Danger karty
Hlavne by me zajimala jak je to s obtiznosti a sviznosti hry, ale take s tim, jestli se hra neopakuje po nejakym to zahrani, preci jen 40 danger karet mi prijde malo, kdyz hra na tom ma stat...

prvni hra
tak jsme včera na planetě dali první hru competitive mode v 6 lidech. Pravidla jsou celkem jednoduché, v podstatě vždy hod na iniciativu (nejvyšší začíná), pak se každý pohne (zase hod kostkou, při jedničce si hráč lízne event kartu, kterou pak může sobě pomoct nebo někomu zaprasit). a pak adventure fáze, čili kopání pokladů,což je řešeno push-your-luck systémem. poklady mají různou hodnotu nebezpečí, většinou 3-5, čili je potřeba projít odpovídající počet karet nebezpečí. ty se řeší pomocí skill checků, podle hodnoty vašeho skillu máte počet kostek a musíte mít určitý počet úspěchů. přičemž když hodíte aspoň jeden, můžete házet dál (čili pokud mám dvě kostky a potřebuju tři úspěchy, hodím dvěma, když je tam úspěch, hážu děma zas, když je tam zase úspěch ,hážu zase dál). Pokud neuspějete, karta se otočí na cliffhanger (čili pokračování příště), ztácíte veškerý postup na pokladu a příští kolo se nejde hýbat, jenom řešit cliffhanger a když ho přežijete můžete kopat poklady dál odznova. ve městech se dají prodávat poklady a nakupovat vybavení.

atmosféra je dobrá, ale není tu skoro žádná strategie. systém skillchecků a boostování postavy připomíná arkham, události jsou vtipné (honička na člunech, infiltrace nacistického hnízda, potápění se atd.), celkově je to hra fakt spíše atmosférická a pocit, který jsem z ní měl je podobný dungeon questu, všechno závisí na kostkách a když nepadnou tak nepadnou. Samozřejmě lze když máte prachy dokoupit vybavení a vylepšit se ve slabých skillech, ale kostky jsou tam pořád.

Bavil jsem se, i když v šesti už se docela dlouho čekalo, ve 3-4 to bude odsýpat mnohem lépe. kooperační mód by mohl být taky zajímavý. Celkově je to hra, kterou si asi jednou za čas rád zahraju a pobavím se, téma je parádní, ale je to taková trochu frustrující zábava (stejně jako ten dungeonquest).

jo a vizuální stránka je klasika Flying frog, moc pěkné komponenty (byt nejsem příznivcem toho foto(shopového) stylu.

kandelabr
jo, tak presne tohle od te hry ocekavam. Neprilis mozkove narocnou, ale zabavnou hru s atmosferou. Taky uz mam projeta pravidla a moc se tesim. Radeji bych ale kompetitivni, nebo tymovou hru, tech kooperacek mam ted dost - Elder Sign a Gears of War.

...
můžu potvrdit, že hraní na Planetě tuhle hru dost rehabilitovalo :) ačkoliv jsem měl dost skeptická očekávání, tak jsem se u hry bavil... jinak už to vše bylo řečeno kandelabrem, je to dicefest, dicefest, dicefest :)

Permonick
Jaký je podle tebe podíl náhody v téhle hře v porovnání s LNoE. Je stejný nebo vyšší?

Alne
Řekl bych že je to dost podobné... na testy potřebuješ vždy naházet požadovaný počet úspěchů, ale je tu výhoda, že pokud máš na nějakej test třeba čtyři kostky a potřebuješ tři úspěchy, tak pokud ti v hodu padne alespoň jeden, tak dohazuješ znovu plným počtem kostek...
jinak ale úplně stejně jako v LNoE, pokud ti nepadne kostka na pohyb tak se budeš plazit po mapě jak šnek a nic neuděláš (obzvlášť když jsou poklady mimo tvůj kontinent a musíš přes moře, kde je pohyb dražší)

:)
Vzhledem k mnozstvi hakacu ve hre by me zajimalo, jak si hra povede v Nemecku :) nebo se ten jejich zakaz prodeje vztahuje jen na svastiky na obalu produktu?

první dojem ze sólo hry
Povedla se mi dát první sólo hra. Měl jsem jen jednoho hrdinu (pisálek Alexander Cartwrigt), jako soupeře mi má drahá vybrala Gangstery (The Mob). Arcilotři pak byli "Icebox" Eddie - nájemný zabiják a Vanessa Love - svůdná zpěvačka.
Artefakty byly celkem rozesety po světě, takže se Alexander vydal na Yucatan hledat tajemný prsten Opičího boha, který po menším konfliktu se žraloky (potápění není jeho silná stránka) nalezl a následně i prodal. Soupeři se pak vydali hledat další artefakty, hlavně Vanessa byla nepříjemně výkonná (a to i poté, co se jí na hlavu sesypaly Atlantské jeskyně). Icebox byl celkem v pohodě (i když přestřelka při hledání Poháru Zlatého slunce na Novém Zélandu skončila málem Alexandrovým KO. Alexander ale přestřelku přežil a Mrazákovi před nosem Pohár vyfoukl). Celou hru se po světě objevovali další gangsteři (pobavilo mě zejména objevení gangsterů v Moskvě hned ve druhém kole), nicméně Alexander na ně kašlal a nijak ho to nezajímalo. Stejně tak kašlal na osvobození sluhy, kterého gangsteři unesli. Byl to prostě pisálek, který šel jen po artefaktech. Tento přístup se mu vyplatil, když hru prodejem Lokiho lebky vyhrál.

Hra je opravdu dost atmosférická, pokud máte nakoukaného/načteného Indianu Jonese, víte přesně, co očekávat. Při hře přímo vidíte, jak se po neuhodnutí hádanky začínají stěny chodby přibližovat k sobě a váš hrdina se snaží uniknout. A nenechat na místě klobouk, samozřejmě.
Trošku problém je relativně malý počet karet nebezpečí, prošel jsem asi půlku z nich - na nalezení jednoho artefaktu spotřebujete většinou čtyři až pět karet nebezpečí, na vítězství potřebujete najít a prodat cca čtyři až pět artefaktů. A karet nebezpečí je jen 40.
Hra je solidní dicefest. Kromě nákupu předmětů prakticky o všem rozhodují kostky - o iniciativě, pohybu (respektive o tom, jak daleko se pohnete), boji a samozřejmě o úspěchu a neúspěchu při hrozícím nebezpečí. Nečekejte nějaké rozhodovací orgie, spíš se nechte unášet dějem. Analytičtí paralytici si tentokrát mohou dát pauzu.
Hrál jsem celkem asi tři hodiny, celkem dost jsem (hlavně ze začátku) listoval pravidly - je toho fakt hodně a určitě jsem sem-tam udělal nějakou chybu. Osobně mi přišlo, že pravidla jsou psaná drobet nepřehledně, místy jsem věděl, že jsem nějaké pravidlo četl, ale netušil jsem, kde ho mám hledat. Našel jsem ho většinou na nějakém prapodivném místě. Škoda. Musím ale uznat, že během cca tří kol se mi pravidla celkem dostala do krve a po příručce jsem sahal jen v nějaké výjimečné situaci (jeskyně padající na hlavu barové zpěvačky...).
Velkou pochvalu si zaslouží provedení hry. I když obrázky (Photoshopem upravené fotky) se nemusí líbit každámu, podle mě ke hře sedne a nádherně dokreslí atmosféru. Figurky jsou z lehce gumového plastu, poměrně dost detailní, o namalování si přímo říkají (já nejspíš s jedinou výjimkou odolám, mám toho na namalování dost i tak). Karty, leskle lakované a příjemně tuhé, se ze začátku lepily k sobě, po promíchání a "osahání" už nelepí. Žetony jsou tlusté, tvrdé a příjemné do ruky. CD s hudbou dodávané ke hře zatím nemůžu posoudit, neposlouchal jsem ho.

Celkově bych řekl, že pokud vám nevadí pořádná porce náhody a máte trošku bujnější představivost, hra stojí za vyzkoušení. A celkem se těším, až si ji zahraju ve více lidech (ať už kooperační nebo kompetitivní).

EDIT: vyjímka/výjimka :-/

re
Kandelabr: Bacha, s cliffhangerem jste to hráli špatně, když se d něj dostaneš, "jen" nedostaneš body Glory za předchozí dangers, ale postup na artefaktu ti zůstává, ten ztrácíš jen když odejdeš nebo jsi KO.

Jinak po první hře:
Atmosféra super, herní možnosti a rozhodování hodně omezené, alespoň v základní hře, musím ještě vyzkoušet plnotučnou hru. Jinak takový vytuněnější a atmosféričtější Touch of Evil, ale pořád je to jen o házení kostkama, rozhodně je to ve strategických možnostech o dva levely pod LNoE

Eyron
V plnotučné hře je rozhodně více možností, jak získat zlato, než jen sbírat a prodávat artefakty. Dobré je si počkat, až Zeppelin nahrabe nějaký kapitál, a pak mu jít trochu odlehčit :-D. V případě jeskyní a chrámů je také fajn, že dostáváš za každý postup nejen slávu, ale i zlato a tím pádem si plundruješ chrám tak dlouho, dokud Ti buď nespadne na hlavu, nebo ho úplně vykradeš. A házení na stabilitu chrámu/jeskyně to jsou teprve nervy. :-) Jinak je to pořád hodně o kostkách.