Unhappy King Charles!

hodnoceno 5x (Seznam vlastníků)

Partie I

Autor: Jumbo | 5 hodin 0 minut | 15.11.2012 | 0

Hra: Unhappy King Charles!

Hráči: Alik, Jumbo

Parlament: Jumbo

Monarchie: Alik

Výsledek: Hru jsme nedohráli do konce 

Průběh hry:

Při svých prvních dvou výukových hrách jsem nabyl dojmu, že dobrým začátkem pro parlament je co možná nejdříve změřit síly na jihu mezi  Belfordem a Sirem Hoptonem. Při dnešní hře se však vzájemná konfrontace obou pánů nakonec nekonala. Začal jsem jako obvykle posílením Belfodovy armády o jednoho veterána a snahou co možná nejdříve napadnout Hoptona. Protihráč však rychle zareagoval a posílil Hoptonovu armádu, se kterým se navíc stáhl až na západní cíp regionu jih do oblasti Truro. Moje armáda v čele s Belfodem se postupně dostala až do samého sousedství do oblasti St.Austrell, kde však své putování ukončila a víceméně až do konce války oba generálové vytrvali na svých pozicích. Jih jsem si tedy postupně nepodmanil silou, ale politickým vlivem. Daleko důležitější částí mapy, na které se odehrávaly všechny důležité bitvy, se staly města Oxford, Reading, dále celý region Midlandu a také významná část regionu sever, kde nejdůležitějším bodem byla pevnost Hull.  Králova armáda se již od počátečních kol snažila tohle strategické město (Hull) dobýt. Mě nezbylo nic jiného než neúnavně posilovat pevnost o novou posádku a tím co možná nejvíce znepříjemnit králi obléhání. To se mně nakonec sice podařilo, ale vypotřeboval jsem si tím všechny severní posily, které byly k dispozici. Král pak zaměřil své síly na pohodlné dobytí okolních oblastí, které neměl kdo chránit. Jako třešničku na dortu pak dobyl Macclesfield a moje místní honorace se poroučela z mapy. Ve stejné době jsem, ale zaznamenal několik menších vítězství, na kterých měl zásluhu hlavně hrabě z Essexu. Na rozdíl od severu, kde jsem se držel v defenzívě, jsem z jihu a Londýna přesunul armády Essexe a Wallera na pevnosti Oxford a Reading. Král zaměstnaný ovládnutím severu nechal tyto města naprosto opuštěné a tak armády parlamentu začaly obléhání. Alík si uvědomil důležitost této zásobovací pevnosti a vyslal mu na pomoc armádu pod velením prince Ruprechta, kterou Essex odrazil a uštědřil mu dvě menší porážky. Nicméně tím dvakrát přerušil obléhání a Essex musel začít obléhat znovu. Když už se zdálo, že přece jenom Oxford padne, přispěchal na pomoc tentokrát princ Mořic. Díky tomu, že měl Essex početní převahu, v bitvě zvítězil a následně už konečně při dalším pokusu o dobývání Oxford padl. Obléhání, které mělo být otázkou chvíle, se nakonec protáhlo na dvě kola.  Ve stejné době, kdy padl Oxfort, kapituloval i Reading a já jsem si tím uvolnil dvě armády pro další operace. Navíc se na scéně objevily posily ze Skotska a s králem to začalo vypadat zle. Alíka jsem několikrát přistihl, jak si „pod fousy“ brumlá: „To je hrůza, to je hrůza!“. Už jsem se začal radovat, jak mě to všechno vychází, ale další vývoj na mapě mě posadil zpátky na zem. Psal se rok 1644, přesněji řečeno se jedná o kola „Late 1644“ a „Winter 1644“, kdy král alias Alík zaznamenal několik důležitých vítězství a úspěchů. Jednak na severu se rychle vypořádal s Levenem. Princ Ruprecht, který byl povýšen na generálporučíka armády jeho veličenstva, mu uštědřil porážku a následně se král se Skoty dokonce domluvil a jednotky Covenanteru odtáhly zpátky do Skotska. Aby toho nebylo málo, podařil se králi mimořádný politický kousek. Na severu se vylodil vévoda Lotrinský se svou armádou o celkové síle 8+2.  Z pekla dobrý karty, když uvážíme, že se to událo za necelá dvě kola. Ale ani to není vše. Ve chvíli, kdy se takto vyvíjela situace na severu, chtěl jsem jakožto hráč parlamentu rychle posílit své postavení v Midlandu a konečně se probýt do Walsu. Dobývání Cardifu se však pro Essexe stalo černou můrou a místo dobytí této poslední překážky na cestě do Walsu postupně při obléhání vykrvácel. Dezercí vojska se armáda smrskla postupně na pouhou jednu brigádu, kterou pak chtěl dorazit princ Mořic. Essex raději svou armádu nechal rozpustit a sám se do hry už nedostal. Situace se během chvíle obrátila a já si už nebyl svým vítězstvím vůbec jistý. Ba naopak, situace začala vypadat pro mě kriticky. Neodpustím si opět poznámku, kterou jsem v této fázi hry slýchával dost často od Alíka. Místo nedávného „To je hrůza! To je hrůza“ to bylo už jen: „Teď to hlavně nepokazit! Teď to hlavně nepokazit!“.  Nicméně na začátku roku 1645 parlament reorganizoval své jednotky, na scénu se objevil Cromwell, Lord General a brigády nového modelu armády a šance se vyrovnali. Dokonce jsme se v té chvíli s Alíkem shodly, že jazýček vah se mírně přesunul na mou stranu. Následné rozdání karet však nahrálo králi, který dostal mimo jiné velmi silnou bojovou kartu (+3 k síle), operační kartu o hodnotě 3, kartu události „Basing House“ a velmi škodící kartu, kterou my mohl uzmout a odložit na odkládací balíček dvě karty. Na začátku kola jsem vytvořil ze zbytků své armády jednu větší armádu vedenou Lordem Generálem, abych se mohl alespoň s jednou armádou měřit s vévodou Lotrinským. To však Alíkovi vůbec nevadilo. Sám se vydal směrem k mé armádě a po cestě se posílil ještě o další brigády. Když už se schylovalo k samotné bitvě, usoudil jsem, že výhodnější bude se bitvě vyhnout a zaútočit, až k tomu bude výhodnější pozice a doba. Alík byl z mého ústupu dokonce natolik zklamán, že mé počínání počastoval, samozřejmě ve vší zdvořilosti, „srabáckým“.  To jsem ještě netušil, že má ve svém arsenálu schovanou, již zmiňovanou bojovou kartu. Když tak přemýšlím, utekl jsem tímto ústupem hrobníkovi z lopaty. Ale ne na dlouho. Následně jsem sám zaútočil, tentokrát však na krále, stojícího nedaleko vévody Lotrinského. Bitva se odehrála, jestli se nemýlím, ve městě Pontefranc. Na jedné straně armáda parlamentu čítající brigády o celkové síle 9, na druhé straně král a jeho věrní o síle 7. Bitva byla dohodnuta a já cítil šanci na dobrý výsledek. V tu chvíli přišel šok v zahrání bojové karty o síle 3 Alíkem. Šance se hned přesunula na stranu monarchie a následná bitva skončila velkým vítězstvím Karla I. Lord Generál ustoupil se zbytky své armády směrem k Londýnu, ze kterého jsem ihned povolal Cromwella, aby následně spojili své síly. Mezitím jsem měl vymyšleno, že obsadím s pomocí malé, ale rychle se pohybující armády celý Wals a dále vyšlu mály oddíl dobýt zpět Basing House, který pomocí karty událostí bez boje obsadil. První úkol dostal na starost „velmi ctižádostivý“ regionální generál Sir Edward Massey, druhý úkol měla vyřešit armáda pod velením doteď příliš nenápadného hraběte z Belfordu. Sir Massey se vydal přes prokletý Cardiff, který však už v té době nebyl pevností, ale obyčejnou nehlídanou oblastí a pokračoval v zabírání území přes Carmarthen do Cardigenu. Následně měl postupovat na sever až k Chesteru. Ještě předtím však protihráč zahrál svůj poslední velký trumf v podobě karty, která mě připravila o mé poslední dvě karty v ruce. Všechny zamýšlené operace se zastavily a já jen netrpělivě očekával, co se bude dít dál. Nakonec se ukázalo, že to byl opravdu poslední trumf, který měl Alík připravený a zbytek kola už byl s ohledem na předcházející vývoj nezajímavý.

Hru jsme následně ukončily, protože se čas opět nachýlil k půlnoci a Alík musel odejít na poslední metro. Byla to škoda, protože mě velice zajímalo, jak by celá hra dopadla. Opět jsme se během hry nevyvarovali prohřeškům proti pravidlům, nicméně už to byly jen ojedinělé chybičky. Nejasností v pravidlech už nebylo mnoho, snad jen u některých karet událostí si nejsme jistí. Do příště se však chci podívat na www.boardgamegeek.com a zjistit vše k naší úplné spokojenosti. Válečná štěstěna se tentokrát obracela z jedné strany na druhou, vždy ve chvíli, když to jedna či druhá strana nejvíc potřebovala. A takto má být, protože o to větší zábavu hra přinese.

Odehráno v: Praha (Okres: Praha)