Kutschfahrt zur Teufelsburg, Die

hodnoceno 15x (Seznam vlastníků)

Cesta do Čertova hrádku

Autor: beorn | 5.10.2011 | 5

Tuhle hru přitáhl kdysi kamarád, a jelikož nebyl při ruce nikdo další a ve dvou se hrát nedá, provedli jsme první hru se čtyřmi fiktivními hráči. I když byly karty vyložené a taktizování jen předstírané, okamžitě mě hra uchvátila a hned jsem si ji běžel taky pořídit. Od té doby jsem se ji několikrát snažil prosadit u různých skupinek hráčů, ale skoro pokaždé skončila víceméně fiaskem a jen asi u dvou skupin se setkala s pozitivním ohlasem. Proč tak rozporuplné reakce? Inu, zajímá-li vás toto hodnocení i nadále, tak se pohodlně usaďte a poslouchejte, pohádka začíná.

Michel de Molay, mladý francouzský šlechtic, postával pod přístřeškem na dřevo místní krčmy nazývané vznešeně hostinec. Co chvíli zadupal v těžkých kožených botách po ušlapaném sněhu, aby co nejdéle udržel teplo v pomalu křehnoucích prstech a sklepal sníh zalétávající i pod nízkou střechu.

Konečně vozka a jeho pomocník vytáhli z kůlny dostavní,k a zatímco zapřahali čtveřici koní, dali osazenstvu pokyn k nasednutí. V řídnoucím šeru nadcházejícího svítání se od tmavých zdí zakrytých přístěnky odlepilo několik zachumlaných postav s příručními zavazadly a zamířili k vozu. Ještě než se pustil za nimi, zastrčil Michel hlavu ještě hlouběji za vysoký límec jezdeckého pláště a ruce zasunul hlouběji do kapes. Přitom narazil rukou na dopis zmuchlaný v pravé kapse a po tváři mu znovu přejel zachmuřený výraz. Ani jej nemusel vytahovat. Naučil se jej nazpaměť, když jej v noci několikrát přečetl v mizerném světle páchnoucí lojové svíčky.

„... Muž s koženou brašnou. Nesmí dojet za žádnou cenu! Brány Čortová hrádu musí být otevřeny stříbrnými klíči naším člověkem! V úkolu vám pomůže ještě další člen, jehož identita zůstává tajemstvím. Neprozraďme nic, co víme! Mlčenlivost chrání nás!"

Herní systém:

Hra je karetní, založená na principu 3P - postavy, povolání, předměty. Každý hráč hraje za jednu postavu (s náhodnou unikátní vlastností), má určité povolání nebo chcete-li příslušnost k frakci (dělajících z hráčů spojence či protivníky) a v ruce se mu postupně hromadí karty předmětů, jejichž používáním provádí své. Hráči se po směru hodinových ručiček střídají v tahu a každý během něj může provést jednu z následujících akcí: zaútočit, nabídnout obchod, vyhlásit vítězství nebo poslat tah dál.

Soupeřící frakce:

Soupeřící skupiny jsou všeho všudy dvě. Jedná se o přísně tajné spolky (Bratrstvo pravdivých lží a Řád prozrazených tajemství) jejichž cílem je nashromáždit tři vzácné artefakty - kalichy v případě bratrstva a klíče pro řád. Skupina, která je získá dřív, pochopitelně vyhrává. Ale aby to nebylo moc jednoduché, jsou spolky tak tajné, že samotní členové své spolubratry neznají. Na řadu se tedy dostane hádání spojenců, blafování a ano, i hledání zrádce ve vlastních řadách. A ani tehdy, když se skupině podaří získat všechny potřebné artefakty, tak není vyhráno. Málokdy je má totiž u sebe jeden hráč, a protože koukání do karet a radění je zakázáno i u spojenců, musí to o sobě nejdřív zjistit. Teprve když si je některý z hráčů natolik jistý, že je společně dají dohromady, může jako svou akci vyhlásit vítězství (pokud se spletl, pak pochopitelně vyhrává druhá strana).

V případě lichého počtu hráčů stačí frakci s menším počtem členů (předem se neví, která to je) nasbírat jen dva vzácné artefekty. Bohužel i přes toto zvýhodnění je hra při menším počtu hráčů nevyvážená, protože silnější frakce je v soubojích (viz níže) utluče. Jelikož je navíc založená na hledání spojenců, začíná být skutečně zajímavá až tak od šesti hráčů výše.

„Muž s koženou brašnou! Brašnu mají všichni, mě nevyjímaje. Jedeme sakra dostavníkem“' Unaveně složil hlavu do dlaní a pokusil se utřídit myšlenky.' Brašnu mají všichni, ale něco tak cenného jako klíče k Čertově hrádku by určitě nikdo nesvěřil vozkovi na střechu. Dovnitř si vzali zavazadlo jen čtyři lidé. Dvě ženy mohl vyřadit rovnou. Nějaká místní cikánka a rusovlasá kráska v zelených šatech. Jak že se to představila? Sarah Mac Mullin, pravděpodobně Irka. Tedy ne, že by přítomnost mladé a podle úboru i zámožné Irky v těchto končinách nebyla podezřelá, ale jeho cílem je muž.

Tím se okruh podezřelých zúžil na dva. Řádový bratr Zachariáš, mlčenlivý, když už se objevil ve společnosti, vrhal přísné pohledy na bohatě oděné urozené panstvo, vyzývavou cikánku i oplzlého Rusa Kartova. Oblíbený způsob cestování inkognito, ale přestrojený člen bratrstva? Sotva, za svou kariéru se Michel naučil číst ve tvářích lidí a tohle nebyl typ člověka, který by puritánství předstíral. A pak urostlý Rus Basilus Kartov, nevychovanec a hrubián, který pro ránu nechodil daleko. Jak by se ten mohl dopracovat k majetku, který by mu umožnil se takto oblékat? Členstvím v mocné organizaci? Přihlédneme-li k okolnostem jeho přítomnosti tady, tak velmi pravděpodobně. Tady v dostavníku se k jeho brašně nedostane. Při další zastávce v hostinci k tomu bude lepší příležitost. Ale už poslední. Do té doby musí získat jistotu. Michelovi přejel úsměv po rtech. U urážlivého primitiva, jakým je Kartov? Procházka francouzským parkem.

Lízání předmětů:

Kromě již zmíněných artefaktů sloužících k dosažení vítězství, mohou hráči vlastnit jako předměty ještě zbraně sloužící k boji s protivníky, kouzelné brašny a další veskrze unikátní a tajemné předměty s nějakou tou zvláštní vlastností, dávající hráčům různé možnost. Na začátku mají všichni hráči jednu kartu předmětu a lízání nových karet probíhá pomocí zajímavé mechaniky kouzelných brašen. Hráči mohou jako svou akci nabídnout jinému hráči výměnu předmětů. Pokud k ní dojde a pokud je předmětem výměny právě brašna, dostane hráč, který ji předal, nejen předmět od svého spoluhráče, ale ještě si lízne jeden z balíčku. V okamžiku, kdy je lízací balíček pryč, změní se kouzelné brašny jedna na klíč a druhá na kalich (vítězných artefaktů je tedy ve výsledku vždy o jeden víc, než musí každá skupina nashromáždit).

Boj:

Kromě akce Vyhlášení vítězství (ke které dojde vždy jednou na konci hry) a nabídnutí obchodu, má hráč ve svém tahu ještě možnost zaútočit na jinou postavu. V okamžiku, kdy některý hráč zvolí jako svou akci útok, mají ostatní postupně možnost se přidat na jednu či na druhou stranu, nebo se držet mimo (V tu chvíli nemusí nutně bojovat po boku příslušníci jedné frakce. Většinou totiž stejně nevíte, kdo je kdo). Podle toho položí na stůl kartu své postavy, která má na jedné straně v rohu meč (podpora útočníka), nebo štít (podpora obránce). Kdokoliv může rovněž použít svou kartu zbraně, nebo speciální bojové schopnosti (opět se symbolem meče či štítu). Pohodlným sečtením a porovnáním symbolů se pak určí vítěz boje. Přestože se v boji mohou použít (a většinou i použijí) zbraně, nikdy nekončí zraněním, či smrtí postavy. Vítěz pouze donutí svého protivníka se vzdát a má možnost se podívat na jeho kartu příslušnosti ke spolku, kartu speciální schopnosti nebo na všechny karty předmětů a jeden z nich mu vzít.

"Pánové, přece se nehodláte bít v dostavníku plném lidí!" pokusil se mnich marně utišit nebezpečnou situaci.

"Zatknis, žrec!" Rozvášněný Rus se zvedl ze sedačky, až se uhánějící dostavník zakymácel a v jeho ruce se objevil nůž. Michel reflexivně zvedl ruku a uchopil Basilovy prsty i s částí čepele. Ucítil, jak mu ostří prořízlo kožené rukavice a dlaní projela ostrá bolest. Za rukávem kabátu ucítil teplý čůrek krve a po skráních mu sjela chladná kapka potu. Když se jej rozhodl vyprovokovat k neuvážené akci, nepředstavoval si zrovna neuvážený útok nožem na svou osobu.

" Daj… mne… sumku!" zachrčel Rus a z úst mu zavanul odporný pach cibule se slaninou.

"Jak je libo," ozval se z boku zvonivý hlas dámy v zeleném. Michel se odvážil zvednout zrak, aby spatřil rusovlasou krásku, jak oběma rukama uchopila svou brašnu. Rozmáchla se, jak jen jí to prostory dostavníku a vlastní síly dovolily a udeřila Rusa kováním na boku brašny do spánku. Uvnitř zarachotila jakási železa a hromotluk se svalil na podlahu. Cestující si jako jeden muž schovali nohy pod sedadlo a konečně se pohodlně uvelebili na svých místech.

Michel de Molay s úlevou zvedl ze země nůž s perleťovou střenkou, otřel krev do kapesníčku a s úklonou podal dámě v zeleném. "U vás bude v těch nejlepších a nejkrásnějších rukách, má statečná zachránkyně."

"Oh, ale vy jste zraněn! Podejte mi svou ruku, mám tu s sebou kousek plátna."

"Ale, to je jen škrábnutí,“ podotkl statečně de Molay, ale zároveň si sundal rukavici a svěřil pořezanou dlaň do péče drobných prstů Irky. Tak to tedy ona byla jeho tajemný společník. Poprvé od začátku cesty se mu zdálo, že to není až tak ubíjející mise.

Nevýhody a problémová místa:

Nu, a to jsou v podstatě veškerá pravidla hry - snadné a přitom nabízející spoustu možností. Ale proč tedy u většiny lidí nenachází pochopení? Důvodů je podle mého názoru několik:

1) Cizí jazyk:

Přestože hru vytvořil Čech a je psána dokonce dvěma jazyky, čeština není ani jeden z nich (je to angličtina a němčina). Texty jsou krátké a jednoduché, ale bohužel i to je pro někoho překážkou a bez znalosti jednoho jazyka, nebo přelepení karet hru hrát naneštěstí nelze.

2) Nepoužitelné brašny

Jakkoliv se mi to zdá neskutečné, tak dost lidí nedokáže pochopit význam a přínos brašen ve hře. Ty jsou jako prakticky jediná možnost lízání nových karet její nepostradatelnou součástí. Ale problém je, že hráč, který ji má během obchodu přijmout, přitom ztratí jeden ze svých vzácných předmětů, zatímco druhý hráč naopak získá DVA! Což vnímá jako strašnou nespravedlnost a jakoukoliv nabídku na výměnu zatvrzele odmítá.

"Ale chápeš, že tím o nic nepřijdeš?"

"Přijdu o jeden předmět a dostanu akorát tu blbou brašnu."

"Ona není blbá. V příštím kole ji někomu vyměníš a dostaneš dva předměty ty, takže na tom vyděláš!"

"Nevydělám, protože ji se mnou nikdo nevymění!"

"Proč by ji s tebou nikdo nevyměnil?!"

"Protože je blbá!!!"

3) V jako Vendeta

Další (a asi nejzávažnější) problém tkví v nepochopení systému boje. To že vítězstvím protivníka nezabijí, ani nezraní, dokáže většina hráčů skousnout. Ale to, že útočník nemusí být nutně jejich nepřítel, je už těžký oříšek. Zejména v počátcích hry se útočí náhodným způsobem a namátkou se zjišťuje, k jaké kdo patří frakci. Poté nastává ta nejzábavnější část hry, kdy se ze znalostí příslušnosti několika málo hráčů, toho, jak se tito hráči chovají k ostatním hráčům, a toho, jak se ke mně chovají hráči, kteří znají moji příslušnost, musí určit, kdo je čí spojenec či protivník. Místo toho skoro vždy najde někdo, kdo si vezme útok osobně a vrací úder hlava nehlava. Bohužel i jeden člověk tak může poslat hru ke dnu.

Hodnocení:

• + Jednoduchost, kapesní balení, nízká cena
• + Variabilita, taktizování, odhadování a blafování
• + Kvalita zpracování
• - Nutná znalost cizího jazyka
• - Obtížně uchopitelný a neblbuvzdorný herní systém
• - Nevyvážená při lichém počtu a nezajímavá při nízkém počtu hráčů

Pro mě osobně klady významně převyšují všechny zápory. Pokud ani vám uvedené nedostatky zásadně nevadí, získáte za málo peněz velmi povedenou muziku.

"Pojďte dál, není zamčeno," ozval se za dveřmi zvonivý hlas Sarah, když zaklepal na dveře s nervozitou, kterou od svých studentských let nepamatoval.

"Víno?" otázala se, ještě než překročil práh, ale zároveň už nalévala výrazně vonící rudou tekutinu do pohárů.

"Velmi rád," dodal pro úplnost a uchvácen dokonalostí vývoje událostí se usadil do křesla. Sledoval ladné křivky své hostitelky a s uspokojením zpozoroval, jak si nervózně točí se stříbrným prstenem na levé ruce.

"Na úspěch celé akce. Na náš úspěch!" pronesl slavnostně, když nesl sklenici k ústům.

"Musíte ještě zajít za tím surovcem, nebo... máme už celý večer pro sebe?“ pronesla s rozpaky a rychle sklonila tvář k rudé sklenici, aby zakryla červenající tváře.

"Ač mi to trhá srdce, budu vás muset ještě na chvíli opustit. Ale brzy se k vám zas vrátím, drahá. Hostinskému jsem dal tučnou sumu, aby do jeho porce zamíchal dost opia na uspání býka." Od srdce se zasmál a pocítil, že na veselé náladě se podepisuje i silné víno. Ale vůbec ho to netrápilo "Touhle dobou by měl spát jako nemluvně," dodal ještě a udiveně pocítil, že i jemu se z ničeho nic klíží víčka. "Asi... bych měj jít co nejdříve. Než sám..."

Zamotala se mu hlava a před pádem na hranu stolu jej zachránila pouze pohotovost Sarah, která hbitě přisedla blíže a objala celým tělem, aby zvládla jeho váhu. Hlava mu zvolna klesla na saténové šaty do klína krásné Irky a omamný parfém jej neodolatelně vábil do říše snů. Poslední věcí, kterou spatřil, než se mu oči nadobro zavřely, byla drobná ruka hladící jej po tváři a na ní stříbrný prsten s podivnou západkou na boku.

"Kam byste chodil, už jste se nastaral dost," zněl mu v uších uklidňující hlas Sarah. "Podívejte, dokonce sem za vámi přišel sám."

Dveře do pokoje se s vrznutím otevřely a dovnitř vešla postava, kterou provázel pach pečeného masa a zelí. " Chaši byli vsje v sumku. Ceremonia móžet načať sja."