nepřihlášený

přihlásit

registrovat

Proroctví

Počet hráčů: 2 - 5
Doporučený věk: od 10 let
Herní doba: 180 min
Herní svět: Fantasy
Herní kategorie: desková hra, vývoj postavy
Čeština: v balení hry
Vydavatelé: ALTAR
Z-Man Games
Autoři: Vlaada Chvátil
Rok vydání: 2002
Sdílej: Facebook, Google+

Recenze Proroctví - ať hodí 1k6, kdo je bez viny

Autor: benoa | 11.5.2019 | 4

Nevím, jestli to bude ještě někoho zajímat po těch letech, která uplynula od vydání hry, ale kdyby náhodou, nabízím svůj soukromý pohled hráče a otce.

Jedna z prvních her, kterou byli moji synové ochotni hrát, byli legendární Duchové, démoni a draci. Atraktivní téma spolu s prakticky nulovou potřebou o něčem přemýšlet a nechat za sebe hrát kostku se jim v ranějším věku mooc líbila a hráli jsme ji docela dost. Byla to taky první (a prakticky jediná) hra, kterou byli schopni hrát sami nebo s kamarády.

Pro mě jsou Duchové spíš legenda než něco, co bych si sám dobrovolně zahrál (i když posílen alkoholem a jako jakousi zvrhlou „párty hru“ třeba jo). Je to neuvěřitelně tupá hra, kde se prakticky jen háže kostkou a všechno je o náhodě. Můžete být nabušení předměty, kouzly a kamarády, přijde jediná karta a začínáte od nuly. A nemůžete s tím nic dělat. Můžete být nabušení předměty, kouzly a kamarády a nepřijde vám drak a můžete kroužit po nižších patrech herního plánu třeba až do mezinárodního dne kosmonautiky. Navíc člověka zmlsaného dnešními hrami asi nezaujme kartonová krabice s nedbale nalepenou zadní stěnou ani černobílé karty, které se musí - nekecám - ručně vystřihnout nůžkama a (alespoň ve verzi, kterou mám) čtyři odporní plastoví rytíři, se kterýma člověk jako má hrát.


A proč o tom píšu? Proroctví je totiž Duchům docela podobné. Ale vzalo si z nich spíše to lepší. Tak tedy postupně:

  1. Krabice a její obsah: Nna českou hru jsou krabice i její obsah moc fajn a myslím, že by se ani ve světové konkurenci úplně neztratily. Hromada pěkně ilustrovaných kartiček, bytelné karty hrdinů, pěkné skleněnné pecičky dvou barev coby ukazatele síly a vůle, jednoduché žetony peněz a zkušeností a solidní herní plán, to vše je OK.

  2. Pravidla: Těm bych úplně 100 % nedal, ale vzhledem k tomu, že se nejedná o složitou hru, to tak nevadí.

  3. Samotné hraní: Po krátké době přejde do krve a odsýpá. Na nejasnosti jsme moc nenarazili - nejsme navíc typy hráčů, kteří by se pídili po tom správném řešení nejasnosti, prostě se domluvíme, že to bude tak a tak.

    Hrdinové putují, bojují s nestvůrami, získávají předměty, svitky a kouzla, „tuní“ si statistiky, léčí se atd. a to vše proto, aby byli co nejdříve schopni pobít finální bossy v astrálních sférách a ukořistit tak mocné artefakty. Jakmile jsou získány všechny artefakty, semelou se všichni, kteří nějaké mají, na jednom políčku a kdo vyhraje, je WINNER. Každá postava má na začátku přiděleny body síly a vůle, nějaké ty peníze a zkušenosti. Body síly a vůle lze používat (přesunou se zprava doleva na kartě hrdiny a do vyléčení/obnovení je hráč o to slabší), což je poměrně zajímavý prvek. Navíc lze k nějakým dalším bodům/pecičkám přijít při putování. Peníze a zkušenosti, které hráči získávají za zabití nestvůr či při setkáních, lze utratit zejména za nákup zbraní, svitků a lektvarů ve městě a vesnici (a občas taky při setkáních) a za učení se novým schopnostem v „ceších“. Cechů je celkem 5 a funguje to tak, že ve dvou, které má hráč uvedeny na kartě hrdiny, utrácí pouze zkušenosti, v ostatních navíc musí stejný obnos zaplatit i v penězích. Ostatní políčka jsou rozdělena dle terénu a postupně se na nich objevují karty setkání, se kterými je třeba se potýkat při vstupu na dané políčko. Setkat se lze s nestvůrami a s ostatními kartami setkání, které jsou obvykle pozitivní. Za vítězství nad nestvůrami získává hráč zkušenosti a někdy i peníze nebo předměty, popřípadě si může zvýšit sílu či vůli. Za peníze a zkušenosti pak... ale to jsem říkal.

  4. Klady a zápory:

    + zpracování hry - ne úplně top of the tops, ale decentní a přehledné

    + téma - i když notně zprofanované, na herní mechanismy se zkrátka hodí

    + pohyb po mapě - není náhodný!!!, hráč má relativně velkou svobodu kam se pohnout, to je oproti Duchům asi největší plus

    + hráč má osud ve vlastních rukou, nikdy se mu nestane, že by vlivem nějakého efektu přišel o vše nebo umřel, z druida lze klidně vypracovat bijce a z bojovníka dobrého kouzelníka, pokud někdo není úplný ňouma, stěží se mu podaří zemří

    + lze hrát i s šikovnými dětmi, protože pravidla nejsou moc náročná

    + docela zajímavé je, že astrální sféry jsou přístupné od začátku hry a každý se může kdykoliv pokusit o boj se strážci artefaktů, není tedy teoreticky třeba čekat na cokoliv (prakticky se ale hráči musí před návštěvou sfér vytunit, jinak to je skoro jistá sebevražda)


    - po nějakém čase hraní (podle mě u trpělivých dětí tak 2 hodiny, u dospělých trochu déle) je to trochu repetitivní a přeci jen přestává bavit

    - dlouhá herní doba, zcela dohrát dle pravidlel trvá výrazně déle, než to opravdu baví (viz předchozí bod)

    - po čase jena herním plánu velké množství kartiček a docela trvá, než je člověk všechny přelouská, což musí dělat opakovaně, protože jednak tolik informací neudrží a jednak se situace neustále mění

Hodnocení otce: bohužel, atraktivní námět a zpracování i zajímavá pravidla zabíjí herní doba, která je o dost delší, než by hře slušelo. Hráli jsme asi 3-4x ve čtyřech, a po cca 2,5 hodinách první hry jsme si uvědomili, že už se nám další minimálně hodinu dohrávat nechce. V dalších partiích jsme si už udělali „homerules“ a hráli jen do dobytí jediného artefaktu (kdo ho dobyl, byl WINNER). Nutno říci, že ani to se nám z časového důvodu někdy nepodařilo. Poslední partie byla předevčírem a za 2,5 hodiny hry nebyl ještě artefakt dobyt.


P.S. Hodnoceno 3. vydání.

P.P.S. Charakteristiika hodnotitele a jeho rodiny: 

Hodnotitel: zkušený hráč, zvládá i komplikovanější hry (Mage Knight, Pán prstenů LCG, Agricola...), rád z nedostatku partnerů (hracích) hraje i sólo.

Žena hodnotitele: složitějším hrám i přes zjevný talent nenakloněna, ani jednodušší se jí někdy hrát nechce.

Syn 1: 10 let, chytrý a trpělivý, ale deskové hry hraje spíš svátečně a jen ty jednodušší - i když to byl právě on, kdo si chtěl naposledy Proroctví zahrát.

Syn 2: 13 let. chytrý a trpělivý, zvládá hrát a hraje i obtížné a velmi časově náročné hry (Mage Knight).

Sdílet s přáteli:

Komentáře

Postlik

Dodatek

Ano, musím souhlasit s autorem článku. Délka hry je neúměrná reálným možnostem hráčů. Když jsem hrál s dětma, tak jsme tu hru i s rozšířeníma musel rozfázovat do dvou až tří dnů a to už není zrovna ten pravý zážitek z hraní. Dalším problémem a to také dost velikým je, že po krátkém čase je na herní ploše velice překartičkováno. Člověku jde z toho hlava kolem a stává se to nepřehledné a chaotické. Ale abych jenom nehanil. Na tu dobu vzniku je to myslím i tak legendární hra, kterou stojí za to jednou za čas nostalgicky vybalit a oprášit. Graficky a zpracováním jde o velice povedený a hezký počin. Hra na hrdiny, draci, nestvůry, zbroje, lektvary, kouzla. Všechno je parádní. Myslím, že by stálo za to si pravidla nějak poupravit, aby na stole nebylo tak překartičkováno a tak často se karty neměnily. Ale to už je na zvážení každého, já jsem to zatím nezkoušel. Hra Talisman, který je podobného ražení mi příjde lepší v hratelnosti, právě svojí ménší komplikovaností a rychlejším tempem.

12.5.2019 14:09:11

Délka - houserules

Někdo to tu zmiňoval na fóru - zkuste házet pro potvory čtyřstěnnou kostkou namísto šestistěnné. Hra je pak o něco svižnější - přeskočí se takový ten pomalý rozjezd na začátku, kdy má někdo holt smůlu a furt nedokáže porazit jednu příšeru a musí se neustále zdržovat léčením. Podobně se tím trochu omezí problém s příšerami se 3 životy, kdy jsme pravidelně prohráli u 3. hodu s tím, že potvora hodila 6 a my 1.

12.5.2019 17:33:24

Přidat komentář