Rozbřesk

hodnoceno 7x (Seznam vlastníků)

Před Rozbřeskem

Autor: Slouha | 12.4.2025 | 5

Rozbřesk (Daybreak) je kooperativní tableau-building hra o společném řešení klimatické krize od autorů Mattea Menapace a tvůrce  Pandemicu Matta Leecocka. Jde o hru založenou na optimistické představě, že se jednotlivé části světa jsou schopné domluvit, spolupracovat a ukončit nadměrné vypouštění emisí do atmosféry.

Herně může Rozbřesk připomínat hry jako Deus, Na křídlech nebo Mars: Teraformace. Prostřednictvím karet se snažíte vytvořit fungující engine, jehož prostřednictvím čelíte dílčím krizím, posilujete odolnost své části světa a snižujete produkci emisí.

Po několika partiích Rozbřesku jsem si sepsal pár poznámek, které by se mohly hodit každému, kdo přemýšlí nad vyzkoušením tohohle vítěze ocenění Spiel des Jahres 2024, který u nás už brzy vydá MINDOK.

Kooperace není nutná, ale pomůže.

V každém z 6 kol Rozbřesku dostanete několik nových karet projektů a s nimi musíte nějak naložit. V kombinaci s počátečními projekty, potažmo s projekty zahranými v předchozích kolech se snažíte tyto zdroje a jejich akce co nejlépe využít. Budete vylepšovat a spouštět vlastní engine a zbavovat se špinavých emisí? Rozhodnete se řešit hrozby, které na vás na konci kola čekají? Zainvestujete to globálních projektů, ze kterých mohou těžit všichni? Kterou cestou se vydáte, je jen na každém z vás a vzájemné dohodě.

ALE

Rozbřesk jde s trochou štěstí (o tom níže) vyhrát i s minimem přímé kooperace. Stačí trefit správné tempo nahrazování špinavé energie čistou a vyhnout se tomu, aby jedna část světa byla nadměrně zatížená komunitami v krizi. Pokud se do tohoto stavu nedostanete, ale zvládnete v dostatečné míře bez pomoci snižovat své emise, nemusí se vám být zřejmý důvod, proč byste měli spolupracovat víc aktivně. Stačí se sem tam trochu zkoordinovat, svést vinu za problémy na ostatní a můžete si směle hrát jen na svém vlastním, ozonovým zářením vyprahlém písečku. 

V takové situaci ale hrajete svým způsobem na úkor svých spoluhráčů a spoluhráček. Nevnímáte pak svou činnost v globálním měřítku a ve vztahu k ostatním. Rozbřesk nechce kooperaci vynutit. Možná jediným tematickým nedostatkem u něj ale je, že vás za sólistický styl hry více nepotrestá. Připišme to snaze o napodobení podmínek ve světě mimo hru. 

Pokud ale k Rozbřesku přistoupíte jako k tzv. multiplayer solitaire hře, ochudíte se dle mého názoru o zážitek. Spolupráce zde totiž nevede k tomu, že nedokážete svůj engine vůbec rozjet, ale k tomu, že jej dokážete rozjet lépe, rychleji a efektivněji. K tomu už je otevřená komunikace mezi všemi zapojenými už mnohem více potřebná. Konec konců všichni směřujete ke stejnému cíli, tak proč si cestu vzájemně neusnadnit.

Jelikož pořadí tahů není pevně dané, je nutné diskutovat o akcích, nabízet si pomocnou ruku a společnými silami se potýkat s nejistotou. V tomhle připomíná velmi odlehčenou verzi Duchů ostrova. Zatímco při boji s kolonizátory je tenhle typ kooperace prakticky nezbytný, klimatická krize toho v tomhle ohledu více odpustí.

Osobně si nedovedu představit hrát Rozbřesk bez pokřikování „Kdo řeší ty bouřky?” nebo „Nemůžete mi někdo dát nějaký solární panely?” Pokud podlehnete iluzi, že se účastníte dobře fungující pracovní schůzky, na které se řeší veledůležité věci, na kterých se musí všichni přičinit, funguje Rozbřesk nejlépe.

Nevyzpytatelnost klimatické změny

Přestože se většina hry odehrává na kartách projektů, dění v okolí centrální desky zobrazující planetu, několik stupnic a obří teploměr by vás mělo zajímat neméně. Každé kolo čelíte třem a více krizím, jejichž povahu lze jen těžko předvídat. Jedna z nich je vždy odhalená a můžete se na ni připravit, ale ostatní zůstávají skryté. Krize se vyhodnocují na konci kola a většinou vedou k nárůstu emisí či počtu ohrožených komunit ve vaší části světa. Čím více stoupá teplota způsobená vámi produkovanými emisemi, tím více krizím budete čelit – a tím častěji budete házet nevypočitatelnou kostkou planetárních změn.

Ano, vývoj hry je do jisté míry ovlivněn výsledkem hodu kostky. Za každý hozený symbol se posunetete na příslušné stupnici a většinou vyhodnotíte určitý efekt. Tahle zatracená kostka a karty krizí simulují nevyzpytatelnost dopadů klimatické změny. Shoří v příštím tahu půlka Kalifornie, nebo se objeví tornádo na Moravě? Tohle je nejistota, ve které žijeme a kterou Rozbřesk reprodukuje skrze velmi jednoduché deskoherní mechaniky. 

Náhoda přichází do hry také s velkým balíkem rozličných karet projektů, které limitují vaše možnosti. Musíte myslet na to, že na kombo, které se snažíte vytvořit, možná nikdy nedostanete karty. („Tak dá mi někdo ty solární panely?") Na rozdíl od her jako Mars: Teraformace, jsou zde alespoň spoluhráči a spoluhráčky, kteří se vám v tomhle mohou pokusit píchnout. („Díky!") Konec konců, jedinou jasnou odpovědí na nahodilost hry i současného světa je být připravený tak trochu na vše, operativně se přizpůsobovat aktuálnímu dění a solidárně kompenzovat potřeby těch, kteří jsou na tom hůře.

Dokážu pochopit, že určitá míra náhodnosti dokáže někoho iritovat. Neřekl bych však, že je to zde vina hry. Pokud přistoupíte na fikci, kterou Rozbřesk buduje, dá se nepředvídatelnost toho, jak vše dopadne, snadno odpustit. 

Škola hrou

Každá karta v Rozbřesku je vybavena QR kódem, který odkazuje na stránku, na které najdete přehledný článek o tom, co daná karta znázorňuje. Pokud se tedy budete chtít dozvědět více o environmentálním dopadu elektrických mikrosítí (jedna karta projektu ve hře), stačí naskenovat a číst.

Nejenže je tedy Rozbřesk zdařilou simulací některých klimatických procesů a dává možnost zakusit, jak je možné klimatickou krizi řešit. Navíc nabízí plejádu možností, jak se dozvědět víc o tom, jak ve skutečném světě fungují (nebo mohou fungovat) konkrétní řešení.

Někomu to může překážet. Další může namítat, co mu má desková hra co kázat, jak je využívání obnovitelných zdrojů výhodnější pro planetu. Faktem ale je, že v pozadí Rozbřesku je obrovské množství podrobné rešerše. Ta se odráží na mechanikách (byť samozřejmě v lehce abstraktní formě). Zároveň ale prostřednictvím článků za QR kódy doplňuje kontext celé hry. Přístupnou formou evokuje nejdůležitější emoci ve vztahu k tomu podílet se na změně ve světě - zájem.

Navíc na stránce za QR kódem najdete i případné dovysvětlení pravidel, což beru jako další krok směrem k vyšší přístupnosti. 

Káže vodu, pije vodu

Stojí za zmínku, že produkční stránka hry je hra co nejvíce eco-friendly. V pravidlech najdete, že: „[v] této hře nenajdete žádné plasty či škodlivé textilie. Veškerý herní materiál je ze 100% FSC certifikovaného dřeva a papíru.” Na stránkách hry poté autorstvo hry detailně rozebírá svůj závazek k udržitelnosti.

Z praktického hlediska obsah hry přijde v papírových krabičkách. Vzhledem ke svému závazku proti využívání plastů hra nepočítá s tím, že budete karty obalovat – rozměry krabiček tedy nejsou dimenzovány na obalené karty.

To a další kroky směrem k udržitelnosti mi osobně nevadí a přijdou mi sympatické. Vzhledem k tomu, že nejde ještě v odvětví deskovek o standard, můžou v někom vyvolat dojem, že produkt, který kupuje, působí levně či neprakticky.

Sleduji vydavatelství CMYK dlouhodobě a nemyslím si, že by po produkční stránce Rozbřesku nebyla věnována potřebná péče. Naopak. Po grafické stránce je všechno nadmíru profesionální, karty jsou krásně ilustrovány, ikonografie je čitelná na první dobrou a vše působí elegantně.

Možná to bude vyžadovat překousnutí určitých zarytých představ o tom, jak by měla produkce deskovky vypadat a jak moc má po téhle stránce dělat ústupky hráčům a hráčkám na úkor environmentálního dopadu. S tím, že samozřejmě stále žijeme ve světě, kde se snaha dělat věci jinak a ohleduplněji, může promítnout na ceně.

Těžký boj?

Přestože je v Rozbřesku hned několik cest k prohře a jen jedna k vítězství, není extra náročnou kooperativní hrou. Po pár partiích už víte, na co si dát pozor a je snadnější hru nenechat dojít do bodu, ze kterého nebude návratu. Může se také stát, že dokážete zabránit stoupání globální teploty hned ve své první partii. Jak snadné! Tak teď to převést do reality, že?

Obtížnost můžete různě upravovat a škálovat. Pokud máte ale nahráno stovky deskovek a hledáte hru, co můžete hrát 50×, než se vám ji podaří konečně zdolat, nevím, jestli je tohle to pravé ořechové pro vás. 

To, že počet vyhraných partií pravděpodobně předčí počet těch, ve kterých svět shořel, neznamená, že by Rozbřesk nevytvářel napínavé situace. Jak jsem popsal výše, určitá míra nejistoty zde vždy je přítomná. Ale vítězství často vidíte přicházet už z velké dálky a jen čekáte, jestli ho z jeho cesty nesmete nenadálý hurikán.

Rozbřesk září ve svém jednoduchém a uspokojivém hraní karet, kdy střídavě spouštíte projekty, vykládáte nové a posilujete je zastrkáváním karet za ně. Ve spojení s výše popsanou zjednodušenou simulací klimatických procesů a mezinárodní solidarity tenhle chytlavý gameplay vytváří pohlcující herní zážitek. Stejně jako u Na křídlech bývá mnohem zábavnější vytvořit skvěle fungující kombo, které budu moci sdílet s ostatními u stolu, než být bezhlavě zaměřen jen na vidinu vítezství.

Máme tu jedoznačně unikátní počin, který skvěle plní svou misi. Prostřednictvím poutavých mechanismů přibližuje možnosti boje s klimatickou krizí. Kombinuje hratelnost inspirovanou slavnými deskovkami s přístupnými pravidly, určitou mírou simulace, vědeckými poznatky a kooperativním elementem Duchů ostrova. Nejde o hru, která se stane evergreenem, ale o titul, který je okouzlující svou propracovaností a tematickou hloubkou. Pokud vás popis výše neodradil, určitě stojí stojí za to pustit se do boje s katastrofou, do které se lidstvo svým vlastním přičiněním řítí. 

K dalšímu čtení o hře (v angličtině) doporučuji zápisky jednoho z autorů hry nebo soupis dojmů ze hry od někoho, kdo se věnuje klimatické vědě.