Proroctví

hodnoceno 429x (Seznam vlastníků)

Taková normální fantasy RPG deskovka

Autor: Tormentr | 14.8.2009 | 6

„Proroctví je desková hra s hrdiny a nestůrami, kdy každý hraje za jednoho z hrdinů, který putuje po plánu království. Během putování po plánu otáčí různé karty představující nestvůry, příhody a další dobrodružství. Můžeš získat karty předmětů a schopností a vylepšovat se, abys mohl porážet silnější nestvůry a získávat větší odměny a nakonec porazíš i ty nejsilnější a získáš od nich artefakty, díky nimž vyhraješ hru.“

Tak tohle mi kdysi řekl kamarádův mladší brácha, který se mi snažil vysvětlit, co že to včera odpoledne hráli. Sice netušil, že znám podobné deskovky a tak mi jeho popis byl k ničemu, ale svým způsobem se docela trefil. O nic jiného popravdě totiž ani nejde. Proroctví stejně jako Talisman nebo Runebound je o tom, co nejrychleji vylepšit svého hrdinu než to samé dokáží protihráči a být ten první, který splní cíl hry, ať už zabití krála draků, nebo získání koruny moci či pěti artefaktů. Princip je jednoduchý a může znít až nudně, ale věřte, je to zábava. Koho baví deskové fantasy hry či hry na hrdiny, tak se mu bude Proroctví určitě líbit. Ostatní se možná pobaví, když si budou číst některé vtipné popisky karet nebo je bude bavit vylepšování svého hrdiny či škodolibě sledovat, jak se ostaním nedaří. Pokud vám to nepřipadá jako zábava, tak raději jděte hrát něco jiného a dál už nečtěte.

Pro vás ostatní to trochu rozvedu. Hra začíná výběrem hrdiny, přičemž rohodnutí to není až tak zásadní, protože kromě počáteční gild, do kterých postava spadá a ve kterých má výhodu při učení, se všechno ostatní určuje až při hře a máte stejné limity jako ostatní hráči. Tím ostatním myslím výši síly a života, výši vůle a magenergie, schopnosti postav, předměty a kouzla. Schopnosti se postavy učí za zkušenosti v gildách, kterých je ve hře pět. Rozdělení je na bojové schopnosti, kouzelnické, léčitelské, zlodějské a hraničářské. Zkušenosti a zlato hrdinové získávají za zabité nestvůry, které můžou potkat mimo civilizované oblasti. Zlato hrinové potřebují na nákup předmětů a za placení při učení schopností mimo své rodné gildy (to je ta zmiňovaná výhoda). Prostě klasika. A jak se to hraje? No, dobře, i když pár chyb tu je.

Asi první věcí jsou karty událostí, které hráči otáčí před každým svým kolem. Karet je málo a rychle se protočí a za chvíli je znáte nazpaměť.

Další nemilá věc je, že po chvíli hraní je hrací plán plný karet setkání a jak vtipně poznamenal kamarád: „Je to nějaké překartičkované.“ Člověk si pak nemůže vybrat, kam dřív a někdy, ani neví, co kde leží, protože by prostě musel ztrávit několik minut čtením všech kartiček na stole, než by zjistil, co je pro něj nejlepší. Pak se hra změní ve zmatené pobýhání po plánu a ve výkřiky typu: „Jé, to je dobré, to sem ani netušil, že to tu je.“ „Ukaž?“.

Další výtka je ta, že boj hráčů proti sobě je sice možný, ale až na konečnou fázi při boji o artefakty je zbytečný a nedůležitý. Nemluvě o tom, že zemřít v Proroctví je pro normálně myslícího člověka nemožné. A když už máte na kahánku, tak se otočí nějeká karta událostí a jste zase zdráv, aniž byste cokoliv udělali.

Ale ať jen nekydám na hru hnůj, je třeba zmínit, že pohyb po plánu je oproti podobným hrám velmi dobře vyřešen a nezdržuje, sobojový systém je klasický na dvě šestistěné kostky a boje i nestvůry a odměny za ně vcelku dobře vyváženy.

Celkový dojem z Proroctví je ten, že je to jen takový předskokanský můstek pro mladší a nezkušenější hráče, aby se později rychleji naučili pořádné fantasy RPG deskovky jako Runebound. Proroctví je zábavné, ale rychle se mi ohrálo a bez možnosti rozšíření (mám 3 edici) asi dám na delší večery přednost jiným hrám.