Dojmy
SWOT je lehčí oddechová atmosférická hra. Podíl náhody určitě hraje roli, ale většina náhodných prvků se dá ale různými způsoby modifikovat. Hráči se sami rozhodují, do čeho se chtějí ve svých kolech pustit a u valné většiny akcí a setkání jim hra předem napovídá, nač se mají připravit.
Řekl bych, že se FFG drží stejného trendu mechanik svých dalších her, takže je tu určitá podobnost s Fallout nebo Arkham Horror 3rd ed.
"Hluchá kola" se stávají minimálně a často v prvních seznamovacích hrách, kdy hráči chtějí dělat od všeho něco, ale dohromady nic pořádně a hra jim tak nějak uteče. Obvyklejší je opačný problém, kdy mám spoustu dobrých možností.
I když texty na kartách nejsou příliš obsáhlé, baví mě ty příběhy, které hra vytváří, a vlastně mi ani nejde o to, kdo hru vyhraje.
Jedním negativem je obsah základní krabice. Teoreticky je karet dost, ale když se rozloží do jednotlivých balíčků, již po třetí hře se začnou opakovat. Chtělo by to brzy nějaké rozšíření. Druhým negativem je fakt, že i přes to všechno, co jsem uváděl na začátku, velmi soupeřivým hráčům nemusí kostky a náhodná setkání úplně vonět...

Moje dojmy
Mám za sebou čtyři hry, vždy ve dvou hráčích a musím říct, že s každou další odehranou hrou postupně mizí počáteční nadšení. A to ze čtyř důvodů.

1. Slabé téma

V první hře jsem hrál za Hana Sola proti Landovi, povedlo se mi získat Milennium Falcon, do posádky Chewieho a plnil jsem Zatykač na Greeda, který se navíc nacházel na Tatooine. V tu chvíli jsem si říkal, jak úžasně tematická ta hra je. Jenže kromě Boby Fetta a Jyn Erso jsem zbylé čtyři postavy neznal, stejně tak jsem znal všehovšudy dvě lodě (Milennium Falcon a Slave I), a kontakty mi až na pár výjimek taky nic neříkaly. A to jsem všechny filmy z původní šestidílné ságy viděl aspoň desetkrát a nové zhruba třikrát. Krom toho jsem hrál několik počítačových her a přečetl zhruba 40 komiksů. Tématu nepomáhají ani příběhové texty, kterých je zoufale málo a jsou v podstatě o ničem. Jen stručné zadání, které tam ale je spíš jen proto, aby se neřeklo.

2. Mizerný vizuál

Kterého s prominutím idiota napadlo dát doprostřed karty velký symbol na prázdném poli a naproti tomu udělat miniaturní tematický obrázek do rohu a vedle něj text, který je tak malým písmem, že za horších světelných podmínek si musíte vzít kartu do ruky, jinak nemáte šanci ho přečíst. Velké a moc hezké obrázky jsou pouze na velkých kartách lodí a na kartách postav. Ale většina karet je hlavně přeplněná textem, který ale bohužel stejně atmosféru moc nepřidá. Navíc si myslím, že víc než kartonové postavy v podstavcích by hře slušely nějaké plastové lodě. Takhle to spíš vypadá jako nějaká verze Arkham Horroru na podivné mapě.

3. Karet je málo

Dobrá, tohle nejspíš vyřeší rozšíření. Jenže já píšu dojmy na základní hru, která sama o sobě stojí zhruba 1500 Kč, což není zrovna málo. Karet nákladu je kupříkladu pouze 10 (z toho 1 modifikace), takže v každé hře se nám balíček protočil v podstatě dvakrát. Modifikací je pouze 15 a když si představíte, že na konci hry jsme většinou oba měli dvě modifikace a dvě vylepšení, tak vám z toho výjde, že ve více hráčích už jsou na stole skoro všechny karty. Podobné to bylo i s kontakty. Těch je sice 22, což se může zdát jako slušné číslo, ale už ve třetí hře jsme skoro přesně věděli, co který kontakt dělá a ve čtvrté hře jsme u některých už ani nevytahovali z balíčku karty. Po nějakých deseti hrách (pokud se na ně dostaneme) už nejspíš pouze otočíme žeton kontaktu a vyhodnotíme ho z hlavy. Ano, je pravda, že nějaké modifikace, náklady atd. se dají nalézt i na kartách střetnutí, ale nikde nemáte psáno, že budete mít štěstí a narazíte na ně. A tím se dostávám k poslední a zdaleka největší výhradě.

4. Ta hra je skoro celá pouze o štěstí

Může se vám snadno stát, že budete hrát na bounty huntera a celou hru budete nacházet vaší kořist na jednom konci mapy a doručit ji budete muset na druhý konec. To samé náklad. Dobrá, tak si naložím ilegální náklad a vypravím se na druhý konec mapy za Zatykačem a náklad cestou doručím. Až dorazím na místo určení, hodím si kostkou abych zjistil, že náklad se nepodařilo doručit a moje oběť v dalším tahu při zatýkání hodila na třech kostkách tři úspěchy, zatímco já na pěti kostkách pouze dva. Tudíž se musím vyléčit, znovu se pokusím o zatčení a pokud se mi povede, tak cestou zpátky zkusím znovu doručit ilegální náklad. Jenže pokud má váš soupeř štěstí, tak se mu za stejnou dobu může stát, že najde ilegální náklad, který doručí na sousední planetě, tam si vezme Zatykač, otočí žeton kontaktu a Zatykač rovnou splní, to celé během dvou tahů, zatímco druhý hráč na to samé spotřebuje nějakých šest sedm tahů. Ještě víc o štěstí je plnění Zakázek. Ano vy sice můžete díky posádce vaše šance zvýšit, ale když vám třikrát padne neúspěch, tak jste většinou mrtvý a Zakázka nesplněná a vy s tím neuděláte skoro nic. Prostě pokud se vám otáčí karty, které se plní na druhém konci mapy a navíc vám k tomu nepadají kostky, tak s tou hrou moc neuděláte.

Navzdory veškeré kritice jsem se u hry docela bavil. Navíc je rychlé nachystaná a má příjemnou herní dobu (ve dvou hráčích zhruba 75-90 minut). Jenže je to všechno strašně závislé na náhodě. Co se týče pick up & deliver her, tak si raději zahraju Istanbul, kde mám alespoň většinu věcí pod kontrolou a navíc v ní vidím téma orientálního bazaru víc, než vidím téma Star Wars ve Vnějším okraji.

---
Zarytý odpůrce figurek, který zastává názor, že hromada plastu ze špatné hry dobrou hru nikdy neudělá.

Bál jsem se toho, poněvač kolem toho bylo hodně toxickejch výlevů. Vůbec nechápu proč. Má to odpich, s náhodou se dá pracovat, je tam, ale není to na ní postavený, je tam několik mechanik a funguje to. Dokonce to má i určitej příběh, kterej se ale tvoří během hry, což preferuju.

Překlad BF není zdaleka tak příšernej jako v jinejch hrách, jsou tam termíny na který nejsem zvyklej (“Povstalci”) a na některejch kartách chyběj věty, ale to je ok.

Karty věciček a zakázek jsou prodivně graficky zpracovaný, pěknej ilustrační obrázek je zmenšenej na minimum a ikona pohybu hlídek zabírá cca 50% karty. To je debilita, ale den mi to nezkazí.

Hrál jsem to dvakrát bez rozšíření, ve třech a ve dvou a bavil jsem se skvěle, i když kostky byly naproto proti mně (především proto, že jsem to hrál blbě). 

Za mě kompetitivní Eldritch Horror, takže odpadá domluva ohledně kooperace, ale dá se trochu kšeftit. Za mě spokojenost, píše to hezký příběh, pak musí dělat hráči jen atmosféru a bomba. Ke hře přibrat, krom dobrých přátel, preclíky a pivo a o zábavu postaráno.