Stronghold

hodnoceno 17x (Seznam vlastníků)

Dobýt nebo dobít - to je to, oč tu běží...

Autor: Kamba | 1.8.2012 | 19

Každoroční útoky orků na naše království se již staly takřka tradicí. Na jaře se vždy narodilo mnoho hladových skřetích krků a pro jejich obživu vždy vyrážely celé kmeny na válečné výpravy za kořistí. Vždy to probíhalo nějak takhle: orkové vyloupili několik samot, někdy si troufli i na vesnici, ale dříve či později narazili na vojáky Rudých hraničářů a ti je z části pobili a z části zahnali na ústup. V posledních letech dokonce intenzita útoků klesala a naše země se mohla v klidu rozvíjet. Někteří vojáci sice upozorňovali, že nepřítel je lépe organizovaný a že jeho výpady spíše vypadají jako průzkum. Kdejací proroci k tomu dodávali, že se blíží katastrofa, potopa, konec světa. Ovšem takovéto řeči si už našinec zvykl ignorovat, proč se starat o nepřítele, když hraničáři vše zvládají. 

Období relativního klidu narušily zprávy průzkumníků až letos na jaře. Mluvili o nějakém orčím vůdci, sjednotiteli všech klanů. Mluvili také o obrovském množství válečníků, kteří jej následují. A pak to opravdu přišlo – v létě roku 634 vtrhla dosud nevídaná armáda nepřátel na naše území. Tisíce krvežíznivých orků, stovky mohutných trolů, kolem toho spousty goblinů. A nad tím vším bděli tajemní šamani. Nejen, že nepřítel přišel v neobyčejně velkém počtu, navíc velmi překvapil svou taktikou – snad úplně poprvé byl nepřítel viděn při stavbě a používání katapultů, dobývacích věží a dalších obléhacích strojů. Díky tomu si mohl troufnout napadat i naše města a pevnosti.

Rudí hraničáři dokázali armádě orků nějakou dobu vzdorovat, podařilo se jim v několika menších bitvách nepřítele porazit, ovšem ve velké bitvě na Radanské planině utrpěli těžké ztráty (mimo jiné zde padl jejich hlavní velitel) a museli se stáhnout. Jádru armády se tak otevřela cesta do nitra země. Pohraničí bylo převálcováno a vybrakováno a při postupu směrem k hlavnímu městu se nepříteli vzdávalo město za městem. Až přitáhl k hlavnímu městu. Je to už bezmála 150 let, co jeho hradby naposled zažily bitvu, a je to poznat – město je na obranu úplně nepřipraveno, na hradbách chybí katapulty, chrliče a další obranná zařízení. Navíc, zemská armáda ještě není úplně sebrána, a tak na hradbách stojí jen hrstka vojáků. 

Dokáže se město udržet pod náporem strašného nepřítele, než dorazí pomoc? 

Doufám, že jste nasáli atmosféru hry pomocí tohoto kratičkého úvodu, vrhněme se tedy přímo na hru. Předpokládám, že jste si přečetli popisek O hře a budu tedy předpokládat, že už základní znalost hry máte (pokud jste tedy takto neučinili, prosím učiňte tak nyní). 

Vzhled 

Z krabice po otevření na hráče vykoukne herní plán, počítadlo vítězných bodů, dvoje pravidla (velice šikovně uděláno – jedny jsou pro útočníka a jedny pro obránce, což velmi usnadňuje hledání v pravidlech. Obecná pravidla jsou uvedena v obou příručkách) a spousta karet, žetonů a barevných kostiček různých velikostí (tím nemyslím hrací kostky, ale normální dřevěné kostky představující jednotky, suroviny apod.). Herní plán se mi velmi líbí, je graficky velmi hezky proveden.  Je na něm zobrazeno město, obehnané silnými hradbami s mnoha věžemi a vstupem, sestávajícím ze třech po sobě následujících bran. Uvnitř hradeb jsou řemeslné budovy, kostel, kasárna apod., vně pak obléhací tábory útočníka. Karty a žetony jsou provedeny v podobném stylu jako plán a velmi pěkně jej doplňují. Jedinou nevýhodou u této hry bych viděl u výše zmíněných kostek, představujících jednotky – v době, kdy plastové figurky v hrách podobného typu jsou standardem, nám můžou jednoduché kostky připadat prapodivně (funguje to prostě tak, že bílá kostka je lučištník, zelená normální pěšák a červená veterán). K hracímu plánu ovšem kostky sedí a nijak významně dobrý pocit ze hry nenarušují.

Začátek hry

Na začátku hry obránce rozestaví své jednotky na hradby a do města (má jich celkem 33 a tento počet se už nezvětší – pokud obránci některá jednotka umře, žádnou náhradu za ni nedostane), a na každé políčko hradeb přiloží jeden hranol, představující neporušenou zeď. Útočník/útočníci si pak vylosují 2 karty útočníka pro každou fázi (kromě první a šesté, tam je karta pouze jedna), na kterých má znázorněny, které prostředky bude moci během hry používat. Například, ve hře je 8 typů obléhacích strojů, ovšem útočník bude moci používat pouze 3 z nich, pouze ty, které budou vyobrazeny na kartě, kterou si vylosoval (v případě dvou útočníků bude mít každý svou kartu, se 2 prostředky). Útočník má po losování právě 10 karet (1. a 6. fáze po jedné kartě, v ostatních dvě) a nyní si vybere podle svého zvážení kterékoli karty tak, aby jich měl přesně 6, pro každou fázi jednu. Tyto karty tedy představují jeho jediné prostředky, které bude moci během hry používat. To ve svém důsledku tedy znamená, že každá hra už je od začátku jiná. 

Důležitá volba je také počet hráčů. Dva hráči jsou klasika – jeden je útočník, jeden obránce. Hra ve třech je úplně jiná – obránce je pod velkým tlakem, útočníci dostávají dohromady více jednotek, než obránce, ten na druhou stranu dostává více časových jednotek. Pouze hraní ve 4 se mi úplně nezamlouvá – druhý obránce nepřináší nic navíc, pouze se rozdělí hradby na dvě oblasti a každý brání tu svou. Je možné, že to má taky něco do sebe, ale zatím jsem to nezkoušel.

Průběh hry

Herní systém je (jednoduše řečeno) geniální. Útočník za každý dobývací stroj, příslušenství pro jednotky, kouzla apod. platí vojenskými (kterých v každém kole dostane 14 resp. 2x10 při dvou útočnících) a časovými jednotkami. Každou časovou jednotkou pak „platí“ obránci, který si za to může vyrábět děla, stavět pasti, trénovat vojáky na vyšší úroveň atd. (k dispozici je celkem 16 různých akcí, které může každé kolo obránce udělat, má-li na ně časové jednotky). Takže čím více utrácí útočník, tím více utrácí i obránce. Je libo postavit si beranidlo na proražení brány a na podporu 4 katapulty a ostřelovat s nimi hradby? Není problém – počítejte ovšem s tím, že obránce si za vaše časové jednotky vybaví věže děly a vycvičí si armádu elitních veteránů. Opačné situaci (útočník nic nestaví, pouze vyšle své vojáky vpřed a doufá, že obránce bez časových jednotek nebude schopen nic dělat) naštěstí brání to, že obránce každé kolo dostane 2 časové jednotky zdarma a také to, že pohyb útočníkových jednotek je pořádně drahý (navíc probíhá až v 6. fázi, takže obránce již ví, s čím se kde utká a může adekvátně reagovat). A pro případ, že by útočník nechtěl vůbec jednotkami hýbat (ano, i takové situace mohou být někdy výhodné), dostává obránce časové jednotky za přeplněný základní tábor.

Soubojový systém je velmi jednoduchý – nejdříve střílejí děla obránce, pak katapulty útočníka, pak lukostřelci obránce následování střelbou goblinů (pokud to umí). A pak dochází na boj muže proti muži. Na každé sekci hradeb probíhá samostatný boj: sečte se síla útočníkových jednotek (goblin = 1, ork = 2, troll = 3) i obráncových jednotek (lučištník = 1, pěšák = 2, veterán = 3), přičtou bonusy (za nepoškozené části hradeb, velitelské jednotky, kouzla, příkazy…) a kdo má větší sílu, způsobí soupeři ztrátu jednotek ve výši rozdílu jejich sil. Pokud se na nějaké sekci hradeb stane, že útočník má větší sílu a poškození, které by měl způsobit, obránce nemůže přidělit, pak je hradba proražena, útočník vbíhá do města a hra končí (příklad: útočník má sílu 8, obránce 3 – obránce má dostat 5 poškození, ale pokud na dané hradbě tolik poškození mezi své jednotky není schopen rozdělit (jejich zdraví je menší), prohrává).

Nikde se nepoužívají kostky, náhoda do bitvy vstupuje pouze u dobývacích strojů. Když útočník postaví např. katapult, dostane do vínku 5 karet vedle a 2 karty zásah. Každé kolo pak katapult vystřelí = otočí vrchní kartu ze svého balíku. Pokud je tam zásah, katapult zničí část hradeb a karta se vrátí zpět do balíčku. Pokud je tam vedle, katapult nic netrefil, ale karta se do balíčku nevrací (tzn. nyní jsou v něm pouze 4 karty vedle a 2 karty zásahu). Přeneseně můžeme říci, že katapult se zastřeluje :-)

Obránce má k dispozici ještě čtyři akce poslední naděje, které může použít pouze jednou za hru, ale které často znamenají rozdíl mezi životem a smrtí. Bohužel za jejich použití musí zaplatit vítěznými body. 

Konec hry

Toto je asi největší slabina hry – hra končí ve chvíli, kdy se útočníkovi podaří prorazit dovnitř do města. V tu chvíli se spočítají vítězné body a hráč s více body vyhrává. Tento systém odvádí smysl obráncovy hry někam úplně jinam, než je urputná obrana hradeb až do konce, a otevírá prostor pro obráncovy spekulace (může se třeba stát, že než aby obránce používal akce poslední naděje a bránil se zuby nehty, stáhne se nečekaně z jedné sekce hradeb a nechá útočníka prorazit dovnitř jednoduše proto, že má v danou chvíli více vítězných bodů). 

Konec se však dá modifikovat, aby k těmto situacím nedocházelo – s přáteli tuto hru hrajeme tak, že pokud se útočník dostane do města, vyhrává a zaznamenává si aktuální skóre. Poté se role vystřídají a ve chvíli, kdy každý odehrál jednu partii za obránce, se dle bodů z jednotlivých her vyhodnotí, kdo je úplným vítězem.

Zhodnocení

Jednoznačně srdcovka mé herní sbírky. Ačkoli to úplně nevypadá, dokáže to být pěkně atmosférická hra (hlavně v pozici obránce – ve chvíli, kdy je polovina hradeb rozbombardovaná, všude proudí obrovské množství nepřátel podporovaných kouzly šamanů, a vy proti nim můžete postavit pouze pár svých přeživších vojáků, používáte zoufalé akce a modlíte se, aby jste to ještě jedno kolo vydrželi… to prostě stojí za to :-)

Tuto hru můžu všem příznivcům strategických válečných her jen doporučit.

V bodech:

++ geniální a vyvážený herní systém skoro vůbec neovlivněný náhodou
+ hezké grafické provedení
+ skvělá atmosféra
- závěr a bodování