Vílí kruh

hodnoceno 7x (Seznam vlastníků)

Vílí kruh – parádní rodinná hra, o které nejspíš nevíte

Autor: Miner | 25.11.2024 | 5

Vílí kruh není hra, o které by se moc mluvilo, a je to škoda, pojďte si přečíst proč.

1. Návštěva lesa
2. Pohled do krabice
3. Příprava a záčátek
4. Průběh kola
5. Vílí vysvědčení (hodnocení)

Návštěva lesa

Pěstujete magické houby, které přitahují pozornost lesních víl, a když některé z nich na vaší houbě přistanou, na oplátku vám pomohou získat manu na zimu, která se blíží. To je v krátkosti zápletka rodinné hry Vílí kruh, kterou na český trh přináší vydavatelství AsmodeeCZ ještě pod hlavičkou Blackfire. Autory hry jsou Laurence Grenier a Fabien Tanguy, krásnou grafickou stránku hry pak vytvořila Maud Chalmel. Zatímco autoři nejsou příliš známí a nemají za sebou žádnou větší hru, ilustrátorku Maud Chalmel můžete znát například ze hry Port Arthur nebo Shamans, které vyšly i u nás.

Pohled do krabice

Hru najdete ve čtvercové krabici klasického půdorysu, ovšem podstatně méně hlubší než je běžné. Na prvni pohled vás může zaujmout výrazný a povedený titulní obrázek, na kterém vlastně vidíte vše, o co ve hře samotné půjde; potisk je vyvedený v kombinaci matného pozadí s leskem zvýrazněným jménem a komponenty.

V krabici, která je, i přes nižší hloubku, větší, než by bylo nutné, najdete vlastně jen hrstku komponentů. Pod víkem na vás čekají čtyři víly – jako figurky byly použity akrylické standees, mimochodem velmi pěkné. Víly je potřeba zasunout do podstavců, ale než tak učiníte, doporučuji sloupnout ochrannou fólii – když to neuděláte a narvete to do podstavců i s fólii, jak mi to udělal kamarád, bude se vám fólie pak špatně sundavat a víla nemusí jít z podstavce (právě kvůli fólii) vyndat úplně lehce. Kromě víl pak ještě budete potřebovat karty hub, rozdělené na startovní, karty pro první a karty pro druhou sezonu, dřevěné žetony many, počítadla bodů, destičku vesnice, karty nápovědy a česká a slovenská pravidla. Vše je uloženo v insertu, který funguje celkem dobře, ale neochrání komponenty před rozsypáním, když se krabice otáčí. Navíc by se bez něj vše vešlo do krabice o odhadem polovičním rozměru. Po stránce kvality komponentů není hře co vytknout, karty jsou z hladkého pevného papíru, který nemá extra gramáž, ale pro potřeby hraní bohatě stačí, akrylové i dřevěné ženoty jsou potištěné a vypadají moc pěkně, standees víl už jsem zmínil, vypadají super. Kartonové komponenty, které mimochodem na hru vlastně nepotřebujete, jsou také kvalitní. Prostě komponenty jsou na úrovni, kterou dneska od dobré deskové hry očekáváte. Pravidla jsou jasná a přehledá, jedinou chybičkou je QR kód na konci, který odkazuje na video ze hry, ale vede na profil hry na portálu hraj.cz, kde žádné video není. 

Jak jsem předeslal, Vílí kruh je rodinná hra, dost možná bych se ji nebál položit na stůl i před úplné deskoherní nováčky, ideálně s průvodcem, který hru vysvětlí a naučí. Mechanicky jde o draftovací hru s přesahem.

Příprava a začátek

Na začátku hry dostane každý hráč destičku vesnice a vylosuje si jednu z šesti různých startovních hub. Kartu vyloží na střed své vesnice a umístí na ni svou vílu. Následně se rozdá všem hráčům sedm karet houbiček z balíčku první sezóny, vybere se první hráč a hra začne.

Průběh herního kola

Herní kolo má tři fáze – první fázi (Výběr karty) provádějí všichni hráči naráz, ostatní fáze pak hrají hráči postupně.

1. Výběr karty: Nejdříve si hráči tajně vyberou jednu kartu z ruky, tu položí před sebe lícem dolů a zbytek svých karet odloží na místo vyznačené na své destičce vesnice. Ve chvíli kdy mají všichni vybranou kartu, se karty otočí a následuje druhá fáze.

2. Vykonávání akcí: V této fázi hráči jeden po druhém musí provést tři akce; všechny jsou povinné a hráči je musí provést v následujícím pořadí:

• Umístění houbičky – vybranou kartu houbičky musíte umístit do své vesnice. Můžete ji umístit buď úplně vpravo nebo úplně vlevo anebo kartu přiložit k existující houbičce stejného typu, a tím ji zvětšit (na sobě mohou být max. 4 karty). Ve hře je šest druhů houbiček, a pokud vykládáte houbičku, kterou už ve vesnici máte, je na vás, jestli kartu přiložíte na existující houbičku nebo si vytvoříte novou houbičku. Jediná podmínka nové houbičky je, že ji musíte „zasadit“ na kraj vaší vesnice – nikdy tedy nemůžete houbičku vysadit mezi dvě své existující.
• Pohyb víly – vaše figurka víly musí poskočit o počet skoků daný kartou houbičky, kterou jste vyložili (číslo v levém horním rohu, viz karty víl níže). Víly skáčou ve směru hodinových ručiček a skáčou po houbičkách všech hráčů dokola.
• Sběr many – majitel houbičky, na které vaše víla skončila, získá množství many, které je dáno typem a velikostí houbičky. Každá houbička dává manu za něco jiného a velikost získanou manu násobí. Pokud skočíte na cizí houbičku, dostane manu majitel, ale pokud máte ve své vesničce stejnou houbičku nebo houbičky, můžete aktivovat i svou houbičku (pouze jednu, i kdybyste jich měli víc). Ve chvíli kdy nasbíráte manu v hodnotě dvacet, vrátíte žetony zpět do zásoby a na počítadle bodů si přidáte bod.

3. Konec tahu – poté co všichni provedou své akce, předáte odložené karty hráči po levici, současně se posouvá i destička začínajícího hráče. Začíná nové kolo s novým prvním hráčem.

Z rozdaných sedmi karet si hráči rozeberou šest a poslední odhodí, následně se rozdá sedm nových karet z druhé sezóny a celý proces se zopakuje. Po přiložení dvanácté karty hra končí. Kdo má nejvíc bodů vyhrál, v případě shodnosti bodů rozhoduje množství zbývající many.

Dojmy

Jak je z popisu patrné, jedná se o poměrně jednoduchou hru – draftujete dvakrát šest karet, které vyložíte, pohnete vílou, naberete manu a tradá. Po přečtení pravidel hra vypadá možná až příliš jednoduše a při pohledu na rozdané karty váš pocit možná ještě zesílí. Karty houbiček v první sezoně mají všechny pohyb v rozmezí 3–5 a houbičky se liší jen v tom, za co dávají manu – všechny (až na jednu výjimku) dávají manu, když na ně víla stoupne, ta jedna pak naopak dává manu, když přes ní jakákoliv víla přejde, aniž by se na ní zastavila. Takže zahrajete houbičku tak, abyste obešli houbičky všech protihráčů a skončili ve své vesnici.

No jo, ale to je jen první kolo a první pohled, navíc i hráči, co hrají v prvním kole třeba třetí či čtvrtí, zjistí, že nemají šanci obejít celý kruh a vrátit se zpět na své houbičky. Ti pak řeší, na jaké soupeřovo houbičce skončí, takže už neřeší jen, o kolik se pohnou, ale také, jakou houbičku si vyloží. Protože pokud budou mít stejnou houbičku ve své vesnici, získají manu, i když jejich víla skončí u souseda. A už tu máme druhý pohled. Tak vida, přeci jen je v té hře něco víc, než se zdálo.

A to pořád ještě není všechno, vzápětí si uvědomíte, že umístěním své houbičky můžete ovlivnit, kam vaše nebo cizí víla dojde – pokud houbičku umístíte za vílu, pak ta dojde přesně tam, kam měla namířeno. Ovšem pokud jí houbičku umístíte do cesty, pak se nová houbička rovnou počítá do jejího pohybu a víla skončí o jedno pole blíž. A stejně jako můžete víly ovlivnit vy, to dělají i ostatní hráči. První hráč má jasno, toho nikdo ovlivnit nemůže, ale ostatní už musí do svých plánů zahrnovat neznámé. Takže tu máme třetí pohled – nejenže řešíte, o kolik se chcete pohnout a jakou houbičku si zasadíte, ale musíte vymyslet kam ji zasadíte, a pokusit se nahlédnout do plánů v plánech ostatních hráčů. A to už je na vstupní či rodinnou hru až dost.

Po pár hrách můžete přidat karty cílů, které hráčům umožní získat až tři extra body za splněné cíle (např. 7 houbiček, 2 houbičky o velikosti 4 atp.). Cíle mohou splnit všichni (jejich bodování je „přátelské“) a není to závod o to, kdo dosáhne cíle první. Pokud nehrajete s nováčky, můžete cíle přidat rovnou, hru nijak zásadně nekomplikují.

Vílí vysvědčení

Vílí kruh je z mého pohledu ideálním představitelem vstupní či rodinné hry. Jednoduchá pravidla – booklet má 8 stánek, ale textu je tam tak na dvě, zbytek jsou obrázky, příklady a soupis komponentů a pravidla vysvětlíte za 3 minuty. Hráči si jen musí zapamatovat za co která houbička dává manu, ale na všech je srozumitelná ikonografie a navíc máte k dispozici přehlednou lamakartu.

Důležitým faktorem je příjemná a nekomplikovaná odehrávka – vyberete kartu, pohnete vílou, nasbíráte manu a hraje další hráč. Rychlé, elegantní, bez zádrhelů. Dalším plusem je herní doba. Díky tomu, že de facto jediný časově náročnější úkon, výběr houbičky, provádí všichni hráči současně, je 40 minut udávaných na reálných i v plném počtu hráčů, v menším počtu je pak čas klidně i kratší.

Jak jsem psal výše, oceňuji, že i takto jednoduchá hra má několik vrstev rozhodování a má potenciál se mírně rozvinout. Pro ostříleného hráče jsou to sice hodně tenké slupky, ale lepší než nic, a pro nehráče či příznivce jednoduchých her to může být naopak ideál.

Pokud bych měl hledat slabiny hry, zmínil bych znovuhratelnost. Díky tomu, že je ve hře pouze šest druhů houbiček a každou hru hrajete se všemi druhy, může se hra rychle ohrát. Ovšem spousta hráčů, co nejsou zapálení deskožrouti, ráda hraje hry, co zná, znovu a znovu, stejně tak děti. Z mého pohledu je hra určena právě pro toto publikum a zároveň variabilita a komplexita houbiček je něco, co by se dalo naprosto elegantně řešit karetní expanzí.

Takže když to shrnu, Vílí kruh je parádní rodinnou či vstupní hrou, která zůstala na české deskoherní scéně trochu ve stínu a to je škoda. Pokud hledáte hru na hraní s dětmi, rodiči nebo chcete jen vtáhnout kamarády, kterým nevadí, že budou hrát za víly a skákat po houbičkách, pak Vílí kruh rozhodně vyzkoušejte, ve své kategorii jde o vynikající hru.