nepřihlášený

přihlásit

registrovat

Komu zvoní tramvaj

Počet hráčů: 3 - 13
Doporučený věk: od 18 let
Herní doba: 90 min
Herní svět: Současnost
Herní kategorie: párty hra
Čeština: právě překládáme
Vydavatelé: MindOK
Skybound Games
Autoři: Scott Houser
Rok vydání: 2020
Sdílej: Facebook

Komu zvoní tramvaj

Autor: kubicvak | 16.11.2020 | 2

Tato recenze vznikla jako součást Recenzního programu Zatrolených her. Recenzovaná hra byla poskytnuta distributorem, kterému tímto děkujeme.


Co je to za hru?

Komu zvoní tramvaj je bláznivá párty hra plná černého humoru a politické nekorektnosti. Je určena pro skupiny o velikosti 3–13 hráčů ve věku 15+ let.

Jeden z hráčů je pasován do role strojvedoucího tramvaje, které právě záhadně selhaly brzdy. Se svým milovaným, leč nezastavitelným vozidlem se tak hrozivou rychlostí řítí k výhybce, která rozděluje trať před ním na dvě samostatné koleje. Ty bohužel nejsou prázdné a po každé z těchto dvou tratí se pohybuje několik individuí. Je jasné, že ať už se rozhodne navést svou tramvaj na kteroukoli z těchto tratí, všechny osoby na ní zemřou strašlivou smrtí, rozdrceni pod koly tohoto dopravního prostředku.

Ostatní hráči se rozdělí do dvou týmů a každý z nich se snaží ubránit jednu ze dvou kolejí. „Ubránit“ v tomto případě znamená přesvědčit řidiče tramvaje, aby vjel na tu „druhou“ kolej. Toho dosahují pomocí karet vykládaných na některou z tratí. Tyto karty mohou představovat „zlé“ osoby jako je například Adolf Hitler nebo hodné osoby, jako je vaše babička, anebo doplňkové karty.

Poté, co jsou zahrány všechny karty, vypukne všeobecná diskuze (rozuměj hádka zahrnující přesvědčování, vyhrožování i citové vydírání) s cílem přesvědčit strojvedoucího pro tu „správnou“ kolej.

Obsah krabice


Kdo za tím stojí?

Za hrou „Komu zvoní tramvaj“ (v originále „Trial by Trolley“) stojí autorská skupina Cyanide & Happines (Kyanid a Štěstí), která se proslavila svou nezaměnitelnou grafikou, kterou můžete znát díky stejnojmennému webovému komiksu anebo animované show.

Projekt byl financovaný pomocí kickstarterové kampaně, která proběhla v srpnu 2019 a která byla mimořádně úspěšná – 55 tisíc backerů přispělo více než 3,5 miliony USD. Hra byla backerům doručena na začátku roku 2020.

Českou verzi hry nám přináší společnost Mindok a v tuto chvíli (listopad 2020) je již dostupná na pultech obchodů.


Herní komponenty

Komu zvoní tramvaj je veskrze karetní hrou. Karet jsou ve hře 3 druhy, karty vinných, nevinných a karty doplňkové. Dohromady jich je přesně 500, což je opravdu pěkné číslo, a to i z hlediska znovuhratelnosti. Kvalita karet je řekl bych standardní. Ve hře je pár žetonků reprezentujících strojvedoucího „Tondu“ a trestné body. Všechny jsou čistě vyraženy na kvalitním kartonu.

Pochválit musím krabičku, která je pěkná, pevná a velká tak akorát. U párty her se často potkáváme s neduhem, kdy je krabice výrazně větší, než by bylo potřeba a když někam jedete, berete si pouze samotnou hru bez krabičky. To zde opravdu nehrozí. Na druhou stranu, pokud se chystáte si hru obalit, třeba protože plánujete hrát na věčně mokrých hospodských stolech, karty už se vám do originální krabičky nevejdou.

Mírným zklamáním je papírový aršík s výhybkou, který je měkký, kroutí se a celkově je škoda, že i ten nebyl vyroben z kartonu. Na druhou stranu se jedná o komponentu, která je pro hru ve skrze zbytečná a časem ji možná úplně přestanete používat.

Co se týče české lokalizace, ke kvalitě překladu nemám mnoho výhrad. Na kartách se vyskytuje hodně odkazů na americkou popkulturu a Mindok se rozhodl nepřekládat vše úplně 1:1, ale některé karty byly upraveny na míru českému publiku. Například Kanadskou skupinu Nickelback nahradil český Kryštof. Mohli bychom diskutovat nad jednotlivými kartami, zda byly všechny úpravy nutné, či nikoli. Já jsem rád, že úpravy proběhly. Přestože vím, kdo Michael Bay je, je mi celkem jedno, na které koleji se zrovna nachází.

 Porovnání české a anglické verze hry


Jak se to hraje

Hra má opravdu mimořádně jednoduchá, skoro až triviální, pravidla. Hraje se na kola a v každém z nich se na začátku určí hráč, který bude představovat strojvedoucího. Hra na to má speciální pravidlo: prvním strojvedoucím by měl být hráč, který naposledy přemýšlel o tom, že někoho zabije.

Doprostřed stolu se položí aršík s výhybkou tak, aby jednoduchá trať směřovala ke strojvedoucímu a dvojitá od něj. Ostatní hráči se rozdělí na dva zhruba rovnocenné týmy a to tak, aby jeden tým seděl poblíž „pravé“ koleje a druhý tým poblíž té „levé“.

Ke každé z těchto dvou kolejí se přiloží jedna náhodná karta z balíčku nevinných. Karty se přikládají tak, aby ilustrace kolejí navazovaly na aršík s výhybkou a následně jedna na druhou.

Pak si jeden hráč z každého týmu lízne 3 karty nevinných, jiný hráč si lízne 3 karty vinných, a každý další hráč si lízne 3 doplňkové karty.

Hráči, kteří si lízli karty nevinných, si jednu z nich vyberou a přiloží ji každý na svou vlastní kolej. Pak hráči, kteří si lízli karty vinných, jednu z nich zahrají, ale pozor, tentokrát na kolej soupeřů! Následně každý hráč, který si nalízal karty doplňkové, přiloží jednu z nich k jakékoli postavě na jakékoli trati! Karty, které zbyly hráčům na ruce, se odloží na odhazovací balíček.

Pokud je v nějakém týmu 4 a více hráčů, bude tento tým hrát víc než jednu doplňkovou kartu. Pokud se stane, že v některém týmu jsou méně než 3 hráči, je jen na dohodě mezi hráči, jak se o rozhodování a hraní karet podělí. V každém případě by ale každý tým měl zahrát minimálně jednu kartu od každého typu (vinní, nevinní a doplňkové).

Když už jsou na trati vyloženy všechny karty (a zbylé odhozeny), přichází nejdůležitější část hry – strojvedoucí se musí rozhodnout, na kterou kolej navede nezastavitelnou tramvaj (a vše živé na této koleji odsoudí ke krvavé smrti). Hráči z obou týmů by se ho měli snažit přesvědčit, aby se vydal právě na tu „druhou“ kolej. Můžete argumentovat, přesvědčovat, vymýšlet konspirační teorie, dovoleno je cokoli. Důležité je zajistit, aby se Tonda rozhodl správně. Jakmile se strojvedoucí rozhodne, kam přehodí výhybku, tramvaj zahubí všechny osoby na zvolené trati a všichni hráči z tohoto „přejetého“ týmu obdrží jeden žeton smrti.

Tím končí jedno kolo hry. Novým strojvedoucím se stává hráč po levici stávajícího strojvedoucího. Aršík s výhybkou se pootočí tak, aby strana s jednou kolejí mířila právě k němu. Všechny zahrané karty z minulého kola se uklidí a ostatní hráči se znovu rozdělí na dva podobně velké týmy. Nové kolo hry může začít!

Pokud se hry účastní více než 5 osob, tak se odehraje právě tolik kol, kolik je hráčů. Je-li to méně než 5, tak jsou to dvě kola na hráče.

 Karty


Dojmy z hraní

Komu zvoní tramvaj určitě patří mezi hry, které jsou extrémně náročné na složení herní skupiny. Zábavu, kterou od hry očekáváte, totiž negenerují herní mechanizmy jako takové, ale spíše interakce mezi hráči. Jejich diskuze nad konkrétními kartami, nátlak na strojvedoucího a snaha přesvědčit ho, že to, co mají soupeři na jejich koleji, je skupinka zákeřných monster, která nesmí přežít za žádnou cenu. Naopak po vaší koleji se prochází samí neškodní a milí lidé. Pokud máte ve své herní skupině lidi, kteří se dokáží do hry vžít a mají rádi nějaký ten „roleplay“ určitě se budete bavit: „Vždyť ani ten Hitler to nemyslel úplně špatně, dal Němcům práci a tak. Jen se to nakonec nějak zvrhlo…  no a Justin Bieber dělá vlastně docela příjemnou hudbu.“ Naopak, pokud víte, že vaše herní skupina je plná introvertů nebo lidí kteří nejsou na tento typ zábavy úplně zvyklí, hra asi velký úspěch nesklidí. A vtipné ilustrace a popisy na kartičkách to určitě nezachrání.

Obdobný pocit zažíváme u hry Superšpión (v originále Spyfall), která je v různých herních skupinách vnímána různě. Pokud ji vytáhnete s lidmi, kteří se znají, nestydí se mluvit a rádi improvizují, hra se obvykle líbí. Pokud to tak není, je to průšvih a po pár hrách ji zase zabalíte zpátky do krabice. Když už jsem v tom srovnávání s jinými hrami, svým černým humorem a celkovou nekorektností mi Komu zvoní tramvaj připomíná starší počin Karty proti lidskosti (v originále Cards Against Humanity). To také není hra v pravém slova smyslu, přesto si ji spousta lidí oblíbilo právě kvůli humoru a vtipným interakcím karet. Pokud Vám některá z těchto her přirostla k srdci, Komu zvoní tramvaj by mohla být hra pro Vás.

Přínosné je, když se hráči ve skupině mezi sebou znají. Když vybíráte, jakou kartu zahrát, má každá informace, kterou o aktuálním strojvůdci znáte, cenu zlata. Pokud váháte, jestli máte na koleje poslat Roztomilé koťátko, určitě Vám pomůže informace, jestli strojvedoucí „Tonda“ chová doma britské kočky nebo pitbulteriéra.

 Karty


Doporučený počet hráčů, jejich věk a herní doba

Ještě se trochu zastavím u údajů na krabici. Nejprve počet hráčů: vydavatel uvádí „3–13“. Ve třech hráčích je hra poměrně suchá. Ne, že by to nešlo, ale všichni hráči se musí hodně snažit, a i tak to trošku skřípe. Ve třech hráčích bych prostě asi sáhnul po jiné hře. Obdobně je to i v maximálním počtu třinácti hráčů. Hráčů je tolik, že se těžko na něčem domlouvají a těžko všichni dosáhnou (a dohlédnou) na stolek s tratí. Hra se může snadno zvrhnout v překřikování jeden přes druhého a herní zážitek nebude nejlepší. Ze zkušenosti nám nejlépe vycházely hry v počtu kolem 7 hráčů. Vysloveně bych doporučil počet 5–9 hráčů, přičemž se vůbec nemusí jednat o liché číslo. Týmy se stejně každé kolo mění a když je v jedné skupině o hráče navíc, ničemu to nevadí, počet hraných karet zůstává vyrovnaný.

Doporučený věk: „15+ let“. Přestože herní mechaniky jsou extrémně jednoduché, stále musíme mít na zřeteli, že hlavním tématem je zabíjení osob motorovým vozidlem. Aby toho nebylo málo, vyskytuje se zde Adolf Hitler. V horším případě Adolf Hitler, který „S vámi chce mít sex“. Zbytek nechám na Vašem posouzení, drazí rodiče.

Herní doba: „15 minut“. To může a nemusí být pravda. Vše záleží na herní skupině, její velikosti a výřečnosti. Pokud se sejde více hráčů a diskuze je vydatná, hra bude trvat výrazně déle. Klidně hodinu i více.

 Doplňkové karty


Hodnocení a doporučení

Komu zvoní tramvaj není klasická párty hra. Je to hra, která od hráčů vyžaduje aktivní přístup, což v kombinaci s lehce morbidním tématem určitě nesedne každému. Přesto si myslím, že si své místo na trhu zaslouží a určitě se najdou herní skupiny, kde bude zářit.

Její nejzábavnější částí je diskuze, přesvědčování a improvizace. Pokud máte herní skupinu, kde se hráči znají, nestydí se a chtějí se bavit, mohla by Komu zvoní tramvaj být dobrou volbou. Výhodou jsou snadná pravidla, variabilní počet hráčů i kompaktní balení. Hra nevyžaduje žádné soustředění nebo postřeh a lehké uvolnění pomocí alkoholu hře nijak neubližuje. Naopak! Pokud bych měl hru doporučit, pravděpodobně bych mířil tímto směrem. Komu zvoní tramvaj určitě zafunguje dobře například na Silvestrovské párty nebo na lyžařském zájezdu studentů střední školy. Svým pojetím je to zkrátka spíše hra do hospody než do čajovny. Pokud vás nebaví dlouhé minuty tichého přemýšlení u sto první partie Krycích jmen, Komu zvoní tramvaj by mohla být vítaná změna.

Pokud hrajete převážně s introverty, hledáte klidnou rodinnou hru nebo se chystáte vzít nějakou hru do neznámého prostředí, asi bude lepší, když se poohlédnete jinde.

Sdílet s přáteli:

Komentáře

Zatím nebyl přidán žádný komentář...

Přidat komentář

Tato funkce je dostupná pouze přihlášeným uživatelům!

Můžeš se přihlásit nebo registrovat.

Vybíráme z aukcí

20. století
20. století
Akt. cena: 400 Kč
Končí za: 12 dnů

Velké herní akce

Není zadaná žádná velká herní akce. Přidat novou.

Kalendář všech akcí >>