Sword of Rome, The

hodnoceno 9x (Seznam vlastníků)

Aio te, Aeacida, Romanos vincere posse

Autor: speedy | 6 hodin 0 minut | 12.8.2012 | 8

Hra: Sword of Rome, The

Hráči: aradraug, chilly, ndru, speedy

Věštím, že ty, potomku Aiákův, porazíš Římany.

Nebo naopak: Věštím, že ty, potomku Aiákův, budeš poražen Římany
Dvojznačná odpověď delfské věštírny králi Pyrrhovi z Epeiru

Píše se rok 380 před Kristem. Napětí mezi mocnostmi bojujícími o nadvládu nad Středomořím vrcholí. Je na čase, aby tyto mocnosti poznaly chuť ŘÍMSKÉHO MEČE!

Po nějaké době jsem se znovu sešel s ndruem, chillym a také s aradrauqem, tentokrát, abychom vyřešili tento eskalující konflikt. Já si vzal na starost milované Řeky, protože přítomnost Pyrrha, nejlepšího vojevůdce Starověku, a dokonce i přímo karty „Pyrrhovo vítězství“, to pro mě bylo obrovské lákadlo. Aradrauq měl Galy, ale bohužel, kartu Asterix a Obelix v balíčku nenašel J. Ndru hrál za vzkvétající Římskou republiku (a ani on mezi konsuly nenašel slavného Pia Čůra z Monty Pythonů… Zato během hry našel konsula Manlia, takového svého oblíbence J - měl stejné statistiky jako nepojmenovaní Minor Leadeři) a chilly za spojené síly Etrusků a Samnitů.

Mým cílem na začátku hry bylo uzavření spojenectví se Samnity nebo s Římany… Ani jedno se nepovedlo, a tak došlo k tomu, že Neapol byla obležena Samnity, spojenci Říma. Gal se spojil s Etrusky (a asi to byla chyba), a vydal se plenit dále na jih. Byl však zdržen Zaalpskými Galy, které, společně jako Kartágo, často aktivoval Říman a škodil tím tedy jak Galům, tak Řecku. Když Neapol padla, vylodil se v Tarentu Pyrrhos (zdroj pobavení po celý zbytek hry) a i se svou armádou se dal na pochod k městu. V následném obléhání dokázal Samnity vyhnat až na konci kola. Řím začal obléhat Antium, a udělal dobře, protože později ve hře by ho Volsiané mohli zlobit. Gal nejspíš i vyplenil nějaké to město (tady se omlouvám, ale Řecké velení bylo o událostech na severu informováno jen občasně a ne úplně přesně, takže tady podrobnosti znát nebudu). Na konci kola byla vlastně situace prakticky stejná jako na začátku. Před druhým kolem už došlo k uzavření větších aliancí, Antium padlo a  Kartágo zaútočilo na Syrakusy, tentokrát ještě neúspěšně. Gal se dal do plenění Samnitského území (byl spojenec Etrusků, Říma i Řecka). Třetí kolo se neslo ve znamení míru. Vlastně snad jenom Samnita s Galem pokračovali v bojích, zbytek mocností se spojil. Bylo pro Řeka na čase, neboť Kartaginci dobyli Syrakusy. Díky řečníka Cinease a generála Timoleona z Korintu však léčkou padlo do Řeckých rukou Lilybaeum.  A stala se zajímavá, naprosto historicky přesná věc. Pyrrhos se po úspěších u Neapole musel otočit a vyplul zachraňovat Syracusy… To se mým spoluhráčům moc líbilo, zvlášť po té, co u Syrakus Pyrrhos „utrpěl“ další těžké vítězství. Hláška „Špatná zpráva veliteli, zvítězili jsme!“ se nesla vzduchem po zbytek hry, neboť Pyrrhos nebyl nikdy schopen napoprvé dobýt město nebo vyhrát bitvu s méně než třemi ztrátami… Ale výhra jako výhra, že J. Když tedy padlo poslední Kartaginské město na Sicílii, měl Řek volné ruce pro nadcházející velkolepý plán. A měl i první bodový přírustek (úplně prvním bodem hry byl Galův bod za plundrování)  Ve čtvrtém kole zůstaly stále mírové tendence, Gal však napadl i Etrusky. Moc se mu ale nevedlo, protože kdo by pohrdnul truhlicí Etruského zlata jako úplatku? Tak se tedy jeho armády prakticky k Etruskům ani nedostaly. Dokonce došlo k zabrání dvou klíčových Galských měst a Gal tak prakticky přišel o šanci na vítězství. Asi nejdůležitější událostí (z pohledu Řeka určitě, ale myslím, že i z pohledu ostatních) se stalo velkolepé dobytí Kartága. Řek všechno soustředil právě na tento tah. Agathocles se ujal vedení Syracusských vojsk a v dalším kole se vylodil v Africe. Díky dalším třem kartám – „Bomilcar se stahuje do Kartága“, „Hoplité“ a „Zatmění Slunce“ byla Kartaginská armáda poražena a v dalším tahu se Pyrrhos společně se zbylými Syrakusskými vojáky vylodil u Agathocla, přibral pár vojáků a napadl samotné Kartágo. Zahraná karta „Pyrrhovo vítězství“ zaručila další draze vykoupenou výhru. Ale to nevadilo, jelikož Kartágo padlo! Agathocles s Pyrrhem byli oslavováni jako hrdinové po celém Řecku a všech jeho državách. Ovšem, to obrátilo zrak Říma právě na Řeky. Jelikož už Řek neměl žádné karty (všechno bylo obětováno ve prospěch invaze), a vojáků měl pomálu, stala se Neapol znovu snadnou kořistí. Na konci kola si tedy Řek přičetl další bod a Říman rovněž. Etrusk získal dva za dobytí Galské Bononie a Senny Galicy. Nastalo poslední kolo hry. Řekovy roztroušené a oslabené síly musely vydržet nápor mocného Říma stůj co stůj. Etrusk se domluvil na míru s Galem, a vrátili si navzájem dobytá města. Gal ještě vyplenil Samnitské území a porazil Samnitské oddíly v bitvě. Co se však dělo jižněji: Nastaly „Temné časy Republiky“ a do hry vstoupil diktátor. On a impozantní Římská armáda, čítající něco přes 30 jednotek vedených docela schopnými konzuly se tedy chystali skoncovat s Řeky. Řek nasazoval své zbylé generály kde jen to šlo, a vyslal Pyrrha bránit Thurii, zatímco Cleonymus bránil Tarentum. Diktátor se svou armádou nejdříve napadl Tarent, ale pak se otočil a vytáhl na Thurii. Tady došlo k rozhodující bitvě hry, kdy se Pyrrhovi podařilo porazit silnější armádu Římanů. To byl zároveň i poslední tah hry (nepočítaje překvapivé vylodění Timoleona v Etruském Populoniu, kde se měl pokusit získat další město, kdyby Thurie padla). Řím dostal bod za Neapol a Řek za dobytá Kartaginská města také jeden. Etrusk bohužel ztratil Populonium, takže nic nezískal.

Konečné pořadí: 1. Řecko (speedy) – 9 bodů

  2. Řím (ndru) – 8 bodů  

  3. Etrusk/Samnita (chilly) – 7 bodů.

  4. Gal (aradrauq) – 5 bodů

Bodové hodnoty jsou jen orientační a přibližné.

Hra se mi moc líbila, po pravdě více než HIS nebo Virgin Queen. Každý má svůj, historicky přesný balík karet s mnoha známými osobnostmi, událostmi či stavbami. Pro mne, milovníka historie, to byla opravdu krása. Podíl náhody v bitvách je značný (chilly nevyhrál ani jednu bitvu za celou hru, já sice prohrál jen jednu bitvu s Kartágem, ale během vítězných Pyrrhových bitev mi vykrvácela postupně skoro celá armáda), to asi může trošku narušit hratelnost. Moc Říma postupem času stále více narůstá, zase hezky historické a skvěle se s tím hraje. Pyrrhos dostál svému jménu, jeho nesčetná vítězství mi sice vyhrály hru, ale měl jsem naprosto zdecimovanou armádu (asi 6 jednotek a všech 6 velitelů), kdyby se hrálo déle, asi bych ndruovu mocnému Římu (30 jednotek s přírustkem 10 za kolo) dlouho neodolal. Ano, přiznávám, mé Řecko bylo na konci hry prakticky v troskách, armáda zdecimovaná, města neloajální, generálů více než jednotek a alianci Řím + Etrusk/Samnita proti sobě. Ani nechápu, jak jsem to s tímhle mohl vyhrát …

Takže, ještě jednou všem díky za hru a snad zase příště!

Odehráno v: Nový Jičín (Okres: Nový Jičín)