Saint Petersburg

hodnoceno 204x (Seznam vlastníků)

Prorubejme okno v Evropu

Autor: J.J. | 14.9.2012 | 5

Люблю тебя, Петра творенье,                       Mám rád tě, Petra dílo hrdé,
Люблю твой строгий, стройный вид,               mám rád tvůj strohý, strojný řád,
Невы державное теченье,                            nábřeží tvojich žuly tvrdé,
Береговой еë гранит, ...                               vladařské Něvy majestát, ...

(A. S. Puškin, Měděný jezdec)                    (překlad B. Mathesia)

Otevíráme krabici

Po prvním otevření modré krabice může být spotřebitel poněkud zklamán. Petr Veliký, vykreslený na víku, se tváří, lišák podšitá, jako by skrýval plnohodnotnou deskovou hru. A ejhle – ono se jedná v podstatě o hru karetní.  Komponentů v ní není mnoho, jsou to většinou karty, a hrací deska se svojí jednoduchostí blíží plátnu na kasinovém stolku pro black jack. Slouží jen k vykládání karet a počítání bodů. Kdyby jí nebylo, vešly by se herní komponenty do krabice třetinového objemu.  Pokud se vám však hra zalíbí stejně, jako se mně zalíbila hned po prvním hraní, okamžitě jí odpustíte těchto pár maličkostí, a dokonce v nich začnete spatřovat jistá pozitiva.

Komponenty

Jak už bylo řečeno, hlavní součástí hry jsou karty. Jejich jednoduché výtvarné provedení budí dojem, jako by právě vypadly z nějaké ilustrované knížky pro děti. Obrázky jsou velice milé a musí si je zamilovat snad i každý dospělý. Z herního hlediska je zpracování karet dokonalé, nemám žádnou výtku. Jednoduchost, přehlednost a účelnost – to jsou hlavní rysy nejen karet, ale i všech ostatních komponentů.

Někdo by možná dal přednost žetonům před papírovými penězi, ale i zde spatřuji promyšlené kroky autorů hry. Počet peněz, kterými hráč během hry disponuje, je neveřejný (jak výslovně stojí v pravidlech). Pokud tedy máte při hře manipulovat s penězi tak, aby nikdo ze soupeřů neviděl, kolik jich vlastně máte, je přece jen asi pohodlnější mít k tomu papírové bankovky s jednotným rubem než tlusté, kulaté žetony. A koneckonců, i ti méně hamižní z nás mívají lepší pocit, drží-li v ruce balíček bankovek, než když žmoulají v hrsti hromadu mincí.

Pokud jde o hrací desku, mohl by o ní někdo stroze říct, že je prakticky k ničemu. Místo posouvání figurky po žebříčku si můžete body zaznamenávat vedle na papír (případně by na to stačila mnohem menší destička), a pokud umíte počítat do osmi, zvládnete provádět předepsané vykládání karet i bez těch několika prázdných předkreslených obdélníků. Nicméně je třeba přiznat, že hrací deska hru výrazně zpřehledňuje, zvlášť při prvních hraních nebo při hraní s dětmi. Nemusíte být ovšem nijak zkušenými hráči na to, abyste se obešli bez ní. Tím se ze hry stává velice skladná a přenosná záležitost – pokud někam cestujete a chcete si svoji hru vzít s sebou, stačí vložit všechny ostatní komponenty do nějakého malého pytlíčku, zatímco hrací desku můžete nechat doma. Při domácím hraní však po desce stejně vždycky sáhnete.  Je to mnohem pohodlnější, a máte ze hry lepší pocit – podobně jako když třeba hrajete šachy na velkém plátně s vyřezávanými dřevěnými figurkami namísto toho, abyste zapichovali mrňavé kousíčky umělé hmoty do dírkované cestovní šachovničky. Hrací deska tu tedy není nic zbytečného.

Je až skoro překvapením, že výrobce hry přidal k několika obyčejným dřevěným figurkám ještě čtyři jednoduché, ale zcela originální dřevěné symboly, které odpovídají jednotlivým fázím hry. Hráči je během hry mají před sebou a označují tak, který hráč v dané fázi bude začínat. Mezi koly si hráči symboly vyměňují. Tuto úlohu by přitom zastaly čtyři karty s vyobrazením těchto symbolů, čtyři karty, které při tom všem jsou také součástí hry. Slouží však jen k úvodnímu rozlosování symbolů. Nelze tedy říct, že by výrobce hry šetřil na materiálu za každou cenu. Možná jen nechtěl, aby to vypadalo, že zákazník za svoje peníze v poměrně velké krabici skoro nic nenašel. Na každý pád jsou tyto dřevěné symboly praktičtější a pohodlnější, než používání zmíněných karet, a dělají hru atraktivnější.

Komponentů tedy není mnoho, ale zákazník ošizený není. Nic nechybí, a nic vyloženě nepřebývá – odebrání čehokoliv by bylo na úkor praktičnosti.

Nakonec i samotné řešení vnitřku krabice je promyšlené a účelné. Komponenty vždy pěkně rozdělíte do několika přihrádek určených přímo pro ně, a po jejich zaplnění vzniká dokonce dojem, že krabice je plně využitá a víc se toho do ní nevejde. Následná příprava hry vám zabere asi tak dvě minuty.

Jak se to zhruba hraje?

Každé kolo se skládá ze čtyř fází, na začátku každé fáze vytvoří hra náhodně nabídku zpravidla osmi karet. Z této nabídky si hráči postupně kupují karty podle svého výběru, přičemž hráč, který je na řadě, si může vždy vybrat jen jednu kartu, a další si může koupit, až dostanou možnost koupit si kartu i ostatní hráči. Zakoupenou kartu hráč vyloží před sebe.

Každá karta stojí nějaké peníze (hráči na začátku hry dostanou určité množství rublů), a vyžaduje tak počáteční investici, která se pak určitým způsobem vrací. Například karta „Písaře“ stojí pouhé 4 rubly a přinese vám každé kolo rubl zpátky (peněžitá návratnost 4 kola), zato „Hofmistryně“ vás vyjde už na 18 rublů, zato každé kolo přináší 6 rublů (peněžitá návratnost 3 kola) a ještě 3 body navíc.

To byl ilustrativní příklad u dvou karet příslušejících k fázi Šlechticů. Karty této fáze přinášejí svým vlastníkům jak peníze, tak i vítězné body. Fázi Šlechticů předchází ještě fáze Řemeslníků, jejichž karty jsou nejlepším zdrojem peněz (např. Zlatokop vám za čtyři investované rubly přinese každé kolo tři zpátky), a fáze Staveb, které jsou zaměřeny především na zisk vítězných bodů. I zde v zásadě platí, že čím více vám karta přináší, tím více peněz musíte vydat na její zakoupení. Následuje ještě speciální fáze Vylepšení.

Jak už jste asi pochopili, vítězem se stane ten, kdo bude mít na konci hry (tj. po vyčerpání alespoň jednoho balíčku karet pro některou fázi) nejvíce vítězných bodů. Zároveň však během hry nemůžete podceňovat ani zdroje finančních prostředků, které potřebujete k nákupu dalších a dalších karet. Během hry tedy zvažujete mezi různými investicemi. Můžete si například koupit drahou kartu stavby, která vám bude každé kolo přinášet spousty bodů, ale omezíte tím na nějakou dobu možnost svých dalších nákupů, protože se pravděpodobně dost vydáte z peněz.

A alespoň pár podrobnějších informací k průběhu hry?

To byl velice hrubý nástin mechanismu hry, který je ve skutečnosti samozřejmě mnohem detailnější. Například, pokud je hráč na řadě a má možnost koupit kartu, může tak učinit a okamžitě za ní dát do banku příslušný počet rublů, nebo se může rozhodnout vzít si kartu do ruky a zaplatit za její vyložení až někdy později namísto obvyklého nákupu (toho využije například tehdy, pokud chce kartu získat, ale nemá na ni momentálně dostatek finančních prostředků). Hráč přitom může mít v ruce nejvýše tři karty a musí je do konce hry všechny zaplatit, jinak mu hrozí bodový postih.

Ovšem pouze za vyložené karty získává hráč zisk, který tyto karty přinášejí, a to vždy na konci příslušné fáze. Tedy např.: hra vytvořila nabídku karet Řemeslníků, hráči nakoupili karty a už žádný z nich nechce nebo nemůže žádné další karty kupovat. Tím končí tato fáze a každý hráč získá zisk, který mu přinášejí jeho vyložené karty Řemeslníků. Začíná fáze Staveb a na jejím konci se hodnotí pouze karty Staveb, atd.

Aby to nebylo tak jednoduché, pokud při přechodu od jedné fáze k další zůstanou některé karty nevykoupeny, zůstávají dál v nabídce a z karet pro novou fázi se doplní jen tolik, aby celkový počet karet v nabídce byl osm. „Staré“ karty dál zůstávají k mání, a až po nějaké době, pokud si je nikdo nevezme, je mechanismus hry vyřadí ze hry úplně. Může se tedy stát, že při přechodu z jedné fáze ke druhé se nabídka rozroste jen o jednu nebo o dvě nové karty, nebo dokonce zůstane naprosto stejná. To jsou detaily, které jsou pro hru velice důležité, jak sami při jejím hraní zjistíte.

Ve hře jsou ještě další pravidla, a také speciální karty, které dávají hráčům různé slevy nebo jiné výhody. Rozhodně se však nemusíte bát, že by hra byla příliš překombinovaná.

Co téma hry?

Ve hře se stáváte stavitelem, který zvelebuje ruskou metropoli založenou carem Petrem Velikým – Sankt-Peterburg. Najímáte řemeslníky, stavíte budovy, získáváte vliv šlechty a při tom všem se snažíte být úspěšnější než vaši protihráči. Při hře se můžete seznámit s některými ruskými reáliemi, zjistíte například, které památky stojí v Sankt-Peterburgu, dozvíte se, že Petr Veliký byl zručným tesařem, a setkáte se tu i s pověstnou Potěmkinovou vesnicí.

Během hry však na téma prakticky zapomenete. Začnou se vám hlavou honit hodnoty, peníze a body a bude vám jedno, že právě zakoupená karta zobrazuje Kateřinský palác nebo že právě teď jste na cestě za slávou získali přízeň ruského admirála. Ve hře byste mohli stejně dobře zavlažovat Egypt nebo zakládat továrnu na syrečky. Téma není s mechanismem hry nijak silně provázáno.

Přesto se musí ocenit, že autoři dokázali propojit sice jednoduchou, ale pořád poměrně abstraktní, „číselnou“ hru s reálným a vcelku atraktivním tématem. Přitom v rámci mechanismu hry se jim to povedlo snad nejlépe, jak jen mohlo. Vytvořili tak nejen kvalitní hru, ale kvalitní hru, která zaujme a nezůstane nepovšimnuta.

Pro děti?

Výrobce uvádí doporučený věk hráčů od deseti let výše. Nemám bohužel s dětmi velké zkušenosti, a tak mohu jen odhadovat, ale řekl bych, že údaj na krabici celkem sedí. Desetileté dítě by se zvládnutím hry nemělo mít vážné problémy, dokonce si myslím, že v tomto věku už to některým dětem začíná celkem pěkně logicky pálit, a tak se mohou pro dospělé stát i obstojnými soupeři.Samotné hraní by při tom určitě zvládly i děti mladší, hru může hrát v podstatě každý, kdo umí sčítat a odečítat celá čísla do padesáti.

Jak je to s interakcí mezi hráči?

Na první pohled se může zdát, že hráči si prostě jen kupují karty, které se jim zrovna líbí, a každý z nich si tak dovádí na svém písečku. Je pravda, že je to tak skutečně možné hrát. Ovšem naprosté vypuštění soupeřů ze zřetele by bylo chybou, která se vám skoro určitě vymstí. Za prvé, při nákupu karty před vámi stojí nejen otázka „Která karta se mi nejvíce hodí?“, ale i „Které karty nechám soupeřům v nabídce?“. Může se například stát, že hráč koupí kartu ne proto, že by se mu až tolik hodila, ale proto, že se až příliš hodí některému soupeři.

Druhým a nejspíše ještě důležitějším momentem je specifikum přechodu od jedné fáze k druhé. Pojďme si o tom říci podrobněji. K vítězství budete skoro určitě potřebovat karty odpovídající všem základním fázím hry. Neobejdete se bez Řemeslníků, bez Staveb, ani bez Šlechticů. Často však ve hře probíhá určitý boj právě o Šlechtice, kteří na konci hry přinášejí ještě cenné body navíc. Ve hře je přesně dáno, který hráč bude v které fázi začínat, a tedy nakupovat jako první (začínající hráči pro jednotlivé fáze se každé kolo mění podle jednoduchého klíče). Pokud tedy například skončí fáze Staveb a v nabídce zůstalo sedm karet, hra doplní nabídku pouze o jednu kartu Šlechtice. Hráč, který nyní ve fázi Šlechticů začíná, má v tomto případě jedinečnou možnost koupit tohoto Šlechtice, a soupeřům nechat jen suché z nosu („staré“ karty). Proto už ve fázi Staveb vznikají důležité otázky. Hráč, který bude ve fázi Šlechticů druhým v pořadí, bude uvažovat: „Neměl bych si vzít ještě jednu kartu, aby jich v nabídce zbylo jen šest, doplnili se dva Šlechtici a jeden z nich se na mě taky dostal?“ Hráč, který bude první v pořadí ve fázi Šlechticů, si zase může říci: „Mohl bych si koupit ještě jednu kartu, ale to by přišli do hry dva Šlechticové a tuhle Jirkovi by se jeden z nich určitě hodil. Takhle bych v těch Šlechticích získal náskok. Jenže zase, budu první na řadě a ze dvou Šlechticů bych si mohl lépe vybírat. A kolikátý vlastně budu hrát v té další fázi?“ Samozřejmě, konečné rozhodnutí je vždy determinováno mnoha faktory, např. peněžitým obnosem, kterým hráč disponuje, a v neposlední řadě jeho strategií a plány. Toto ovlivňování toho, kolik místa utvořit pro nové karty, bývá ve hře důležitým taktickým prvkem.

Rozhodně tedy nelze říci, že by hra překypovala interakcí mezi hráči. Na druhou stranu, pokud se nebudete rozhlížet, dívat se, co dělají soupeři, reagovat na jejich hru, odhadovat jejich záměry a sledovat, co se bude dít dál, výhry se nejspíše nedočkáte. Hráči se u hry obvykle nenudí, ani když zrovna nejsou na řadě. S napětím čekají, co udělá soupeř, jakou kartu si vybere, a zároveň si hned sumírují svůj další postup.

Jak je to s časem?

Hra zpravidla pěkně odsýpá, zvláště zkušenější hráči nemívají problém se rychle rozhodnout, co provedou. Některé fáze tak lze odehrát i během několika sekund. Často samozřejmě nastávají chvíle, kdy je potřeba se na chvíli zastavit a promyslet si svůj další postup. Se situací, kdy by hráč až několik minut zvažoval, kterou kartu si má koupit, se však setkáte zřídka. Ovšem stává se. Zvlášť ke konci hry, a také pokud máte ve svém kruhu „počtáře“.  Ve hře funguje poměrně jednoduchá matematika a ke konci hry se občas dají některé varianty dalšího postupu alespoň částečně propočítat, zabere to ovšem většinou trochu času.

Na krabici od hry je uvedena herní doba 45 až 60 minut, přičemž právě hodina mi připadá jako docela relevantní údaj. Odehrát hru za 45 minut se poštěstí jen v kruhu opravdu zkušených a sehraných hráčů. Naopak, pokud hrajete s nezkušenými hráči, může se hra i o dost protáhnout.

Není to moc o náhodě?

Náhoda hraje ve hře nemalou roli, ale zdaleka není určující. Je dána především kartami, které přijdou do nabídky, a částečně také počátečním rozlosováním začínajících hráčů v jednotlivých fázích. S náhodou tu lze krásně bojovat, je možné na ní nahlížet jako na důstojnou výzvu. Hra není o náhodě. Rozhodně se nemůže stát, že by nováček porazil zkušeného hráče. Jen zřídka dokáže rozhodnout o vítězi jednoznačná náhoda, a to zpravidla jen v kruhu zkušených, vyrovnaných hráčů. A stejně vždycky vzniká otázka – nemohl jsem to hrát lépe?

Zkušení hráči vypozorovali, že objeví-li se v prvním kole ve fázi Šlechticů v nabídce karta Hofmistryně (nejvzácnější šlechtická karta), pak její zakoupení zpravidla zajistí jejímu majiteli výhru (ve většině případů, a samozřejmě při správné hře). Tato karta je sice drahá, ale investice do ní se téměř vždy vyplácí, a to tím spíše, je-li učiněna na začátku hry – karta pak přináší zisk po celou hru, nejen například od poloviny hry do konce. Tento moment pak dává výhodu hráči, který v prvním kole začíná ve fázi Šlechticů – zpravidla může Hofmistryni hned koupit.  Toto je bohužel asi nejnešťastnější případ náhody v této hře. Porazit hráče, který v prvním kole vyložil Hofmistryni, sice není přímo nemožné, ale poměrně nepravděpodobné. Karta Hofmistryně se hned v prvním kole většinou neobjeví, ale může se to snadno stát. Proto někteří hráči dodávají ke hře ještě jedno pravidlo: Objeví-li se v prvním kole hry v nabídce karta Hofmistryně, nahradí se jinou (další v pořadí) kartou Šlechtice a poté se zamíchá zpět do balíčku Šlechticů. Tím je problém vyřešen. Pokud se Hofmistryně objeví v dalších kolech, nebývá to rozhodující. Pro zajímavost ještě uveďme, že v rozšíření k této hře je zisk u karty Hofmistryně upraven – přináší sice více bodů, ale méně peněz, a právě ty po tak drahé investici často scházejí.

A co hratelnost? Neomrzí?

Hra je dobře hratelná v jakémkoliv počtu hráčů – ve dvou, ve třech i ve čtyřech. Časem, až se s hrou více sžijete, mnohem lépe odhadnete, jaké karty v jakých situacích brát, co očekávat apod. Hra se stane přímočařejší a jednotvárnější, což koneckonců platí pro většinu her. Přesto v ní stále budou převažovat okamžiky, kdy se budete muset rozhodnout mezi několika různými možnostmi, a aktivně tak utvářet průběh hry, nad okamžiky, kdy je naprosto zřejmé, co musíte udělat. Ne nadarmo se tato hra mezi hráči, kteří mají rádi poměrně jednoduché ekonomické „eurovky“, těší stálé oblibě i po mnoha a mnoha odehraných partiích.