Successors (4. edice)

hodnoceno 22x (Seznam vlastníků)

Quo Vadis, Domine?

Autor: George24 | 5 hodin 0 minut | 20.5.2022 | 1

Hra: Successors (4. edice)

Hráči: George24, kecalix a 2 neregistrovaní

Inu, já budu vládcem, a nebo ne?

Naše složení bylo v celku heterogenní, pro mě (zelený) to byla druhá hra, pro modrého též, u černého to byla již třetí zkouška a čtvrtá (žlutá) byla úplný nováček. Tedy většina z nás již měla nějaké zkušenosti, takže jsme jen na začátku rychle vysvětlili základní pravidla žluté a mohli s chutí hrát.

Startovní pozice:
Zelený (já) - Makedonie a Phyrigie
Modrý - Mikra Phyrigia a Kappadokia
Žlutá - Killikia a Egypt
Černý - Babylon a Media

Důléžité momenty, či přuběh hry jsem se snažil tučně zvýraznit.

Hraní:

I.věk - žlutá uchvatitel
Hra se vyvíjela na počátku celkem nevinně, ať se jedná o wargame, tak na začátku jsme všichni byli k sobě velmi vstřícný a dalo by se říci, že nic pro nikoho nebyl problém ("chceš tohle území... vem si ho... chceš projít, klidně projdi kámo"), takhle by se dal shrnout skoro celý první věk. Každý si zabíral nějaké území, vytyčil si sféru svého vlivu a každý si hleděl svýho. Až ke konci začla třenice mezi černým a modrým o jedno území (Arménie), ale opět se vše vyřešilo diplomatickou cestou (je to opravdu wargame?). Nicméně to vše bylo pomyslné ticho před bouří.

II. věk - zelený uchvatitel
V druhém věku bylo málem dohráno, jenže přišla bouře... Díky mírovému přístupu všech a řekněme dobrému spojenectví s modrým jsem měl v druhém tahu k vítezství tak blízko, že už jsem se viděl s vaříny na hlavě. Celkově jsem byl pánem Řecka (Hellas byl na dosah ruky), části západní Asie. Měl jsem nejsilnější loďstvo a stačilo počkat kolo a zabrat Hellas měl bych kýžených 23 bodů a byl by the end. V zásadě jsem to měl tak dobře naplánovaný, nikdo mě nemohl ani s armádou ohrozit, všichni byli daleko. Jasné vítězství jsme si říkal i všichni už byli smířeni, že mě nemohou zastavit, jenže ouhle, vyšší síla zasáhla. Žlutá neměla kartu k zahrání (držela červené karty) a tak měnila jednu červenou za jednu z balíku a co čert nechtěl vytáhla si kartu "Svoboda Řekům" a sebrala mi jasné vítězství. Jenže to mě nepoložilo, pořád všichni byli daleko a já se pevně svíral Řecko, takže stačilo zase počkat jedno kolo a byl bych vládcem celého impéria. Ve vzduchu jsem cítil, že brzo přijde bouře, ale pořád jsem měl čas. Jenže osud zase zasáhl a tentokrát černý měnil kartu a vytáhl "Nepokoje se šíří" a opět jsem neměl kontrolu nad Řeckem (Hellas). Dvě rány osudu byly kruté, ale pořád všichni byli daleko, i když už se černý a žlutá začli pomalu přibližovat k mým hranicím, ale já věděl, že mohu ještě vyhrát. Modrý mezitím využil toho, že si ho nikdo moc nevšímá a začal pomalu krást území žluté v Egyptě. Nikomu to nevadilo, trnem v oku jsem byl já. Díky oslabení žluté modrým v Egyptě jsem měl velkou dominanci na moři. Opět jsem byl na tahu a vše si připravil na vítězství, žoldáky jsem vybil a k upevnění moci mi zase stačilo jedno kolo. Připravil jsem vojsko jednoho generála ve Phyrigii na velkou ofenzivu žluté, u které jsem věděl, že tohle kolo si pro mě půjde. Nicméně jsem se žluté neobával, její armáda byla lehce méně početná, než ta má a navíc druhý generál již běžel na pomoct prvnímu. Čeho jsem se víc obával byla armáda černého, která měla ve výzbroji i mocné slony. Přišla bitva od žluté. Ale mému hrdinnému generálovi se podařilo bitvě vyhnout, aby počkal na příjezd posil druhého generála. Poté černý dorazil k mým hranicím a já věděl, že v příštím tahu bude zle. Modrý mezitím ovládl Egypt a začal přesouvat  do Palestiny a Fénicie. Opět jsem byl na tahu, díky tomu, že jsem se vyhnul bitvě jsem mohl zkonsolidovat obě armády a do jedné mocné a vyrazil jsem si vyřídit účet s drzou žlutou. Mocná moje armáda se na ní valila a jí se nepodařilo vyhnout se bitvě a proto přišla pomsta za její drzost vpádu do mého území. Žoldáky jsem pobyl v Řecku a opět jsem čekal na vítězství. Jenže pak přišla třetí rána osudu. Žlutá byla na tahu a  vytáhla kartu "Diplomacie" a opět mi sebrala připravenou kontrolu nad Hellas a já byl zas o krok dál k vítězství (musím říct, že v tenhle moment už začla ve mně pomalu vřít krev, protože jsem si říkal, že po třetí to není možný). Jenže měl jsem ještě jeden trumf v ruce. Na řadu přišel černý který překočil hranici Phyrigie a došlo k epické bitvě, kde nakonec s přízni osudu (kostky) a silou slonů moje mocná armáda skončila. Vypadalo to na konec mého epického dobrodružství. Vlastně si to i všichni mysleli, nic nenasvědčovalo, že bych tohle už mohl nějak zvrátit a já jejich názor jen podpořil. Proto černý trochu podcenil situaci a neodebral mi hned kontrolu nad Phyrigii. Jenže já měl pořád ještě poslední trumf v ruce. Modrý opět zabíral pole (kontrétně žluté - Palestina a Fénicie) a přišel na mě tah. Byl to poslední tah v druhém věku. A já se vší pompou a naivně nepoučen z předchozích událostí jsem ohlásil kartu "Diplomacie" kdy bych konečně ovládl Hellas a dostal svých kýžených 23bodů a stal se vládcem. Jenže ouhle... co se zas nestalo, opět osud zasáhl žlutá mi zrušila moji událost a mé naděje na vítězství byly pohřbené hluboko pod zem. V tu chvíli hlavně černý děkoval žluté, že zachránila hru a já jí v duchu proklínal. Situace po tomto tahu vypadala následovně: nejblíž k vítězství se teď blížil černý, který s mocnými slony pochodoval do Pelly pohřbít  Alexadrovo tělo a vyhrát na legitimitu a pak modrý, který se snažil ovládnout co nejrychleji, co nejvíc území a vyhrát na vítězství. Já s žlutou jsme tahali v tento moment za kratší konec. Černý mezitím dostal skoro před branami Pelly, kde čekala poslední linie obrany mé armády, která dobývala Řecko. Bitvu jsem očekaval, a proto jsem se na ní připravoval, navíc černý utrpěl ztráty při boji se mnou a když bylo jasné, o co černému jde, tak žlutá začla znepřijemňovat jeho postup. A přišla bitva o Pellas, armády na pláních Pellas se střetli a všichni očekávali jasné vítěžství černého. Jenže nepřízeň osudu se obrátila a mě padly skvělé kostky a černý měl měl pořádnou porci smůly, a proto to skončilo remízou. Přišel druhý pokus a opět moje hrdinná armáda asi požehnaná Diem opět měla štěstí v kostkách a dokázala remizovat s černým. To už černý si stěžoval na nepřízeň osudu (ano to znám). Konec kola byl koncem věku, který byl absolutně šilený a na konci přinesl naději modrému na vítěství.

III.věk - uchvatitel modrý
V třetí věk na nás přichystal duel dvou hráčů čeného, který potřeboval porazit mou armádu a pohřbít Alexandrovo tělo a vyhrát na legitimitu a modrého, který musel ovládnout poslední dvě území a vyhrát na body. V mé říši zavládl chaos a cesta k vítězství už byla vzdálená, žlutá byla taky nahrána a její uzemí se zmenšilo na malé části v moři a v Asii a cípu Afriky, díky modrému. Nicméně žlutá začínala a černého nechala jako posledního, který se chystal na poslední epickou bitvu o Pellas, kdy by už pravděpodobně vyhrál (i když známe vyšší síly). Já se žlutou jsem odehráli v celku normální tahy, kdy jsme se snažili obnovit síly a slávu (i když už bez šance na výhru). Poté přišel na řadu modrý hráč. Modrý, který hrál ve finále nejvíc "nejmírulovněji" nám v jeho tahu ukázal jeho skrytou sílu a dokázal získat dvě poslední uzemí, který potřeboval k vítězství a uzavřel tento epický zážitek.

Heil modrému, sláva modrému!

Resumé:
Snažil jsem se to popsat z mé strany a jak jsem to vnímal. Musím říct, že tato hra je těžší na pravidla a věřím, že některé věci jsem asi nehráli jak měli, ale ten zážitek co přináší, je opravdu epický. Ty příběhy, co dokáže odvyprávět budou ve vás ještě dlouho rezonovat. Nezbývá než jen všem doporučit dát týhle hře čas, protože to stojí za to. 

PS: Ta nepřízeň osudu umí být někdy fakt šílená :)

Všem děkuji za přečtení a doufám, že máte podobné zážitky, nebo Vás to přiměje k zahrání.

POZN.: Odehráno v Budějckém deskoherním klubu DEKL

Odehráno v: České Budějovice (Okres: České Budějovice)