This War of Mine: Desková hra

hodnoceno 490x (Seznam vlastníků)

Boj o život

Autor: Meeshab | 3 hodiny 40 minut | 2.3.2019 | 8

Hra: This War of Mine: Desková hra + This War of Mine: Příběhy města sutin

Hráči: Meeshab a 1 neregistrovaný

Válka je hrozná věc. Všichni jsme hledali kout, kde bychom mohli spočinout. Sešli jsme se tři. Tři lidé, kteří se navzájem neznají ve vybydleném činžáku plném sutin. Pavle, Anton a Emira. Partička chudáků, co trpí hlady a už jsou z toho všeho co se děje unavení.

Začali jsme s odklízením trosek a prohledáváním. Zatímco se Emira a Anton prohrabávali haldami nepořádku, Pavle se ze zbytků věcí, které našel, snažil sbít alespoň jednoduchou postel. Se soumrakem začal Anton propadat zoufalství. Nemáme dost vody pro všechny a i tu trochu co máme musíme po kapkách odevzdávat cizákům, jinak se nám nepovede dobře. Necháváme Antona na hlídce, ať se trochu vzpamatuje a Pavle s Emirou se vydávají na průzkum do školy. Moc toho bohužel nepřináší. Dnešní prohledávání se moc nedařilo. Ještě že jsme našli alespoň pálenku a tak si Emira mohla nad ránem přihnout a na chvilku tak zapomenout na utrpení, které tu spolu všichni prožíváme.

Dny plynou a my se snažíme přežít. To je teď nejdůležitější! Když někdo potřebuje, zpravidla mu podáme pomocnou ruku a doufáme, že se nám to vrátí. I když se nám podařilo postavit kamna a past na krysy, nemáme ani do jednoho co dát. Všichni jsou nemocní, nejhůř je na tom Anton. Když se jedné noci Pavle vydává do města sehnat obvazy, je napaden vojáky a podléhá svým zraněním. Jeho smrt si Anton tak vyčítá, že se nakonec rozhodne odejít z tohoto světa vlastní rukou. Z naší původní skupiny už zbývá jen zoufalá, nemocná a unavená Emira.

Naštěstí se kolem domu potloukají dva další ubožáci hledající přístřeší. Emira je ráda vezme pod svá křídla a podělí se s nimi o tu trošku věcí, co má v úkrytu. Nově příchozí Roman a Bruno jí za to slíbí svou ochranu. Vše se najednou obrací k lepšímu. Podařilo se nám zabednit všechny díry a dokonce (ale na to moc hrdí nejsme) získat ne příliš pěkným způsobem zbraně i s náboji. Ale je válka! Kdybychom si ty zbraně nevzali, kdo ví, jak by to bylo dopadlo. A teď ještě ke všemu udeřila v Pogorenu epidemie. Ještě že jsme zjistili, že v nedaleké nemocnici se dá sehnat dost léků pro všechny. V noci s sebou bereme všechno cenné a měníme to v nemocnici za jídlo a léky.

A další rána - vlna zločinnosti. Sužuje nás třeskutá zima. Konflikt trvá už příliš dlouho a i ten zbytek lidí, kteří se snažili slušně vyžít z té trošky, co si před válkou uškudlili, se musí snížit k loupení. Nemáme už skoro nic. Nemocnice už je zcela vybrakovaná a kromě umírajících trosek lidí tam nejde nic najít. Uchylujeme se proto v noci do posledního útočiště. Do kostela. Sem tedy teď v noci nosíme to, co se nám kde podařilo vyhrabat po koutech a měníme za léky, obvazy a jídlo. Už ať to skončí!

Konečně! Bylo vyhlášeno příměří. Teď už snad přežijeme. Chudák Emira je zraněná, nemocná a k smrti unavená, naštěstí se ale díky lékům, obvazům a lahvince něčeho ostřejšího stále drží na nohou a dožívá se konce války.  

Odehráno v: Brno (Okres: Brno-město)