Vzdor! aneb Partyzán těžký chleba má…

Autor: Liberius | 9.6.2023 | 9

Věta „obloha nad celým Španělskem je čistá“ odstartovala povstání proti španělské republice a zároveň i nejkrvavější předehru druhé světové války. Navzdory některým očekáváním nás ale hra Vzdor! (anglicky Resist!) autorů Trevora Benjamina, Rogera Tankersleye a Davida Thompsona (z nichž některé známe z povedené série „Odhodlaní“) nepřivádí do krvavé občanské války mezi nacionalisty a republikány, ale do časů, kdy už je takříkajíc hotovo. V dubnu 1939 končí prakticky veškerý organizovaný odpor vůči Frankovi, interbrigády jsou dávno fuč a mnozí republikáni (ať už se jedná o anarchisty, trockisty, liberály, stalinisty, či další skupiny) raději před chmurnou jistotou frankistického Španělska volí odchod do přilehlé Francie. Tam se během 2. světové války dostávají do odboje a po osvobození Francie Spojenci se rozhodnou „pohnout ledy“ partyzánskou taktikou i ve svém Španělsku. To je zhruba situace, do níž je hráč postaven.

Ano, záměrně píši hráč, neboť Vzdor! je čistá sólovka. Pochopitelně, lidé mající rádi společnost při hraní si ji mohou poměrně snadno upravit i pro hru ve více hráčích (jako asi nejsnadnější varianta se nabízí postupné střídání se v tazích jednotlivými hráči), nicméně zamýšlené sólo zde funguje na jedničku.

Na počátku si musíme vybrat (nebo náhodně přiřadit) své „bratry a sestry ve zbrani“. Na výběr je široké spektrum postaviček na kartách, z nichž každou můžete použít ve 2 módech – jako utajenou, či odhalenou. Tento mechanismus krásně ilustruje záludnost odbojové činnosti. Utajená podoba sice poskytuje méně výhod, nicméně karta se vám posléze vrátí do odhazovacího balíčku „soudruhů“. Odhalená je o poznání silnější, nicméně s odhaleným člověkem si frankisté daleko lépe poradí a on skončí ve vězení, na popravišti, či se musí skrývat v ilegalitě – zkrátka a dobře o kartu do dalších bojů přijdete. Aby to nebylo tak jednoduché, tak mezi karty vašich odbojářů se tu a tam vloudí i špióni (jejichž počet se s postupující hrou zpravidla zvyšuje). Máte na ruce (každé kolo se zpravidla táhne 5 karet postav) samé špióny? Smůla, byli jste prozrazeni a hra končí…

A o co se vlastně bojuje? Na stole máte vyložené karty dostupných misí, které průběžně doplňujete (pokud misi splníte). Hra disponuje celkem 20 misemi a na samém počátku vybíráte ze 4. Náplň misí je dost různorodá: tu unášíte frankistického velitele, tu bráníte statek, či napadáte konvoj. Taková partyzánská klasika, chtělo by se říci. Každá karta mise má u sebe údaj své síly a počet frankistických vojáků, kteří ji brání. Ti jsou obráceni lícem dolů, nicméně šikovné postavy ve vašem týmu mohou roušku jejich tajemství trochu poodhalit. Každá mise je ohodnocena body, které si na konci hry sečtete a v tabulce zjistíte, jak úspěšně si váš odboj vedl. Já osobně jsem dosáhl maximálně na 18 bodů, což je sice vítězství, ale pravidla jej hodnotí jako, „odboj byl schopen osvobodit některé vesnice a města a vztyčit nad nimi vlajku Španělské republiky. Avšak celkově byli Francovými silami poraženi.“ Ano, moc jako vítězství to nezní…

Hra je tak docela obtížná, avšak na zábavě to rozhodně nic neubírá. Nejvíc mě bavilo téma, které promlouvalo skrz nádherné ilustrace a pak také silná morální rozhodnutí. Mam ukončit odboj a spokojit se s malým vítězstvím, řekněme za 17 bodů, nebo jít do rizika, že vše ztratím, ale dosáhnu v boji proti Francovi významnějších úspěchů, popř. jej snad donutím k rezignaci (22 bodů a více…)? Mám do mise poslat jako odhaleného makistu (tak se zdejším partyzánům říká) malou holku na kole, která sice může zvrátit klíčový boj, ale….jedná se o malou holku na kole, to ji mám vydat do spárů fašistů? A co když se mi bude více hodit v misi, která přijde po této? Mám z vojáků, kteří hlídají konvoj, nechat přežít protipartyzánského bojovníka, který se pak bude mstít na civilním obyvatelstvu? (Pokud máte 5 a více obětí z řad civilistů, odboj končí.) Když obrátím kartu, může na mě smutně koukat tříčlenná vyvražděná rodina nebohých venkovanů. Stojí to za ten risk? A má vůbec odboj jako takový cenu?

Pokud jste zvyklí nad hrami aspoň trochu přemýšlet, v průběhu hraní Vzdoru si budete podobné otázky určitě pokládat. A to je známka toho, že se jedná o proklatě dobrou hru!

En un barquito de vela
Me verás pasar el Ebro
En un barquito de vela
¡No pasarán! ¡No pasarán!

Sdílet s přáteli: