Mám pro vás tip, jak si tuto hru užít ve třech nejvíce. Jeden hráč si zahraje případ sólo a pak dělá loutkáře dvěma hráčům, kteří hrají spolu za jednoho detektiva. Odpovědi doporučuji nezasouvat do obálky, ale rovnou je číst z knihy. Hráči hrající za detektiva spolu můžou libovolně komunikovat, ale v případě sporu se každý den střídají v tom, kdo má poslední slovo. Mně se podobný princip osvědčil už u Sherlock Holmes Consulting Detective, kdy jsem si vždy případ zahrál sám a pak jsem ostatním hráčům dělal de facto průvodce. Tahle metoda má navíc tu výhodu, že když loutkář (průvodce) vidí, že detektivové tápou, může se pokusit pošťouchnout je správným směrem.

Jinak klasický mód je podle mě divný a jednoduše nefunguje, protože je podle mě nesmysl hrát detektivní hru proti sobě.

*****
Too old to Rock'n'roll, too young to die.

No… bylo fakt zajímavý poslouchat Vaši recenzi, protože můžu bez větší nadsázky říct, že se naprosto rozcházíme snad v každý jedný větě. Vlastně bych si troufl říct, že důvod vaší nelichotivé zkušenosti s hrou je téměř jistě Vaše herní skupina. Zjevně jste vůbec nepochopili, o čem ta hra je a hráli ji úplně blbě.

Pokud Loutkáři (!) chybí atmosféra, tak to je fakt tristní a museli jste mít naprosto otřesnýho loutkáře. To je pomalu jako kdyby GM kritizoval pro nedostatek atmosféry svoje dobrodružství. Jasně, je to detektivka, ty scénáře jsou do značné míry nalajnovaný a Loutkář nemá zdaleka tolik volnosti, jako GM, ale zrovna atmosféra je z velké části právě na Loutkáři. Jenže ani hráči mu s atmosférou zjevně vůbec nepomáhali. Už jen poslouchat, jak jste se "ptali C na D" zní dost děsivě a vůbec se nedivím, že to pak pro vás musel bejt dost otřesnej zážitek. Z větší části se klidně můžete ptát přímo, protože hráči jsou s postavami a důkazy obeznámeni a dokonce i pokud nejsou, co vám sakra brání se "pana důležitýho zeptat na to, co jsem našel včera v bytě tý slečinky"?

Nebo když Vás poslouchám, jak mluvíte o tom, že v loutkáři se perou role GM a toho, kdo "hraje hru". Proboha loutkář žádnou hru nehraje. Úlohou loutkáře je provést hráče vyšetřováním. Pokud to loutkář hrál kompetitivně a ještě navíc strojově stylem "na tvého práskáče používám páku" a pak mlčky předal "detektivovi s modrým podstavcem odpověď 4c", no tak to se pak nedivím, že to hraní muselo bejt utrpení. A nejvíc by asi trpěl divák, kdybyste místo recenze nahráli ten gameplay. Jediný štěstí, že to kvůli spoilerům nikdo neudělal.

Holka to navíc musela hrát dost chabě, pokud je schopná prohlásit, že je ta hra o naprosto nahodilým tipování. Dokonce i v těch několika málo případech, které moji detektivové nevyřešili, byl přinejmenším jeden z nich vždycky zatraceně blízko. Vlastně i samotná náročnost mě mile překvapila, protože jsme zažili snad všechny myslitelné varianty. Někdy detektivové případ vyřešili s předstihem, někdy až na konci. Někdy oba správně, někdy oba špatně. Někdy jeden správně a druhý mu byl těsně v patách, jindy druhý správně a první neměl ani šajna.

Naprosto jste nepochopili ani koncept úplatků a seznamování se s důkazy ostatních detektivů. 
Důkazy zabavené jinými detektivy jsou naopak skvělý prvek klasické kompetitivní varianty hry. "Kolega detektiv prohledal místo činu a něco tam sbalil? No a co, za tři dny to musí zaevidovat na stanici a já mám teď na práci výslechy podezřelejch." Každej detektiv se tak vydá jiným směrem. Anebo taky ne. "Sakra, starej na nás tlačí, že to musí bejt do pátku vyřešený a já pořád nemám vražednou zbraň. A mýho tupýho parťáka zrovna teď napadlo prošacovat toho budižkničemu a něco u něj našel. Mohla by to být ta zbraň? Jenže proč by ji měl zrovna tenhle vobejda u sebe? To je jedno, MUSÍM vědět, co tam našel a MUSÍM to vědět hned! Naštěstí nic, co by nevyřešilo pár chechtáků rovnou do kapsy mýho zkorumpovanýho parťáka, ještě, že chodíme do stejnýho pajzlu. Prémie za případ ale budou moje."

Vlastně ani nevím, zda vám úplně věřím, že jste to vůbec hráli (nebo u toho byli při vědomí), pokud si myslíte, že všechny scénáře jsou o vraždě a o triádě "oběť-zbraň-motiv". Nebo že jsou všechny o tom samém. Proboha každej případ je postavenej naprosto unikátním způsobem, ani jednou jsme neřešili prostě "další vraždu". Dokonce ani ten mechanismus hry nemusí bejt nutně furt stejnej. K výsledku se často dá dopracovat různými způsoby vedení vyšetřování. To bych moh paradoxně říct spíš o těch Cestách Osudu, že jsou vlastně furt stejný.

Pokud jde o sólo hru, odkazy v knize jsou (!) dobře napsané. Kdyby si Váš loutkář z té sólo knihy přines alespoň trochu toho extra flavoru do klasické hry, tak jste si to mohli aspoň trochu užít.

Aplikace by tu hru neodřídila, protože kvalitní Loutkář vybere právě ty odpovědi, který odpovídaj vývoji pátrání jednotlivejch detektivů. Jednoho detektiva svede na jinou stopu, druhýmu potvrdí už z druhýho zdroje tu (chybnou) vyšetřovací verzi, kterou se naivně vydal, anebo naopak zoufalému detektivovi, který ztrácí motivaci, nadhodí udičku na další stopu. Možná falešnou, možná ne. Možná mu dokonce správnou stopu podá tak, aby ji detektiv smetl se stolu. Dobrý loutkář nezablokuje odpověď jenom proto, že potřebuje, aby se detektiv nedozvěděl tuhle konkrétní odpověď, ale třeba i proto, že detektiv podezřelého něčím vytočil (třeba měl tu drzost mu bez soudního příkazu provést domovní prohlídku) a takový podezřelý pak logicky nemá náladu se s detektivem o čemkoli dál vybavovat, i kdyby se blokovaná otázka týkala receptu na jablečný koláč. Co na tom, že ve skutečnosti mu zarazil odpověď, která je úplně o ničem, ale přinese to do hry právě tu atmosféru. Nehledě na to, že tím dost možná podezíravého detektiva zdrží víc, než kdyby mu zablokoval některou z klíčových odpovědí.

Celý mechanismus pák taky funguje naprosto skvěle. Pokud to detektivové přehání se zpochybňováním odpovědí, vrátí se jim to jako bumerang (samozřejmě opět pokud není loutkář trotl). Pokud mu naopak naivní detektiv sežere každej kec, nepotřebuje využívat žetony páky vůbec (ostatně je ani nebude mít).

Mohl bych pokračovat dlouho. Ta hra je prostě naprosto skvělá a já jen doufám, že Foxíci brzo vydaj v češtině i všechna rozšíření.

Pochopil jsem, že to celé stojí na roleplayi loutkáře.
Dobrý roleplay udělá super partii i z Dosithů a sázek.
Bohužel to nemá nic společného s tím, jak kvalitní je hra.

Jinak hru jsem hrál doma s manželkou, tedy první případ v koopu. Pak to odmítla hrát.
Dal jsem další dva případy sólo a hru okamžitě prodal.
Hrál jsem hodně detektivek a tahle kulhá jak příběhem, tak logickými vývody i herními mechanismy.

--------------------------------------
Emeritní Deskoherní Inkvizitor
Emeritní zakládající člen zaniklého hnutí "Jednorožce s duhou do záhlaví Zatrolenek"