout rovnou na tebe.“ nasupeně odvětila Zowka. „Teď mi ukaž svoje zranění. Mám pocit, že je budu muset vyléčit svými kouzly. Nemůžeme totiž tady týden sedět a čekat, než se zregeneruješ sám.“

            „Ještě, že tě mám. Nejdřív mě málem zabiješ a teď mě chceš zase léčit,“ podrážděně odvětil Dongon a přitom zasténal bolestí.

            Zowka použila svá léčivá kouzla a vyléčila trolova nejvážnější zranění – sečnou ránu přes hruď a popálenou levačku.

Ani ona, ani Dongon si přitom nevšimli Soffeiny postavy, která se k nim blížila. Nemrtvá čarodějka byla svědkyní jejich zápasu se zhoubným strážcem (i jeho výsledku) a v duchu skrytě děkovala, že tento boj všichni přežili, a připojila prosbu, aby měli stejné štěstí i při nadcházejícím střetu s Kel Thuzadem.

Takže takhle nějak si můžete představit scénku z blížícího se závěru partie World of Warcraft: the Boardgame.  Nejednalo se přímo o boj s Overlordem, ale jen s jeho služebníky, bránícími vstup do jeho sídla. Mohli jste si ale udělat představu o schopnostech těchto tří hrdinů, jejichž portrét můžete vidět na přední straně krabice se základní hrou World of Warcraft: the Boardgame, třebaže tam se všichni tři tváří, jako kdyby právě danou partii hry za svou frakci prohráli :-).

Ze dvou recenzí základní hry World of Warcraft: the Boardgame (umístěných na těchto stránkách) si můžete udělat dostatečně jasnou a podrobnou představu o komponentách i o průběhu této hry.

Já se vám teď pokusím přiblížit důvod pro investici do prvního rozšíření této hry, které se jmenuje Shadows of War (Předzvěst války, zkráceně SoW), které vyšlo v roce 2006.

Na rozdíl od druhého rozšíření k této hře, World of Warcraft - Burning Crusade (BC), obsahuje toto rozšíření pouze nové karty (jak doplňující, tak i typově nové), kterých můžete napočítat rovných 468. Z toho důvodu je i dodávaná krabice mnohem menší než obvyklé expanze, které mívají přibližně poloviční formát oproti rozměrům krabice původní hry.

Teď se budu věnovat jednotlivým kategoriím karet, obsažených v tomto rozšíření. Nejprve si všimnu karet, které pouze doplňují resp. rozšiřují stávající typy karet.

Nové karty stávajících typů

Nové karty talentů a schopností:

V základní verzi hry měla každá třída (povolání) k dispozici 12 karet talentů a 12 karet schopností, ze kterých si hráč vybíral při vývoji a zaměření své postavy konkrétním směrem. Nyní se tato škála možností  téměř  zdvojnásobuje díky dalším 10 novým kartám talentů a 10 novým kartám schopností (pro každou třídu).

Dalším novým, zajímavým rysem u několika mála nových karet schopností je ikonka kouzelná knihy, umístěná v jejich pravém horním rohu. Takovéto karty schopností, pokud jsou umístěny pod žetonem kouzelné knihy (tj. jejich majitel si je koupil), dovolují svému majiteli jejich tzv. rychlé vybavení (fast equip) na začátku kterékoliv jeho akce (ať už při souboji, při cestování,...) s tím, že karta schopností umístěná na původním místě (na schématu dané postavy) je zároveň odvybavena. Všechna ostatní pravidla týkající se vybavování (těchto) karet schopností zůstávají i nadále v platnosti (placení cen energie, umístění do adekvátní oblasti dle typu dané karty). Víceméně jde o to, že nemusíte čekat až na krok Správa postavy, abyste mohli vybavení takovéto karty provést.

Nové karty předmětů a událostí:

Nové karty patřící do těchto dvou kategorií víceméně jen rozšiřují množství předmětů (na skoro dvojnásobný počet), na které můžete na svých cestách v Azerothu narazit, resp. na situace (v případě karet událostí), do nichž se můžete, klidně i nevinně, dostat.

A teď se dostáváme k novinkám, novým rysům tohoto rozšíření:

Nové typy karet

Bonusové předměty a modré úkoly:

SoW uvádí na scénu nový typ předmětů, a to tzv. bonusové předměty (bonus items), které můžete získat v rámci nového typu úkolů tzv. modrých úkolů (blue quests). Jelikož spolu tyto dva typy karet souvisí, pohovořím o nich v rámci jedné části.

Karty bonusových předmětů jsou označeny na rubu symbolem čtyřcípé zelené hvězdy a představují obvykle jen obyčejné předměty menších rozměrů, protože jich můžete mít ve svém batohu až 7 (navíc k normálním třem povoleným předmětům).

Modré úkoly, jak už název napovídá, souvisí s nezávislými bytostmi, majícími modrou barvu, které jsou nasazovány v rámci tažení karty úkolu vedle normálních úkolových bytostí (zelené či červené barvy).

Modré bytosti mají tu nevýhodu, že postava (ve většině případů) nemůže oblastí, kde se tyto nacházejí, jen tak projít, ale musí je nejprve všechny zlikvidovat. Navíc za to, v základní hře World of Warcraft: the Boardgame, vůbec nic nedostala (ani zkušenosti, ani zlato, ani žádný předmět), třebaže přitom snadno mohla „přijít o kejhák“.

S příchodem SoW se ale situace mění a vaše postava má jistou šanci, že za porážku modré bytosti získá alespoň malou odměnu. Funguje to následovně:

Každá karta modrého úkolu obsahuje 2 různé typy (modrých) bytostí spolu s odměnami, plynoucími za poražení každé z nich. Pokud se vaší postavě podaří zabít jakoukoliv modrou bytost, jejíž typ se nachází na už tažené kartě modrého úkolu, můžete uplatnit nárok na odměnu – u slabších bytostí to budou třeba jen některé bonusové předměty, u těch silnějších už třeba i nějaký zlaťák nebo i body zkušenosti.

Balíček karet modrých úkolů (který je společný pro obě frakce) se zamíchá a umístí do společné oblasti. Během přípravy hry se z něj líznou 3 vrchní karty, které se umístí do společné oblasti. Při splnění podmínek libovolné z těchto 3 karet (uvedených výše), si postava může vybrat patřičnou odměnu. Pak tuto kartu odloží a táhne novou kartu modrého úkolu.

Karty osudu (Destiny cards):

Tento nový typ karet zastává ve hře podobnou funkci jako karty událostí. Ovšem s několika rozdíly:

1. Je jich jenom poloviční počet, oproti kartám událostí, ale „neprotáčí se“ tak rychle jako ony.
2. Pro každého ze 3 Overlordů je připravena speciální šestice karet osudu (označená symbolem daného Overlorda), kterou ale použijete pouze v případě, že hrajete s daným Overlordem.
3. Frekvence jejich tažení (používání) se řídí číslem uvedeným na každé této kartě, které představuje dobu (tj. svou významnost), po kterou zůstane ve hře, než ji vystřídá jiná karta osudu.
4. Jejich dopad bývá větší a vzhledem k tomu, že jsou mezi nimi karty zaměřené na konkrétního Overlorda, bývá daná partie hry mnohem věrohodnější (než jak je to u karet událostí, které jsou v každé partii stejné, s výjimkou několika specifických karet pro Kel Thuzada).

V ostatních ohledech se používá balíček karet osudu stejně jako balíček karet událostí.

Verdikt

Pokud mám seřadit nové komponenty podle významnosti (přínosnosti), viděl bych to asi následovně:

V čele stojí nové karty talentů a schopností, za nimi se řadí karty osudu a modré úkoly (konečně zohledňující likvidaci modrých potvor) a defilé uzavírají nové karty předmětů  (všech typů) a událostí.

Takže suma sumárum: vyplatí se investovat cca 700 Kč za 470 nových kartiček do původního World of Warcraft: the Boardgame? Pokud jste původní WoW-ko hráli a bavilo vás, pak rozhodně neváhejte. Pokud vás nebavilo, bude dobré, pokud si ho napřed i s touto novou expanzí někde ozkoušíte (máte-li tu možnost). Pak zjistíte, zda vás takto rozšířené WoW-ko přeci jen nezaujme.

Osobně mám za to, že SoW rozhodně posouvá původní (základní) hru o třídu výš. Jelikož jsem ale začal hrát WoW: tBG včetně obou jeho rozšíření (třebaže zatím bez Outlandu), nemůžu dost dobře posoudit hratelnost samotné základní hry (bez nich) – už jsem prostě moc zmlsaný novými komponentami :-).