Náročně nenáročný boj proti chorobám
Autor: aneken | 19.2.2009 | 19
V Pandemicu hráči brání svět proti zákeřným nemocem, které se šíří světem. Hra samotná funguje tak, že otáčením karet přidáváte kostičky nemocí na hrací plán, který představuje mapu světa. Vaším úkolem je, aby se v žádném z měst situace nevymkla kontrole a nemoc se nezačala řetězově nezvladatelně šířit. Těžší je to o to, že systém je nastaven tak, aby města, která jsou již nemocí postižena, získávala stále více kostiček. To je logické, protože nemoc se přece šíří tam, kde už propukla;). Na většinu měst tak ve hře nedojde vůbec.
Hráči sami mají různé role, které na sebe vážou speciální vlastnosti (doktor lépe léčí, dispečer může hýbat figurkami ostatních hráčů...). Právě využívání těchto vlastností se jeví jako klíčové, zejména na normální a hardcorové úrovni (ano, Pandemic lze odstupňovat do tří úrovní obtížnosti). Přiznám, že nejtěžší se mi podařilo vyhrát jednou, ale taky je to tím, ze ve většině partií jsem to učil nové lidi a nebyli jsme sehraný tým. Na druhou stranu na nejtěžší úrovni potřebujete už poměrně hodně štěstí na karty. Pokud se nesejdou dobře, prohra je velmi pravděpodobná. Někomu to může vadit, já jsem se s tím smířil jako s výzvou :).
Schopnosti postav jsou poměrně chytře vyvážené, každá má týmu co nabídnout. Výjimku asi tvoří výzkumník, který je o něco důležitější než ostatní, může ostatním postavám předávat karty, bez něj se hraje poměrně špatně. Dispečer může figurky posouvat po mapě světa k sobě, což se rozhodně hodí, medik vám léčením vykupuje čas na objevení léku a vědec potřebuje na objevení léku měně karet. Operační manažer se zpočátku jeví jako poměrně slabý, ale to jen do chvíle, něž začněte využívat výzkumných stanic, které vám může zdarma postavit, k cestování. Na vyšší úrovni docela nutnost, aby se neztrácely karty...
Vaším největším problémem však není jen to, že se nemoci šíří, ale i fakt, že jste omezeni časově. Zachránit svět, tedy vynalézt lék na všechny čtyři nemoci, musíte do doby, než se protočí balíček hracích karet. Zároveň ale nemůžete nechat nemoc příliš šířit, nebo prohrajete taky. Celou dobu tedy balancujete na hranici rizika, které může velmi snadno skončit katastrofou :). Celý herní systém je chytře vymyšlen, mám pocit že Leacock bude do budoucna můj oblíbený autor (viz očekávaná recenze na
Roll through the Ages).
Jedinou nevýhodou je fakt, že hra může být jako většina kooperativek náchylná k tomu, aby se někdo chopil vesla a snažil se ji řídit. K tomu podle mě Pandemic inklinuje ještě více než většina ostatních kooperativek, protože spousta věcí se zde dá spočítat. Když jsem hrál s méně zkušenými hráči, tuto tendenci jsem u sebe cítil a musel ji vědomě potlačovat.
Mám za sebou tak cca 40-50 her ve všech možných počtech lidí a se hrou jsem byl minimálně prvních 20-30 partií velmi spokojen. Pak musím uznat, že se mi lehce ohrála a dnes po ni sám moc nesáhnu, ale entuziasticky ji propaguje přítelkyně, takže ji pořád docela hrajeme ;).
Pandemic hodnotím jako velmi dobrou hru, která je napínavá, chytne prakticky každého (líbila se většině zkušených hráčů, ale hlavně nováčkům) a jde odehrát za půl až tři čtvrtě hodinky. Mohu jen doporučit, dobrých kooperativek není nikdy dost;)
