This War of Mine: Desková hra

hodnoceno 500x (Seznam vlastníků)

První partie This War of Mine

Autor: Magusus | 4 hodiny 30 minut | 24.5.2020 | 5

Hra: This War of Mine: Desková hra

Hráči: Magusus, Pralines

POZOR, NÁSLEDUJÍCÍ TEXT OBSAHUJE SPOILERY ZE HRY!

Tak jsem manželce k narozeninám koupil novou hru (jako bychom jich měli málo) a protože jsme chtěli vyzkoušet něco jiného než generátor náhody ve formě Robinson Crusoe: Dobrodružství na prokletém ostrově, tak jsme si při první příležitosti šli zahrát.

Samozřejmě máme o hře něco málo načteno, ale oproti jiným hrám jsme se dohodli, že si nebudeme spoilerovat a proto nebudeme pročítat Diskusi a hlavně Otázky zde na Zatrolenkách. Žádné karty jsme si neprohlíželi, ba dokonce před hrou jsme je raději ani nevybalovali. Dokonce i "manuál" ve rozmě Deníku v krabici jsme si po přečtení odstavce na jeho titulce nečetli a rozhodli se, že to necháme až na první hru:

V průběhu hry (poté, co hru připravíte) budete procházet koloběhem dnů a nocí, který je rozdělený do sedmi fází popsaných v tomto Deníku.
Nemusíte znát všechna pravidla, abyste mohli začít hrát. Význam jednotlivých symbolů, balíčků, klíčových slov. polí, vlastností a dalších prvků hry vám bude vysvětlen, jak budete postupovat hrou.
To je vše. Pojďme na věc!

Super! Tak jsme připravili hru podle ne úplně přehledného plánu Přípravy hry a zanadávali jsme si, že místo ukazovaného insertu na roztřídění žetonů jsme dostali jen dva obrovské plastové pytle (ne pytlíky, pytle). Nu což, z Robinsona jsme zvyklí na něco podobného (inserty ale plánujeme), takže jsme se spokojili s budoucím lovením v pytli, když ještě nemáme představu, co budeme reálně potřebovat.

Každý správný den začíná Ránem, a tak jsme se do toho pustili... (V sobotu 23.5.2020 ve 22:00)

Roman, Marin a Cveta se už nemohli dočkat jejich prvního společného rána. Super, přišla Vlna zločinnosti, to nám to začíná. Máme štěstí, že Roman je na první pohled (jak jsem řekl, karty Postav jsme si neprohlíželi) v boji schopný i bez vybavení a Marin mu na hlídce nějak zaasistuje.
Denní akce jsou na první pohled jasné. Vybavení jsme si začali prohlížet až nyní, přestože by to bývalo bylo lepší před hrou, ale když nám o tom řekli až teď (že si ho můžeme projít), tak budiž. Prozkoumali jsme trochu dům, postavili Postel a v žádném případě jsme neycházeli ven, protože Návštěvnící se přeci musí rovnat slovu problémy.
Soumrak pohoda, všichni se napili a pojedli.
Večer jsme přesně věděli, co máme dělat. Chlapi na hlídku a ženská prohledávat. Ano, nemá moc velkou nosnost, ale nejak se začít musí a jen civět v domě nás nezachrání, to je přeci jasné, navíc máme za Úkol kapitoly sehnat léky či obvazy a my máme k dispozici lokaci Nemocnice, což je přeci super.
Prohledávání Cvetě celkem jde, sice pořád čekáme na to, abychom mohli udělat konečně něco co je na kartě napsané, ne jen otáčet karty Průzkumu a vyhodnocovat je, ale jistě nás na to brzy nějaká odkáže. Neodkázala!
Nálezů mnoho nebylo, tak jsme pobrali alespoň to málo a nějakou vodu a vydali se zase domů.
Mezitím naši dva stateční obránci se bez problémů vypořádali s dvěma nájezdy Hladovějících, dokonce bez jakékoliv ztráty na zdraví či vybavení. V podstatě jsme se s manželkou plácali po zádech, jak je to super.
Při Úsvitu jsme se zase doma všichni ve zdraví shledali, vytáhli si kartu Osudu a kartu Poslední záchrany.

Našli jste ve výše zmíněném nějakou chybu? Trklo vás něco do očí? Nás ne, protože jsme hře důvěřovali, že říká pravdu. Odehráli jsme dalších několik dní, neustále jsme jezdili v Deníku tam a zpět a pořád nám tam jakoby něco chybělo. Ta pravidla jako kdyby nebyla kompletní. Ne, že by se nám nedařilo, i v následujících dnech jsme měli fakt velké štěstí snad na všechny části hry a slušně jsme přežívali, jen jsme tak nějak nebyli schopní získat jídlo, respektivě jsme nevěděli kde o sehnat. A kdybychom neměli štěstí, tak ani léky a různé součástky. V jednu hodinu ráno jsme se dohodli, že hru pozastavíme a pokračovat budeme, až se vyspíme. Jako takový malý dárek do postele jsme dostali Mapu 1791, což nás také přinutilo si konečně začít pročítat Otázky na Zatrolenkách, protože se nám fakt nezdála síla této věci.

Probudil jsem se do krásného rána, manželka držela mobil a hleděla na mně. V zápětí spustila záplavu pravidel, o kterých nikde nebyla zmínka, ale hráči je normálně na Zatrolenkách rozebírali. Pak jsem to objevil, tu zradu, tu lež, na kterou jsme autorům hry naletěli. Že nemusíme znát všechna pravidla, protože se nám vše vysvětli hraním. Deník není spoupis pravidel, je to taková, ne dobře napsaná, ukázková hra. A jak všichni víme, autoři stolních her mívají tendence u ukázkových her říkat třetinu pravidel a ještě polovinu z té třetiny zjednoduší tak, že se v podstatě stejně liší. To, co jsme s manželkou hledali a co bylo hooodně nenápadně v Deníku naznačováno, bylo ukryto v Knize příběhů. V knize, která se přeci nemá prohlížet, pokud si nechceš zkazit zážitek ze hry. V knize, kde bys už z názvu neočekával, že budou sepsaná pravidla. A budiž, pokud tam budou, tak alespoň ať je na to jasně odkázáno a jsou na jednom místě. Kdepak.

Zkrátím to, ze Zatrolenek jsem si stáhl Soupis pravidel z Knihy příběhů (ne, ani soubory ke stažení jsme si před hraním neprohlíželi) a tam to všechno bylo. To, že v lokacích můžeme použít i akce na kartách lokací, jak jsme tušili, to, že se můžeme všemožně vyčerpávat, abysme dočasně unesli/udělali víc. Zkrátka tam je vše. Autoři hry si z nás vystřelili a vyrobili hru ve hře s názvem "Exit: Únik z války" s popiskem "Dokážete včas nalézt všechny pravidla potřebné pro hru, nebo po třech partiích zjistíte, že jste vše hráli špatně a naštvaně hru hodíte do popelnice?"

Zbytek hry jsme hráli podle pravidel, nicméně se nám ji už úspěšně dohrát nepodařilo. První zemřela Cveta, v zápětí následovaná Marinem. Nově příchozí Katia už jen sledovala, jak se Roman zbláznil, když jsem hodil na Smrt ve skupině 2 proti jeho Empatii 3, manželka pak v Osudu aktivovala jeho Ačkovou povahu a protože jsme neměli další cigaretu, tak náš milý Roman byl na Zoufalství 3 a dorovnala ho Událost Špatné zprávy. Ano, ze zoufalství 0 na 4 ve třech po sobě jdoucích krocích, které na mně svojí náhodou působily skoro jak z Robinsona. V pohodě, nebojte, tady jsem to vstřebal dobře, tady si rád zahraju znova, protože vím, že další hra bude úplně jiná.

Tak třeba někdy příště u veselejšího konce, s insertem a kompletními pravidly v ruce.

Odehráno v: Šluknov (Okres: Děčín)