Descent: Výpravy do temnot (2.edice)

hodnoceno 498x (Seznam vlastníků)

Podpásovka

Autor: Sleepy | 3 hodiny 15 minut | 1.10.2015 | 2

Hra: Descent: Výpravy do temnot (2.edice)

Hráči: Sleepy a 3 neregistrovaní

Tak jako se k nám pomalu plíží zima a ukrajuje každému dni, i druhý Akt kampaně se připlížil z temných zákoutí aby natahoval pařáty po nebohých hrdinech. Když jsem viděl jak mí přívrženci zesílili a následně jsem skrze křišťálovou kouli viděl tu hrstku otrhanců co se ke mě blíží, neměl jsem jediný důvod si nevěřit. Ovšem po několika přerušených předchozích kampaních, kdy to hrdinové prostě vzdali, nebo utekli přes hranice jen aby se vyhnuli slzám při zásahu mým gobliním lučistníkem, jsem se poprvé dostával k nezmapovanému území. Takhle daleko jsme se nikdy nedostali a nikdo už nevěděl co se bude dít.

Hrdinové pomalu stoupali do kopců Ledového Drápu. Jeden z nich si vzpomněl, že zná rychlou cestu přes most. Tato cesta by jim ušetřila týdny obcházení rokle, stihli by dojít do ledového drápu před sezónou sněhových vichřic a neriskovali by tak mnohočetné omrzliny. Všichni nadšeně souhlasili a následovali turistické značení.

Nedaleko mostu potkali umírajícího muže, který jim prozradil, že hned za mostem se usídlil drak, kterého lze zabít probodnutím magického srdce, jež je umístěno jinde a hlídáno nestvůrou. Hrdinové tasili meče, natáhli luky, nabili hůlky, rozžhnuli runy a vyvolali nemrtvého. To už se k nim řítil rozzuřený Merriod cítící nové maso do mlýnku. Ucpal celou cestu, čímž hrdinům zabránil v pohybu. Těm se nepodařilo ho hned složit a tak do nich začal mlátit hlava nehlava, chapadlo nechapadlo. Škrábnul je, ale co si budeme nalhávat, moc toho proti třem a mrtvole nezmohl. Během boje se ozývalo dunění jak se z jedné strany drak nacpaný k prasknutí pomalu cpal přes most a z druhé strany se valily všechny živly v podobě Elementála, aby radostně objal hrdiny planoucím objetím a sfoukl je z útesu.

Následně se hrdinům podařilo Merrioda složit jen aby zjistili, že na křižovatce cestu k srdci draka zašpuntoval Elementál ve vzdušné formě. Díky vzdušné formě jsem mohl ignorovat všechny útoky na dálku vůči němu a tak jsem hrdiny pižlal dál a dál. Nově vyvolaný Merriod se ještě přidal a ucpal cestu k drakovi. Když už se jim povedlo dostat se přes Elementála, tak se drak konečně dostal přes most, čímž hrdinům dal jasně najevo, že tudy cesta nepovede. Jejich skupina si tedy sbalila svoje fidlátka a odebrala se do jeskyně Ledového drápu delší cestou.

Když se tam konečně dostali, nebyl na ně pěkný pohled. Zmrzlé sople u nosu, z vlasů zmrzlé dredy a skoro modrá chodidla. Neustálé podchlazení z nich vysávalo únavu a podepisovalo se na jejich zdravotním stavu. Bylo mi jich až líto, ale pak jsem si uvědomil, že oni přišli osvobodit mého vězně a vzedmula se ve mě opět ta stará dobrá vlna zákeřnosti. Rozhodl jsem se před dveře vězení postavit draka a brzdit hrdiny pavouky.

Nevnímaje zmrzlé pahýly končetin, vrhli se mi vstříc. V té chvíli jsem to nevěděl, ale dle následujících událostí to bylo hlavně aby se zahřáli dračím ohněm. Drak to trochu přehnal a z kněze a nekrmanta udělal topinky. Lučistnice měla dost problémů s pavouky a taky to nezvládla. Následující zhruba dva tucty kol probíhaly stejně. Hrdinové se vzpamatovali jen aby je drak vzápětí znovu sežehnul (toto trvalo asi třičtvrtě hodiny, než jsem se rozhodl, že takhle se nikam nedostaneme). Navíc už alespoň hrdinům očividně nebyla taková zima (úplně jsme zapomněli házet na podchlazení). Rozhodl jsem se, že jim dám naději. Drak zaútočil a místo opětovného chrlení ohně jen zaútočil na nekromanta. Ten sice padl, ale ostatní hrdinové, nyní už zase na nohou, mu pomohli vstát, kněz jim všem zafáčoval rány a ještě stihli těžce poranit draka. O chvíli později už drak ležel na zemi jako kouřící hromada masa. Pavouci na zádech z posledních sil třepali nožkama a hrdinové se řadili ke dveřím vězení jako zásahovka z amerického filmu.

Nikdo z nich nevěděl, že hrdina je indoktrinován a že na ně zaútočí, takže byli všichni ohromeni, když se na ně vrhnul jako splašený buvol. Mezitím se někde hluboko v jeskyni vysoukal z díry Ettin a vydal se zatarasit východ. Hrdinové zpacifikovali vězně opravdu učebnicově- palicí po hlavě. Než se mohl Ettin dostat k východu, vytvořili štafetu a omráčeného vězně si přehazovali jak kus hadru. Lučistnice, poslední v řadě, zahrála hrdinský čin při kterém proběhla těsně kolem Ettina, v kotoulu na něj ještě vystřelila (podotýkám stále s vězněm přes rameno), otevřela dveře a zdrhla.

Sice pak venku nejspíše umrzla i s vězněm a taky zbytek skupiny nejspíše shnil v Ledovém Drápu, ale vězně ven dostali, takže se na Arhynnském nebi objevil velký ohnivý nápis: “Hrdinové zvítězili!”

A já jsem pro příště poučen. Slitování škodí zdraví vašich minionů.

Odehráno v: neuvedeno