Who's the Ass?

hodnoceno 16x (Seznam vlastníků)

Ďábelsky jednoduchý princip a moře zábavy

Autor: Kanje | 26.9.2011 | 1

Když jsem si jednou vybíral hry v kamenném obchodě, měl jsem před sebou tříhodinovou cestu vlakem a v malém batohu na zádech nacpanou krabici s Tikalem a šest knih. Můj požadavek na hru tedy zněl, že se mi musí vejít do kapsy.

S trochou nedůvěry jsem se stal šťastným majitelem této hry, důvěrně nazývané "Oslík". Hra je založena na poměrně primitivním principu a rychle se do ní dostanete.

Každý hráč obdrží na začátku hry stejný počet karet, který se mění podle počtu zúčastněných. Cílem hry je skončit pokud možno s prázdnou rukou, případně s co nejmenším bodovým součtem karet. Body z jednotlivých her se sčítají, je možné hrát na konkrétní počet her nebo do dosažení nějakého předem stanoveného limitu.

Karta oslíka, která dala hře název, vždy určuje hráče, který celou hru začíná a zároveň je jakýmsi "černým Petrem" s bodovou hodnotou 20. Hráč, který vynáší, vždy určí počet karet, který musí ostatní dodržet. Podmínkou je, že hrané karty mají stejnou hodnotu. Další hráč se snaží předcházející přebít, pokud nemůže, posunuje se hra k dalšímu hráči. Po odehrání všech hráčů se vynesené karty odstraní ze hry a ten kdo nesl nejvyšší karty, začíná další kolo. Možná to zní trochu složitě, ale zkrátka když zahraji tři sedmičky, hráč za mnou musí hrát nejméně tři osmičky, případně vyšší trojici.

Ve hře jsou karty s hodnotou 1-13, dále žolíci s hodnotou 14, kteří ale mohou zastoupit libovolnou hodnotu a již zmíněná karta "Oslíka".

Pokud hráč zahraje kartu "Oslík", ostatní se snaží postupně hodit co nejnižší kartu. V případě "oslíka" se totiž karty neodstraňují ze hry, ale jdou do ruky tomu, kdo zahrál nejvyšší kartu. Ten začíná další kolo, ale podmínkou je, že musí uhrát aspoň jeden "štych" než znovu vyhodí do hry "oslíka".

Celá hra je poměrně nepředvídatelná, každý může zvolit vlastní strategii - odhazovat karty co nejrychleji nebo naopak čekat až se ostatní zbaví karet a potom hře kralovat. Hra končí v okamžiku, kdy se alespoň jeden hráč zbaví všech karet.

Hru jsme původně měli jenom jako doplněk pravidelných herních setkání - než se všichni sejdou, případně na konci, když se postupně rozcházíme. Nyní už ale patří mezi pravidelnou část programu.