Schlacht der Dinosaurier, Die

hodnoceno 6x (Seznam vlastníků)

Macho AT ze země nepřítele

Autor: sydo | 23.2.2011 | 31

Myslíte si, že Talisman je luckfest? Frustrují vás kostky v Nexus Ops? Pak ani nemusíte číst dále, jelikož obě zmíněné hry jsou proti dnes recenzovanému kousku promakanými eurovkami! Detektor náhody je na maximu!

Když jsem loni v Essenu procházel bazarovou sekcí a uviděl krabici s barevnými dinosaury vpředu a skupinkou rozesmátých árijských dětí na zadní straně, musel jsem ji mít. Dinosaury miluji od malička a pokud na nich ještě jezdí ozbrojení pralidé, co víc si přát? Snad jen robodinosaury. A pak ten název - Die Schlacht der Dinosaurier. Přečtěte tato slova nahlas. Dí šlácht dér dinosaurijr – z těch slov zní sama primitivní geekovská nátura této hry, řekněte si je párkrát po sobě a ucítíte podpažní jamky, ponožky v sandálech a salámovou pizzu. Pokud vás někdo spatří hrát tuto hru, už nikdy mu nevysvětlíte, že společenské hry rozvíjejí kreativitu a sociální zdatnost. Die Schlacht der Dinosaurier. Na BGG je dokonce audio soubor s namluveným názvem hry, nechci se vás dotknout, ale která hra to má? Troufám si tvrdit, že pokud by se tato hra jmenovala The Battle of the Dinosaurs, ztratila by velkou část svého kouzla, neboť jak říká Klopík, němčina je tvrdý jazyk a Šlacht je tvrdou a nemilosrdnou hrou, jazyk Goethův k ní tedy skvěle sedí, zvlášť pokud i herní kroky komentujete v němčině. O tom, jak je to nakažlivé, se mohli přesvědčit i účastníci ZatroCONu, Aneken pak komentoval německy i Lifeboat. A ano, je to opravdu tak, dnes budu i já chválit německou hru. Němci udělali opravdu hodně jalových her, za všechny jmenujme např. Juden Raus, Fallschirmjäger Spiel nebo Puerto Rico, ale jak říká Michael Kocáb, neházejme všechny do jednoho pytle a pojďme se podívat dinosaurům na zoubek.

Nejprve si ale prosfištíme některá slofíčka:

• die Schlacht – bitva
• wunderbar – báječný
• Scheisse! – vulgární nadávka

Obsah krabice

Přehled a cíl hry naleznete v přehledu (sic!), proto se rovnou vrhneme na komponenty, ostatně ty jsou také hlavním lákadlem této hry. Z krabice se na vás po otevření vyvalí záplava velkých plastových dinosaurů (viz obrázky), jejich jezdců a také ohromná sopka, která se zavrtá do herního plánu. Ten je také velký, barevný a rozdělený na čtverce. Celek doplňují barevné karty, kterými řídíte hru (CardDrivenGame z počátku 90. let!), lávové kameny a šestistěnné kostky. Kostky však nejsou ledajaké, na jejich stěnách naleznete čísla 0, 1, 2, 5, 10 a 15. Wunderbar! Nyní již máte dostatek indícií, abyste mohli míru náhody identifikovat sami, přejděme tedy k tomu, jak se hra hraje.

Průběh hry

Jelikož se jedná o dětskou hru, pravidla jsou opravdu jednoduchá. Na počátku hry obdrží každý hráč 15 figurek dinosaurů, 6 karet a 3 lávové kameny. Ve svém kole hráč musí zahrát tři z karet, které má v ruce, přičemž karet je několik druhů:

• Karta s číslem a obrázkem dinosaura: tato karta aktivuje všechny dinosaury zobrazeného druhu. Ti se pak mohou pohnout o celkový počet polí rovnající se číslu na kartě nebo pokud sousedí se soupeřovým dinosaurem, na něj mohou zaútočit. Oba dinosauři útočí počtem kostek příslušícím jejich druhu (viz obrázky) a útočník k hodu přičítá hodnotu karty, pomocí které útok vyvolal. Vyšší součet vyhrává a poražený dinosaurus je odstraněn, v případě remízy přežívají oba dinosauři.
• Karta s číslem: tato karta slouží jako žolík a můžete s ní aktivovat libovolný druh dinosaurů. Jako žolík můžete hrát i kartu dinosaura (výše), pokud již nemáte ve hře žádného dinosaura od druhu vyobrazeného na kartě.
• Karta s obrázkem dinosaura a písmenem X: tato karta značí vyhynutí vyobrazeného druhu. Hráči postupně házejí kostkou za každého dinosaura tohoto druhu a pokud jim padne „0“, dinosaurus umírá.
• Karta s obrázkem lávového kamene: po zahrání této karty si hráči postupně rozeberou lávové kameny ze sopky. Jak se tam kameny dostanou? Kdykoli během hry má hráč možnost vhodit jeden ze svých kamenů do sopky a přehodit si tak jednu kostku nebo zahrát právě zahranou kartu ješte jednou (Jaké to má tématické opodstatnění? To opravdu netuším). Sopka je uvnitř rozdělená na dvě poloviny a kámen tak může zůstat uzavřen v sopce nebo propadnout do lávového jezírka, odkud je ho možno získat právě touto kartou.

Jakmile hráč zahraje tři karty, jeho kolo končí, on si dobere do šesti karet a hraje další hráč. Takto hra pokračuje dokud jeden z hráčů není vyhuben, pak vyhrává ten, komu na ploše zbylo nejvíce dinosaurů.

Jak sami vidíte, nejedná se o nic složitého, hrajete karty a posouváte vaše dinosaury po plánu. Malý prostor na strategii přeci jen zůstává, ale opravdu malý – např. slabí dinosauři házející jednou kostkou mají vysoké hodnoty na kartách, pokud si tedy necháte vyhubit třeba Velociraptory, můžete pak jejich karty hrát jako žolíky a posunout tak jinak pomalého Plateosaura třeba o 10 políček. Dále je třeba zmínit dva speciální druhy dinosaurů – Pteranodona a Generála. Pteranodon hází sice jen jednou kostkou, ale může se pohybovat přes soupeřovy dinosaury, hodí se proto k přepadávání chráněných kusů nebo soupeřova Generála. V čem je Generál tak důležitý? Kromě toho, že je silný (3 kostky) ho můžete aktivovat pomocí jakékoli karty dinosaura (spolu s dinosaury vyobrazenými na kartě), což z něj činí univerzálního a pohyblivého bojovníka. Pokud ale o Generála přijdete, smíte hrát už jen dvě karty za kolo, což velmi omezuje vaši bojeschopnost (Scheisse!). Generál je tedy jednou z nejsilnějších figurek, ale nesmíte s ním moc hazardovat.

Pozornost je třeba věnovat podmínkám vítězství – cílem není zabít jednoho ze soupeřů, ale zabít ho ve chvíli, kdy máte nejvíc dinosaurů na ploše. Nesmíte tedy podlehnou euforii z házení kostkami, ale občas se i podívat, kdo má kolik dinosaurů a případně zbrzdit vaši největší konkurenci.

Dojmy

Po pravdě, co byste čekali od německé dětské hry z roku 1993? Šlacht je kostkárna nejhrubšího zrna, které je nejlépe na hospodském stole, případně na Zatroconu pozdě v noci. Míra náhody je enormní a může zadupat i ten malý kousek strategie, který se vám ze hry podaří vymáčknout. Již několikrát se nám stalo, že Velociraptor (1 kostka) zabil v obraně Plateosaura (4 kostky) a někdy vám ani tři lávové kameny šance nevylepší. Proč tedy s touto hrou ztrácet čas? Protože je to tak primitivní tupárna, že si nemůžete pomoci a královsky se u ní bavit. Přiblblé téma, brutální rozsah kostek a hlavně tlupa plastových dinosaurů tancujících kolem sopky dohromady tvoří kouzelný koktejl (na BGG jsem onehdy viděl výstižný termín „macho killfest“), který vám vyžene testosteron na maximum a probudí ve vás ty nejnižší pudy. Sám jsem nečekal, že se v mé skupině hra setká s takovým ohlasem, ale obří Tyranosauři a rachot kamenů v sopce asi udělali své. Kamarád se mi svěřil, že má u Šlachtu vždycky chuť vyluzovat hrdelní zvuky a bít ženy kyjem. Plně ho chápu, také mám rád hry, kde mohu poskytnout zvukový doprovod. Pokud na této vlně jedou všichni hráči, pak je vše v pořádku, nahlas si odříhněte, podrbejte se na zadku a zachřestěte kostkami! Pokud si myslíte, že tato hra je jen hezky zpracovaná blbost, máte pravdu, ale je to blbost kouzelná. Schlaacht!!!

+ skvělé plastové figurky
+ kouzelně blbé téma
+ napětí, zábava a řev u hry
+ tolik náhody, že můžete „vypnout“
+ velký potenciál pro „house rules“

- náhody je opravdu hodně
- dospělí hrající si s dinosaury přitahují soucitné pohledy kolemjdoucích
- karty jsou z jemného kartonu a hraním trpí
- panáčci nedrží v dinosaurech, lepidlo nutné
- jen pro připomenutí: HODNĚ náhody