...
Částečně s tebou souhlasím... je to hra která je až moc přeceňovaná, na druhou stranu každá hra je o tom jak jí vnímáš... mám sám osobní zkušenosti právě s Milostným dopisem: moc nás hra bavila a tak jsme ji zkusily představit i někomu novému... hned jsme na něho začali vybalovat všechny možné strategie a fígle, až ta dotyčná vůbec nechápala tak jednoduchou hru a zavrhla ji s tím, že je na ni přespříliš složitá. A to přitom zvládá mnohem složitější hry. Chci tím říci, že vše je o iterpretaci... když budu hrát stylem jak ty píšeš: "hm, mám strážnou, tak si tipnu, že seš to a to... hm, tak nejsi... hm mám barona kdo má větší kartu" tak to zábava prostě bejt nemůže. Abych se dostal k jádru věci, kouzlo celé hry tkví v blafování... nic se nevyrovná momentu, kdy máš na ruce princeznu a strážnou a schválně po zahrání strážné někoho obviníš z toho, že on má princeznu a nakonec vyhraješ kolo, protože si s tebou někdo porovná karty... a potom o to více jsou lepší další hry, kdy už se soupeři tak trochu znají a vznikají u stolu různé dedukce a úvahy, každý zachovává kamennou tvář a jedno kolo vůbec v konečném důsledku netrvá 1 minutu, ale třeba i pět minut napětí a zábavy... a když se pospíchá, klidně se to dá stlačit pod tu minutu... tím se dostávám k další nesporné výhodě: Kompaktnost, lepší hru na cesty jsem nezažil (a je dobrá i ve dvou)

eMenthal
dovolím si nesouhlasit téměř v každém bodě

opravdu se jedná ve své kategorii o jednu z nejlepších her a nenechte se prosím ovlivnit tímto negativním komentářem a raději si ji zkuste. Má nepopiratelné klady a poměr "cena x výkon" je zde velmi příznivý. A kritizovat příběh, který jsem nepochopil je moc fajn... Možná že by stálo za to nejprve vice čít a pak kritizovat...

taky si myslím
že je to o přístupu. Samozřejmě některé partie jsou takhle jednoznačné. Ale to platí jen pro hru dvou hráčů a pro určité kombinace karet. Prostě občas princezna a baron přijdou, přece jen jsou to karty. A tip se strážnou - pokud je to na náhodu v prvním kole, tak aspoň můžete rychle začít nové. Ale nám se to zas tak často nestává.
Pokud jste měli ve čtyřech nulovou komunikaci, sázím na to, že průser je v herní skupince, která si neumí užít blafovací hru. Byl jsem svědkem/účastníkem několika partií, které se vyvíjely podobně, jak psal matewr84 (ptaní se na kartu, kterou mám atp.) a byla u nich zábava. Někdy taková, že to lidi hráli třeba dvě hodiny v kuse (což už je i na mě moc, ale ta hra prostě má něco do sebe).

to Pelly
cituji část příběhu:
"V průběhu hry máte v ruce vždy jednu kartu. Na kartě je osoba, která právě nese váš milostný dopis princezně."

Jak pak může být princezna v ruce? Já vím, vypadám jak hnidopich, co hledá jen to špatné, jsem do značné míry ovlivněn tím zklamáním z celé hry. Jen jsem to prostě uvedl jakožto nedotaženou třešinku na dortu a zde ti to v reakci píšu pouze jako obranu na to, že jsem nečetl příběh či jsem mu nepozoruměl. Opak je však pravdou.

love letter
Nebyl bych sice tak ostrý, ale vcelku s Ementálem souhlasím. U nás se to taky moc nechytlo ani s malými dětmi. Čekal jsem od toho mnohem víc zábavy. To už jsme udělali víc parády se Strašidláky, co hodně lidí odsoudilo. Pro děti ujdou více.

Milostný dopis
Tak já tedy taky moc nesouhlasím. Pravda, ve dvou je ta hra podivná, ale ve třech a zejména pak čtyřech už to nemá chybu. Jen je k tomu třeba přistupovat tak, že se nejedná o epickou velehru na čtyři plus hodin, ale o zábavnou hříčku, kterou do 20 minut odehrajete.
Pamatuji si, že některé z bandy to taky ze začátku moc nechytlo, ale postupem se do toho dostali a nezřídka se stalo, že jsme na této hře strávili celé odpoledne... Jediné, co se jí dá vytknout, jsou opravdu ale hrůzostrašně napsaná pravidla... Kdybych neznal principy z anglického originálu, českou verzi bych snad ani nepochopil.
Dalším mínusem je špatná kvalita jaret, takže se vám bez obalů velmi rychle ošoupají. Já to vyřešil tak, že jsem koupil originál (kvůli svědomí) a pak si vytisknul verzi tady ze ZH a s ní hraji (ta mi přijde graficky stejně kozatější, pardon, hezčí).

eMenthal
v pravidlech jen o malý kousek vedle:

Vy si samozřejmě přejete doručit princezně svůj
dopis. V záležitostech srdce je však nesmělá
a v případě konfrontace s klidem hodí váš
dopis do ohně a zapře, že jej kdy viděla.
Pokud vyložíte kartu Princezny – bez ohledu
na to proč nebo jak (včetně vyložení po zahrání
karty Prince) – princezna hodí váš dopis do
ohně a v tomto kole hry končíte.

Snadno si lze představit, že si sice tvůj dopis už nese, ale klid na čtení bude mít až na konci dne (tj. večer, až dojde balíček). Příběh (pokud se o něm nechá u 16-ti kartové hře mluvit) funguje překvapivě dobře...

prima hříčka
Tak já se také řadím do skupiny velmi spokojených hráčů. Je to prima hříčka s vynikajícím poměrem cena/výkon. Když jsem ji vzal na soustředení a odehrál několik partií s dětmi i dospělými, tak jsem do konce pobytu u hru neviděl, protože si ji stále někdo půjčoval a po příjezdu domů si jí pořídilo asi 10 lidí. Ve 4 hráčích je hra jednoznačně nejlepší, ve 2 mě moc nebaví.

haha
ze zatrolenek se stávají hry plné trolů...

také u nás hra slaví úspěch
hlavně u dcery, je jí 10
Co se týká toho, přeceňování, tak 6 bere a nebo i poker mě baví mnohem méně

6 bere
tak zrovna 6 bere nás baví daleko více než milostný dopis. Ve čtyřech je u 6 bere alespoň prča, kdežto při hraní dopisu tupě zíralo 8 očí zcela stejně jako pouhé 4 oči. I když je pravda, dopis jsme ještě nehráli opojeni, možná tomu dáme ještě šanci v této variantě a uvidíme, zda se alespoň tak osvědčí...:)

eMenthal
Nedělal bych z toho takovou vědu - holt tě ta hra nechytla. To se stává (píšu z vlastní zkušenosti). Naštěstí není nikterak drahá, takže nemusíš litovat, že jsi v tom utopil jmění.
Už to tady bylo zmíněno - záleží, jak se na danou hru díváš. Mne třeba dodnes nenapadlo používat strážnou naslepo :) a nikdy jsem si nečetl příběh :). Ve skupinách, kde jsem hru ukázal, se to vždy velmi dobře ujalo, až mě pak místy "otravovalo" když to chtěli hrát znovu a znovu.
U této hry oceňuji - rychlou herní dobu, snadná pravidla, zpracování, cenu, nápad a hlavně to, že nemá hluchá místa (nebo alespoň já je ve hře nenašel). Nedoporučuji ji však pro 2 hráče a také ji nedoporučuji jako hlavní náplň herního večera.

no u nas
je to na houpacce, jsou lidi se kterejma jsme schopny mlatit tema kartama o stul treba 8 hodin v kuse, ale taky lidi co to hrat nechteji.... ja spadam do te prvni skupiny

10 lidí = 100 chutí :-)
Já jsem tu hru hrála vždy jen ve dvou a jako takovej filler před spaním, když nevím co bych - proč ne. Jde tam hlavně o blafování a díky tomu blafování se někdy opravdu pobavíme, co je člověk schopnej vymyslet. Nedávno jsem si ji zahrála s mamkou, jakožto první hru, na kterou jsem ji kdy vůbec umluvila a odměnou mi je to, že by to hrála furt dokola, až už tu hru nemůžu ani vidět, ale mám tu hru o to radši, že byla první, na kterou jsem mamku zlanařila a tak ji s ní mastím furt a pořád do omrzení - však co :-)

názor
taky bych z toho nedělal takovou kovbojku, je to pár karet který dovedou zkrátit dlouhou chvíli, pro mě je to taková citadela light.

?citadela?
Jak tuhle hru můžete srovnávat s Citadelou? Citadela má zcela jiný systém, z karet postav si vybírám, tady si je náhodně lížu. U citadely se snažim budovat, tady nic nebuduju a prostým porovnáním karty v ruce s protihráčem jeden z nás okamžitě končí. Prostě je to uplně něco jiného, a za sebe mohu říct, že Citadela (nejen) mě ohromě baví, a dobře se mi hraje i ve dvou. Ani jedno z toho nemohu tvrdit o Milostném dopisu.

citadela
je tam podobnost... zajímavé, že si to myslí více lidí, když je to podle tebe úplně něco jiného....

...
Teď se krásně ukázalo, že je to o přístupu... prostě si eMenthal usmyslel, že Milostný dopis je hra špatná, tak prostě špatná i bude... neber mě ale špatně, sám to dělám v mnoha případech a moc dobře vím, že se z toho blbě dostává... už mu ani nedávej šanci, bohužel u vás tato hra nebude mít úspěch... je to ale škoda :-)

podobnost
tak mi zkuste uvést ještě jinou podobnost s citadelou než to, že jsou obě karetní a v obou hrách jsou karty 8 různých postav.

ai
U nas sa hra taktiez vobec neuchytila. Mali sme v podstate ten isty problem co ementhal. Teraz ak chceme zahrat nieco rychle, bez vysvetlovania, tak vzdy vytahujeme obycajne karty a mastime zolika, chuja alebo rumik. V Love letter sme bohuzial nechytili ziadnu pointu, ktoru ako pozeram, asi tato hra ma. Navyse s obycajnymi kartami sa da hrat viac hier, kym s tymito osmymi kartami, iba tato jedna. 8-) Cize v tomto ohlade maju klasicke karty navrh 8-).

...
já mám Love Letter v truhličce s Dungeon Rollem, obě tyto hry hraju především ve třech. Ve dvou to je slabší, ve čtyřech utahané. Navíc Love Letter přijde vhod, když jsou nějaké prostoje u hry, někdo přemýšlí nad tahem, nebo se odehrává třeba bitva v Titanovi. Pokud chceš mít tuto hru jako hlavní akci večera a strávit s ní třeba 3 hodiny, bojím se že to nebude ani tou hrou, že Tě to nebaví :-)

Magor
nic ve zlém, ale to je vtipný argument. S kartama Dobyvatelů vesmíru si taky zahraješ jen Dobyvatele vesmíru. A s kartama z Magicu taky Doomtrooper nespácháš. Jestli jsem teda vyjádřil pointu dost jasně ;)

.
Já nevím, ale koupit si hru za stovku, která nesedne, a pak z toho dělat takové drama… Každá herní skupina je jiná a netrefit se do vkusu je bohužel běžná praxe, které se jednou za čas nevyhne nikdo, ač jsou všude k přečtení dojmy ze hry, recenze nebo game play videa na youtube.

Na ZH přidám hodnocení s krátkým komentářem ve stylu “nelíbila se, protože…” a následně prodám v bazaru a hotovo. Žádné drama.

Já zas kdybych měl emo náladu a chtěl si ubližovat, tak si místo žiletek vezmu Dominion. Třeba Cosmic Encounter byl u nás celkem propadák, ač by to pro nás měla být papírově hra šitá na míru. Obě hry mají přitom výborná hodnocení… Život je jako bonboniéra…

Magor
Co je, sím tě, chuj nebo rumik? Názvy vypadají slibně. :-)

Kew: :-D

8-)
Kew: Milostny dopis je u mna na urovni obycajnych kariet (pravidlami, rozsahom komponent) a dokonca aj tie ma viac bavia. A porovnat ho s Race for Galaxy a etc, ktore nemaju 15 kariet a maju aj trochu komplexnejsi charakter je nie na mieste. A preto je u mna vyhoda kariet taka, aku som spomenul. Ak sa sa s tym niekoho dotkol, nemal som to v umysle, len som bez dakej ofenzivy konstatoval

Bacil: 8-) Rumik poznas mozno pod nazvom americky zolik s jednou malou obmenou, chuj je zase nieco ako srdcia, len v slovenskej verzii s urcitymi obmenami bodovania. Na nete urcite existuju pravidla na nahliadnutie ;-)