Senji - obrázek

Hru mám Hru chci
Hodnocení:
Počet hráčů: 3 - 6
Doporučený věk: od 12 let
Herní doba: 90 min
Herní svět: Středověk
Herní kategorie: desková hra, strategická, intriky, válečná, diplomacie
Čeština: není
Vydavatelé: Asmodée Editions
Autoři: Bruno Cathala
Serge Laget
Rok vydání: 2008
Sdílej: Facebook

recenze hry

Autor: Venca81 | 3.9.2012 | 2

Úvod

 

Hra Senji se odehrává ve feudálním Japonsku a představuje boj rodinných klanů o úřad šóguna. Hra je pro 3-6 hráčů, kteří se především díky obratné diplomacii snaží jako první získat 60 bodů cti. Ke splnění tohoto úkolu budete jistě potřebovat spojenectví s nejbližším přítelem, ale také musíte být připraveni kdykoliv tyto spojenectví zrušit a pro vítězství je i zradit.

 

 

Komponenty hry

Hra Senji je dodávána v krásně malované krabici velikosti Smallworldu nebo Nexus Ops. Vnitřní uspořádání je na jedničku, všechny komponenty a karty mají své místo a nikde nic neplave. Hra obsahuje mapu, pravidla, šest nápovědních karet, plastové figurky samurajů a hradů, kartonové žetony armád a akcí, 9 kostek osudu, přesýpací hodiny a karty. Ty jsou rozděleny na Hanafuda karty (něco jako zboží), karty samurajů a diplomatické karty, které budete asi držet v ruce nejčastěji.

Mapa je velikosti 79x53 cm a na první pohled působí poměrně stroze a jednoduše. Vše je ale podřízeno přehlednosti, protože v této hře nejde o to se kochat krásnými japonskými panoramaty, ale půjde zde hlavně o domlouvání spojenectví a následné zrady. Mapa tedy působí jednoduše, ale dle mého názoru je velmi přehledná a to je v této hře nejdůležitější.

Plastové figurky samurajů rozhodně neurazí, všechny jsou stejné, liší se jen symbolem na vlajce, který znázorňuje první písmeno samurajova jména. Plastové hrady nejsou kdovíjak krásné, navíc jsou v pastelových barvách, což bylo opět zvoleno pro přehlednost. Větišnu času hraní totiž budete trávit pár kroků od mapy, kde se budete s protihráčem domlouvat na spojenectví či zradách, takže jedním pohledem na pár metrů vzdálenou mapu si můžete rychle ověřit aktuální dění. Není třeba se tedy nad mapou sklánět a studovat nejmenší detaily. K tomu také slouží nápovědní karta hráče, která má na zadní straně zobrazenou zmenšenou mapku, takže můžete svému spojenci popsat plán útoku na jiného hráče bez toho, aby jste tak museli učinit nad velkou mapou a protihráči odhalili vaše plány.

Diplomatické karty, které se dělí na vojenskou podporu, ekonomickou podporu a členy rodiny, jsou přehledné, já osobně bych ovšem uvítal, kdyby se jednotlivé druhy od sebe více lišily. Po čase se vám budou v ruce docela plést a nebudete schopni rychle najít ten druh karty, který zrovna potřebujete. Hanafuda karty, tedy karty zboží, jsou ovšem krokem úplně vedle. Tyto karty slouží k bodování, když utvoříte určité kombinace, tak za ně získáváte body cti. Jsou sice v několika barvách, ale jsou si hodně podobné, liší se od sebe jen nevýraznou kresbou uprostřed a malou ikonkou v rohu pod číslem, které je úplně zbytečné a k ničemu neslouží (snad jsem to tak z pravidel vyčetl správně). Z těch několika her, co jsme hráli, jsem cítil z ostatních spoluhráčů nechuť tyto karty hrát, sbírat a bodovat s nimi. Je v nich opravdu zmatek. 

Jak tedy hodnotím komponenty hry? Krása a dojem byly nahrazeny účelností a přehledností. Pro hráče, kteří milují nádherně malované mapy to bude asi trochu zklamání, ale myslím že zde bylo zvoleno velmi dobře.

 

Příprava hry

Každý hráč obdrží plastové hrady ve své barvě, kulaté žetony armád, nápovědní kartu, z náhodně vytažených tří karet samurajů si jednoho vybere a dle jeho hodnoty umístí žeton svého rodu na počítadlo bodů cti. Hráč s nejvíce body vyjmenovává jednotlivé provincie a ostatní hráči do nich umisťují své počáteční armády. Už zde záleží, jak své síly rozvrhnete a kam své vojska budete soustředit. 

 

Průběh hry

Senji se hraje na kola a jejich počet není omezen. Končí se, jakmile jeden z hráčů dosáhne 60 nebo více bodů cti. Tyto body získáváte za vojenství (čím větší bitva vybojována, tím více cti získáno), za ekonomiku (sbírání Hanafuda karet a jejich následné sestavování do kombinací vzdáleně připomínajícího poker) a za diplomacii, když se vám podaří získat obratným vyjednáváním od ostatních hráčů jejich diplomatické karty. Čest můžete také ztratit, když vám soupeři popraví vašeho člena rodiny.

Každé kolo se dělí do pěti fází:

1. uvítání císaře

2. zimní fáze (diplomacie)

3. jarní fáze (plánování rozkazů)

4. letní fáze (vyhodnocení rozkazů)

5. podzimní fáze (obchod/nábor/čest = zisk bodů cti)

 

Uvítání císaře - hráč, který má nejvíce bodů cti, se stává hostitelem císaře. To přináší hodně výhod, tento hráč rozhoduje v letní fázi o tom, v jakém pořadí se budou vyhodnocovat rozkazy v konkrétních provinciích a v podzimní fázi rozhodne o pořadí hráčů, jak budou za sebou hrát. Hostitel císaře navíc dostane přesýpací hodiny a v zimní fázi za ně bude zodpovídat. Tato fáze zabere nejméně času, je to vlastně jen určení vedoucího hráče a předání hodin.

 

Zimní fáze - tato fáze hry je asi nejdůležitější z celé hry. Délku zimní fáze omezují přesýpací hodiny, které odsýpají asi 4 a půl minuty. V praxi to vypadá tak, že všichni hráči vstanou od stolu a dohadují se ve skupinkách, dvojicích nebo trojicích na dalším postupu ve hře. K tomu jim mají pomoci diplomatické karty. Karty vojenské pomoci se hodí vašim spojencům do bitev, díky nim mohou získat v bitvách vyšší sílu. Karty hospodářské pomoci zase mohou využít v podzimní fázi a získat tak od vás další hanafuda karty. Slouží tedy něco jako úpis. A nakonec jsou zde karty rodinných příslušníků, které jsou závazným projevem spojenectví a dohody o neútočení. Pokud si tedy s některým spoluhráčem slíbíte, že na sebe nezaútočíte, můžete si vyměnit navzájem kartu rodinného příslušníka. Když pak takového spoluhráče zradíte a zaútočíte na něj, ten vám za tento hanebný čin člena rodiny popraví, získá počet bodů cti uvedený na kartě a vy přijdete o dvojnásobek této cti. Celý vtip je ovšem v tom, že můžete měnit mezi sebou diplomatické karty včetně členů rodin jiných hráčů. Takže to může vypadat třeba tak, že si vezmete bokem modrého hráče, domluvíte se na neútočení, vyměníte si členy rodiny a ještě ho přesvědčíte, aby zaútočil na červeného hráče. K tomu mu přidáte kartu vojenské podpory. Jenže pak půjdete za červeným hráčem a řeknete mu, že to vypadá, že modrý na něj zaútočí, že mu můžete dát člena rodiny modrého hráče, ale že za to chcete menší úplatu, co takhle hospodářskou pomoc...? Možností je opravdu hodně a zákulisním taktikám a zradám je vstup povolen. 

Osobně si myslím, že tři druhy diplomatických karet jsou málo, této hře by slušel ještě jeden nebo dva druhy diplomacie. Zimní fáze je ukončena, jakmile přesýpací hodiny odsypou poslední zrnko písku.

 

Jarní fáze - nyní se všichni vrátí k mapě a umístí tajně do každé ze svých ovládaných provincií jeden žeton rozkazu lícovou stranou dolů. Rozkazů jsou tři druhy: PRODUKCE, díky které získáte hanafuda karty. NÁBOR dvou nových jednotek a nakonec POHYB, díky kterému se můžete se svými armádami pohybovat do sousedních oblastí a vyvolávat tak boj. Tato fáze je opět rychlá, většinou hráči drží tři až pět provincií, položení žetonů je tak vyřešeno raz dva.

 

Letní fáze - vyhodnocení rozkazů. Hráč, který je hostitelem císaře nyní bude rozhodovat o tom, v jakém pořadí bodou které provincie vykonávat své rozkazy. Toto je velmi mocné, takže v diplomatické fázi se někteří hráči pokusí za mírný úplatek získat přízeň tohoto hráče a tak hrát své rozkazy dříve než ostatní. Každá provincie tedy vyhodnocuje rozkaz zvlášť, jakmile jej provede, hostitel císaře určí další. Nejzajímavější rozkaz je samozřejmě přesun vojsk, který často vede k boji. Jakmile přesune jeden hráč své vojenské jednotky do soupeřovy provincie, nastává bitva. Každý hráč získá jeden bojový bod za každou jednotku v bitvě, pokud se bitvy účastní i samuraj, přiloží se k němu jedna kostka otočená symbolem rodu, za který bojuje, nahoru. Pak se hodí se všemi zbývajícími kostkami osudu a za každý znak vašeho rodu si připočítáte další bojový bod. Nyní hráči tajně mohou využít diplomatické karty vojenské pomoci, které získali od svých spojenců, díky nimž mohou získat další bojové body. Záleží na tom, kolik symbolů spojenecké rodiny padlo na kostkách. Bitvy jsou velmi napínavé a nikdy nevíte, jakou vojenskou pomoc protihráč drží na ruce. Samurajové vám ve hře mohou přinést určité výhody, ať už v bitvách, v zisku zboží z provinciích nebo v podzimní fázi při bodování hanafuda karet. Samurajové do hry přinášejí zajímavý prvek odlišnosti jednotlivých frakcí a já osobně je velmi vítám.

Letní fáze je velmi napínavá a odhalují se zde postupně spojenectví mezi jednotlivými hráči, není nouze o překvapení a zrady. 

 

Podzimní fáze - asi nejméně oblíbená a pravidlově ne moc dobře zvládnutá fáze. Nyní mohou hráči vyhodnotit své hanafuda karty, mohou najímat nové samuraje nebo vyložit rodinné příslušníky jiných klanů jako rukojmí. V této fázi se nejčastěji rozhodne o vítězi, který získá dostatečný počet bodů pro vítězství. Podle mého názoru nemá podzimní fáze tu správnou atmosféru a vždy hráče vytrhne z diplomatických a strategických myšlenek. Myslím si, že za to mohou nezvládnuté hanafuda karty, které spíš hráče matou a musí nad nimi velmi přemýšlet a soustředit se, co vlastně znamenají. Věřím, že tento prvek by mohl být zvládnutý lépe.

 

Závěr

I když je hra určena pro 3-6 hráčů, vždy jsme ji hráli jen v plném počtu a nedovedu si představit jí hrát v nižším počtu hráčů. Při hře v méně než šesti lidech jsou některé provincie na mapě nedostupné a diplomatické karty, se kterými nikdo nehraje, se draží. Už to mě docela odrazuje a rozhodně tuto hru netoužím ani v jiném počtu než v šesti zkoušet. Ale třeba někdy změním názor.

Hra nemusí sednout úplně každému. V zimní fázi diplomacie musíte mít být aktivní, obcházet jednotlivé protihráče a domlouvat se s nimi. Musíte taktizovat, blafovat, přesvědčovat ostatní, aby hráli tak, jak chcete vy. To vyžaduje nároky na vaše přesvědčovací schopnosti, charisma a sebevědomí. Někteří hráči u této fáze jen seděli u mapy a čekali, zda k nim někdo přijde a něco navrhne. Musíte být naopak stále aktivní.

Hra se mi velmi líbí, ovšem sehnat ve svém okolí šest lidí, kteří budou mít diplomatické schopnosti, je docela náročné. Navíc je hra náročná na prostor, protože se mnohokrát chcete s někým domluvit tajně, a tak se musíte od stolu a ostatních dostatečně vzdálit.

Jako klady bych vyzdvihl výbornou diplomatickou fázi a hráči, které bude bavit, si jí opravdu užijí. Nechybí napětí ať už ve fázi vyhodnocování rozkazů nebo v bitvách. Hra má taky výbornou atmosféru. Jako zápory bych zmínil podzimní fázi, která naopak na chvíli tu atmosféru naruší a nepovedené hanafuda karty. Dále hra není určitě pro každého a pokud si jí chcete pořídit, určitě si ověřte, zda máte ve svém herním okolí lidi, které by mohla bavit. Hra působí stroze a jednoduše, není kdovíjak krásná, ale to je dle mého názoru plus.

Sdílet s přáteli:

Komentáře

Karty hanafuda
Hru jsem hrál ve 4, 5 a 6 hráčích, celkem čtyřikrát. Na nějaké "velké" zhodnocení to rozhodně není dost, musím se ale přiznat, že s kartami hanafuda jsem měl trochu problém. Nešlo ani tak o jejich grafickou podobu. Ta se mi celkem líbí a nemám potíže při rozlišování zvířat, rostlin (stromů), sluncí a stužek; barvy a čísla mají svou roli (série stejných barev/symbolů nebo různých čísel). Šlo spíš o jejich celkovou přítomnost ve hře.

Odevzdávané sady (zvláště ty lépe bodované) totiž výrazným způsobem posunují daného hráče kupředu na stupnici bodů cti, a to, dle mého názoru, o dost intenzivněji než v případě ostatních dostupných možností (odevzdávání sérií diplomatických karet – 10 bodů (ale jak často se vám to povede?), verbování samurajů (dle mé zkušenosti maximálně 1–2 za hru, „startovního“ nepočítaje), vykládání či popravování rukojmích (spíš jako doplněk) a boj – útočník si „riskováním“ vpádu do cizí provincie zaslouží dvakrát tolik bodů cti, kolik jednotek je dohromady zničeno, obránce se musí spokojit jen s celkovým součtem jednotek).

Pro mě hlavní problém spočíval v tom, že se pokaždé našel někdo, kdo s bezpečnými hranicemi (jakkoli je pojem „bezpečný“ v této hře poněkud relativní) jen sbíral karty hanafuda a bez dalšího „snažení“ hru nakonec vyhrál – prostě zcela prozaicky „kempoval“. Hádám, že šlo do značné míry o výsledek toho, že jsme se navzájem dostatečně nehlídali, ale znáte to, pokaždé si nemůžete dovolit zaútočit jen proto, „aby to ten druhý nevyhrál“. Přemýšlel jsem, že by se celá situace dala vyřešit omezením počtu kombinací, které může hráč v jednom roce odevzdat, hru by to ale možná zbytečně podvázalo.

Musím na rovinu říct, že mám rozhodně pocit, že Senjiho se budu muset ještě nějaký ten čas učit. Tahle hra není (jen) o válčení (i když body za pobité armády jsou jedním ze zásadních způsobů jak dosáhnout postupu na počítadle bodů cti). Ten, kdo má nejvíc provincií, nemusí být nutně vítězem. Období diplomacie je skvělá věc (zvlášť když hrajete s někým, kdo nemá problém s komunikací) a doporučuji prodloužit fázi jednání na dvě otočení přesýpacích hodin (hru to sice protáhne, můžete si být ale jistí, že vyjednáte to, co chcete). V 6 hráčích se mi zdála jako vůbec nejoptimálnější (spousta dohadování, spousta možností k útoku), při 4 a 5 hráčích (o 1–2 hráče méně zábavy) jsme například ve fázi diplomacie (tlačí vás čas) neustále zapomínali dražit vyložené karty nehrajících hráčů.

Závěrem zbývá jen dodat, že doufám, že i „problém“ s hanafudami se nakonec vyřeší a Senji pro mě zůstane hrou, kterou si zahraju rád a s chutí. Mimochodem, herní zážitek o dost vylepší, pokud si namalujete samuraje a hrady:-)

22.10.2012 14:42:40

.,.
tak-tak, jedinecna a hodne zvlastna hra. V 6 hracoch jedine, idealne skusni prařmeni:)

12.9.2016 22:03:51

Vybíráme z Bazaru

Pradub
Pradub
Akt. cena: 900 Kč
Končí za: 2 dny

Offcanvas