Nemesis

hodnoceno 630x (Seznam vlastníků)

Nemesis - Kapitánův deník

Autor: martinsun | 3 hodiny 5 minut | 25.4.2020 | 12

Hra: Nemesis

Hráči: D.A.M, Lambr, martinsun

Kapitánův deník

Zatracená loď, zase nezklamala a něco se podělalo. Probudila nás kdesi ve vesmíru. Nemám tušení kde jsme a kam letíme.

John měl stěstí. Leží vedle mě - tichý a studený. Už nic řešit nemusí... Má to za sebou. Budu muset zjistit co se stalo. Mám podezření, že mu někdo na onen svět pomohl...

Vedle mě je průzkumnice a pilotka. To nebude dobré...

Pilotka výráží dozadu lodi, odkud slyším stále hučící motory. Průzkumnice zavětřila něco podivného na druhé straně lodi. Sakra, ani mě nenechaly rozhodnout a jsou pryč. Historie se opakuje.

Přehazuji si přes rameno svoji brokovnici a jdu také. 

Za chvíli se ozve průzkumnice, že v jedné naší místnosti je něco podivného. Vypadá to jako hnízdo.. Plné kožnatých a odporně páchnoucích vajec. Rozhoduje se, že ho odnese do laborky a prozkoumá ho. 

Mezitím pilotka hlásí, že pravý motor je v pořádku a běží na 100%. Něco se mi na tom nezdá... Přece jenom vím, že by nejradši zůstala ve vesmíru. Po tom všem co se stalo... Lže nebo je vše v pořádku? Už jí prostě nemůžu věřit... Uvidíme...

Objev hnízda nás donutil k opatrnosti. Pomalu procházíme jednotlivé místnosti a hledáme, kde je ten, komu to hnízdo patří...

A jako obvykle jsem to já, kdo má na něj štěstí. Je to hnusnej a velikej cizák, ze kterého všude kape sliz. No nic, seznámím ho s Betty a jejími šesti náboji... Pak už bude jen hnusně a mrtvě ležet na podlaze...

Když se teď dívám na jeho nehybné tělo, tak bude nejlepší ho dotáhnout do laboratoře a prozkoumat ho společně s vejci. A Johnovou mrtvolou. Tohle nevypadá vůbec dobře... 

Vláčím se s cizákovou mrtvolou skoro přes půl lodi a v tom mě v kantýně překvapí další vetřelec. Než stihnu vystřelit, schytám zásah do ruky a zakrvácím celý výdejní pult. Všude krev smíchaná s vetřelčím slizem. No podávali jsme tu k jídlu kde co, ale takový blaf ještě nikdy...

Střílím od pasu a z vedlejší místnosti mi na pomoc přispěchá průzkumnice. Na zemi leží další modro stříbrná mrtvola. Jak já ty holky miluju. Jsou tvrdé a navíc sexy a ... Ale to je jiný příběh a hlavně minulost.

Společně s průzkumnicí jdeme směrem k laboratoři. Kousem před ní se odpojí a jde zkontrolovat druhý motor. Do toho nám pilotka hlásí, že bojuje s dalším cizákem. Kolik jich tu sakra je? 

Zdrhni holka zdrhni, na to, aby jsi tam zůstala tě mám i po tom všem stále moc rád. Podařilo se jí to a na ruce, má stejný šrám jako já. Už jsme téměř zase jedno tělo... Nemysli na to. To je minulost...

Přikazuji jí ať sebou hodí, a že se potkáme ve sprchách. Žádné vzpomínání na staré časy, ale prostě ze sebe dostaneme ten sliz, který na sobě máme. 

Dívám se na ní jak se sprchuje. Nemůžu spustit oči z jejího těla. Všimne si toho. A celá zrudne. Že bych jí přece jenom ještě nebyl úplně lhostejný, jak tvrdí? Rodící se románek, nebo hádka je přerušen čvachtavým zvukem, plazí se k nám šedá larva. Pilotka bere svoji pistoli a zamíří.. Vystřelí.. A znovu... Pak se displej rozsvítí červeně.. Došly náboje. Přece jen jsem ji rozrušil víc než jsem si myslel... Její obvykle klidná ruka se chvěje. Říkám jí ať uteče pryč. 

Betty mi skočí do ruky a zbytky larvy stékají ze stěny. 

Musíme pryč a to rychle. Motory běží. Teď jen zkontrolovat kam vlastně míříme. Ale jak se tam dostat? Jsme v zadní části lodi a na můstek je to daleko...

Pomůže nám průzkumnice. Zná perfektně celou loď, což mi nejednou dokázala, když za mnou chodila tajně do mé kajuty. Jsem s ní ve spojení přes interkom a povzbuzuji ji jak se dá (ve skutečnosti na ni řvu ať si mákne, a rychle zkontroluje kurz a jde za námi do hybernátoria).

Šílený běh se podařil. Už je skoro u nás.

Já s pilotkou otvíráme kóje a připravujeme je k našemu spánku. V tom na ni zezadu zaútočí další cizák. Je bez nábojů. Já mám poslední.  Vystřelím, ale jako bych plácl slona holou rukou. Říkám pilotce ať uteče do vedlejší místnosti. A já při vzpomínce na její pozadí a společně strávené noci beru za hlaveň svou Betty a mlátím cizáka hlava nehlava. Jí prostě neublížíš, ty vesmírnej hnuse! Na zemi z něj zůstane jen třesoucí se sliznatá hromada. Sakra, ten můj amok. Sice jsem ho dostal. Ale jsem celý pokousaný, podrápaný a poleptaný...

Až po chvíli si uvědomuji, že se mnou lehce třese průzkumnice. Ne, nechce mi dát polibek jako kdysi... Říká mi, že na pilotku ve vedlejší místnosti čekal další cizák a ...

Dál už ji neposlouchám... Musíme pryč... Dávám poslední příkaz. Zalézáme do hybernačních kójí a loď se chystá ke svému skoku směr Země. 

Ještě cítím jak se v mém žaludku něco pohlo... A usínám...

Netuším, že průzkumnice přemýšlí nad tím, že nesplnila rozkazy z nejvyššího vedení a že její kariéra, pro kterou žila tím končí... 

Odehráno v: Pohořelice (Okres: Zlín)