Hra o Trůny: Desková hra (druhá edice)

hodnoceno 654x (Seznam vlastníků)

Hra o trůny, zápisek první

Autor: tommyspeedman | 4 hodiny 15 minut | 23.2.2014 | 0

Hra: Hra o Trůny: Desková hra (druhá edice)

Hráči: tommyspeedman a 4 neregistrovaní

Po minulé úžasné Hře o trůny jsem se rozhodl sepsat její průběh, který by mohl mít název „Nepodceňujte nepřátele a už vůbec ne přátele aneb zpětně už si ty chyby taky uvědomuji“. Nepamatuji si kompletní průběh a kdo co přesně udělal. Často se dražily pozice a minimálně dvakrát jsme neúspěšně odráželi útoky divokých. Pokusím se proto spíš popsat průběh hry z mého pohledu a upozornit spíš na mé nedostatky a chyby, které jsem buď bral na vědomí, ale s pýchou jsem jim nepřikládal žádnou váhu anebo jsem je jednoduše přehlédl. Třeba se z toho někdo poučí :-) 

Hráčů se nás sešlo celkem 5. Jeden byl nováček a hrál proto za Baratheony (podle mě nejlepší pozice pro začátečníka). Můj rod měl ve znaku zlatou krakatici na černém poli. Upřímně jsem se na hru za Greyjoye těšil, protože jsem si dopředu plánoval různé strategie a možnosti jak během pár kol drtivě zvítězit. Já naivka :-)

Další hráči o trůny byli:

Stark – má drahá sestřička, zde jsem očekával spojenectví.

Lannister – po předminulé zkušenosti jsem očekával (druhá čárka za naivitu, ale nepředbíhejme) opět pasivní přístup a zdrženlivost.

Pátým hráčem byl Tyrell – v průběhu večera skvělé odvádění pozornosti od svých zájmů a nepřetržité „dobré rady“ ostatním hráčům co, jak, kde a proti komu mají udělat, zvolit, změnit a s kým se mají spojit proti komu.

Dornské území bylo protentokrát ovládáno neutrálními armádami.

Pro tuto hru jsme poupravili pravidla hry následujícím způsobem:

•           Prohlížet zbývající karty rodu v ruce i v odhazovacím balíčku jiného hráče je zakázané. (toto pravidlo hrajeme vždy)
•           Případné ztráty se vyhodnocují i pro vítěze bitvy. Tedy pokud má poražený kartu rodu s mečem a vítěz nemá na kartě rodu obrázek pevnosti, musí vítěz vyhodnotit ztráty a odstranit daný počet jednotek z útočící armády. (toto pravidlo jsme zkoušeli poprvé)

Tolik k navození atmosféry a teď už k samotné hře.

První kolo proběhlo celkem standardně. Hned na začátek jsem se veřejně domluvil na spojenectví se Starky. Ti souhlasili a tak jsme si hned začali plánovat společný postup a rozdělovat území. Dohoda byla následující. Já budu postupovat vlevo od Zeleného bodce (ta velká řeka uprostřed mapy). Takže směrem na Mořskou stráž, Řekotočí a případný Lannisport. Stark půjde po pravé straně řeky směrem na Dvojčata, Měsíční hory a Prasklý výběžek. Jako třešničku a pojištění našeho spojenectví jsem Starkovi s úsměvem přenechal i Cailinskou držbu (pro ni jsem měl pozdější plány, třetí chyba). Stark se cítil na výsost spokojen a tak náš postup započal.

Můj plán byl takový, že budu „pravým železným“, obsadím moře na levé straně mapy a pomocí lodních podpor budu drancovat pobřeží a podporovat svoje pozemní vojska. Plánoval jsem také nenápadně přesunout loď i do Zálivu ledu a plně od ní odvést pozornost a využít ji až v pozdější fázi hry, která pochopitelně zahrnovala i možnost „dýky v zádech Starka“ a vylodění v Zimohradu a současné zabrání Cailinské držby. Nicméně zatím jsem loď do Zálivu ledu neposílal, abych zbytečně nevnášel pochybnosti do našeho pevného spojenectví, a tento akt jsem odložil až na později (k čemuž nakonec záhadným způsobem vůbec nedošlo, další chyba, už je nebudu počítat).

Lannister, Baratheon ani Tyrell otevřeně žádná spojenectví neuzavřeli. Tyrell samozřejmě hned provolával „že je třeba se proti útoku ze Severu spojit“, také ihned navrhl plány obrany (samozřejmě tak, že Lannister brání můj pochod a Baratheon Starka, on sám by jen „podporoval tam kde to bude potřeba“, filuta jeden). Nicméně všichni tři úplně nevěděli, co mají od sebe navzájem očekávat, takže nakonec skončilo pouze u slov. A slova jsou vítr. A navíc příslibem taky nezarmoutíš.

V dalším kole jsme měli verbování, takže se rozšířily řady mých lodí, pod kontrolou jsem měl Zátoku železných mužů a Moře zapadajícího slunce. Stark postupoval zatím také podle domluvy. Na jihu Tyrell neustále burcoval k obraně a poukazoval na různé scénáře útoku ze Severu. Lannister podle mých předpokladů posiloval své pozice a nikam se moc nehrnul. Baratheon v podstatě také.

V dalších kolech už začaly přicházet první šarvátky a mé nájezdy železných na Lannistera, který se snažil rychle dostat až do Mořské stráže (což jsem mu plánovaně dovolil a v duchu si mnul ruce, jak krásně mi sedl na lep), kde začal opevňovat pozice.

Musím uznat, že karty „Viktarion Greyjoy“ a „Balon Greyjoy“ umí být opravdu velmi nepříjemné a správně zahrané dovedou během vteřiny neuvěřitelně změnit emoce a výraz ve tváři protivníka (přeci jen popisy si nikdy moc nepamatuje, každý kouká spíš na to, jestli už šla „čtyřka“ – tedy karta s nejvyšší Bojovou silou). Takže původní „jasné vítězství“ lvů skončilo pro ně fiaskem a museli své obrané pozice vyklidit. Vše jde podle plánu, letělo mi v tu chvíli hlavou. Stark byl v té době v Měsíčních horách, přemýšlel nad dobytím Orlího hnízda a také si neustále hlídal pozice na úzkém moři.

V dalším kole jsem již zcela a pevnou rukou ovládl Zlatý průliv a připravoval jsem útok na Řekotočí který se mi také podařil. Stark už byl tou dobou v Prasklém výběžku a tak jsme se společně domluvili na konečném útoku na lva. Byl jsem si jistý, že Lannister bude opět utvrzovat pozice (jako po celou hru), lepit díry v obraně a lámat si hlavu s tím jak ubránit náš následující útok. Po odhalení žetonů rozkazů to samozřejmě přišlo. Lannister se ukázal jako „překvapení večera“ (řekl bych, že překvapil i sám sebe) a velmi nečekaně vyrazil do protiútoku dokonce na několika frontách (výraz „nejlepší obrana je útok“ je více než vystihující). S tím jsme ani já ani Stark pochopitelně nepočítali a dočasně jsme tak museli naše plány přehodnotit. Podobnou drzost pak předvedl ještě jednou, kdy jsme mu (nepoučeni a tak hloupí) vlezli do další pasti a jen díky velkému štěstí jsme nebyli definitivně rozprášeni.

Nakonec to sice skončilo pro nás dobře a Lannister zůstal po dlouhých bojích jen s několika jednotkami a zcela rozprášen zhruba ve třech územích. Nicméně to, co předváděl, bylo skutečně skvělé, a jak už jsem řekl, jen díky kartě „Balon Greyjoy“ jsem nakonec mohl ve svém tažení pokračovat.

Tou dobou už měl Tyrell několik dobytých území na jihu, kde bez problémů porážel neutrální armády a dostal se i do potyčky s Baratheonem (Ser Loras Tyrell, nejlepší karta). Svou výřečností ale nakonec vše „ukecal“ (jinými slovy, dobyl Baratheonovi území a Baratheonovi to ve výsledku vlastně nevadilo) a dál odváděl pozornost jinam.

Situace teď byla taková, že Stark měl 5 hradů, Tyrell a já jsme měli čtyři a já se připravoval na útok na Lannisport. Baratheon se držel na třech hradech a Lannister měl pouze jeden. Někdy v téhle chvíli jsem si začínal říkat, že už je třeba pomýšlet na konečné vítězství a uvědomil jsem si, že v Zálivu ledu mi neustále chybí loď. Bohužel rozkazy „pochodu“ byly neustále potřeba jinde. Takže jsem si řekl, že to zvládnu i bez Zimohradu (kde tou dobou nebyly žádné jednotky a byl by tak býval snadnou kořistí). Zaměřil jsem se tedy znovu na Lannisport. Pro ten jsem si připravil katapult na Štítu a z Řekotočí jsem plánoval poslat armádu do Harrenova. Tím bych měl 6 hradů a poslední by byla Cailinská držba na kterou jsem si nenápadně šetřil rytíře v Stráži u šedé vody. V té sice Stark své jednotky měl ale moje víra v Eurona Vranookého byla pevná a neochvějná.

Začalo tedy další kolo rozkazů a mé rozkazy pro pochod putovaly na Štít, do Řekotočí a do Stráže u šedé vody (i s pochodem -1 jsem věřil v případné vítězství). Pak mi ale došla jedna nepříjemná věc. Z Cailinské držby je to coby „kamenem dohodil a zbytek došel“ do Mořské stráže kde jsem měl v té době pouze žeton moci pro ovládání území. Stark by tak mohl velice lehce obsadit toto území a to mě pochopitelně znepokojilo. Ale na druhou stranu, Stark má přeci teď plány jinde a tohle ho určitě teď nezajímá (kdo si děláte čárky, můžete si udělat další).

Po odhalení žetonů rozkazů jsme téměř současně já i Stark namířili jeden na druhého prst a začali se dohadovat o tom „kdo první toho druhého zradil“ když „já mám evidentně v plánu pochodovat do Cailinské držby“ a „Stark má evidentně v plánu obsadit Mořskou stráž“. Nakonec jsem Starka ubezpečil, že jsem měl celou dobu v plánu jen posun rytíře do Mořské stráže, což jsem také učinil (byl to takový můj záložní plán na udržení spojenectví, chyba) a tak jsme se zase se Starkem udobřili a meče a sekery stočili zpět směrem na jih.

Obrátil jsem tedy pozornost zpět k Lannisportu a řekl jsem si, že vytěžím ze spojenectví maximum a moje malá zrada Starka proto ještě počká (další chyba). Poslal jsem tedy katapult do Lannisportu. Jeho dobytí proběhlo podle plánu až na jednu věc. Pamatujete, jak jsem na začátku psal to pozměněné pravidlo o ztrátách? Já taky ne a tak mi to meč Sera Jaimeho připomněl. Závěr byl takový, že Lannisport byl dobyt, ale můj katapult byl při tom zničen. Území tak zůstalo volné pro prvního uchvatitele, který je nejblíže.

A toho nevyužil samozřejmě nikdo jiný než Stark, kterému se předtím pomocí podpor podařilo konečně dobýt dlouho opomíjené Orlí hnízdo. Napochodoval tak triumfálně s celou svoji vlčí armádou do Lannisportu, který jsem mu tak krásně připravil a se stavem hradů: Zimohrad, Bílý přístav, Cailinská držba, Orlí hnízdo, Harrenov, Prasklý výběžek a Lannisport vyhrál hru. Já a Tyrell jsme skončili shodně na čtyřech hradech. Baratheon na dvou a Lannister zůstal bez hradu.

Na závěr si dovolím říci, že perfektní zážitek jsme měli určitě všichni. Lannister skutečně (ne)mile překvapil svými dobře naplánovanými protiútoky a Tyrellovo neustálé odvádění pozornosti bylo také vychytralé. Se Starkem už nikdy nepromluvím :-D a Baratheon si hru také oblíbil a prý se už těší na příště. A já se těším také…

Odehráno v: Pardubice (Okres: Pardubice)