proč to vzniklo a dojmy
Ještě přidám krátkou story, proč překlad vznikl a k tomu nějaké dojmy ze hry.

Jsme s kamarádem fanoušci Terryho Pratchetta, který letos v březnu zemřel, takže když jsme se na začátku května domluvili po delší době na deskoherním odpoledni a řešili, co budeme hrát, kamarád vymyslel, že uctíme Terryho památku tím, že budeme hrát hry z jeho světa.
Mám doma Guards! Guards!, Ankh-Morpork i Čarodějky, ale Guards! Guards! jsme ještě nikdy nehráli, protože nebyl k dispozici překlad. Na různých diskuzích jsem se navíc dočetl, že hra není nic moc a má divná pravidla... Ale když uctít památku, tak se vším všudy, takže jsem sedl a za dva večery pravidla přelouskal a hodil do Wordu.

K samotné hře... S výše uvedenými popisky vesměs nesouhlasím. Pravidla jsou možná v některých případech krkolomná, ale celkově nám hra dávala smysl a myslím, že jsme si ji užili. Myslím, že ve hře je méně náhody než v dalších dvou, i když se tam používají kostky - ale zde neúspěšný hod není příliš fatální, pouze zdržuje hráčův postup (to v Anhk-Morporku dost záleží, jaké karty přijdou hráči na ruku, a v Čarodějkách hrají kostky hlavní roli v celé hře, což může být frustrující - aspoň to je můj názor).
Jedinou větší polemiku ohledně pravidel bych měl ohledně draků - jejich postupný výskyt ve hře může některé hráče dost zablokovat a těžko se jim brání (a do hry se dostávají náhodně, takže zde ta náhoda roli hraje - ovšem využili jsme mechanismu, že draka lze odehnat do jiné části města pomocí Zavazadla).
Pak ještě může vyvstat otázka nad cílem hry - je potřeba jako první na Neviditelnou Univerzitu dostat 5 velkých zaklínadel z magické knihy Oktávo, kde ale bylo zaklínadel 8. Ono jich také 8 je na hracím plánu. Tak je trochu nelogické, že jich stačí vrátit 5. Na druhou stranu, kdyby jich bylo všech 8, tak už by hra asi začala být repetetivní až nudící.