Nemesis

hodnoceno 630x (Seznam vlastníků)

Smrt na prahu vítězství

Autor: PlusOne_80 | 1 hodina 45 minut | 16.8.2020 | 6

Hra: Nemesis

Hráči: PlusOne_80 a 1 neregistrovaný

Bolí mě hlava. Sedám si na kraj hibernační kapsle, vytahuju si z žíly kanylu s výživou, a zpitoměle se rozhlížím kolem sebe. Nemám vůbec tušení, co se děje, alarm řve a blikající světlo mě bodá do očí. Vedle mě se probouzí Reggie, voják, a vypadá, že je na tom hůř, než já... tak špatně, jako pilotka na tom ale naštěstí není ani jeden z nás. Chudinka Angie leží vedle své rozmlácené kapsle, ze které ji něco násilím vyrvalo, a vypadá, jako by ji protáhli mlýnkem na maso...krev, střeva, a kosti všude. Zvracím. Bosýma nohama šlapu po studené podlaze a zbytcích Angie, jdu k terminálu a vypínám to protivné ječení. Angie..... Znova zvracím. Jako její kapitán jsem selhal, nedokázal jsem ji dostat domů. Reggie vypadá dost otřeseně, to, co vidí, ho okamžitě probírá. Vyhazuje obsah žaludku pod svou kapsli.  Loď skřípá a hučí, ale nejsou to její zvuky, co nám nahání husí kůži.... je tu ještě něco. Polonazí a zpitomělí, částečně následky hibernace a částečně ztrátou Angie, jediného dalšího člena posádky, se snažíme nějak zorientovat. Oblékáme se. Reggie nabíjí svou výmetnici, to je celkem dobrý nápad. Do bubínku svého Magnum .44 Special zasouvám náboje, a věším si ho k pasu. Nemáme tušení, co nás čeká....

Z místnosti vedou čtvery dveře. Netušíme, kam se vydáme, ale je nám jasné, že musíme zůstat pohromadě, jestli to máme přežít. Motory jsou někde na zádi, musíme se přesvědčit, jestli běží, navrhuje Reggie, a já souhlasím. Reggie jde první. Místnost, do které vstupuje, je pokrytá rosolovitou hmotou, těžko se dá poznat původní účel. Něco na něj padá ze stropu, smrdutá břečka ho pokrývá od hlavy až k patě. Jdu za ním, dávám si na ten bordel pozor, a opatrně to tady prohledáváme. Moc se nám nezamlouvá si špinit ruce, ale kromě zbraní nemáme skoro nic, a na lodi, jako je Nemesis, se najde spousta věcí, které se můžou hodit. Reggie na ale mě nečeká, a hned se hrne do další místnosti. Přes interkom mu vytýkám neopatrný postup, ale odpovědí je  jeho řev, že ten sliz, co je u mě, je proti tomu, co našel, jenom slabý odvar - prý vidí nějaké kokony, vejce, či co. Já je snad ani vidět nechci....našel jsem baterii, která je mi s revolverem úplně na nic, ale nechávám si ji, člověk nikdy neví...Reggie pokračuje dál k motoru číslo 2, za každou cenu musí vědět, jestli je v cajku. Zvuky, které se linou lodí, se mi vůbec nelíbí, a za Reggiem fakt jít nechci...možná bych mohl čeknout motor číslo 3? Jo, to je ono, půjdu tam...navzdory vzájemnému ujišťování, že zůstaneme pohromadě, jsme se rozdělili už po pár minutách....k čemu tohle povede....aspoň jsme ve spojení interkomem. Běžím chodbou, na jejímž konci je slabé oražové světlo. Jsem v evakuační místnosti, která hoří. Oznamuju to Reggiemu. On na to, že se mu podařilo zkontrolovat motor, a že všechno vypadá normálně. Musím odtud rychle pryč, popálil jsem si ruku. V panice se ale vydávám opačným směrem, než kterým je motor...nacházím druhou evakuační místnost, ve které svítí jen nouzové osvětlení, šance, že bude fungovat evakuační modul, je v podstatě nulová. Nechce se mi tu zůstávat, opravit to stejně nemám jak, pokračuju dál, když už jsem v panice šel špatným směrem. Přemýšlím, jestli se nemám vrátit k Reggiemu. Jen na něj pomyslím, uslyším v interkomu řev - něco ho u motorů napadlo, něco malého, prý to vypadalo jako chobotnička, a šlo mu to tvrdě po obličeji. Podařilo se mu to zabít, ale na týhle z***ný lodi už nechce zůstávat ani minutu. Jde směrem ke mě. Sejdeme se v hibernatoriu, a poradíme se, co dál.

Plameny se šíří směrem ke mě, utíkám do další místnosti. Sklad, ale s porouchaným systémem výdeje věcí. Naštěstí je pár polic otevřených, z té nejbližší vytrhávám nějaké nářadí, dávám ho do batohu, a pulzní pistoli - tu si  beru si do druhé ruky. Moje sebejistota trochu roste, a už to nevidím tak černě, jsem dokonce schopný rozumně uvažovat. Reggie mi říká, že našel labinu, a že by možná stálo za to prozkoumat nějaký ten kokon, je odhodlaný se pro jedno vejce vrátit, ale zavřely se za ním dveře, a on je neměl jak otevřít, tak je rozmlátil. Z laborky se vrací přes prostřední motor, a zjišťuje, že oheň se rozšířil, rychle vytrhne z kokonu nějaké to vejce, a utíká s ním směrem k laboratoři. Mě se mezitím podařilo najít komunikační centrálu, bohužel mimo provoz. Zkouším svoje štěstí s nářadím, a po chvíli se mi ji daří zprovoznit....slyším Reggieho řev, něco ho překvapilo, asi to přilákal ten hluk ničených dveří, a je to podle všeho obrovský...tohle není dobrý. Volám, ale neodpovídá, v interkomu slyším střelbu, začínám zase lehce panikařit. Vysílám signál o pomoc, snad někdo přijde, proboha.... Reggie se konečně ozval, utekl, ale má zpřeráženou ruku, a nemůže ji používat. Mele něco o zk**né čtyřruké bestii, větší než slon, má pořádně naděláno, a já se mu ani nedivím. Kamerový systém mi ukazuje menší požár v hibernační místnosti. Říkám mu, ať se zkusí dostat co nejblíž ke mě, a společně to pak zkusíme uhasit, nebo najít místnost s kontrolou modulů, a odjistit je...sotva ale udělá pár kroků do vedlejší místnosti, dojde k dalšímu střetu. Reggie do té potvory vypálí celou dávku, ale ta má jen pár škrábnutí. Reg je na tom podstatně hůř, krvácí z trupu, a má nějaké zhmožděniny...nakonec se v interkomu ozve ten nejhorší zvuk, který jsem kdy slyšel, Reggie na moje volání neodpovídá, a mě začíná docházet, že jsem sám...mám chuť si zalézt někam do kouta, tohle se přece neděje, ne mě, tohle nemůže být dopr**le pravda!!!

Chvíli se z toho sbírám. Když nic neudělám, umřu jistě. Když budu mít smůlu, a narazím na jednoho z nich, umřu možná. Musím něco dělat. Musím na můstek, nevím, kam letíme, a čas mi běží - loď má evidentně pár poruch, k tomu hoří, a jestli se z ní nedostanu včas...našel jsem lepicí pásku. Provizorně smotávám Speciala a pistoli do sebe, chvíli to tak vydrží, musí, potřebuju volnou ruku. Nacházím místnost protipožární kontroly. Super, hasím požár v hibernatoriu a jedné z evakuačních komor. Na hašení ostatních není čas, musím dál, na můstek, a doufat, že loď vydrží pohromadě....jenže na můstku je jeden z NICH. Máchnutím pazoury mi přeráží nohu, já do něj na oplátku vysypu většinu toho, co mám...a daří se mi toho hajzla zabít.

Rychlá kontrola v počítači, a nastavuju kurz k Zemi. Angie by to nejspíš zvládla ještě rychleji...Angie. Nemůžu ji tady nechat, prožili jsme toho spolu...ale to sem nepatří. Reg je kdovíkde, ale kde je Angie vím přesně - musím se pro ni vrátit. Po cestě na mě z ventilační šachty něco vyskočí. Nemám čas si to moc prohlížet, ale evidentně je to zraněné - nechává to za sebou jakousi nazelenalou stopu. Od pasu střílím, toho se ta svině asi lekla, a utíká směrem do hibernatioria. Belhám se za ním, musím ho dostat, nebudu mít klid, jestli se tady bude potulovat takováhle bestie...

Dostal jsem ji. Ta mrcha mě ale zranila, trochu krvácím, ale to nic...ovážu si to...pokouším se toho z Angie posbírat co nejvíc. Přes slzy skoro nevidím, a mám jen pytel, který jsem někde sebral...to nic, to bude dobrý. Se zraněním se do modulu už nejspíš nedostanu, pokusím se nás dva zamknout v jedné kapsli, snad to loď vydrží, snad to nebude trvat dlouho, a přijde pomoc. Dělám přitom trochu kravál, tak už mě snad ani nepřekvapuje, že mám nečekanou návštěvu....blíží se ke mě, sliny mu kapou čelisti se pomalu otevírají.....je hnusnej, neuvěřitelně hnusnej, zvedám Magnum k výstřelu, a v tom se lodí ozve ohlušující výbuch a je konec.........

Odehráno v: neuvedeno