Hra o Trůny: Desková hra (druhá edice)

hodnoceno 654x (Seznam vlastníků)

Hra o trůny, zápisek druhý

Autor: tommyspeedman | 4 hodiny 0 minut | 14.10.2014 | 1

Hra: Hra o Trůny: Desková hra (druhá edice)

Hráči: tommyspeedman a 3 neregistrovaní

Po další, opět úžasné, Hře o trůny jsem se opět rozhodl zachytit pár poznámek a postřehů z jejího průběhu. Ani tentokrát si nepamatuji úplně přesný průběh, ale budu se snažit dostat ze sebe maximum. Stejně tak popis bude prakticky pouze z mého pohledu. Přestože měli všichni hráči nějaké úžasné momenty, nemůžu si pamatovat vše. Na druhou stranu můžu alespoň svoje chyby o to více rozmáznout.

Dnešní název by mohl být ve smyslu „Zásoby, potřebujeme zásoby, aneb zima se blíží a sever je chladný… příliš chladný“.

Nevím, jestli je to jen můj problém, ale domluvit šest lidí na jedno herní odpoledne je zkrátka nemožné. Pět lidí je takový malý zázrak, který se ale tentokrát nekonal. Nakonec jsme se tedy sešli ve čtyřech.

Jirka, který v minulé hře hájil žluté barvy Baratheonů dostal tentokráte do rukou herní komponenty s krakaticí rodu Greyjoyů.

Moje drahá sestřička, nová královna „Lady Iva“ se sice titulovala rodem Starků, ale nakonec ji byl vylosován rod Baratheonů. Její zuřivost to samozřejmě nijak nesnížilo. Naopak.

Již zmíněný rod Starků tentokrát patřil mě.

Poslední hráč o trůny, Pepa, si zopakoval svoji pozici z minulé hry a opět dostal do rukou karty Lannisterů.

Trnitá území Tyrellů a písečná Dornská území byla protentokrát ovládána neutrálními armádami.

Pro tuto hru jsme poupravili pravidla hry následujícím způsobem:

• Prohlížet zbývající karty rodu v ruce jiného hráče je zakázané. (toto pravidlo hrajeme vždy)

Tolik k navození atmosféry a teď už k samotné hře.

První kolo se odehrálo víceméně standardním způsobem. Skoro všichni hráči použili žetony pochodu, sem tam někdo žeton pro shromáždění moci. Domluvy či spojenectví zatím neproběhly a tento stav se víceméně udržel do konce hry. Já využil v prvním kole speciální žeton shromáždění moci k verbování a připravoval si zabrání moří na obou stranách herního plánu. Mým cílem bylo co nejrychleji obsadit Chvějivé a Úzké moře na jedné straně a Záliv ledu a Moře zapadajícího slunce na straně druhé. Pomocí lodních přeprav jsem pak plánoval výpady na pobřežních oblastech na obou stranách herního plánu v závislosti na situaci a počtech nepřátelských jednotek v těchto oblastech. Nápad to nebyl až tak špatný. Tlačit se do úzkého bodu kolem Mořské stráže, Dvojčat a Řekotočí kde se celkem rychle formovaly armády Greyjoů a Lannisterů nebylo zrovna moudré. Plán pro mé armády tak byl celkem jasný. Jenže… Jenže velké armády potřebují zásoby. A sever je chladný, příliš chladný a neúrodný.

Druhé kolo začalo fází Západozemí a v ní přišlo první verbování. Verbování obecně nás provázelo snad celou hru. Přijde mi, že se verbovalo snad v každém kole. Buď díky kartě Verbování nebo volbou u karty Trůn čepelí. Často také padala v průběhu hry karta Hra o trůny. Naopak dražení pozic proběhlo sotva jednou a na některé karty jako třeba Poslední dny léta či Hostina pro vrány vůbec nedošlo. Ale zpět k druhému kolu. Divocí připomněli, že jsou také součástí herního plánu, když se jejich pozice posunula na vedlejší číslo 4, ale to nás zatím nechávalo chladné. Krom verbování, díky kterému se celkem rychle vytvořily vetší armády Lanisterů a Greyjoyů, se také všem podařilo shromáždit nějakou moc díky kartě Hra o trůny. Z toho jsem takový užitek neměl, protože v Zimohradu je moc jen jedna a jiné oblasti s korunkou jsem zatím neměl. V druhém kole mi to však nepřišlo jako taková překážka a než zabírání „podpůrných“ oblastní jsem se víc soustředil na rozmístění jednotek tak abych měl taktickou výhodu. Na zásobování bude čas přeci později. Proto jsem celkem riskantně zabral Cailinskou držbu, kde jsem měl v plánu se zakopat a držet pozice pro případ, že by někdo obrátil svou pozornost k Zimohradu. Současně se mi podařilo obsadit tři ze čtyř cílových moří. Nastala také první šarvátka, když ze Zálivu ztroskotání vyjela loď s plachtami rodu Baratheonů do mnou kontrolované mořské oblasti v Úzkém moři. Její nájezd jsem celkem bez problémů odrazil, jenže hlavní smysl tohoto útoku byl někde jinde. A Strakoš tak způsobil, že se čtyřkový Eddard musel odebrat do odhazovacího balíčku. To nebylo příjemné.

Třetí kolo. Divocí se dál hlásí o slovo, když se jejich žeton posune na číslo 8. Nicméně díky další kartě Hra o trůny mají všichni (až na mě) moci dost na případnou obranu. Co však bylo v mém případě rozhodující byla karta Zásoby, která padla v této hře poprvé a také naposledy (což nikdo nemohl vědět). Díky ní se rozrostly počty a velikosti všech armád s výjimkou mé. Pomocí další karty Verbování jsem ale obsadil všechna cílová moře a případně vylepšil svoje stávající jednotky. Hlavou mi proletělo, že pozice jednotek mám sice v téhle chvíli skvělé, ale už by neškodilo, zajistit nějaké ty zásoby. Zima se blíží a sýpky jsou již téměř prázdné. Zabral jsem tedy nějaké zásoby ve Vdovině věži a další zásoby na mě čekaly na Blatech pobřežní cesty, kde byly bráněny jedním červeným žetonem moci, který jsem - díky dvěma rytířům efektivně přepravených lodní přepravou - vyhodil na odhazovací hromádku. Kolem Lannisportu, Řekotočí, Harrenova a Kamenného septa totiž neustále probíhaly střety Lva s Krakaticí a tak jsem se rozhodl trochu Lva znejistit svými jednotkami v jeho zádech. Jednotky v Cailinské držbě sice nikdy neměly útočný potenciál, ale alespoň zase dýchaly na záda Krakatici. Jenže když se tři perou, čtvrtý se směje. Baratheon totiž celou hru nezahálel a s grácií šachového mistra si připravoval půdu pro vylodění jednotek a následné obsazení neutrálních území v Dornských končinách. Stejně tak Bouřlivý konec či Královo přístaviště měly brzy pokleknout před právoplatným králem (resp. královnou) a vyvěsit na svých městských zástavách žluté prapory s černým jelenem. To mě trochu znervózňovalo, a proto jsem se rozhodl rytíře v Blatech pobřežní cesty zakopat na pozicích a obrátit pozornost k Dračímu kameni. Ten byl často prázdný, protože jednotky Baratheona byly více ve vnitrozemí a jedna lodička v Zálivu ztroskotání není žádná překážka. Jenže… Jenže mé zásoby jsou příliš omezující a tak musí tyto plány počkat.

Čtvrté kolo. Divocí útočí. A dvakrát. Naštěstí mají všichni moci dost a tak útok hravě odrážíme. Stejně tak i pozdější druhý útok kde jde v podstatě jen o to, kdo získá bonus z nejvyšší nabídky. Další verbování a zásoby žádné. Jednotky pěšáků už v podstatě nemám, protože kde to šlo jsou místo nich rytíři či katapult, ale omezení ze zásob mi nedovoluje naverbovat všude a mé armády jsou tak sice silné (v rámci možností), ale jejich příliš málo (slovy dvě) a jich kapacita (slovy dvě a tři) není dostatečná pro nějaké větší koordinované útoky. Území se sudy mám teď sice na rozdávání, ale k čemu mi to je. Hra začíná houstnout. Lannister a Greyjoy se do sebe pouští stále silněji a bojové síly jsou často díky podporám a rozkazům kolem 14ti, 15ti bodů a hodně tak rozhodují karty rodů. Z pozorování těchto střetů se přikláním k názoru, že karty rodu Greyjoyů jsou skutečně jedny z nejlepších. Ďábelskost karty Aeron Mokrý vlas je neuvěřitelná. Můžete se snažit sebelíp, dedukovat a promýšlet, ale jakmile soupeř zahraje Aerona tak si s Vámi může dělat, co chce. A toho si byl Greyjoy dobře vědom. Navíc měl celou hru v držení Čepel z valyrijské oceli a jeho první pozice na stupnici poddaných mu zajišťuje případné vítězství v nerozhodných situacích. A toho si je také dobře vědom. Lannister tak sice ztrácí nějaká území, ale díky plundrování a odebrání podpory u mé lodě v Moři zapadajícího slunce může zaútočit na mé osamocené rytíře v Blatech pobřežní cesty. Eddard, který by mi svou bojovou silou zaručil vítězství, leží stále v odhazovacím balíčku a tak se pomalu smiřuji s tím, že budu muset své pozice opustit. Je jasné, že chci z ústupu vykřesat maximum a pohrávám si s myšlenkou zahrát Roose Boltona, ale zároveň vím, že Lannister ještě nevyložil všechny karty se symbolem mečů a já opravdu nechci přijít o jednu ze svých dvou armád. Nakonec se rozhoduji pro Černou rybu. Lannister nakonec kartu s meči nepoužil a tak se s výčitkami typu „Měl jsem zahrát Roose! Měl jsem přeci zahrát Roose!“ stahuju do Kamenného pobřeží. Situace kolem hradů se začíná přiostřovat. Baratheon získává po dobytí Slunečního oštěpu pátý hrad.

Páté (a rozhodující) kolo. První dražení pozic. Těžká volba. Nakonec se soustředím na poslední stupnici a doufám, že nedopadnu nejhůře. Je mi jasné že s mojí mocí nemůžu moc konkurovat protihráčům a tak nějak tuším, že velký boj bude o Železný trůn i o Meč a s těžkým srdcem tedy zbývající moc nechávám pro Havrana. Greyjoy získává Železný trůn a udrží si i první pozici na stupnici poddaných. Já se u poslední stupnice snažím co to jde o maximum hvězdiček a končím na druhé pozici. Horší je to s ostatními pozicemi. Končím buď poslední nebo předposlední. To nejsou dobré vyhlídky. A bude hůř… Další karta Západozemí má název Vyřešte to mečem. A Greyjoy se tedy rozhodne to mečem vyřešit. Ve fázi plánování tak není možné použít žetony obrany a je tak jasné, že tohle kolo bude tvrdé a plné bojů. Prakticky všichni jsme se v tomhle kole proto snažili nějak zvrátit situaci a případně rovnou uhájit vítězství. Baratheon získal šestý hrad. Lannister mu sice jednu pozici zabral, ale zároveň ponechal volnou jinou. Já jsem se snažil pomocí rytířů ovládnout Pazourkový prst, ale Greyjoy měl v ruce opět všechny karty a Aeron tak zničil moje naděje na úspěch. Katapultem s podporou lodí jsem alespoň dobil Orlí hnízdo, ale ani to mi moc platné nebylo. Podobně Lanister se snažil uchvátit trůn, vsadil všechno na jednu kartu a poslal všechny své jednotky vstříc krakatici, ale bohužel ani on neuspěl a musel se s výhrou rozloučit. Baratheonův druhý pochod vrátil do jeho rukou ztracenou pozici a později třetím pochodem získal sedmý hrad a celkové vítězství.

Co říci závěrem? Asi to co už všichni vědí. Hra o Trůny je nádherně komplexní hra, kde prostě neexistuje jednoznačná taktika na výhru. Moje snaha rychle vytvořit armádu na úkor zabírání surovin ztroskotala právě na nedostatku surovin. Jindy zase člověk zabírá území, aby zjistil, že sice vlastní spoustu území, ale nemá armádu na jejich bránění (o útocích nemluvě). Někdy se všichni potýkají s nedostatkem moci a častým dražením. V téhle hře měli všichni víceméně moci dostatek a dražení pozic proběhlo jen jednou. Zároveň se také potvrzuje to, co už psali jiní – pokud ve čtyřech hráčích Greyjoy a Lannister a případně i Stark zabřednou do žabomyších válek v oblasti Dvojčat tak má Baratheon cestu k výhře přes porážení neutrálních armád prakticky volnou. I když po bitvě každý generál, že. Důležité ale je, že jsme si hru opět užili určitě všichni. Má drahá sestřička, která má na kontě už druhé vítězství si ji užila asi ještě o trochu víc a já doufám, že budeme moci dát brzy další kolo.

Odehráno v: Pardubice (Okres: Pardubice)