Rome, IInc.: From Diocletian to Heraclius je pokračováním oceňované solové hry od Philipa Jelley z doby historického Říma. První díl simuloval Římského císařství v prvních stoletích našeho letopočtu, pokračování se pak zaměřuje na jeho pád ve stoletích třetím až šestém. Stejně jako v jedničce, hráč se ujímá role generálního manažera spravujícího římskou říši dosazujícího guvernéry, přesouvajícího vojenské jednotky a vedoucího války s vnějšími nepřáteli. Novinkou je správní rozdělení říše na Východořímskou a Západořímskou, což dává novou dynamiku a také možnost hrát (kooperativně) ve dvou hráčích. Hra se hraje podobně jako předchozí díl, jejich popisy proto vyjdou logicky podobně
Příprava hry
Hra obsahuje pět scénářů z různých časových epoch. Je možné hrát buď jednotlivé scénáře, nebo si jich zahrát několik dohromady v jedné velké kampaňové hře. A při obrovském přebytku volného času lze hru spojit s předchozím dílem. Při přípravě hry hráč rozestaví armády a flotily a žetony spojeneckých a barbarských provincií do těch neovládaných. Do boxu státníků se zamíchají státníci, do boxu válek pak nepřátelské armády a vůdcové, obojí podle pokynů ve scénáři.
Průběh hry
Jeden scénář sestává z deseti tahů, každý představující 5-10 let reálného času. Každý tah pak probíhá ve čtyřech fázích:
- Fáze událostí: hráč hodem kostkou náhodně určí několik událostí, které ovlivní fungování hry pro tento tah. Následně si každý římský státník a nepřátelský vojevůdce hodí kostkou na přežití (šestka znamená smrt stářím).
- Finanční fáze: hráč spočítá příjem ze všech ovládaných a nebouřících se římských provincií a následně za každý z deseti regionů ověří, jestli se zde nepodaří vybrat dvojnásobný příjem (určuje hod kostkou, porovnává se s administrativními vlastnostmi císaře dané části říše a guvernéra dané oblasti). Z vybraných daní je potřeba zaplatit armádu a pokud peníze nestačí, je nutno vybrat mimorádné daně (které ovšem snižují prestiž a zvyšují nespokojenost). Na závěr fáze se přesouvají žetony nepřátelských armád do sousedních provincií a do hry přijde několik armád nových.
- Fáze neklidu: toto je fáze, ve které probíhá hlavní činnost hráče. Na začátku nejdříve vzroste nespokojenost každé říše (za každou neporaženou válku a nepřátelského vůdce, za nekontrolované obilnice v Egyptě, Africe či Hispánii či nechráněné klíčové provincie). Poté si hráč vylosuje několik nových státníků a společně s ostatními státníky je rozmístí do jednotlivých úřadů (kromě císařů, ti se nedají jmenovat): udatné generály jmenovat guvernéry ohrožených regionů, do poklidných poslat schopné správce, z miláčka obyvatel udělat konzula a ty neschopné uklidit ideálně do regionů nepodstatných (a že jich moc není).
Následuje stavba armády a jejich přesouvání mezi provinciemi, aby mohly být použity proti nepřátelům či krotit vášně bouřícího se lidu.
Na závěr každý císař může uspořádat gladiátorské hry či závody v hippodromu pro zvýšení prestiže či snížení nespokojenosti davů. - Fáze válčení: všechno už je nachystáno, nyní se už pouze vyhodnocuje. Nejdříve se řeší rebelie: všechny ohrožené římské provincie provedou test hodem kostkou, jestli se nezačnou bouřit, naopak bouřící se provincie mohou být přítomnými vojsky uklidněny. Spojenecké provincie můžou snížit svou podporu či úplně přeběhnout na stranu nepřítele.
V druhém kroku může hráč zaútočit svými legiemi na nepřátelské armády a pokud hod kostkou dopadne dobře, uspořádá se pro velitele triumf: do pokladny přiteče válečná kořist, poklesne nespokojenost a naopak se zvýší prestiž a také se můžou změnit vztahy s provinciemi: nepřátelé se můžou stát spojenci, spojenci mohou být připojeni k říši.
Třetí částí je o vyhodnocení občanské války (pokud nějaká je), která většinou končí smrtí vzpurného guvernéra nebo samotného císaře (a nebo v nejhorším případě nerozhodně). Novinkou tohoto dílu je možnost vzpoury jednoho císaře vůči druhému a pak nastává konflikt doslova světového rozměru. Vítěz se pak může ujmout vlády nad oběma Říšemi. Toto spojení pak trvá po celý život císaře (který v této hře obvykle nebývá úplně dlouhý).
Na závěr se pak všichni guvernéři, kterým byl uspořádán triumf, můžou pokusit o vzpouru a vyvolání občanské války (jak jinak, než hodem kostkou).
Konec hry
Hra může skončit kdykoli neúspěchem, což ale není tak snadné, jak by se mohlo zdát: ani pád jedné Říše (bankrotem, lidovými bouřemi či obsazením hlavního města barbary) ještě nezpůsobí konec, musely by padnout obě. Pokud se alespoň jedna Říše udrží končí hra v desátém tahu. A podle počtu získaných bodů prestiže se vyhodnotí úspěch hráče na stupnici Major Victory-...-Major Defeat.
