Sagrada

hodnoceno 279x (Seznam vlastníků)

Vitráže jak v Barceloně

Autor: phex | 21.1.2021 | 5

Pro rodinné hraní (ne s dětmi) jsem před pár lety hledal nějakou abstraktní hru. Do mého užšího výběru se nakonec dostala Sagrada a Azul. Nakonec jsem se rozhodl pořídit Sagradu – primárními důvody byly malá míra konfliktu mezi hráči, zábava plynoucí z tvorby vlastního díla a též vizuální stránka hry. Dané charakteristiky hry jsem považoval za plus, zejména pro zúčastněné dámy.

Nyní po desítkách odehraných her buď v počtu dvou, nebo čtyř hráčů si dovolím podělit se o své dojmy. Recenze tady na Zatrolených hrách tu přes vysoký počet hodnocení hry zatím, pro mě překvapivě, chyběla. Kdo se nechce zdržovat rozšířeným popisem herních mechanik nechť prosím rovnou přeskočí na Co při hraní může pomoci?

Hra Sagrada má velmi jednoduchá pravidla, přehledně shrnutá na čtyři stránky formátu A4. Nově příchozímu je vysvětlíte v řádu jednotek minut a hry se může účastnit kdokoliv. Jinými slovy, neznalost hry, nebo nedostatečná zkušenost s ní, nejsou zásadním limitujícím faktorem. Čas nutný k odehrání jedné partie je závislý na počtu hráčů a pohybuje se mezi 20 a 60 minutami. Hra je určena 1–4 hráčům ve věku od osmi let.

O co ve hře jde?

Libreto hry je poměrně jednoduché. Ujímáte se role mistra skláře, který tvoří vitráže do oken stále ještě nedostavěného moderního megachrámu Sagrada Família v Barceloně. Hrací deska každého z hráčů má opravdu tvar těchto oken a kdo byl na místě, může potvrdit, že v tomto se herní materiál blíží realitě.

Vaším úkolem je dle zvolené karty vzoru vitráže na hrací desku (tvořenou sítí polí 5 × 4) postupně umísťovat různě barevné šestistěnné kostky (představující jednotlivá sklíčka) tak, že spolu nebudou sousedit kostky stejné barvy nebo hodnoty. Zároveň má každý ze vzorů unikátní podmínky, omezující kam že to můžete kterou kostku dát. Kdo po konečném sčítání sesbírá nejvíce bodů, stává se vítězem.

Za co je možné získat body?

Na počátku hry si všichni hráči nejprve vylosují kartu osobního úkolu. Ta říká, že kostky vámi vylosované barvy vám na konci hry přinesou tolik bodů jako součet hodnot kostek dané barvy na vaší hrací desce. Karet osobních úkolů je celkem 5, stejně jako barev kostek (modrá, žlutá, zelená, červená, fialová). Vaši kartu osobního úkolu vaši protihráči neznají a vy neznáte jejich. Druhou možnost jak bodovat, představují karty společných úkolů. Těch je celkově 10 a pro každou hru se vylosují tři společné úkoly, které mohou plnit všichni hráči. V těchto úkolech jde např. o to, aby vaše sloupce na herním plánu byly tvořeny pouze různě barevnými kostkami, nebo o to, abyste na váš plán umístili co nejvíce dvojic s hodnotou 5 a 6.

Do hry jsou také po vylosování veřejně umístěny tři karty nářadí (z možných 12). Ty slouží pro „opravu“ vaší vitráže. Pokud se vám např. nehodí hodnota na dané kostce, můžete ji po využití příslušného nářadí přehodit, jiná karta nářadí zase umožňuje umístit např. kostku modré barvy na pole pro kostku zelenou atd. Za každou takto využitou kartu řemeslníka musíte zaplatit v podobě odevzdání žetonů „řemeslníků“, které dostává každý hráč na počátku hry. Počet řemeslníků se odvíjí od obtížnosti zvoleného vzoru a pohybuje se od tří do šesti řemeslníků. Za každý žeton řemeslníka, který při hře nevyužijete, máte na konci jeden plusový bod.

Body můžete ovšem i ztrácet. Kdo při závěrečném bodování nemá celou vitráž zaplněnou, odečte si za každé volné místo na hracím plánu po jednom bodu.

Jak probíhá samotné hraní?

Nejprve si vybere každý hráč kartu osobního úkolu, poté si každý hráč vylosuje dvě karty vzoru vitráže. Ty jsou oboustranné a vy si zvolíte, kterou ze čtyř možných vitráží tedy budete tvořit. Poté se vyloží karty veřejných úkolů a karty řemeslníků. Následně první hráč naslepo zaloví v pytlíků s 90 kostkami (18 od každé z pěti barev) a hodí je na stůl. Počet vylosovaných kostek je roven počtu hráčů × 2 + 1 kostka (při hře dvou hráčů je tedy rozhozeno 5 kostek). Tyto kostky tvoří nabídku. První hráč si jednu kostku vybere (draftuje) a umístí na svůj herní plán. Potom přichází na řadu druhý atd. Když ale dojde řada na posledního hráče, ten si vybere kostky dvě a draft se vrací opačným směrem, tedy poslední kostku daného kola si bere začínající hráč, který kostky rozhazoval. Každý hráč tedy má šanci v daném kole umístit dvě kostky. Na stole tak po každém kole vždy zbude alespoň jedna kostka, ta se umístí na počítadlo kol. V případě, že žádnou kostku z nabídky nelze umístit na váš herní plán, můžete využít kartu nářadí nebo kostku nevzít. Využití karty nářadí stojí jeden žeton řemeslníka, pokud ovšem dané nářadí již někdo použil před vámi (tedy leží-li na kartě žeton řemeslníka) musíte za použití nářadí zaplati řemeslníky dva. Kol se odehraje celkem 10.

Co při hraní může pomoci?

Hra Sagrada vyžaduje kombinační myšlení vzdáleně podobné sudoku. Jde o to optimalizovat umísťování kostek tak, aby bylo možné kostky přikládat i v pozdějších kolech při plnění bodovaných úkolů. Dá se říct, že každý ze zúčastněných hráčů tak řeší určitý individuální hlavolam. Je to hra s malým prvkem interakce. Možná trochu překvapivě je interakce silnější v nižším počtu hráčů. Je to proto, že ve dvou máte dost času omrknout i soupeřův vzor a pokud vidíte, že potřebuje např. nutně kostku s hodnotou „4“, prostě se mu je snažíte vybrat. Svinit takto ale třem protihráčům už by znamenalo, že si znemožníte sami zvítězit. Interakci je možné zvýšit zavedením pravidla, že i karta individuálního úkolu je viditelná všem.

Velkou pozornost je nutné věnovat samotnému výběru karty vzoru vitráže. Osobně se snažím vybrat takový vzor, kde je hodně políček barvy z mého individuálního úkolu a zároveň je vzor co nejméně obtížný, tedy s co nejnižším množstvím žetonů řemeslníků. Obtížnost vzoru vitráže se totiž na konci hry nijak bodově nezohledňuje. Zároveň vyšší počet řemeslníků nemusí nutně znamenat více pokusů na opravu vaši chyb. Jednak karty nářadí nemusí být pro vaší situaci využitelné a také pokud nářadí někdo využije před vámi, vy za ně musíte zaplatit řemeslníky dva. Zde se mi poměrně osvědčila taktika hned v prvních kolech využívat nářadí, protože to zdraží jejich použití pro ostatní. Pokud máte lehký vzor (3 řemeslníky) a vyplácáte je hned, znamená to pro hráče s obtížným vzorem (6 řemeslníků), že nářadí může použít pouze třikrát, stejně jako vy. Věřte ale, že on bude opravy potřebovat mnohem spíše než vy. Je to proto, že obtížnější vzory mají více podmínek (ať už číselných nebo barevných) pro umísťování kostek a méně bílých, tedy pro jakoukoliv kostku vhodných (univerzálních) polí.

Jednou z výtek vůči této hře je velký podíl náhody určený hodem kostkami. Zde je třeba poznamenat, že náhoda je silnějším faktorem při menším počtu hráčů (nehodnotím zde sólo variantu hry). Je tomu tak proto, že pokud hrajete ve dvou, dostane se do hry pouze 50 kostek. Pokud hrajete ve čtyřech, dostane se do hry všech 90 kostek. Při čtyřech hráčích tak víte, že ta vámi vytoužená barva se tam prostě jednou objeví, sice vám ji může někdo sebrat, ale v menším počtu hráčů se k tomu přidává i to, že kostky dané barvy prostě mohou zůstávat v pytlíku. Zde jen malá statistika – při hře čtyř hráčů mám na kontě výhru u každé třetí hry (33 %) při hře dvou hráčů s přítelkyní ale vyhraju jen každou druhou (50 %). Přitom v jiných hrách pro dva je proti stejnému soupeři mé skóre podstatně lepší (Ve stínu pyramid 100 %, Studená válka 100 %, Šachy 95 %, Hive 90 %, Jaipur 75 %, Na křídlech 61 %, Drako 60 %, Mars: Teraformace 58 %). Tuto náhodnost barev vylosovaných kostek lze samozřejmě upravit, a to například tak, že prostě do pytlíku při hře dvou hráčů umístíte pouze 50 kostek, a to 10 od každé barvy.

V prvních hrách mi úspěch přinášelo zejména soustředění na kartu osobního úkolu. Zatímco ostatní si stavěli vitráže tak, aby jim nezůstalo na konci hry žádné pole volné, já bral primárně kostky „své“ barvy. Ono když umístíte šestku vaší barvy, která znamená, že na konci hry vám kvůli tomu zůstane jedno volné pole, vydělali jste na tom bodů pět… Tato taktika se ale rychle okoukala, a pokud někomu v jeho barvě nepadají výrazně vyšší čísla než ostatním, je třeba nahnat body na společných úkolech. Tady už rozhodnutí tak lehká nebývají. Moje zkušenost říká, že ideální je udržovat si ve vzoru vitráže co nejdéle volná bílá pole, a to i za cenu brzkého využívání karet s nářadím. Posledním tipem pak pro samotné hraní je nechávat nezaplněná pole volná z co největšího počtu stran. Jinými slovy snažit se postupovat při zaplňování vitráže buď odshora nahoru, nebo z jedné strany ke druhé.

Jaký je můj verdikt?

Hru hodnotím 7/10. Sagrada je vizuálně pěkná, velmi příjemně se hraje. Je možné do ní lehce zapojit nehráče. Kvůli malé míře konfliktu si ji rády zahrají ženy. Pokud se držíte striktně originálních pravidel je potřeba se smířit s faktem, že hra je ovlivněna náhodou, která je výraznější při menším počtu hráčů.