Fotosyntéza

hodnoceno 46x (Seznam vlastníků)

Stromový háj

Autor: Ferry007 | 24.12.2020 | 3

Stejně jako zvířata, ani rostliny to nemají v lese tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Slunce svítí během roku pokaždé z jiné strany a zprvu malé stromečky potřebují ke svému růstu světlo, jinak nevyrostou. I když na jaře je před nimi louka a sluníčka si užívají, v létě už tomu může být jinak. Velikán dub vedle nich je svou korunou zcela pohltí a malým smrčkům nezbyde nic jiného, než čekat zase na jaro, aby mohly dub předčit v růstu.

Fotosyntéza je rodinná hra s přírodním tématem – budete se v ní snažit pěstovat své stromy tak, aby co nejrychleji vyrostly a vy za ně mohli sklidit vítězné body.  Stromy ale nerostou jen tak, musíte nejprve vysadit semínka a ty poté postupně mohou růst ve větší a větší stromy. Největší strom pak můžete pokácet (tzv. ukončit jeho cyklus) a získat za něj vítězné body.

Příprava hry

Každý hráč si nejprve vybere druh stromu, za který bude hrát. Jednotlivé druhy sice nemají žádné speciální vlastnosti (což je možná škoda), ale každý vypadá úplně jinak. Na svou desku stromu si pak hráči naskládají všechny kartonové stromy svého druhu. Ty, které zbydou, tvoří počáteční zásobu, která usnadňuje začátek hry.

Připraví se také herní plán, kam se do určené pozice umístí sluneční kotouč. Následně se vedle připraví žetony vítězných bodů a žetony počítání kol.

Hráči pak provedou počáteční rozestavění malých stromů – každý z nich postaví dva stromy na kraj herního plánu a první hráč může začít!

Pravidla hry

Hra se skládá z jednotlivých kol. Na začátku každého kola se posune sluneční kotouč a provede fáze fotosyntézy, pak následuje fáze hráčů.

1. Fáze fotosyntézy:

• Nejprve se předá žeton prvního hráče po směru hodinových ručiček a posune se sluneční kotouč.
• Následně se zhodnotí situace na herním plánu a jednotliví hráči si přidělí body světla za to, kolik světla se jim v této konstelaci podařilo svými stromy zachytit. Drží se těchto pravidel:
  • Body světla se udělují za zachycení části slunečního paprsku, který vyzařuje v dané chvíli sluneční kotouč. Malý strom zachytí 1 bod světla, střední 2 body a největší 3 body. Hráči si součet bodů světla zaznačí na svou desku stromu. Případné zbylé body z minulých kol zůstávají, ale bodů nemůže hráč nikdy mít více než 20.
  • Strom vrhá po směru svitu slunce stín. Nejmenší strom jen jedno políčko za sebe, střední dvě políčka a největší až tři políčka za sebe.
  • Strom stíní jen stromům stejně velkým jako on nebo menším. Větší strom stojící za malým jej převýší a body normálně dostane.

2. Fáze hráčů: Když je hráč na řadě, může provést libovolný počet akcí. Pak skončí a na tahu je další hráč. Jakmile takto odehrají všichni, začíná další kolo. Dostupné akce jsou tyto:

• Nákup: Aby hráč mohl vůbec použít třeba velký strom nebo semínko, musí ho nejprve koupit. Za cenu uvedenou pod okénkem na své desce stromu ho koupí a položí vedle desky. Pokud by jakýmkoliv způsobem měl odstranit z herního plánu nějaký strom nebo semínko, musí jej vrátit zpět na desku stromu. Pokud tak nemůže učinit, putuje dílek do krabice.
• Sázení semínek: Strom může po okolí rozsévat semínka. Každá velikost stromu má jiný akční rádius, do kterého je možné na neobsazené pole položit semínko. Vysetí stojí 1 bod světla.
• Růst stromů: Hráč může utratit určitou hodnotu bodů světla, aby mu jeden strom vyrostl o jednu velikost. Ze semínka tak udělá malý strom a z malého střední, atd. Aby mohl strom vyrůst, je potřeba mít jeho větší velikost zakoupenou. Pak větší strom nahradí menším a ten vrátí – pokud to jde – na desku stromu.
• Ukončení cyklu: Pokud chce, může se hráč rozhodnout svůj největší strom pokácet a získat za něj vítězné body. Za to utratí 4 body světla, vrátí strom na desku stromu a vezme si vrchní žeton z takové hromádky, která odpovídá počtem lístků z políčka, na kterém strom stál. Zpravidla stihne hráč ukončit cyklus třem až sedmi stromům, alespoň u nás tomu tak bylo.

Pravidlo jednoho políčka: Po celou hru platí pravidlo, že s jedním políčkem lze provést jen jednu akci. Nelze tedy dvakrát vyrůst ten samý strom nebo z něj dvakrát sít semínka.

Takto se hraje, dokud slunce neobkrouží třikrát herní plán, tzn. každý hráč má možnost hrát 18×. Pak si hráči sečtou vítězné body na získaných žetonech a ještě za případné zbylé body světla. Hráč s největším počtem vítězných bodů vyhrává hru.

Herní komponenty

Tato hra se vyjímá svými krásnými kartonovými stromy. Ty jsou nádherné, hře říkáme, že to je „ta hra se stromy“.  Sice se zvláštně skládali, ale na stole se opravdu vyjímají. A ani po několika hrách se nějak neponičily, přestože je hráči neustále berou do ruky. Dobře se s nimi manipuluje a ani barvoslepí nemají problém rozlišit jednotlivé druhy stromů.

Hra má velmi primitivní insert, jsou to v podstatě přepážky, které rozdělí krabici na 4 kontejnery, každý na jeden druh stromu. V rámci možností to funguje, přesto se při častém vyndávání budete nervovat, jak to tam sakra rychle naskládat. Ty stromy jsou prostě neskladné.

Herní mechanismus

Jedním slovem originální. Jedná se o velmi, velmi jednoduchý engine building, kde optimalizujete zdroj bodů světla, které skrze stromy přeměňujete na vítězné body. Ale to, jakým způsobem se to děje, je opravdu krásné a tématické. Tento mechanismus je vlastně inspirován přímo přírodou, která se také pomalu vyvíjí a nikdy nikdo neví, co se za chvíli stane. Stejně tak tady dokážete ze semínka udělat velký strom až v průběhu tří kol, dříve to není možné. Zároveň ale přítomnost ostatních stromů je často nevyzpytatelná, takže se může stát, že v dalším kole nedostanete kýžených 10 bodů světla, ale jen 2.

Opravdu takovou minihrou je, jestli vám na váš velkolepý plán stačí komponenty… Tenhle strom nechám vyrůst tady, tady zasadím semínko… jéé, já nemám semínko. Právě fakt, že si nejprve musíte stromy a semínka koupit, učí hlavně děti a nehráče plánovat dopředu.

Musíte hodně dopředu vymýšlet, kam zasadíte semínko a který strom necháte vyrůst, aby vám v dalších kolech vše vrátil v podobě bodů světla. Ale není zde žádná náhoda, vše si dělají hráči sami. Je sice fajn, že strom, který je ve středu, získá nejvíce vítězných bodů, ale je opravdu těžké ho nechat vyrůst, sám totiž v podstatě nikdy žádné body nezíská, protože je neustále někým stíněn (hlavně ve hře 4 hráčů).

Tím se dostávám k tomu, co se mi na hře naopak nelíbí. Je totiž úplně jedno, kde strom vyroste, protože rozdíl mezi bodovým ohodnocením stromu na okraji a ve středu plánu je příliš malý (strom ve středu dostane 24 bodů a na kraji 16). Stačí mít o jeden strom víc a většinou vyhrajete, ani někdy nemusíte počítat body. Takhle lze použít strategii „obvodu“ – mít stromy jen na kraji plánu, kde nejrychleji rostou a dobře stíní. Kdyby byl strom ve středu hodnocen třeba 35 body a na obvodu 10-12, pak by byly lépe odměněny.

To bychom ale ze hry udělali to, co se hra nesnaží být – strategickou hrou; Fotosyntéza je totiž pohodová rodinná hra. Proto mi právě přijde ten střed takový krkolomný – je zatěžující a neuspokojivé zde strom nechat vyrůst, ale kdyby byl lépe hodnocený, ze hry by se stala „honička za středem“.

Také se vůbec nebojte vyhazování komponent do krabice. Za hru vyhodím i tři malé stromky a nikdy mi to moc nevadilo. I za to by mohl být větší postih.

Nedokáži to vše přirovnat k jiné hře, asi jsem podobný mechanismus a herní styl doposud neviděl. Přitom ale jsou pravidla opravdu jednoduchá, vysvětlena i s ukázkami do pěti minut. Právě tato jednoduchost dělá hru velmi přístupnou a do kategorie rodinné hry podle mě určitě patří. Dalším kazem na kráse je herní doba, počítejte se 45 minutami, což se na první pohled nemusí vůbec zdát.

Pravidlový rámec

Pravidla se vejdou na čtyři strany i s přípravou. Po jednom přečtení jsme se do nich koukli ještě asi dvakrát a pak už nikdy. Hra se rychle vžije do krve a opravdu vše v ní dává smysl. Zde opravdu platí, že jde o jednoduchou hru s jednoduchými pravidly, ale přitom velkou dynamikou, znovuhratelností a zábavou… Jak ale budu zmiňovat dále, můj názor očividně nesdílí všichni.

Delší režim hry

Pro fajnšmekry a stratégy je možné hrát hru o kolo déle, díky čemuž je logicky možné získat více bodů světla a ukončit cyklus více stromům. Tato hra je ale dlouhá až až, prostě vás nebude lákat si dát ještě další kolo.

Herní skupina a počet hráčů

Mezi hráče bych hru vzal jako lehkou novinku na osvěžení, filler to rozhodně není. Nehráčům hlavně herní doba poněkud rozhodí sandál, a i přes všechnu tu dynamiku a měnící se situaci byli zcela chladní a nevěnovali hře takovou pozornost. Prostě je to  neohromilo, naopak se ztratili ve všech možnostech, které jim hra nabízela. Přeci jen je zde opravdu velké množství rozhodnutí, což hráčům vyhovuje, ale nehráčům ne. Ti totiž chtějí být alespoň trochu vedeni. A přesně z toho důvodu vás hra bude bavit, jen pokud to bude bavit všechny ostatní. To ale platí pro většinu her…

I přes tu všechnu chválu mám poněkud rozporuplné pocity z charakteru hry v různých počtech hráčů. Ve dvou to jsou šachy. Každý přemýšlí nad svým písečkem a druhému jen občas zastíní. A protože ve dvou hráčích se středové pole boduje stejně jako pole okolní, nemá snad opravdu cenu počítat body, jede se jen na počet stromů.

Ve třech je hra podle mě nejlepší. Optimální míra škození a interakce, ale stále velké možnosti. Navíc je zde těžké někoho eliminovat, což rozhodně naplatí pro hru ve čtyřech.

Všude kolem se to hemží velkými stromy a možnosti, kam co zasít a kde co nechat vyrůst, jsou velmi malé. Někdy máte dokonce jen jednu možnost, kam zasít semínko. Navíc stačí, když si dva zasednou na jednoho, ten během dalšího kola nezíská ani bod světla a už nikdy nevyhraje. Je to docela skličující řež, která do rodinných her nepatří. Já být jako dítě obestavěn tatínkem a sestrou, tak už to hrát nechci. A protože hra trvá relativně dlouho, tak už bych to nechtěl hrát nikdy. Proto pozor, pro koho hru vybíráte!

Celkové zhodnocení

Hra Fotosyntéza je nakonec docela rozporuplná záležitost. Na straně jedné vám nabídne hodně velkou počáteční přístupnost a obrovské možnosti, co ve hře dělat. Na straně druhé – mé okolí to vnímalo jinak a proto mé doporučení, že se jedná o skvělou rodinou hru, je možná zkreslené, protože jsem prostě hráč. V Dostizích a sázkách jen házíte kostkou a relaxujete, zde musíte opravdu přemýšlet, protože vaši protihráči vám chyby neodpustí. Hru bych doporučil takovým lidem, kteří již mají nějaké zkušenosti s hraním, mají za sebou třeba Carcassonne, Na křídlech nebo Divukraj a vědí, jak v určitých situacích přemýšlet. Mé skupiny nehráčů v tom plavaly a hrály v podstatě náhodně. Hráče to naopak bavilo, ale neviděli v tom nic nového, žádný potenciál.

KLADY

+ krásné zpracování

+ dynamika a rychle se měnící situace

+ chytré a neotřelé mechanismy

+ velká interakce mezi protihráči

+ vypočitatelnost, minimum náhody

+ přístupnost

ZÁPORY

- delší herní doba na tento typ hry

- sklon k „osvědčeným strategiím“

- možnost (i když nepřímé) eliminace protihráče

- horší systém bodového ohodnocení

Hodnotil bych 8/10 s dobrou herní skupinou, jinak je to průměr.