Eruption

hodnoceno 11x (Seznam vlastníků)

recenze hry

Autor: Micc | 19.6.2012 | 8

 Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet a možná ještě dál, je malý kulatý ostrůvek. Na první pohled je to úplně obyčejný ostrov, ale na ten druhý objevíte uprostřed pořádnou sopku. A když to v podzemí bouchne, v kráteru zabublá a v jícnu pšoukne, tak se začnou dít podivuhodné věci. A věřte mi, pak byste raději byli u rybníčku Brčálníku.

Bohužel obyvatelé šesti vesniček na pobřeží mají tu smůlu, že na ostrově jsou, zdrhnout nemohou a tak, když se sopka naprdne, mají se co otáčet aby ochránili nejen své nuzné příbytky, ale i holé životy. Jakmile se u vrcholu vulkánu objeví první žhavé jazyky, vypukne ve vesničkách horečná činnost. Domorodci makají jako by jim za patami hořelo, hloubí koryta a snaží se lávové potoky odvést mimo vesnice, stavějí různé ochranné valy a modlí se aby přišel déšť a oni přežili do doby, než se vulkán opět uklidní.

 A právě boj o přežití vesniček na sopečném ostrově, je námětem hry Eruption od Stratus games. Hrací deska má podobu kulatého ostrova, na jehož pobřeží je umístěno 6 vesniček,uprostřed sopka a celé hrací pole je rozděleno na hexy. Vytékající láva je zde reprezentována žetony (samozřejmě hexovými) zobrazující lávová koryta, různě zatočené či větvící se. Hráči ve svém tahu postupně pokládají náhodně brané žetony na hrací pole tak, aby lávová koryta na sebe navazovala. Samozřejmě se je snaží umístit tak, aby co nejvíce lávy teklo směrem k příbytkům soupeřů a sami zůstali co nejdéle ušetřeni. Dále mohou lávě postavit do cesty zábrany tří typů (sláma, dřevo a kámen - jako v té pohádce o prasátkách) a konečně zahrát některou z akčních karet. Akční karta vám například může odstranit nepříjemný hex, pootočit již umístěný žeton nebo třeba přivolat kýžené srážky a trochu tak ochladit připékající se občany vaší vísky. Nebo můžete kartu vyměnit za nějakou zeď, případně po odhození dvou karet umístit další žeton na plochu – velice užitečné když chcete někomu ještě trochu přiložit pod kotel. Každý proud lávy, který se dotkne hranice vesnice v ní zvedá teplotu a když první hráč dosáhne maxima na vyznačené stupnici (= totální shoření), dohraje se kolo a vítězí hráč, který nejúspěšněji bránil své sídlo a má ve své vesnici teplotu nejnižší.

 Co v balení najdete

 V krabici nalezenete hrací desku, která svým zpracováním nepřekvapí ani neurazí, příjemný je stručný přehled fází herního kola napsaný v každém rohu. Dále sada karet jednoduchého designu, žádná krása, nicméně funkční, neboť použité symboly akcí jsou dostatečně názorné a přispívají k snadnému zapamatování. Zdi jsou zastoupeny malými dřevěnými kvádříky v barvě žluté, hnědé a šedé, dále tu máme dřevěný barevný váleček pro každého hráče– to jsou markery teploty, kartonové hexy lávy, dvě kostky a výtisk pravidel. To vše umístěné v minimalistickém insertu, reprezentovaného nepotištěným, několikrát ohnutým kartonem, ble.

Složitost pravidel a jazyková závislost

Pravidla jsou dosti jednoduchá, zasvěcení nových hrářů nezabere mnoho času a během první, druhé hry snadno přejdou do krve. Občas dělá jen trochu problémy si ohlídat, co ve které fázi hry můžete udělat – se vzrůstající teplotou totiž roste počet akcí, které během svého tahu můžete vykonat. Není jich ale zase tolik, aby činily zásadnější obtíže, navíc jsou také poznamenány i na hrací desce. Hra je v angličtině a akční karty obsahují krátký text. Nicméně postačuje jediný člověk, který vysvětlí pravidla a z počátku několikrát připomene význam karet. Akčních karet je totiž jen několik druhů a jsou opatřeny výmluvnými piktogramy, takže jejich zapamatování nědělá výraznější problémy. Pro ilustraci – nedávno jsem hru učil bandu 8-12 letých děcek a přestože atmosféra připomínala spíše turecký bazar než poklidnou hernu a chvílemi jsem neslyšel ani sám sebe, po úvodních dvou partiích byli všichni schopni hrát naprosto samostatně, jen s lehkou korekcí z mé strany – občas něco zapomněli ve svém tahu udělat či řešení některých sporných situací, na které se při výkladu pravidel zapomnělo upozornit (no dobře... ,se nezapomnělo´ ale já jsem zapomněl).

Jak se to hraje

Eruption je hra ve skrze škodící a zařezávací, k vítězství se dostanete jen přes ohořelé zbytky chýší ostatních spoluostrovanů. Má také jednu zajímavou vlastnost – čím více hráčů hraje, tím menší máte šanci ve svém tahu ovlivnit své vítězství. Nastupuje tedy metoda halasné diplomacie a „dobrých“ rad spoluhráčům: „je hele Fando, Pepík se tam v klidu smějě, val to na něj“ a pak „Ty jo, Pepíku, Fanda ti minule přitopil, měl bys mu to oplatit“, vždyť to znáte. Samozřejmě nastupuje i trošíííčka taktiky, někdy je lepší si umístit vhodně zvolený dílek lávy před vlastní vesnici a vytvořit tak šikovnou výhybku než to bezhlavě prát do ostatních, nebo utratit karty za možnost dalšího tahu a přiblížit tak protihráče o další stupínek k pekelnému trůnu. Mozek se vám ale nezavaří a ta troška taktiky je otázkou aktuálního tahu, protože plánovat dopředu při větším počtu hráčů a při náhodně tažených hexech prostě nejde.

Jakmile všichni zvládnou pravidla, hra odsýpá a ani při hře v plném počtu se nekopete nudou do hýždí při čekání na svůj tah, neboť sledujete, který z kamarádů se vám právě snaží podpálit koudel u pr...ávě zbudované protilávové zábrany, abyste mu to mohli v zápětí řádně oplatit.

Vyrovnávací mechanismy

 Pozornost nyní upřeme na často kontroverzní aspekt některých her a tím jsou vyrovnávací mechanismy. Někdo je rád nemá, protože i při efektivním hraní dávají určitou, nškdy i značnou, šanci slabším protihráčům a někdo je rád má a to z úplně stejného důvodu. V případě Eruption bych to viděl asi takhle: případného křiklouna brojícího proti vyrovnávacím mechanismům (dále jen VM) vezměte, posaďte do plechové vany a pošlete raftovat na Rio Magma. Uvídíme, co nám poví, až se vzduchem bude linout vůně smažené šunky. Teď vážně – VM v Eruption fungují asi takhle : pokud první hráč překroči na stupnici jednu ze 3 kritických teplot, otevře se sekundární kráter (reprezentovaný žetonem s lávou vytékající na všechny strany), postižený ho může umístit na libovolné místo na hrací ploše a zároveň se na celém ostrově zvedne teplota o 30 stupňů – přičtou si ji ostatní hráči. Kromě toho roste s teplotou i počet akcí, které můžete během svého tahu vykonat. Možná by se to mohlo zdát nespravedlivé, ale mrkněte na to z opačné strany – teplotu, kterou vám láva ve vesnici zvedá, si přičítáte na začátku svého tahu. Pokud tedy hraje 6 hráčů a vy jste jeden z těch posledních a navíc se ostatní proti vám sčuchnou, tak už v prvním tahu, dříve než můžete cokoliv udělat, nasbíráte třeba 80 stupňů a už se to s vámi veze a jste žhavým (obrazně i doslova) kandidátem na titul mistra Jana Husa juniora. Otevřením dalšího zdroje lávy tak můžete okamžitě přenést vulkanickou aktivitu na úplně opačnou stranu hrací desky, kam by si jinak láva hledala cestu třeba další 3-4 tahy a to ještě za předpokladu že zatím nezměníte skupenství ze stavu pevného na uhelnaté. Zkrátka zde VM pomáhají udržovat napětí a přispívají k zajímavým zvratům. Nicméně, pokud se více hráčů rozhodne zaříznout nějakého nešťastníka a jsou trochu důslední, většinou se jim to podaří mechanismy nemechanismy.

 Pozn. autora: Podle vášnivé obhajoby vyrovnávacích mechanismů na předchozích řádcích Vám jistě snadno dojde, že jako oblíbená hlava rodiny či ten kdo hru prezentoval novým hráčům, jsem byl velmi často v roli otloukánka já, takže vím o čem mluvím :-)

Suma sumárum

 Eruption je nenáročná hra až pro 6 ostrovanů, s příjemnou hrací dobou, zábavnější ve větším počtu hráčů. Není to sice pecka bez které byste nemohli existovat, ale je uspokojivou volbou k odpolední kávě s přáteli či jako oddych od epičtějších kousků, nebo jako rodinná hra. Mozkové závitnice se nezadřou a jak jsem vyzkoušel, pozitivního přijetí se jí dostává i v řadách nehráčů.