Moje první hra

hodnoceno 13x (Seznam vlastníků)

S Krtečkem za dobrodružstvím

Autor: El Diablo | 17.2.2021 | 1

Dějová linie této hry není nikterak složitá a rozhodně není třeba, aby taková byla. Krtečkovi se na louce ztratili kamarádi. Jsou to jeho známí komplicové: myška, zajíc a ježek. Vaším úkolem je mu pomoct je najít.

Moje první hra je zaměřená, jak už název napovídá, na naší deskohráčskou přípravku. Podle údajů na krabici (velikosti 297  × 297 × 75 mm) se u hry zabaví dva až tři hráči ve věku od tří let. Zřejmě bude záležet na jedinci, možná si hru po třetím roku více užijí, ale se synem hrajeme už zhruba od dvou let a celkem bez problémů. S herní dobou na krabici také moc nesouhlasím. Patnáct minut jsme ještě nikdy nehráli. Nemyslím si, že by to bylo špatně. Naopak. Takhle malé děti moc dlouho pozornost neudrží. Kraťoučké herní partie, které se takřka vždy vlezou do pěti minut, jsou spíše výhodou. Zahrajete hru, odběhnete se napít, vyčůrat, pustit vláček, proběhnout se, počmárát zeď, dáte si nějakou ňamku a můžete pokračovat dál. Jak se hra hraje najdete v krásně ilustrovaných a přehledných pravidlech. Ta jsou v češtině i slovenštině a o hře říkají zhruba toto:

Jak bývá zvykem, nejprve připravíte hru. Na herní plán rozložíte kartičky podle barev. Je jich pět a každá z nich se vyskytuje také na kostce. Na té je krom těchto pěti barev i žlutá, která náleží sluníčku uprostřed plánu. Právě na toto sluníčko položíte figurku Krtečka. Ta je ze dřeva, je opravdu velká (62 mm) a vypadá to, že se dětem moc líbí. Jakmile je hra připravena, nejmladší hráč hodí kostkou. Poté si vybere kartu z hromádky, jejíž barva je stejná jako ta na kostce. Aby nebyl výběr tak jednoduchý, jsou na rubu obrázky myšky, zajíce a ježka. Tyto tři zvířátka jsou vaši kamarádi, které hledáte. Musíte je tedy posbírat všechny. Na líci každé z těchto karet je nějaký obrázek. Co přesně obrázek znamená, je popsáno na konci pravidel. V podstatě jde o to, že pokud si vyberete myšku, budete napodobovat zvuk nějakého zvířátka. Pokud právě potřebujete zajíce, budete se muset hýbat. Například skákat po jedné noze, nebo si lehnete na záda. Poslední volbou je ježek, který dává úkoly společné pro všechny hráče. Budete se objímat nebo smát. Jakmile úkol z kartičky splníte, je vaše a položíte si ji před sebe. Pokud na kostce padne žlutá barva, přesunete krtečka na sluníčko uprostřed a jedno kolo nehrajete. První, kdo získá karty všech tří kamarádů (na barvě nezáleží), vyhrává.

Co se mi líbí...

Výřez v herním plánu. Je to sice blbost, ale díky tomu se pak snadno herní plán vyjme z krabice. Nehrozí poničení hran (nebo rohů) častým vyndaváním z krabice. S tím souvisí další věc. V pravidlech je, že se má herní plán vyndat někam stranou na rovný povrch. Proč to dělat, když krásně drží na kartonovém insertu a víko mohu použít pro házení kostkou? Podle mě herní plán v krabici na insertu hře moc sluší a je škoda ho vyndávat ven na rovný povrch. Pochvalu rozhodně zaslouží i dřevěná postavička Krtečka. Je moc hezky nabarvená a díky své velikosti je to vizuální dominanta celé hry. Velice dobrý nápad je plnění různých úkolů. Vždyť které dítě by si rádo nezaštěkalo, nebo nezatleskalo. Příjemně to pro dítě odlehčuje hru a je to věc, která děti na hře baví. Zajímavá je i cena.

Dovolím si citaci z pravidel, kde jsou výhody hry vysvětleny hezky pedagogicky...

„Ve hře najdete řadu úkolů, které pomáhají udržet dětskou pozornost. Formou hry jsou podporovány různé dovednosti: napodobování zvuků zvířat podporuje vývoj řeči, jednoduché cviky trénují motorické schopnosti a společné aktivity rozvíjejí sociální dovednosti dítěte. Hra děti nenásilně vede ke spolupráci a k dodržování stanovených pravidel. Kartičky ve hře je možné využít i samostatně. Využijte obrázky k vyprávění příběhů, rozeznávání předmětů a činností zobrazených na kartách.“

Co se mi nelíbí...

Uvítal bych kdyby kartičky obsahovaly text, který popisuje úkol. Dětem by tam jistě nevadil, a mně by to ušetřilo hledání v pravidlech. Někdy to docela trvá a partii to dost výrazně zpomaluje. Na druhé straně je jich jen patnáct, jsou dost intuitivní a časem se je člověk asi naučí. Figurka Krtečka je krásná, ale herně nemá vůbec žádný význam. Snad jen ten, že děti baví s ním běhat po „louce“. Moc mě nezaujal ani design krabice. Nejsem cílovka, ale podle mě mohla být rozhodně hezčí. Je taková moc strohá. Ne ale dost na to, aby se dalo říct, že v jednoduchosti je krása. Nakonec, kdyby do kostky byly barvičky zahloubeny, vypadala by lépe a barva by se z ní tak neodírala.

Sečteno, podtrženo…

Máme doma pár her pro nejmenší jako třeba Pojď si hrát, nebo Můj první ovocný sad. Hry jsou pro stejnou cílovku, ale jsou naprosto rozdílné. Z těchto tří se Moje první hra u nás doma uchytila nejvíc. Partie je odehraná za pár minut a užije si u ní legraci i dospělák. Pravidla jsou naprosto primitivní a děti je bez problémů pochopí. Vzhledem k pohybovým aktivitám, které ke hře patří, se odreagují a pak lépe udrží pozornost.